Advance Wars: Dark Conflict (aka Days of Ruin)

Platforma: NDS / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Intelligent Systems / Vydavatel: Nintendo / Rok: 2008

Už je to přes dva roky, co jsem tady na blogu psal o hře Advance Wars: Dual Strike na platformu Nintendo DS s tím, že brzy napíši něco i o pokračování. Takovou prodlevu mezi dvěma díly této série jsem v úmyslu neměl, ale nějak ten čas neuvěřitelně letí. Konečně jsem se nyní dopracoval k tomu napsat i o dalším díle této série na konzoli Nintendo DS (v rámci celé série Wars jde o devátý díl). Největším úskalím této recenze bude snaha o to volit slova jinak, než u recenze na Dual Strike, protože jde v principu stále o stejnou hru, jen s novým příběhem, jiným světem, jinými mapami, trochu vylepšenou grafikou a jen pár změnami v pravidlech a v seznamu jednotek. Mohu jen bez nějakých pochyb stručně podotknout, že u každé Advance Wars jde o jednoznačně nejlepší tahovou a ryze válečnou strategii na konzolích. PCčkářům ji nejpohodlněji přiblíží příměr k sérii Battle Isle. Bylo by ale trochu málo napsat jen tohle. 

Začnu tím, že Japonci jsou puntičkáři, a tak kromě tahových bitev budete mezi misemi sledovat výpravný příběh, a to ne jen v podobě nějakých krátkých briefingů, které vám stručně vysvětlí plán další bitvy. Tady se totiž vedou rozhovory mezi jednotlivými charaktery, s kterými se během vedení války nějak sžijete a sledujete jejich pohnuté osudy. Mimoto budete řešit, jak přežít v nevlídném světě a pozornost udržuje i to, že se příběh aktivně rozvíjí a díky tomu celé to válčení má takovou zvláštní dynamiku, která vám nedovolí jen tak si odkroutit nějakou bitvu a jít spát. Tady budete chtít vědět, co se stane dále po bitvě a kam se děj posune.

To je takový typický charakteristický rys japonských her, které vás nenechají se jen utápět ve statistikách. Pro ně to prostě musí mít celé hluboký smysl. Nepředhodí vám jen tak suše bitevní pole a vymlaťte soupeřovy jednotky a obsaďte klíčové body. Někdy je samotný vývoj děje zakomponován do rozjeté bitvy a není žádným překvapením, že uprostřed boje vám začnou vyskakovat dialogová okna a jednotliví generálově si začnou mezi sebou povídat a radit si, co dál, nebo budou posílat nevlídné vzkazy soupeřům.

Zatímco předchozí díly byly o takové roztomilé záchraně světa před padouchy a zpracování války bylo vizuálně v lehce dětinském nádechu (další klasický rys japonských her, kdy se za dětinským vizuálem skrývá překvapivě sofistikovaný a komplikovaný příběh), tak v Dark Conflict, jak název hry napovídá, jakákoliv roztomilost končí. Dark Conflict nenavazuje na děj předchozích tří dílů a odehrává se ve zcela jiném světe, který je zničeném apokalypsou. Apokalypsu způsobil roj meteoritů, který vyhubil 90% lidstva. Hráč v něm se svou armádou hledá poslední zbytky civilizace a snaží se pomoci těm, kteří apokalypsu nějak přečkali. Samozřejmě člověk je zvláštní tvor, a tak když se jedná o poslední zbytky a šanci k přežití, tak svede smrtící krvavou válku o poslední zdroje a poslední možnost získat absolutní moc nad druhými. Popřípadě se najde šílenec, který chce dílo apokalypsy dokonat na sto procent a vyvíjí pro to ničivé zbraně a provádí nebezpečné biologické pokusy. 

Příběh je pěkně zamotaný v japonském stylu, takže nechybí různé konspirace, dějové zvraty, zrady, získávání nečekaných spojenců a taky se dostaví deziluze ze strany, za kterou člověk bojuje. Je nutno si vštěpit do hlavy několik zdejších pojmů, jinak se člověk utopí ve jménech, motivacích, v tom, kdo je kdo a s kým a proč činí takové a takové kroky. Samozřejmě kdo jen pragmaticky touží po taktické bitvě a nezajímá jej "omáčka" okolo, byť výborná, může rozhovory bez zájmu odklikat a věnovat se čistě jen bojům. Ale to by byla myslím škoda. Odhalování motivací dvou válčících národů Rubinelle a Lazuria a co má za lubem zbrojní korporat Intelligence Defens System pod vedením Dr. Claudera, který oběma stranám dodává zbraně a úmyslně prodlužuje konflikt, to dává celé hře téměř adventurní, ne-li RPGčkový nádech.

