Info č. 30 - herní rok 2025
Když se podívám na rok 2025 zpětně, tak mě ve výsledku docela překvapilo, co všechno jsem v rámci mé blogerské produkce stihl. Trochu jsem k psaní těchto řádků usedal s pocitem, že byl ten rok 2025 autorsky i herně slabší, protože jsem si letos dával častěji tvůrčí volno. Dalším důvodem bylo, že jsem se pustil do docela časově náročných her, které znamenaly moře hodin hraní, a méně psaní. Rekapitulace bude proto asi spíše rozmanitá než vyloženě početně bohatá. Takový pohled nazpět je minimálně pro mě vždycky zajímavý tím, že pocit, jak strašně rychle ten rok utekl, vystřídá údiv nad tím, co že jsem to napsal teprve loni v lednu. Domníval jsem se, že to bylo tak dávno, snad před dvěma nebo třemi roky. Je to docela zvláštní, protože ještě před rokem jsem to měl přesně naopak, a u her, které jsem dohrál a popsal před čtyřmi roky, jsem měl zdání, že to bylo před pár měsíci. Ale pojďme konečně k věci:
Leden:
Začátek ledna se nesl v duchu prosince 2024 a dohrávání opravdu epicky rozsáhlého dungeonu Thunderscape ze světa Aden od firmy Strategic Simulations Inc. Ačkoliv ve své době netrhal zrovna rekordy v hodnocení, mně přišel natolik zajímavý, komplexní a propracovaný, že jsem mu udělil nakonec hezkých 85%. Thunderscape se mi pojí s takovým lehkým restem, který asi s odstupem času už nebudu schopen splnit, a to napsat herní deník, který byl v plánu. Jenže jej vytěsnila spousta jiné práce a čím větší prodleva od hraní či dohrání a psaní deníku, tím menší ten deník bude dávat smysl. Člověk toho spoustu zapomene, ztratí se v levelech i questech a postrádalo by to tu správnou návaznost.
Druhý lednový článek byl věnován přírůstku do sbírky, big boxu hry Master of Orion. Dlouho mnou sháněná klasika, s kterou se mi pojí dlouhé probdělé noci v 90. letech. Nyní jsem konečně do police s big boxy mohl založit další exemplář reprezentující kus mého života.
Jsem velmi poctěn, když se mi podaří oslovit některou z legend herní žurnalistiky a sepsat s ní a o ní nějaký článek. Tady se mi povedlo oslovit Jana Modráka (alias "Bludr") a vypracovat společně s ním velký rozhovor o herních časopisech, hrách a first person shooter žánru. Rozhovor byl tak vyčerpávající, prací i obsáhlostí, že jsem mu dal dodatek "část první". Dostali jsme se probíráním historie zhruba až do roku 1997. V druhé části, která má zatím jen otázkový pracovní nástřel, jsme měli v plánu pokračovat mapováním historie od roku 1997 do dnešních dní. K druhé části (snad jen prozatím) nedošlo, protože čas, práce a znáte to. První část rozhovoru je, druhá se udělá někdy, a rok máme pryč a s ním i to správné momentum, kdy jsme do rozhovoru byli zapáleni, takže druhá část se zatím neuskutečnila :-)
Po náročné práci na rozhovoru jsem potřeboval zvolnit, a tak jsem dohrál adventuru Flight of the Amazon Queen. Byl to vcelku rest, který jsem kdysi několikrát rozehrál a vždycky odložil s tím, že je to laciný komediální klon Indiana Jonese 4. No stále ten dojem nesetřáslo ani dohrání hry, takže jsem svým hodnocením naštval asi spoustu fandů tohoto díla, které své kvality nepochybně má.
Když už člověk hrám věnuje tolik prostoru, je fajn se zúčastnit i nějaké té suprové herní akce a setkat se s herní společností. Proto jsem v lednu měl tu čest navštívit Arcade Hry, hernu Jana Orny, v níž se konal Retro PC víkend, který organizoval Loading (Marty + Spiro).
