Islands of the Caliph

Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Schmidt Workshops / Vydavatel: Schmidt Workshops / Rok: 2023

Islands of the Caliph je novinka loňského roku (2023), dílo, za nímž stojí jedno jméno a to Michael Klaus Schmidt. A jak působí tento krokovací dungeon z počátku jednoduše, tak se z něj nakonec postupně vyklube komplexní dungeon se spoustou zajímavých herních postupů, odehrávající se v ne až tak obvyklém herním prostředí, tedy v islámském orientu. Ze startu nebudete na nic tázáni, jen si určíte New Game, vyberete si jeden jediný neměnný slot, do kterého se bude vaše dobrodružství na pevno ukládat a už stojíte v lesíku nedaleko jakéhosi stanu, naproti vám je kukuřičné pole a u něj vousatý chlapík v turbanu. Postavu nepojmenováváte, prostě hrajete za sebe a jak se jmenujete, to víte, že:-) Nemáte tady ani portrét, víte, jak vypadáte, stačí kouknout do zrcadla. Stejně tak neřešíte povolání. Máte několik vlastností - Sílu určující kolik hit pointů nepříteli uberete, Rychlost určující frekvenci vašich úderů, Vitalitu ovlivňující odolnost vůči úderům nepřátel, Přesvědčivost dávající vám schopnost vysmlouvat nižší ceny v obchodech, Koncentraci umožňující rychlejší léčení, Vnímavost zvyšující pravděpodobnost nalezení skrytých předmětů. A to je vše, co tady budete trénovat a zlepšovat. Po zisku dostatečného množství zkušeností postoupí postava na další úroveň a získá bodíky, které rozděluje mezi tyto vlastnosti.

Po prvních krůčcích mě zaskočilo, s jakou jednoduchostí je tady vlastně ke všemu přistupováno. Pokud se zběsile snažíte hýbat myší, tak klidně můžete, ale efektu nedosáhnete žádného. Není tady žádný kurzor, hra se myší neovládá vůbec. K celému řízení hry si vystačíte s pár klávesami pro pohyb, použití věcí, spuštění inventáře, seznamu úkolů a zobrazení map. V podstatě by se dalo říci, že je to ovládání dělané jako pro gamepad. Jednoduše probíhá i interakce s prostředím. Když chcete s někým mluvit, tak do něj "nabouráte" chůzí kupředu. Poté se spustí dialogové okénko, do kterého se vypisuje, co má dotazovaná postava, na kterou jste narazili, na srdci. Každá jednotlivá věc povalující se na zemi (mimo truhly) je vyobrazena jako obří předmět pulsující na svém políčku, abyste jej nepřehlédli a seberete jej tak, že jím projdete, jak v nějaké doomovce. Skoro jsem začínal mít pochybnosti, zda to k tomu všemu ještě nepůsobí příliš pohádkově roztomile, až dětinsky a zda to nebude celé jen taková hříčka, jednohubka na bázi dávných shareware, v které si prohlédnu do dvou hodin krásně namalované kulisy, sesbírám hromady předmětů, pomlátím pár potvor a konec. Bude tedy Islands of the Caliph opravdu komplexní a vážně míněný dungeon minimálně na bázi alespoň hry Ishar?

Tato otázka je odpovídána postupem hry zpočátku velmi pozvolně. Nejprve oběhnete nejbližší krajinku, splníte prvních pár questů typu - "vyžeňte ty obří pavouky z mého kukuřičného pole" a pak si začnete všímat hlubších detailů Hele, tady je balvan, který zakrývá vchod do nějaké jeskyně, jak s tím balvanem pryč? A tadyhle ve městě jsou dveře a jsou zamčené, kde najdu klíč? V katakombách pod městem je jakási popraskaná zeď, že by šla něčím rozbít? A co ty pevné pavučiny tady, jak jimi projít? Stručné působící textové okna u NPC postav se postupně ukazují jako dostatečné na to, aby se skrze ně v textech postupně začal otevírat epický děj kolem duchovního rozměru zdejšího světa. Najednou začínáte nacházet místa k možnému budoucímu návratu s patřičnými poznatky nebo předměty. Hra však místo složitých kombinačních puzzlů se spoustou plošinek, tlačítek a prohmatávání stěn jde cestou spíše adventurních questů a spíše přímočařejší formou práce s každým políčkem, na které stoupnete.