Hráč se zhostí role kadeta Willa z Rubinellské akademie, který se dostává jako jeden z mála přeživších z trosek jídelny. S dalšími přeživšími se s malou skupinkou pod vedením seržanta Bruta pokouší zorientovat v této prekérní situaci. Začíná závod o to, kdo uzme pozůstatky civilizace jako první. Nejsou ve svém snažení samozřejmě sami a tak se potloukají po zničeném světě a svádějí boje s dalšími takovými skupinkami různých banditů, kteří nemají zájem o nějakou harmonickou spolupráci, ale jdou si sobecky za svým mnohdy s pochybnými úmysly. Celé to tak trochu připomíná Mad Max. Bojuje se o zbytky a v neutěšené dystopické krajině plné prachu, který se po pádu meteoritů rozvířil do atmosféry a zastínil slunce, se prohánějí bojové vozidla. Jednotlivé frakce obsazují budovy, v kterých se generuje kapitál nutný k výrobě vojenského materiálu. Rovněž uzmutí zbytků továren, letišť a přístavů poskytne těm, co přijdou první, zásadní výhodu. 

Od potyček s rozdrobenými skupinkami přeživších, popřípadě jejich zdárného naverbování, se postupně Will a jeho nájezdníci pod Brutovým vedením dostanou do kontaktu s konsolidovanou novou Rubinellskou armádou (NRA). Tím se dostane zpět do vleku odvěké války proti rovněž opět seskupené armádě Lazurie. Krutost války dožene Willa a jeho přátele k tomu, že se chtějí odpoutat od nelidského chování obou válčících stran, včetně té jejich, a soustředí se na vytvoření vlastní frakce, které jde o záchranu lidstva, nikoliv o jeho další likvidaci válkou.

To Willa a jeho souputníky dovede k rozkrytí rozsáhlé konspirace a k tomu, co ve skutečnosti válku mezi oběma národy živí a udržuje v chodu. I za mír se však musí stejně bojovat a válčení se tak nelze vyhnout. A tak se Will a jeho armáda sílící jak o nové členy, nové jednotky a taky zkušenosti, postupně vypořádává v bitvách s jednotlivými padouchy. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se musí potýkat i se záhadným virem, který jako další katastrofa decimuje lidstvo. Vyvstávají pochyby o tom, odkud se virus vzal a kam tedy směřovat k zisku vakcíny proti němu. Více prozrazovat nebudu, bude zajímavější, když vám odkrývání tohoto komplikovaného příběhu přenechám na hraní samotné, pokud jste tedy Dark Conflict dosud ještě nehráli.

Kdybych měl popsat pravidla hry, tak bych v podstatě musel opsat to samé, co jsem napsal již v recenzi na Advance Wars: Dual Strike. Principy jsou stále stejné, ve své podstatě jednoduché, ale každá mapa svým rozmístěním budov a vlastních i nepřátelských jednotek, je vlastně takovým stále novým strategickým puzzlem. Každá mapa má svá úskalí, jen na ně přijít a rozhodovat se logicky k jejich zdárnému překonání. Na mapě jsou klíčové budovy produkující prostředky k výrobě a pak jsou to samotné výrobní budovy, jako továrny na pozemské jednotky, přístavy na produkci námořních jednotek a nakonec letišť na produkci leteckých jednotek. Budovy je nejprve nutno obsadit a může tak učinit jen pěchota, případně vojáci na motorkách. Obsazení budovy má také svá pravidla. Pokud ji obsazuje jednotka o plné síle, což značí číslo 10, trvá obsazení budovy dvě kola. Výsledek udává ukazatel obrany budovy, který je na čísle 20. Pokud je jednotka oslabená bojem, tak se při obsazování v daném kole ukazatel vyplní jen v takové hodnotě, jaká je hodnota jednotky. Celý proces pak může trvat i více než dvě kola.  

     

Každá z jednotek má spoustu vlastností, od pohybu, možnosti zdolávat překážky - pevnina, lesy, hory, voda, až po různou sílu útoku a vzdálenost, na jakou dokáže dostřelit. Postupem hry přibývají druhy jednotek a časem dojde k vývoji lepších a ničivějších zbraní a následné jejich výrobě a využití v nezadržitelně rozjeté válce. Cílem je samozřejmě zlikvidovat soupeřovy jednotky, obsadit jeho budovy, abyste mu zastavili produkci, a občas stačí obsadit nějaký strategický bod, obvykle HQ. Úder na nepřítele musí být drtivý a zároveň je nutno minimalizovat vlastní ztráty. Proto budete často počítat, na kolik čtverců se můžete přiblížit, abyste se nedostali do palby vzdáleného soupeřova dělostřelectva, zároveň budete umísťovat vlastní dělostřelectvo tak, abyste nejprve palbou oslabili nejsilnější soupeřovy jednotky, než se dostanou do kontaktu s těmi vašimi bojujícími na blízko. Prostě taková tahovkářská klasika. 