Akce se zúčastnil i Jakub Červinka, který tam nezapomněl vyhrát turnaj v Doomu a který mi tam pak představil svůj vlastní dungeon, na němž zrovna pracuje a jehož pracovní verzi jsem měl čest si chvíli zahrát. Z celé akce nakonec vyplynul další rozhovorový článek s Janem Ornou o Arcade Hrách a tak nějak vůbec. Mimochodem doporučuji Arcade Hry navštívit, je to opravdu svatostánek herních maringotkových automatů a je tam kus herní historie, jakou jen tak někde neuvidíte.
Únor:
Leden jsem díky našlapaným herním událostem tak nějak více rozvedl, dále budu postupovat velmi stručně, jinak by to byla četba až do příštích Vánoc.-) Prvním únorovým článkem byl opět přírůstek do sbírky. Konečně jsem nazpět získal kdysi prodaný Task Force 1942, tentokráte ale v plnohodnotné krabici, žádný Power Plus, jako jsem měl v polovině 90. let.
Článek monstróznějšího charakteru je první díl herního deníku ke hře Ravenloft: Strahd's Possession. Zopakovat si po dlouhých letech tento krásný dungeonu od SSI mě lákalo dát si už dávno, tak ať je to i s popisem postupu hrou.
Aby na blogu řeč nestála, zatímco jsem se plně věnoval hernímu deníku Ravenloftu, využil jsem to k prezentaci dalšího přírůstku do sbírky, tentokráte simulátoru F-15 Strike Eagle 2.
Následoval druhý díl deníku ke hře Ravenloft Strahd's Possession.
Částečným odpočinkem od bloudění po kobkách mi bylo splnění si dalšího restu a dohrání krásné hororové adventury Dark Seed. Slovo odpočinek berte ovšem s velkou rezervou, protože obtížnost Dark Seed byla pekelná a nebýt včasného zásahu...tedy chci říci návodu, tak bych to hrál ještě dneska a dost možná nikdy nedohrál:-).
Březen:
José Armando zase nepřijel...ne, teď vážně, protože po prvním díle mi to nedalo nerozjet hned druhý díl, a tak jsem se pustil do Dark Seed 2.
Konečně jsem dopsal finální třetí část herního deníku na Ravenloft: Strahd's Possession. Došel jsem k dost obvyklému krásnému poznání. Hra se mi líbila snad ještě více než ve své době, kdy pro mě v devadesátkách byl modlou tehdy aktuální Ravenloft 2 a ta jednička se ke mně dostala o něco později a pořád jsem to s dvojkou porovnával. S odstupem času na to kouká člověk jinak.
TFX, to je simulátor, který jsem vlastnil, podobně jako Task Force 1942, už v polovině devadesátých let a v roce 2001 neprošel mým prvním nesmyslným třídícím sítem. Síto mělo zadání zbavit se toho, k čemu se už asi nebudu vracet. A tak jsem jej tehdy daroval. Nyní se mi jej podařilo zakoupit ne eBay znovu a opět musím říci, že v lepší podobě, než jsem měl svůj starý originál. Je to zejména díky mohutnější krabici, kterou jsem teď sehnal, což absolutně vykoupilo mé předchozí puntičkářské pocity, že v devadesátých letech jsem měl ten TFX nový a jako první vlastník.
Dalšímu plnění restů z devadesátek podlehla adventura I Have no Mouth and I Must Scream. Opravdová hodně podivnost fakt jen pro fanoušky tohoto typu dystopie.
RPGčkový a adventurní zápal mě částečně vyčerpal a já jsem na chvíli chtěl mozkové závity zaměstnat něčím jiným, než jsou rozhovory, souboje a puzzly. Dovedlo mě to k myšlence zopakovat si po letech mnou hodně oblíbenou strategii, The Settlers 2: Veni Vidi Vici, snad nejlepší The Settlers hru vůbec.
