KGB

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Cryo / Vydavatel: Virgin Games / Rok: 1992

Nyní si zahrajeme na takového komunistického Jamese Bonda. Jeho rajónem je samozřejmě Sovětský Svaz a jmenuje se Maksim Mikahilovich Rukov. Píše se ovšem již rok 1991 a Sovětský Svaz zažívá poslední dny své éry, přesto se však ještě zatvrzelé bolševické kruhy snaží zvrátit Gorbačovovu pierestroiku. KGB jede setrvačností dále, jako bylo jejím zvykem a nijak si nepřipouští, že reformační pohyb ve společnosti by mohl trvale zakořenit. Co trápí KGB jako takovou mnohem více je kooperace mafiánských kruhů v Sovětském Svazu s mafiemi západu. Oba někdejší na smrt znepřátelené tábory trápí obdobná věc. Ani USA ani SSSR si nepřejí bujení obchodu s drogami a násilnickými pornofilmy. Přesto si naprosto klasicky ani jedna z kdysi znepřátelených stran vůbec nedůvěřuje a ve vyšetřování panují jednak konkurenční tlaky a samozřejmě podezřívavost, že v tom druhá strana úmyslně jede.

Jako kapitán Rukov se máte zhostit těžkého úkolu. Odhalit, kam vedou chapadla mocné mafiánské hydry. Velice záhy zjistíte, že bojujete na několika frontách. Jednak s byrokracií a přísnými vyšetřovacími pravidly KGB. Jakýkoliv krok vybočující z regulí KGB, nebo jakákoliv forma přešlapu, u kterého KGB usoudí, že by celý velmi utajovaný případ mohl být vyzrazen, vede nejen k vašemu propuštění, ale rovnou k výletu na Sibiř do gulagu. Dalším "soupeřem" se vám stanou agenti CIA. Budou soupeřem ve vyšetřování a je důležité udržet iniciativu na straně KGB, přesto vám agenti CIA budou nakonec párkrát nápomocni, jelikož výměna informací a spolupráce je klíčem k úspěchu. K nevoli KGB samozřejmě. Když vám začnou prazvláštním způsobem létat klacky pod nohy od samotných agentů KGB, zjistíte, že velení KGB vás vyslalo nejen po stopách mafie, ale rovnou po stopách samotných některých členů KGB, kteří s mafií spolupracují. Musíte odhalit, kteří to jsou, a hlavně získat naprosto neprůstřelné důkazy.

Mohl by se nám tady rýsovat jeden z nejlepších detektivních a konspiračních thrillerů převedených na monitory osobních počítačů vůbec. Zda tomu tak je, si naznačíme níže. Za celým dílem stojí Cryo Interactive, studio, jež mohli hráči v roce 1992 měsíc před vydáním KGB poznat skrze jejich úžasné dílo Dune, adventuru spojenou s lehkými náznaky strategie. Pozorné oko hráče si jistě všimlo ne náhodných podobností ve vizuálním i hudebním zpracování. Zejména u rozhovorů po vyobrazení portrétu osoby, s kterou si povídáte, je zřejmé, že adventurní engine Dune a KGB je prakticky shodný. Mapka schématu projitých obrazovek to pak jen potvrzuje. Hudební styl obou her v podobě tajemně melancholických tónů vykazuje místy také značnou podobnost.

Všechny herní obrazovky ve hře KGB oplývají velmi detailní kreslenou grafikou, snažící se přesně navodit náladu starého bolševického Sovětského Svazu na sklonku své existence (čímž jakákoliv podobnost se sci-fi  Dunou samozřejmě končí:-). Na jednu stranu tady vidíme dozvuky chladně kruté diktatury, do které se však vtírají jemné nuance svobodného západního společenství, ovšem jak s tím dobrým (snahou o reformaci zkostnatělého systému), tak s tím špatným (příliš silnými kruhy v podsvětí nespoutanými tuhou diktaturou).