Připomíná to skoro až komplexní exploraci světa například z akční adventury Zelda 3: A Link to the past, jen v dungeon pohledu, což asi bude znít jako hodně divoké přirovnání, ale je to prostě tak. Pavučiny lze propálit ohněm. Kde co tady jde rozbít kladivem, od sudů, porcelánových váz, kamenů, krápníků s drahokamy, až po velké kamenné balvany. Sekyrou lze kácet stromy a jakmile získáte rýč, můžete prakticky zorat každičký čtvereček s hlinitou půdou a vykopat si třeba červy, mince, mrkve, ředkvičky, brambory a nakonec třeba truhlu s pokladem, kterou si pod zemí pečlivě ukryli piráti. A nakonec si třeba koupíte udici a můžete si i zarybařit díky nachytaným červům a případnou chycenou rybu opéci na ohni ze dřeva vámi pokáceného stromu. Shánění jídla dodává hře mírný punc survivalu, byť nijak frustrujícího. Jakmile máte hlad, stačí jen rýt okolo anebo chvíli počkat a ono se sem tam někde samo urodí třeba jablko, kukuřice, olivy a pod. V rámci přežití budete řešit kromě hladu i nemoci či otravu pavouky, hady nebo otravu špatným jídlem pozřením syrové ryby, která fakt nebyla Sushi. Za těžce nastřádané peníze tedy budete nakupovat medikamenty a zbavovat se všech možných tělesných neduhů.

Důležitým aspektem je práce s postavou samotnou, jak už to v každém správném RPG musí být. Pro vaší výpravu budou samozřejmě důležité zbraně, zbroj a začnete taktizovat s tím, co na sebe nejlépe navléci a jakou zbraní nejlépe zatočit s nepřáteli. Jistě vám neunikne, když postoupíte s postavou na další level, který přinese zisk bodů, které pak rozdělíte k jednotlivým vlastnostem postavy. Body si však nenaskládáte sami dle potřeby do statistik. K tomu musíte najít patřičné učitele, kteří po různu sídlí ve městech. Až s jejich spolupráci dosáhnete zlepšení svých schopností. 

S počtem lidí, se kterými se budete potkávat ve městech, narůstá seznam v quest logu. Najednou máte spoustu úkolů, spoustu práce a k tomu kolem sebe úchvatně zpracovaný svět, na který je radost pohledět. Otevírají se vám další ostrovy, města, zapadlé kobky a tím pádem další herní možnosti. Questy jsou někdy opravdu důmyslné a spletité, je třeba dbát na každičkou informaci a spousta z nich je v podstatě na bázi puzzlu, jelikož si musíte složit dohromady několik faktů, aby vám docvakla jistá souvislost, která tu je třeba jen naznačena.

Boje s všudy přítomnými nepřáteli, jež se skládají obvykle z pavouků, krys, škorpiónů a hadů, probíhají klasicky akčně a pokud nehrajete vyloženě ledabyle, dokážete si s nimi poradit i tváří v tvář a není nutno neustále volit taktiku obhání nepřátel, jak je jinak u krokovacích dungeonů zvykem. Z nepřátel padají užitečné části jejich těla, které lze zpeněžit u obchodníka a tím si přivydělat nějaké ty stříbrňáky, o které je v Caliphovi docela nouze. Škála zbraní je rozmanitá a tak si zabojujete kyjem, dýkou, šavlí, sekyrou, kladivem, kopím a zastřílíte si lukem. K obraně slouží štít a různé typy orientální zbroje. Absolutně tady chybí kouzla, protože ty jsou tady maximálně dílem Satanovým, prostě haram. A nejlepší na tom je, že si toho ani nevšimnete, nebudou vám vůbec scházet. Obvykle hrávám RPG za kouzelníka, ale tady jsem si prakticky absenci magie užíval. Ostatně to napomáhá uvěřitelnosti celého toho světa, v kterém se Caliph odehrává.

Hra není nijak extrémně obtížná co se týče bojů a puzzlů. Ostatně ona moc vlastně o puzzlech není, byť jich tady pár vcelku jednoduchých je. Spíše jde o to zkoumat prostředí a nasávat atmosféru navozenou jak náboženskou mytologií, tak drobnějšími questíky doplňujícími příběh o nějaké slavné pověsti z orientu. Obtížný se Caliph může jevit jen ve dvou případech. Za prvé jsou to questy na zapamatování, nutící vás sbírat informace a dávat si je dohromady v kombinaci s nějakou mystickou poučkou z knih, muslimského náboženství či dokonce fází měsíce. A za druhé je tady save do jedné pozice s tím, že opuštění jakékoliv lokace (město, dungeon, ostrov) vyvolá autosave a to právě do té jedné vaší pozice.