Do toho všeho se mi povedlo sehnat něco, co jsem považoval za absolutní vrchol jakési kombinace strategie s adventurou o kolonizaci vzdálené sluneční soustavy plné záhad. Hru Alien Legacy řadím jednoznačně k těm nejlepším zážitkům a zisk tohoto boxu mě naplnil doslova radostnou euforií.
Duben:
Po Settlerech jsem chtěl něco, co zabere méně hodin, a opět jsem tedy sáhl do archívu svých nedohraných restů a volba konečně padla na fantastickou adventuru The Lost Files of Sherlock Holmes, ke které mě jinak pojí jistým způsobem úplné začátky mého PC hraní.
No jo, ale pak jsem si říkal, co dál, v hlavě mám jakési nutkání, že bych si ještě zase dal nějakou strategii. Přiměl jsem se odbourat veškeré dávné předsudky vůči The Settlers 3 a říkal jsem si, schválně, dám tomu šanci. A musím teda uznat, že předsudky (nestaví se cesty, vojáci se ovládají jak ve standardní mainstreamové RTS) byly naprosto liché. Hra sice v tomto smyslu má jakýsi RTS ráz, nicméně budovatelská složka tady stále funguje parádně.
Další radost ve sbírce mi udělala původní krabice hry Master of Magic, kterou jsem měl jen v Power Plus edici, a já se pořád nemohl smířit s tím, že původní krabice je po všech stránkách lepší. A tak se mi ji nakonec povedlo sehnat.
Květen:
Tento měsíc jsem během strategy maratónu kolem Settlerů zahájil pisatelsky recenzí na The Lost Vikings. O této fantastické logické hře o kooperaci tří Vikingů v plošinovkovém terénu jsem už dávno chtěl napsat. Tak se to konečně podařilo.
Konečně jsem rozjel také dlouhodobý rest, který jsem si chtěl splnit již dávno. Podnítila to touha ponořit se zase do pořádného krokovacího dungeonu a volba konečně padla na Evil's Doom pod emulátorem Amigy. A taky jsem se pustil do dokumentace postupu hrou a sepsal jsem první díl herního deníku k Evil's Doom.
Ačkoliv mé herní nasazení přerušilo tradičně MS v hokeji, rozhodl jsem se nezahálet alespoň autorsky a rozhodl jsem se držet i aktuálního tématu č. 1. Face Off! byl totiž můj první hokej, co jsem na počítači v první polovině devadesátek hrál, než vyšlo první NHL od Electronic Arts.
Čas mezi jednotlivými zápasy MS v hokeji jsem vyplňoval hraním zajímavého odlehčeného (nikoliv však lehkého) rogue like RPG s budovatelskými prvky Loop Hero v oldschoolové grafice. Je to vcelku čerstvá hra z roku 2021.
Červen:
Samozřejmě když se našly delší volné časové úseky, pokračoval jsem v hraní Evil's Doom a tak mohl vzniknout druhý díl herního deníku.
Nadšení z předchozího hraní třetího dílu The Settlers jsem zpečetil koupí krabicové originálky. Byť jde jen o krabicovou českou Game 4U edici, jsem za ní vcelku rád, neboť je v kompletu se všemi datadisky.
Evils Doom byl pokořen, a to právě včas, neboť se blížila letní dovolená a já věděl, že stihnout něco většího v létě by byl problém. Třetí část Evil's Doom tedy zdárně uzavřela mé dobrodružství v této hře.
Úplně náhodou jsem někde narazil na screenshot hry The Abbey of Crime Extensum a tak mě nadchnul, že jsem si hned hru sehnal, nainstaloval a dohrál. Parádní věc, která mě namotivovala přečíst pak i knižní předlohu a zhlédnout film. Recenze se nějak dostala i k autorovi hry Manuelu Pazosovi a poděkoval mi za recenzi a byl rád, že se mi hra líbí.