Graficky vás tedy hra uchvátí detaily, ale nehraje si na malebnou krásu, nepředkládá vám impresionistické obrazy nádherné přírody, či scenérie s krásnou architekturou. Tady se budete pohybovat po chladných kancelářích KGB s portréty Lenina a okolo se pohybujícími studenými čumáky plnícími jasné zadání politbyra. Když si vyrazíte ven, tak úchvatné panoráma dominant Moskvy bude to jediné, co vypadá trochu příjemně. Záhy pohlédnete dolů na zaplivané ulice plné alkoholiků, bary plné pochybných existencí, hotelové pokoje, v kterých se ději nepravosti a neřesti všeho druhu a drobnými momenty, oko utěšujícími, bude jen občasná návštěva bytů občanů důchodového věku, jejichž výbava vám může evokovat takovou tu falešnou ruskou okázalost 19. století.

Hudební doprovod je monumentální, temný a působí značně znepokojivě. Hudbu jsem nechal schválně hlasitě znít, protože jsem se chtěl nechat plně ponořit do atmosféry hry. V podstatě jde o takový posmutnělý synth pop se zvukovým nádechem amigáckého stylu. Po čase jsem si uvědomil, že ono ponoření se povedlo až do takové míry, že jsem hudbu po chvíli musel zeslabit a po ještě delším hraní jsem měl trochu pocit, že některé ostré tóny začínají znít až trochu otravně. Tím neříkám ovšem, že hudba je špatná. Naopak, dělá váš pobyt v SSSR přesně tím, co si pod pobytem v SSSR člověk může představit. Občas je to jako škrábat nehty po tabuli. 

Pokud bych měl hodnotit samotné herní mechanismy, kloubí se tady naprostá genialita a snůška vynikajících nápadu s mořem totální frustrace. Je to dáno tím, že Cryo se do toho opřelo teda fakt pořádně a poctivě a pokud máte být agentem KGB a máte být zároveň schopným detektivem, musíte být schopni správného rozhodování v každé chvíli, musíte umět využít moment a také všech prostředků, které máte k dispozici. 

Ačkoliv vám nikdy nebude inventář přetékat tunou předmětů, které byste zoufale zkoušeli na všechno (tohle tady není řešením snad nikdy), bude i to málo stačit k tomu, abyste se při řešení pořádně zapotili. A pokud si nebudete chtít pomáhat nějakými hinty či návodem, připravte se na to, že budete velmi často loadovat. Stačí špatné použití předmětu, špatné naložení s tajnými informacemi na listinách, nevhodné použití mikrofonu a rekordéru a může se vám stát, že celou kapitolu hry budete muset opakovat znovu.

KGB je na tom neúspěšném zkoušení, které z možných řešení je v danou chvíli správné, vyloženě postavena. Nechá vás otestovat všechny špatné možnosti, dokud vás nedokope k tomu to udělat správně. V každé akčnější situaci budete mít několik možností, co udělat. A obvykle se to skládá ze sekvence několika kroků po sobě, které musíte udělat a ani jeden z nich nesmí být špatný, jinak to obvykle končí smrtí. Mnoho zádrhelů je v samotných předmětech. Co udělat, aby vás někde nechytli s tajnými dokumenty? No budete je muset včas někde ukrýt nebo i zničit. Podpásovkou je, že některé předměty vám mohou rozbít, pokud je vezmete na nějaké nepatřičné místo. Jak víte, kde kde nastražit odposlouchávací mikrofon? Na to vlastně přijdete až poté, co to neuděláte a zjistíte, že se na nějakém místě v nějaký čas baví lidé a vy byste rádi věděli, o čem. Dalšími jemnými nuancemi v pokroku ve vyšetřování jsou výslechy lidí. Jak se zeptat na něco a neprozradit dotyčnému detaily, jména, místa apod.? Bude to spousta pokusů a omylů v odpovědích a samozřejmě loadů.

Hra je dohromady obrovský komplexni a funkční puzzle s mnoha dílky, které mnohdy po položení nepasují úplně, jak mají, a položení takového dílku může klidně skončit zbouráním velké části puzzlu a skládáním jej na novo s tím, že do příště víte, že ten jeden dílek tam nepatří a je třeba použít jiný. Až hru dohrajete, zjistíte, že to tak opravdu je. A je to na jednu stranu geniální, ale na druhou stranu je to zároveň značně otravné a mnoho zatvrzelých hráčů raději hru nedohraje, než aby se kouklo na řešení a užili si zbytek příběhu. Ne, že by to u jiných adventur často nebylo takto frustrující a vyžadující spoustu opakování po chybných pokusech, ale u KGB jsem měl trochu pocit, že je to za hranou, že tady autoři udělali ze hry na agenta KGB doslova simulátor zkoušející nejen schopnosti, ale i trpělivost.