Herní princip si tedy zachovávají hry z Advance Wars série prakticky stejný, mění se však drobné pravidla zejména pro různé speciální útoky a systém povyšování. Novinkami v Dark Conflict je povyšování jednotek na základě nabytých zkušeností v boji. Velitelé tady nejsou jen nehmotné postavy v pozadí, jako minule, ale přímo se zúčastňují boje jako součást některé z jednotek. Jednotky v poli v blízkosti velitelů získávají bonusy dle jejich schopností. Byly však odstraněny speciální dvoj útoky dvou velitelů najednou, kteří v Dual Strike mohli spojit síly. Rovněž speciální útoky a speciální schopnosti velitelů byly přepracovány a nutí hráče uvažovat více takticky, než aby se mohli spolehnout na jeden drtivý útok skrze přesílenou speciální schopnost. Takových drobných zásahů do konkrétních pravidel nabízí Dark Conflict spoustu a oproti předešlým dílům přináší větší vyváženost a celkově takový vážnější strategický tón. Už to nemá takový nádech, že proti sobě válčí dvě party děcek na pískovišti (když to řeknu hodně nadsazeně směrem k třem předešlým dílům). 

Grafické zpracování je v Dark Conflict docela zásadním posunem vpřed. Zatímco Dual Strike tak trochu dělal dojem, že se z konzole Gameboy Advance přesunula na Nintendo DS prakticky ve stejné podobě, Dark Conflict nabízí detailnější a trochu serióznější vzezření jednotek na bitevním poli. Paleta barev potemněla, což zní logicky vzhledem k post apokalypse. Dark Conflict vypadá prostě řečeno dospěleji a vážněji.

Během hraní zní docela akční hudba, která má navodit to správné napětí a odhodlání k boji. Zároveň působí vlastně jen jako nerušivá kulisa, která zní fajn a možná se vryje do paměti, ale spíše tak nějak podvědomě. Není to ve výsledku vlastně nic, kvůli čemu byste měli během hry nastražené uši. A to je vlastně dobře. Mysl hráče tak není rozptylována od logických úvah, co bude nejlepší nejprve obsadit a na které soupeřovy jednotky udeřit nejdříve, aby se v dalším kole nestaly drtivou smrtící silou pro jednotky vlastní.

Dokonalé komplexní strategii by neměly chybět ani přehledové tabulky se statistikami, popisky jednotek, jejich vlastnosti, a to vše je v Advance Wars vždy na špičkové úrovni. Navíc je tady dokonale zužitkována práce s dvěma displeji konzole NDS. Každou jednotku můžete jak při úvaze o výrobě, tak během boje, prozkoumat do všech potřebných detailů a dle toho zvážit způsob jejího nasazení v boji. Advance Wars navíc ve volbě jednotek k výrobě ponechává hráči značnou volnost, omezenou jen financemi a přístupností jednotek v dané misi. Pokud je v dané misi k dispozici nějaká továrna, složení armády bude záležet v podstatě zcela na hráči, nepočítám-li startovní jednotky do prvníh kol boje. Dle toho si pak může volit vlastní taktiku.

Nechybí zde ani přehledná zmenšená mapa bojiště. Samotné bojiště jde o jeden zoom oddálit a zase zpět přiblížit pro případ, že chcete vidět větší výřez aktuálního bitevního pole. Další mapa je pak ta, která znázorňuje svět. Na tu budete koukat mezi misemi a budou se na ni zobrazovat zdárně splněné mise, a pak ta následná, kterou je nutno vybojovat. Občas se na mapě objeví i vedlejší nepovinná mise jako takový drobný subquest, v kterém jsou otestovány hráčovy strategické schopnosti na vyšší úrovni.

Mohl bych psát ještě dlouho a postupně se dotýkat naprosto všech aspektů hry, z nichž mnohé jsem podrobněji rozebral už v recenzi na Dual Strike. Ale vy jistě netrpělivě čekáte, zda stála tato hra za to a zda i dnes stojí za to se po ní poohlédnout, pokud vás minula. A mohu s radostí prohlásit, že Advanced Wars: Dark Conflict je stejně chytlavá zábava, jako díly předchozí a zároveň je adeptem na to být nejlepší hrou v sérii vůbec. Samozřejmě každá Advance Wars má drobné nuance v pravidlech, díky nimž se přesvědčení o nejlepším díle u hráčů liší. Nic to nemění na tom, že ať už sáhnete po jakémkoliv díle, budete se královsky bavit a Dark Conflict není výjimka. 30 map v kampani, 26 bonusových map v kampani a pak desítky samostatně hratelných map mimo kampaň, to je jasná výzva, kterou žádný stratég nemůže pohrdnout. Mimochodem pokud vás trochu mate dvojí název hry, tak pro EU trh vyšla hra pod názvem Dark Conflict, v USA zase pod názvem Days of Ruin. V samotném Japonsku má hra název Ushinawareta Hikari, což je v překladu Ztracené světlo, ale nepředpokládám, že by někdo vyhledával zrovna japonskou verzi.

Hodnocení: 90%

Ringo