Konec měsíce uzavřela recenze na hru Evil's Doom, kterou jsem tak po odehrání a sepsání deníku mohl náležitě ohodnotit.
Červenec:
Hned na začátku měsíce jsem zveřejnil recenzi na The Settlers 4, kterou jsem průběžně pozvolna hrál během všech možných květnových událostí, které jsem zmínil výše. Hru jsem si náležitě proklepnul, že jsem ji mohl vyseknout opravdu velmi pochvalné hodnocení, přičemž jsem z počátku doufal, že budu moci některý z těch novějších dílů konečně pořádně zkritizovat za přílišný odklon od jedničky a dvojky:-) Tak snad až ten pátý díl:-)
Jak mě knihy ovlivňují ve výběru her a směrují mě k určitým žánrům? Na to se snažím odpovědět v odlehčeném prázdninovém textu Knihy a hry, který hledá průsečíky mezi literaturou a mými oblíbenými herními tituly
Před dvoutýdenní dovolenou bez her a blogování jsem stihl ještě sepsat recenzi na Heroes of Might and Magic 4. Dospěl jsem v ní k závěru, že tento tolik zatracovaný díl sice nepatří mezi nejlepší Heroesy, ale rozhodně také nepatří mezi špatné hry. Tak a hurá na dovču.
Srpen:
Dlouho jsem nenapsal o nějakém dalším čísle legendárního herního časopisu, tak jsem to po dovolené hned napravil popisem Excaliburu 13.
Dominantní obrázek na obálce Excaliburu 13 byl ze hry Moonstone: A Hard Days Knight a screenshoty této hry zářily i v recenzi v časopise. Vždycky jsem si myslel, že to žánrově jde mimo mě, že to je bojovka, ale líbily se mi ty obrázky ze hry. A tak jsem se vyhecoval a dohrál ji v Amiga verzi hned 2x za sebou. Jednou se savestaty před souboji, podruhé naostro a na poctivo na jeden zátah, bez jediného loadu. A tak jsem konečně zjistil, jaká je to opravdu pecka.
Léta až skoro k závěru rozehraná Ultima I mě trápila jako velký rest, a tak jsem si ji rozehrál znovu a dojel konečně až do finále. Na svou dobu jde o naprosto zásadní věc a zakladatele žánru RPG v této podobě.
Nadšení z toho, že jsem konečně pokořil prehistorické první opravdu hratelné (z mého pohledu) RPG mě přimělo nezahálet a zúročit to nadšení do dohrání a zrecenzování Ultimy 2, která má své prazvláštní kouzlo i tím, jak je to v podstatě vnitřně rozervaná a nevyrovnaná hra.
Září:
Opožděně jsem se vrátil k šestému výročí blogu Ringohraní, jehož datum spadá přeci jen na konec července - Info č. 29 - rok šestý.
Půl měsíce září jsem hrál již docela obsáhlejší a delší Ultimu 3 a sepsal jsem pak na ni recenzi. To však bylo k měsíci září vše, jelikož jsem rozehrál Ultimu 4, která mi zabrala opravdu hodně času a byla natolik komplikovaná, že jsem neměl moc sil se zabývat jiným titulem, ani psaním o něm. Jako relax od náročného hraní jsem využíval seriály na Netflixu:-). Díky tomu se stává tento měsíc produkčně jedním z nejslabších v historii blogu. Aspoň to neprodlužuje už tak monstrózní rekapitulační článek:-)
Říjen:
Abych příliš dlouho nepokračoval v autorské pauze, zmínil jsem přírůstek další krabice s The Settlers 4, který mi ovšem přišel půl roku nazpět společně s The Settlers 3. Jen jsem chtěl od sebe nějakou dobu zmínky o obou krabicích oddělit a nějak se to časově protáhlo. Nemluvě o tom, že jsem nestihl ještě dva další přírůstky krabic zmínit, ale to si nechám na jindy.