Pro příklad uvedu pár situací, před které budete postaveni. Nebýt někde včas je chyba. V kolik tam vlastně člověk měl být? Samozřejmě o některých schůzkách informaci máte, u jiných se ochomýtnete náhodně a najedou uvidíte sešlost, kterou byste si rádi tajně odposlechli. OK, příště tam dáte mikrofon a důležité je taky se někde skrýt. Je tady příkaz hide. Dotyční se pak rozejdou a možná bude zajímavé je sledovat. Jenže v jednom místě se rozešli každý jinam. Za kým tedy jít? Opět jde o další klíčové rozhodnutí, u kterého si nejprve musíte vyzkoušet, který směr je správný a jestli k něčemu vede. Dále budete neustále stresováni běžícím časem. U některých úkolů musíte složit report do určité hodiny. Čím se zdržovat a čím ne? V baráku je několik pater a jen dvě místnosti z celého domu představují klíč k řešení. Pokud ale hrajete poprvé, jste nuceni k tomu prozkoumat každý prostor, který je průchozí (všechny patra, zkoušet vše otevřít atd.). A samozřejmě se vám stane, že pak nestihnete schůzku a opět můžete loadovat.

Při skládání reportů nadřízeným budete postaveni před otázkový kvíz, který vás vyzkouší z toho, jak pozorně jste pátrali, co jste se kde doslechli, kdo, s kým, proč, jak, co a kde. Stačí malinký přehmat, chybná odpověď, neznalost nějaké drobnosti a letíte. Důležité tak nebude jen správně a opatrně vyslýchat případné svědky, účastníky konspirace samotné, ale také zda na správnou dobu a na správném místě nastavíte odposlech, zda včas stihnete přeběhnout na patřičné místo a někde se tam ukrýt atd. Práce s diktafonem je sama o sobě tak trochu puzzle. Budete se muset naučit, kdy pustit nahrávání mechanické, kdy nastavit hlasovou autospoušť, kdy si nasadit nebo naopak sundat sluchátka, kdy přetočit pásku atd. Vše důležité, co nahrajete, si pak pečlivě poslechnete a nejlépe zapíšete někam na papír bokem.  

Snad je z textu teď jasné, jak obtížná může tato adventura být. Možná si řeknete, brnkačka, vždyť tohle má spousta adventur. OK, má, ale ne tak, jako KGB. Pokud bych to k něčemu měl přirovnat, tak nejvíce mi to připomínalo hru B.A.T.: The Bureau of Astral Troubleshooters. Pokud byste cítili z mé strany pokus o to vás od hry odradit, tak to vůbec. Právě naopak. Pokud byste měli někde ve hře ztroskotat, není tady návod ostudou. Hra KGB rozhodně stojí za to klidně jen i jako dobrodružství, které si pročtete jako nějakou interaktivní herní knížku.

Závěrem bych hru jednoznačně doporučil, protože vypátrat, kdo je z KGB namočen do celého procesu a kdo může být klidně jen falešnou stopou proto, že je do mafie nasazený jako špeh, je samo o sobě značně strhující. Nakonec se vše přerodí do překvapivého (nebo vlastně nepřekvapivého?) politického komplotu, kterému mají akce proti mafii dělat jen to správné krytí na odvedení pozornosti. Pěkná grafika by měla být rovněž jasným lákadlem, stejně jako drobný nostalgický pohled na dobu studené války s tím, že se naštěstí již nenacházíme na té horší straně a můžeme si mráz z Kremlu zažít z tepla bezpečného domova. Tím se vracím k otázce ze začátku recenze, zda by mohlo jít o jeden z nejlepších detektivních thrillerů na počítači. A tady mohu v podstatě říci, že na svou dobu jednoznačně ano. Obzvláště když je to z netradičního pohledu komunistické tajné služby. Zbytek už nechám na vás. Kdo nehrál, tak hurá do toho. Stojí to za to i přes tak trochu bestiální obtížnost, která může za to, že se výsledné hodnocení u mě nevyšplhá ještě o kousek výše.

Hodnocení: 75%

Ringo

Pozn.: Hra vyšla později také pod názvem Conspiracy v CD verzi, do které byly přidané filmečky, v kterých otec Maksima Rukova v podání Donalda Sutherlanda dává svému synovi drobné rady.