Dark Seed 2

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Cyberdreams / Vydavatel: Cyberdreams / Rok: 1995

Pokračování adventury Dark Seed přímo navazuje na první díl. Mike Dawson se po návštěvě Dark Worldu, zamořeného vetřeleckou kulturou, dosud psychicky nevzpamatoval. Musel se přestěhovat zpět do svého rodného města Crowley v Texasu do domu své matky. Čas tráví rekonvalescencí, návštěvami svého psychiatra a také kontakty se starými přáteli z univerzitních let, například spolužačkou Ritou Scanlon. K Ritě cítil Mike více než přátelský vztah, o to více jej jednoho dne zasáhla krutá zpráva. Rita byla za velmi záhadných okolností zavražděna v místním parku. Vzhledem k častým kontaktům Mika Dawsona s Ritou padlo první podezření právě na něj, obzvláště, když jeho nevyrovnaný psychický stav není žádným tajemstvím. Policie má Mika v hledáčku, s čímž se samozřejmě Mike nesmíří a vydá se pátrat na vlastní pěst, co se vlastně stalo. Velmi brzy začne nacházet opět prastaré konexe k Dark Worldu a snahu vetřelecké kultury, tedy Prastarých, skrze Dark World proniknout do toho pravého reálného světa.

Co je to vlastně Dark World, s tím se Mike Dawson seznámil již v minulém příběhu, kdy se mu jej povedlo zachránit od úplného pohlcení vetřelci. Tím také zachránil náš reálný svět, který byl další na řadě v hledáčku Prastarých. Dark World je obrácenou paralelní realitou a koncentrují se v něm temné stránky našeho světa. Je to tedy svět bizarní, temný, nikoliv však zákonitě celý zlý. Nejhrůznější zlo tady šíří právě Prastaří, vetřelecké zrůdy. A je pro ně jednodušší infiltrovat temnou stránku světa, proto se Dark World stane jejich prvním cílem, než se pokusí proniknout do naší reality. Jelikož je Dark World zrcadlovým světem k naší realitě, tak se oba paralelní světy vzájemně ovlivňují a občas se i prolínají. Každý prostor i každý člověk má svůj odraz v Dark Worldu. Proto jsou schopni Prastaří skrze Dark World ovlivňovat některé okolnosti nebo i lidi v našem světě. 

Filozoficky to mají autoři hry zmáknuto dokonale. Ostatně inspirativních děl z literatury i filmů k tomu měli dostatek a mohli tak celou myšlenku ještě povýšit na další úroveň. Vliv díla Lovecrafta a také filmového Vetřelce zde není nijak utajován, naopak je dáván na obdiv. A že vetřeleckou kulturu, architekturu a biomechanické konstrukce pochází z dílny malíře H.R. Gigera, stejně jako tomu bylo v prvním díle, je rovnou pro tuto hru reklamním sdělením majícím zaručit kvalitu. 

Vlivů na to, jakým směrem se tato hra vydala, bylo však více. Zatímco H.R.Giger dal firmě Cyberdreams, která má oba díly Dark Seed na svědomí, volnou ruku v tom, co si z jeho kreseb pro svou hru vybere, producentský tým se značně změnil. Producent prvního dílu a jmenovec hlavního hrdiny, Mike Dawson, již na hře nepracuje a ani se již nestal předlohou pro podobu hlavního hrdiny (tím je tady herec Chris Gilbert). Tentokrát se práce na produkci zhostili David Mullich a Raymond Benson. Toho druhého je důležité zmínit, protože nejen inspirace spisovatelem Lovecraftem a vizuál kreslíře H.R. Giger dávají hře tvář a atmosféru. Přidal se k tomu další génius a to David Lynch, jelikož Raymond Benson byl silně ovlivněn Lynchovým seriálem Twin Peaks a na hře je to dosti znát.