Legends of Amberland sérii má vyjít třetí díl a zvědavost mi nedala, a tak jsem stáhnul demo a dojel jej, o čemž je preview na The Legends of Amberland 3: The Crimson Tower. Můj pisatelský duch si evidentně potřeboval na chvíli odskočit od Ultimy 4 a zabavit se na chvíli zase psaním:-)
Bylo na čase se zase podívat na staré herní časopisy a drobnohledu jsem tentokráte podrobil Excalibur číslo 16.
Ultima 4 byla pokořena až na konci října, a tak jsem konečně mohl napsat recenzi na jedno z nejoceňovanějších RPG všech dob, které je slušně hratelné i dnes a herní postupy v něm dodnes ohromují fanoušky RPG žánru. Pokud ovšem na tohle RPG najdou odvahu, to je třeba si popravdě říci. V této hře nikdo nikoho nebude vodit za ručičku a navádět k automaticky logovaným rozhovorům Pěkně tužka a papír a zapisuj si, dobrodruhu, kdo ti kde co řekl. To ostatně ale platí o všech Ultimách minimálně do dílu 5.
Listopad:
Než jsem se odhodlal v sérii Ultim pokračovat pátým dílem (což je příběh na delší povídání), chtěl jsem si od RPG dát pár dní odpočinek. A to jsem si teda ale vůbec neodpočinul. Říkám si, co takhle zase adventuru. Splním další rest a dám si KGB. Jedna z nejpekelnějších adventur vůbec. Určitě se nebudu tvářit, že jsem tady nekoukal do návodu více, než je zdrávo. Ale popravdě, i tak to byla velmi zajímavá hra.
Povedlo se mi ulovit krásný big box hry Legends of Valour v PC verzi. Je to taková dungeon raritka, paradoxně věhlasná zejména u Amigistů. Hra to byla na jednu stranu známá, ale nebyla nijak zásadně opěvována. Přesto patří beze sporu do slavného fondu dungeon RPGček, a tak se stalo pro mě povinností ji mít ve sbírce. Konečně se mi tak povedlo sehnat krásný zachovalý exemplář.
Někdy kolem poloviny listopadu jsem konečně rozjel Ultimu 5. Fakticky podruhé. V roce 2020 jsem ji totiž už rozehrál a začal na ní psát deník, tehdy ještě na oldgames: (https://www.oldgames.sk/disc/ultima-v-warriors-of-destiny-dennik-hraca/). Ve hře jsem docela tápal, deník začal 8.10.2020, poslední záznam byl přesně o měsíc později, 8.11.2020. Nastala pauza a ke hře jsem se dobrých 5 let nedostal. 17.11.2025, tedy o pět let později, jsem na deník navázal, znovu jsem se do Ultimy 5 pustil a na zmíněném odkazu pokračuji deníčkováním, v tomto případě prozatím mimo svůj blog. Nicméně až Ultimu 5 dohraji, udělám přepis deníku i do blogu, obohacený o více obrázků a možná trochu učesanější formou.
Aby se na blogu po dobu deníčkování Ultimy 5 na oldgames nezahálelo, musel jsem popsat další přírůstek do sbírky. Jako náhodou, když jsem se letos do té The Settlers série zase pustil, vyšel znovu v boxu legendární druhý díl. Tedy The Settlers 2: Veni, Vidi, Vici a to poprvé v Amiga verzi. Oficiálně, žádné homemade šméčko, ale opravdu poctivá originálka v boxu posvěcená UBISoftem.
Pokud někteří mají mé výlety do historie rádi i napříč platformami, a nechtěli dlouho čekat na další recenzi, tak jsem jim připravil na konec listopadu článek na Advance Wars: Dark Conflict. Jde o vynikající taktickou tahovku na Nintendo DS s bohatým příběhem.
