Wolfenstein 3D

Platforma: PC / Žánr: FPS Action / Developer: Id Software Inc. / Vydavatel: Apogee Software Ltd. / Rok: 1992.

Wolfenstein 3D je snad největší klasikou mezi First Person střílečkami, která určila směr vývoje mnoha dalším hrám z této škatulky. Nejsem zapáleným hráčem 3D stříleček, popravdě mě nikdy moc nebavily a dalo by se říci, že je nemám rád, pokud neměly nějak sofistikované mise, a prostředí, které by mě výrazně zaujaly (jako tomu bylo např. u System Shocku, Outlaws nebo Dark Forces). Wolfensein 3D pak rozjel především Doom mánii, která nebere konce snad dodnes (ať už pod názvem Dooma samotného, nebo pod názvy klonů jako Duke Nukem 3D, Unreal, Quake atd.), ale to už šlo a jde mimo mě.

Proč tedy Wolfenstein 3D? Přišel jsem mu tady napráskat jako hře, která nestojí za to? To právě vůbec ne. Wolfenstein 3D měl u mě štěstí hned v několika směrech. Patřil do jednoho z prvních balíků her, které se mi dostaly do ruky a to je člověk vděčný za vše, hraje vše a baví jej vše a to přitom bez donucení.

Wolfenstein 3D má navíc velmi přitažlivé prostředí z hlediska dobrodružství. Temný nacistický bunkr, v kterém jako americký agent máte za úkol zničit vůdce. Na tehdejší dobu věrné reálie z druhé světové války - pobíhající náckové, všudypřítomná svastika na stěnách - dávaly hře punc jakési jedinečnosti s historickým odkazem. Působilo to na svou dobu reálně. Wolfenstein 3D se vlastně nebral nějak striktně žánrově, byť základy žánru položil, ale byla to především hra. Hra, kterou všichni hráli a takřka všechny bavila. Včetně mě. A neměl bych opomenout dvě jména, programátorské borce, kteří stojí za většinou všech nejproslulejších 3D stříleček, John Carmack a John Romero.

Ne, že by pokusy se scrollovací grafikou nebyly ještě před Wolfensteinem 3D, nicméně Wolf 3D asi přišel na takové grafické úrovni jako první s jednoduchým arkádovým konceptem pobíhání plynulým pohybem po chodbách, sbíráním věcí tak, že jimi prostě projdete a střílením všeho živého, co se pohne. Navíc se pokusil o lehký adventurní (či dungeonovský, když to hodně přeženu) aspekt - hledání pokladů. Bunkr je totiž plný tajných skrýší a otevíracích zdí, které jste měli za úkol objevit. Do toho budete pátrat po lepších zbraních, kdy se od pistolky dopracujete k rotačnímu kulometu. a musíte šetřit náboje, těch není neomezeně.

3D byl samozřejmě zavádějící výraz, protože jste se pohyabovali scrollingem po placce, žádné putování do kopce a z kopce, žádné terénní nerovnosti. Plynulý pohyb do stran a otáčení se kolem vlastní osy z toho 3D ještě nedělá :-) V témže roce totiž vyšel RPG dungeon Ultima Underworld, který byl s plynulým pohybem v prostředí mnohem dále a uměl i nepravoúhlé stěny a uměl pohyb terénem nahoru i dolů. Nicméně to hráč tehdy u Wolfa neřešil, jestli je to na placce nebo jen v pravoúhlých zdech. Podstatou byla zábava, pobíjení nácků, hledání pokladů a snaha mít na konci mise nejvyšší score.

Kromě běžných nácků a jejich hlídacích psů na vás ve hře také čekalo několik dost tuhých bossů. U těch šla realita dost stranou, protože šlo obvykle o nějak geneticky či mechanicky modifikované bytosti spíše ze sféry fantasie či sci-fi. Z digitalizovaných zvuků jste mohli rozeznat i německé pokřiky nepřátel. Po jejich zastřelení můžete sledovat docela věrně naanimovaný pohyb jejich pádu na zem s rozstříkávající se  krví okolo.

Wolfenstein 3D mě bavil, dohrál jsem jej, ale nijak ve mě nevzbudil touhu po dalších 3D střílečkách. Žánrově jsem šel prostě jinou cestou. Následovník Doom měl na mě nezajímavé prostředí a vůbec mě nebavil, dokonce mi byl jakýmsi nevysvětlitelným způsobem protivný. Stejně tak Duke Nukem 3D a další. Ale na Wolfenstein 3D budu vždy vzpomínat rád. Patří do jisté etapy mého herního života, která byla po určitý čas vymezena jen této hře a další 3D střílečky jsem už nepotřeboval. Podmínky, proč si nějakou další zahrát jsem zmínil výše. Ano, existují výjimky, kdy je hra zpracovaná jako střílečka, ale jsou do ní vloženy zajímavé reálie adventurního charakteru nebo plnění více než jen - postřílej vše, co se pohne. Takže typy her jako System Shock nebo Dark Forces můžu.

Wolfenstein měl i pokračování s názvem Spear of Destiny. Vizuálně se od Wolfensteina prakticky nelišil. Další pokračování jako Return to Castle Wolfenstein (2001), Wolfenstein: the New Order (2014),Wolfenstein II The New Colosus (2017) a Wolfenstein Youngblood (2019) oprášily starou známou legendární značku, ale už se díky moderní grafice tolik nelišily od tuny jiných 3D stříleček. Jen nacistické prostředí zůstalo. Wolfenstein 3D byl prostě jedinečný i texturami. Což dnes už moc fungovat nemůže, protože snaha o přiblížení se realitě dělá všechny hry příliš podobné. Podobné realitě. Tam jen tak na bunkr z modrých cihel nenarazíte :-)

Hodnocení: 60%

Ringo

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z Mogybames.