Je to tak trochu soft ironman obtížnost, protože si musíte sakra dávat bacha, v jakém jste stavu, abyste nespustili autosave třeba po kruté bitvě, z které vyváznete s pár hit pointy a ještě k tomu otráveni a bez léčivých prostředků. V jiných hrách je pak běh do místa, kde se lze doléčit, otázkou cti a pokud se to nepovede, vyvoláte starší pozici. Tady však nikoliv. Vyběhnete takto zuboženi z dungeonu a blik, autosave. A před dungeonem čeká pořádně naštvaný škorpion, který vám dá poslední ránu. Load? Zapomeňte, loadnete do situace, kdy vám škorpión dá poslední ránu a pokud ne, stejně po pár krocích padnete na otravu:-) Tady se opravdu vyplatí loadnout trochu nazpět do momentu, kdy bylo vše ještě vcelku ok, než si pod jedinou ukládací pozici uložit zoufalý stav.

Možná si řeknete, že to je sakra opruz. No trochu jo, jenže kdybych vám tady vyprávěl, jaké adrenalinové zážitky jsem díky tomu v této hře zažil, to by bylo na román (popíši někdy příště v reportu ze hry). Kolikrát jsem totiž například splnil quest tak, jak jsem asi splnit neměl, ale save mě donutil to prostě už hrát tak, jak jsem to spískal, než abych mohl loadnout  a zkusil jinou a lepší variantu. Tady prostě nefunguje to, na co jsme v RPG dost zvyklí, že si před řešením situace uložíme, vybereme variantu a když se nám nepozdává, loadneme a zkusíme to lépe.

Obzvláště díky tomuhle způsobu sejvování dostává váš život tady na ostrovech nádech opravdovosti. Spousta questů má totiž několik vyústění a jde vždy jen o to, zda se rozhodnete nabízenou variantu řešení situace  provést či nikoliv. Pak si ponesete následky. Chtěl bych říci, nikdy nepouštějte Džina z láhve! Pokud budete dávat pozor a pečlivě číst různé rady lidí ve městech a hlavně si je zapamatujete, budete vědět proč a náležitě se připravíte. Sranda je, že tady neplatí - aspoň si to zkusím a pak loadnu. Ne, neloadnete, ponesete si následky svých činů a kolikrát taková věc může ovlivnit život na ostrovech a to naprosto zásadně. 

Geniální na tom všem je, že existují herní kroky k nápravě neuvážených činů a dokonce to místy vypadá, že je to schválně nastaveno tak, abyste neuvážený čin udělali a obohatili si tak hru. Dostanete opět náboženskou poučku. "Spěch je dílem Satana". Jednali jste zbrkle? Ochutnejte zlo. Milosrdenství je uplatňováno ve hře ovšem i na vás, můžete skutek odčinit a v tom je hra opět velmi originální. Ne úplně rozumné skutky vlastně vygenerují další sérii questů, díky kterým situaci napravíte a které byste vlastně jinak neřešili. Dost to umí prodloužit hru. U hry je Na GoGu avizováno, že dohrání kompletistou zabere 12 hodin. Já jsem typ toulavý a vím, že avizovanou délku překročím obvykle trojnásobně. Nejinak tomu je i zde. Dobrých minimálně 45 hodin jsem u hry strávil bez pochyby. A to právě i díky napravování svých chyb.

Vzhledem k tomu, že tady není žádné intro, položíte si otázku, jak je to s příběhem. Islands of the Caliph je v podstatě tak trochu simulátorem muslima. Míněno tedy jen v tom smyslu, že má využívat těch pozitivních pasáží Koránu jako zbožnost, milosrdenství, pokora, půst, úcta k prostředí, v kterém člověk žije a pod. V podstatě je to vlastně mantra každé víry mající nalákat člověka na to hezké dobro a zmíněné ctnosti najdete i v Bibli (Korán ji ostatně v mnohém obšlehnul). Samozřejmě vám minimálně bude vtloukáno místními duchovními, že není jiného boha, než Alláha. Jedním z hlavních úkolů hry je stát se zbožným. Takže začnete tím, že se poctivě budete 5x denně modlit, což lze provádět nejlépe v mešitách, za což jsou body zkušenosti, anebo kdekoliv na koberečku. Čas k modlitbě vám napoví vyjící muezínka (aspoň se mi zdá, že je to ženský hlas). Aspoň vidíte, že to v této hře není nic ortodoxního, když k modlitbě zde svolává ženský hlas. Ostatně ženy tady nemají zahalený obličej, jsou to postavičky v modré kápi, takže žádní bubáci nebo náznak nějaké diskriminace. A aby byly ty modlitby ve hře vlastně k něčemu, tak pokud dodržíte čas k modlitbě v daných intervalech, budete při level upu získávat plný počat bodíků zlepšujících vlastnosti. Samozřejmě cílem je i splnit quest a docílit zbožnosti.

