The Elder Scrolls: Arena
Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Bethesda Softworks / Vydavatel: Bethesda Softworks / Rok: 1994
Arenu jsem hrál kdysi v 90. letech, tehdy jsem ji těsně před koncem nedohrál kvůli bugům, nicméně jsem ji nakonec rozehrál znovu a dokončil poměrně nedávno (tedy přesně před sedmi lety). Arena je hra s vynikající atmosférou, zajímavou grafikou se scenériemi navozující příjemné mrazení v zádech, úchvatným soundtrackem, který považuji za nej z celé série, mnohé melodie si pamatuji dodnes. Hlavně tu gradující a pak nenápadně mizející v dáli v podzemních prostorech nebo hudbu ve městech, kde sněží.
Technicky hra měla několik bugů, vzhledem k době, kdy vyšla na disketách, a jejímu rozsahu je to docela pochopitelné. Takže padání při nedostatku paměti, záseky za objekty a podobné nebyly ničím výjimečným. Lecos opravilo spoustu patchů a dnes je hra již docela slušně doladěna.
Vzhledem k tomu, že jde o pokus o open world s nekonečností, nese to klasická úskalí, které mi i na tehdejší dobu kapku vadila, ale dnešní hry se tento princip už nestydí vůbec používat a hráči si jej dokonce pochvalují.
Z mého pohledu jde o náhodné generování všeho, každičký quest je otázkou náhodného výpočtu a dohození lokace, questového předmětu a dungeonu, který se generuje ze dvou naprosto stejných typů, jen rozmístění potvor se mění. Svět je při procházení pěšky prakticky nekonečný a opět se vše generuje během hry, když narazíte v lese na ruinu, narazíte na ní jen vy, jinému hráči se na stejném místě vygeneruje něco jiného. Trochu tak postrádám pocit, že každé místo ve hře má své pevné zastoupení a historii. Mám opravdu raději, když je ve hře propracován každičký čtvereček s osobní píli autora hry. Prostě když zajdu několik kilometrů na západ od konkrétního města a narazím tam na Hukvaldy, měl by je tam prostě najít přece každý hráč.
Z tohoto důvodu je fajn projít pár takových questů jen z důvodu nasbírání expů, v rámci grindování, ale strávit náplň hry takto moc nedoporučuji. Ony se totiž náhodné questíky po zadání náhodně objeví a program vždycky vybere ze dvou různých schémat dungeonu, což je po čase tak okaté, že to kapku hru až degraduje. Jak může být na dvaceti místech úplně stejné dvoupatrové podzemí s naprosto stejnou mapou. Je vlastně až s podivem, že tahle hra je snad jediná, které jsem to přehnané náhodné generování i lokací a questů s odstupem času odpustil a nepopravil jsem jí za to v hodnocení.
Klíčem k tomu, si hru užít, je projet ze 3 - 5 subquestíků pro zábavu, ale jinak se striktně držet příběhové linie. Tam by šlo vytknout jen megarozsáhlost příběhových a naštěstí pevně daných bludišť s ne moc hutným obsahem. Potěší hádanky, fighty jsou tak akorát, jsou akční a je zde zajímavý prvek šlehání mečem do různých stran, tehdy na svou dobu docela revoluční novinka. Zda má však úder sekem nebo bodnutím různou účinnost, o tom bychom mohli pochybovat. Projití každého příběhového dungeonu a nalezení části hole vždy zahřeje na srdci a člověk pak občas zajde pro radost jen tak na procházku městem, dokoupí předměty, namíchá nová kouzla....
Přes všechny chybky a neduhy bych na hře vyzdvihnul to hlavní, hratelnost, atmosféra, hudba, grafika. Koukat na zasněžené město, západy slunce v pouštních městech, do toho hraje melancholická hudba, kdo nepotřebuje mít vše v HDčku, tak ocení krásné obrázky a scenérie, nehledě na to, že je to VGA a jsou viditelné pixely. Hra oproti pozdějším dílům používá stále body zkušenosti a level postavy, což je jednoznačné +. Atmosféra hry vás udrží i u příběhu, který sice není nijak epický, ale důvod k žití ve světě Areny a užívání si tamní atmosféry, vám dává v dostatečné míře. Ve hře můžete cokoliv - navštívit stovky domů, ale naštěstí nemusíte. Můžete si umíchat stovky kouzel dle vaší receptury, ale nemusíte. Můžete zabloudit v lese za civilizací a strávit tam půl roku života, ale nemusíte. Spoustu věcí si v této hře vlastně šijete na míru. chci si zahrát jen základní příběh a ostatním se nezdržovat? No problem.