Prosinec:
V prosinci se obvykle díky volnu snažím dohrát několik her a přinést spoustu článků. Tento prosinec bude ovšem společně se zářím patřit k produkčně nejslabším. Letos jsem si totiž místo toho vzal jakési tvůrčí volno a spíše jsem totálně vypnul:-) Ne že bych nehrál, samozřejmě jsem pokračoval v Ultimě 5, ale netlačil jsem to kupředu ve snaze to výrazně posunout. Stejně tak jsem netlačil na pilu s články, přesto se jich tu pár objevilo.
Největším z nich je jednoznačně herní deník Ultima 4: A Quest of the Avatar - herní deník, report č. 1. Když jsem totiž sepisoval do deníku své postupy u Ultimy 5, tak mě doslova dohnala myšlenka, že nemůžu deníkovat jen Ultimu 5, ale musím tak učinit i k Ultimě 4. Takže fakticky zpracovávám dva herní deníky najednou. Je to práce, moře práce a času, ale baví mě to, a tak nějak to dělám s tím, že doufám, že to bude bavit i vás:-)
Předvánoční náladu jednoznačně pozvedne drobný výlet do Karibiku. A tak jsem si cvičně zopakoval Broken Sword 2: The Smoking Mirror. Původně jsem chtěl konečně doplnit recenzi i na tuto adventuru na blog a udělat jen pár obrázků, ale je to natolik kvalitní adventura, že mě opět okamžitě vtáhla a nepustila, dokud jsem neuviděl závěrečné titulky. Aspoň mohou být u recenze obrázky napříč celou hrou.
Posledním článkem v roce 2025 bylo vánoční přání v rámci starého vánočního dema Jack in The Dark.
A úplně poslední zmínku pro rok 2025 věnuji Final Fantasy 1 ve verzi pro NES. Tato hra slavila 18.12.2025 krásných 38 let. Už delší dobu mám nutkání zkonzumovat pradávnou legendu takovou, jaká byla ve své době. Žádné remaky nebo remastery. PSP remake jsem sice dohrál, byl parádní, ale dobová atmosféra má taky něco do sebe, tak jsem na oddych během vánočního volna rozjel tuto opravdovou klasiku. Pár NES RPG už jsem kdysi dojel, tohle nebude problém.
To by bylo z roku 2025 vše. Pro rok 2026 mám pár větších plánů, ale o tom vyjdou brzy další články, takže jen nastíním, že jsem se rozhodl udělat velkou revizi ve své sbírce big boxů, ke kterým si tvořím novou a pečlivější fotogalerii. O celé sbírce brzy budu psát. Dále je primárním cílem dojet Ultimu 5, dopsat na ní deník a zároveň si máknout i na dalších dílech deníku k Ultimě 4. Dohrát a zrecenzovat Final Fantasy 1 je samozřejmě také cílem. Co z toho všeho přijde jako první se teprve uvidí.
A to by bylo za rok 2025 už opravdu vše. Do nového roku přeji všem vše nejlepší, hodně úspěchů, hodně dohraných her a na prvním místě to nejdůležitější vůbec, a to je zdraví.
Ringo
P.S.:
Kdo chce o něčem z blogu, i celkově o hrách a hraní, rozumně a smysluplně pokecat, nezapomeňte na diskusní kanál Discord k blogu Ringohraní. Změnil jsem tam strukturu, zavedl nějaká pravidla pro to, aby se tam všichni cítili příjemně, a celé jsem to zpřehlednil: Discord Ringohraní.
Dohrál jsi toho tedy nakonec docela hodně. Já se teď těším na tvojí recenzi na Ultimu 5, hlavně na to netlačit a vychutnat. Jo a zajímalo by mě jestli přijde řada i na Magic Island: Secret of Stones? :P
OdpovědětVymazat@UgraUgra: Magic Island je určitě v seznamu, zatím se mi nechtělo patlat se s nastavováním té rychlosti, aby to neběželo jako z praku :-)
Vymazat