Dalšími úkoly víry je například poctivé odevzdávání peněz charitě, nebo půst v měsíci Ramadán. K tomu všemu se vztahuje propracovaný realistický herní běh času. Slunce normálně vychází, putuje po obloze, pak zapadá za obzor a  totéž měsíc, který navíc mění své fáze. Hra počítá nejen hodiny, ale také měsíce a roky a ke každé fázi měsíce, ale také k ubíhajícím kalendářním měsícům, se vztahují nějaké poučky z Koránu. Hra je nejen slovními výklady, ale rovněž činnostmi, které budete mimo jiné provádět, hluboce svázaná s požadovanými úkony víry a dodává silný pocit, že vaše existence tady má význam a nejde jen o chodičku či mlátičku, kterou zakončíte poražením hlavního bosse. 

Samozřejmě je s tím vším spojena další hromada questů světského ražení, takže tu po vás bude chtít jeden sultán doručit druhému důležitou depeši navrhující spojenectví, jindy budete nabádáni k nálezu lampy s džinem, což je obzvláště pikantní questík, jindy zase budete muset prošmejdit knihovnu v nějakém neutěšeném místě a nalézt důležité spisy, které si žádá městská knihovna na některém z ostrovů. Jsou tady i ruiny nějakého technologicky vyspělého ocelového města, jehož tajemství máte odhalit. Nakonec se ale stále vracíte k náboženskému podtextu, kdy musíte nalézt plnou verzi Koránu a tím získat informaci, kde se nachází ztracené posvátné město Ka'ba.

Ať už k muslimské kultuře máte postoj jakýkoliv (svůj dlouhodobý, který jsem získal již někdy na přelomu 80. a 90. let četbou a studiem historické literatury a nic se na něm dodnes nezměnilo, nebudu tady ventilovat, to sem nepatří), nemusí se vůbec nikdo lekat, když to nepolekalo ani mě. Tato hra vás nemá přivést k pravé víře, budete si jen na to hrát, protože se budete pohybovat prostě po jakési obdobě fantasijního světa, jen tentokráte nebudete vzhlížet k bohům Krynnu, nebo plnit osm ctností za Avatara v Brittanii, ale budete v muslimském prostředí plnit různé bohulibé i lidu milé úkoly a nakonec se pokusíte dosáhnout vrcholné duchovní úrovně a nalezení posvátného místa. To, že to budete konat v prostředí islámu je už jen prostě prostředí zvolené pro tuto hru, což je docela originální. Navíc je to spíše pohádkovou formou a tipuji, že každý jako dítě jsme milovali pohádky tisíce a jedné noci, Alladinovu lampu, Ali Babu a čtyřicet loupežníku a další příběhy opředeny prazvláštní půl měsícovou atmosférou záhadných měst plných zlatavé výzdoby, zástavby s  kupolovitými střechami a vysokými věžemi, vycházející z persko-arabské kultury. Ostatně pro dungeon je atmosféra jakési starobylosti přirozená a islámská kultura té starobylosti vlastně dává zvláštní šmrnc.

Grafiku obvykle popisuji u her v prvních odstavcích. Tady jsem si ale dal značně na čas. Důvod je prostý. Těžko tady hledám slova. Když jsem posledně u hry  Skald psal, že je po dlouhých letech konečně novou hrou, na kterou jsem se těšil, už když byla avizována a vyvíjena, tak ve skutečnosti byly ty hry dvě. Tou druhou, na kterou jsem se těšil, byl právě Islands of the Caliph a dost za to těšení se může vlastně grafika. Přišla mi totiž neuvěřitelně nádherná, jakási starobylá a přesto neskutečně detailní a dokonale vtahující do orientálního prostředí. A to doslova každým pixelem. Znám lidi, kteří by sem mnou nesouhlasili a označili to za ošklivé nebo dokonce zrak poškozující. Ale já se nenechám zviklat, mně se to prostě líbí a doslova mě při procházení jednotlivých ostrovů přepadaly pocity ohromení, rozhlížel jsem se dokola a měl jsem chuť udělat co pár kroků screenshot. 