Hodnocení 85%
Ringo
Arenu jsem hrál kdysi v 90. letech, tehdy jsem ji těsně před koncem nedohrál kvůli bugům, nicméně jsem ji nakonec rozehrál znovu a dokončil poměrně nedávno (tedy přesně před sedmi lety). Arena je hra s vynikající atmosférou, zajímavou grafikou se scenériemi navozující příjemné mrazení v zádech, úchvatným soundtrackem, který považuji za nej z celé série, mnohé melodie si pamatuji dodnes. Hlavně tu gradující a pak nenápadně mizející v dáli v podzemních prostorech nebo hudbu ve městech, kde sněží.
Technicky hra měla několik bugů, vzhledem k době, kdy vyšla na disketách, a jejímu rozsahu je to docela pochopitelné. Takže padání při nedostatku paměti, záseky za objekty a podobné nebyly ničím výjimečným. Lecos opravilo spoustu patchů a dnes je hra již docela slušně doladěna.
Vzhledem k tomu, že jde o pokus o open world s nekonečností, nese to klasická úskalí, které mi i na tehdejší dobu kapku vadila, ale dnešní hry se tento princip už nestydí vůbec používat a hráči si jej dokonce pochvalují.
Z mého pohledu jde o náhodné generování všeho, každičký quest je otázkou náhodného výpočtu a dohození lokace, questového předmětu a dungeonu, který se generuje ze dvou naprosto stejných typů, jen rozmístění potvor se mění. Svět je při procházení pěšky prakticky nekonečný a opět se vše generuje během hry, když narazíte v lese na ruinu, narazíte na ní jen vy, jinému hráči se na stejném místě vygeneruje něco jiného. Trochu tak postrádám pocit, že každé místo ve hře má své pevné zastoupení a historii. Mám opravdu raději, když je ve hře propracován každičký čtvereček s osobní píli autora hry. Prostě když zajdu několik kilometrů na západ od konkrétního města a narazím tam na Hukvaldy, měl by je tam prostě najít přece každý hráč.
Z tohoto důvodu je fajn projít pár takových questů jen z důvodu nasbírání expů, v rámci grindování, ale strávit náplň hry takto moc nedoporučuji. Ony se totiž náhodné questíky po zadání náhodně objeví a program vždycky vybere ze dvou různých schémat dungeonu, což je po čase tak okaté, že to kapku hru až degraduje. Jak může být na dvaceti místech úplně stejné dvoupatrové podzemí s naprosto stejnou mapou. Je vlastně až s podivem, že tahle hra je snad jediná, které jsem to přehnané náhodné generování i lokací a questů s odstupem času odpustil a nepopravil jsem jí za to v hodnocení.
Klíčem k tomu, si hru užít, je projet ze 3 - 5 subquestíků pro zábavu, ale jinak se striktně držet příběhové linie. Tam by šlo vytknout jen megarozsáhlost příběhových a naštěstí pevně daných bludišť s ne moc hutným obsahem. Potěší hádanky, fighty jsou tak akorát, jsou akční a je zde zajímavý prvek šlehání mečem do různých stran, tehdy na svou dobu docela revoluční novinka. Zda má však úder sekem nebo bodnutím různou účinnost, o tom bychom mohli pochybovat. Projití každého příběhového dungeonu a nalezení části hole vždy zahřeje na srdci a člověk pak občas zajde pro radost jen tak na procházku městem, dokoupí předměty, namíchá nová kouzla....
Přes všechny chybky a neduhy bych na hře vyzdvihnul to hlavní, hratelnost, atmosféra, hudba, grafika. Koukat na zasněžené město, západy slunce v pouštních městech, do toho hraje melancholická hudba, kdo nepotřebuje mít vše v HDčku, tak ocení krásné obrázky a scenérie, nehledě na to, že je to VGA a jsou viditelné pixely. Hra oproti pozdějším dílům používá stále body zkušenosti a level postavy, což je jednoznačné +. Atmosféra hry vás udrží i u příběhu, který sice není nijak epický, ale důvod k žití ve světě Areny a užívání si tamní atmosféry, vám dává v dostatečné míře. Ve hře můžete cokoliv - navštívit stovky domů, ale naštěstí nemusíte. Můžete si umíchat stovky kouzel dle vaší receptury, ale nemusíte. Můžete zabloudit v lese za civilizací a strávit tam půl roku života, ale nemusíte. Spoustu věcí si v této hře vlastně šijete na míru. chci si zahrát jen základní příběh a ostatním se nezdržovat? No problem.
Hodnocení 85%
Ringo
Paráda, díky za recenzi! :-)
OdpovědětVymazatDíky.
VymazatJá začal až s Morrowindem, ale kdo ví...
OdpovědětVymazat