Nakonec jsem dospěl k pocitu, že krásněji v pixel artu namalovaný dungeon plný panorámat, scenérií a malebně zpracovaných městeček i volné přírody jsem snad viděl naposledy u Ishara 2. Ne, fakticky, když jsem přemýšlel nad spoustou jiných dungeonů, tak žádný jiný by se k Caliphovi asi nedal připodobnit lépe. Nelze si ovšem nevšimnout zřejmě i jisté inspirace hrami The Elder Scrolls: Arena a Daggerfall, neboť již tam jsme mohli vidět jižanské krajiny v orientálním stylu a panorámata měst s ostře zářícím sluncem na nebi. Koukat se v Caliphovi pak třeba z nějakého kopce po setmění na noční oblohu s měsícem a hvězdami zářícími nad věžičkami nedalekého města...no idylka. Prostředí je rozmanité, každý z ostrovů vypadá jinak a mísí se tady staré odezvy atmosféry z her právě jako The Elder Scrolls: Arena, TES: Daggerfall, Ishar 2 ale taky Ultima Underworld nebo Wizardry 7. Rozhodně to ale není žádná kopírka, jak by se mohlo u tohoto léty zapomenutého žánru očekávat v případě, že jej někdo chce oprášit. Islands of the Caliph je dostatečně svůj a originální.

Líbí se mi tady také dokonale zpracovány vizuální, ale i praktické detaily jako je běh dne, rozbřesk, poledne, soumrak, večer, noc, fungují tady všechny fáze měsíce, které souvisí rovněž s některými questy, které lze splnit třeba jen během určité fáze. Mění se i počasí, může být jasno, polojasno, oblohu může zakrýt šedá deka, z které může lehce kapat anebo se naopak spustit typický liják s provazy deště. Je zde samozřejmě i plno interiérů a mimo přírody a ulic nádherných měst se dostanete do různých jeskyní, podzemních stok, ruin či zapomenutých chrámů.

Vedle úžasné grafiky vystihuje atmosféru celého orientálního prostředí hudba. Islands of the Caliph má vynikající soundtrack připomínající hudbu Dead Can Dance. Všemožné břinkání louten, specificky znějící bubínky, i klasické orientální dechové nástroje, to vše nenechá nikoho na pochybách, v jakém prostředí se tady pohybujeme. Musím uznat, že se navíc povedl zvukomalebný mix melodií v různých tempech, který vyvolává příjemný mrazík v zádech.  

Abych nebyl podezříván z bezbřehé euforie, Islands of the Caliph se nevyhnul pár neduhům. Pokud pominu jakoukoliv absenci intra, tak pokud čekáte outro, hra na konci ukáže obrázek s popiskem a bye bye do hlavního menu. Je to trochu škoda, klidně mohlo být na závěr pár statických obrázků uzavírajících děj. Ačkoliv jsem se během hry 100% bavil a říkal si, to je bomba, to není možné tohle to, jeden z nej dungeonů, co jsem hrál, tomu dám stovku, tak jsem si po dohrání přeci jen musel nalít čistého piva a uznat pár věcí. Přeci jen by hře nechyběla více nahuštěná kombinatorika v podobě nějakých těch puzzlů, nepřátel mohlo být více druhů a v některých prostorech jakoby nebyl naplno využit jejich možný potenciál. Dále kvůli drobnému bugu při ukládání pozice, který přinesl update 1.28 a projevuje se smazáním některých automap a mohou se začít objevovat zvláštní jevy v inventáři, je dobré si dát také pozor, abyste hráli s updatem 1.29. Steam verze jej nabízí, GoG verze v tento moment prozatím nikoliv.   

Mohli byste si říci, že je to prostě jen takový nějaký další dungeon nezávislého vývojáře, kterých může klidně vzniknout desítky, ale kdo by o to stál? Jenže Islands of the Caliph má něco, co se strašně špatně popisuje, ale je to věc, která dokáže člověka přikovat k monitoru a vyvolat totální závislost, až by se mi  chtělo říci: "jako za starých časů". Caliph má něco, u čeho jsem cítil, že zase hraji sakra pořádný originální dungeon a není to jen taková ta béčková produkce pro nostalgiky typu - uděláme něco, z čeho budou mít fanoušci Dungeon Mastera radost, uděláme hru, která bude jeho poctou a pod. Ne, Caliph šel jinou cestou a byť se zde jistě nedá upřít inspirace některými staršími tituly, působí jedinečně a originálně. Pro mě jde opravdu o jeden z nejlepších dungeonů, který se v mnohém může klidně rovnat se starými dobrými peckami bez toho, aby byl vnímán jako nostalgický plagiát po letech, určený pro pamětníky. Konečně mohu říci, že mě v posledních letech nadchly v oblasti PC RPG nějaké aspoň dvě novinky (Skald, Caliph), byť jde o novinky v totálním retro stylu. Jen těch pár drobných chybek u Islands of the Caliph, uvedených výše, zabránilo udělení euforické stovky:-)

Hodnocení: 90%

Ringo