Co z těchto okolností všechno plyne? Že je Dark Seed 2 hodně jinou hrou, než tomu bylo u prvního dílu, ale zároveň si zachovává jistou kontinuitu. Hned z kraje mohu říci, že z hlediska adventurních postupů a příběhových detailů je vlastně Dark Seed 2 v mnohém lepší než jednička. Jde také o 4x delší hru. Z hlediska navozené atmosféry a tajemna však zůstane Dark Seed 1 navždy nedostižný. Ano, druhý díl má vždy nevýhodu v tom, že nedisponuje tak silným momentem překvapení. Dále první díl pokládá ty správné základy pro to, aby se dílo stalo kultovním. Druhý díl to má těžší v tom, že bude vždy postaven před otázku, co vše oproti tomu prvnímu v něm je jinak a samozřejmě ne tak dobré, jako v díle prvním. U prvního dílu se nemáte jak zeptat, co bylo lepší v díle předchozím.

V Dark Seed 2 si hned z kraje všimnete, že nepůsobí tolik opuštěně a obsahuje spoustu setkání s různými lidmi, s nimiž vedete obsáhlé dialogy a tak nejen pixel hunting a řešení krkolomných kombinací s předměty je zde hlavním předmětem posunu v ději. V prvním díle jste se dali do hovoru vlastně jen s knihovnicí a krátce s policajtem a prodavačem. Byla to otázka pár vět. V Dark Seed 2 se potulujete jednotlivými lokacemi, v nichž je obvykle nějaký charakter, kterého zpovídáte, pokládáte mu sérií otázek a vynucujete si informace, které musíte získat proto, aby se děj posunul kupředu. Svým způsobem je tohle velké plus, protože příběh plný informací dodává celé té konstrukci kolem reálného světa a Dark Worldu tu správnou hloubku a vysvětluje mnohé, co v prvním díle vysvětleno nebylo.

Samotné pátrání a vyšetřování vraždy dělá ze hry solidní detektivku. A když navštívíte místní márnici, pochopíte, s čím vším tady byl Dark Seed 2 dříve oproti později vydaným adventurám. Je tady směsice detektivky, thrilleru, mystéria, hororu a dystopie. Kdybych měl hledat podobnosti, které se vyskytly v pozdějších adventurách, ať už náhodou, nebo v inspiraci právě u Dark Seed 2, tak zmíním například Phantasmagorii 2 nebo Posla Smrti. 

Lynchův vliv poznáte v momentě, kdy se z klasické vraždy, způsobené možnou psychickou nevyrovnaností v kombinaci s neopětovanou láskou, začne klubat i smrt s nevysvětlitelnými okolnostmi, které se nezdají úplně býti dílem člověka. Na stole také leží otázka, proč přikázal místní koroner uklidit tělo do márnice ještě před příjezdem policie. A snaha Mika Dawsona přesvědčit svět o své nevině je komplikovaná tím, že si vlastně nepamatuje, co v inkriminovanou dobu, kdy se měla vražda stát, dělal. Zrcadlová síň, která se stane bránou do Dark Worldu pak silně připomíná závěr seriálu Twin Peaks odehrávající se v červeném vigvamu a pohled na vlastní odraz v zrcadle taky není úplně uklidňující.

Téma hry je tak silné, že se kolem něj stále točím dokola bez toho, abych se dosud pořádně (mimo zmíněnou ukecanost hry a  pátrací detektivní zápletku) dostal k tomu hlavnímu. Jaká je Dark Seed 2 vlastně adventura, jak se hraje a je to vůbec zábavné nebo je to hromada záhadných filosofických floskulí mající vypadat sofistikovaně, ale ve skutečnosti nic moc konkrétně tak trochu po Lynchovsku neříkat, domysli si sám a vytvoř si x ještě sofistikovanějších odpovědí na položené otázky, které zde zodpovězeny nejsou?

Pojďme tedy na ty konkrétní herní aspekty a začnu grafikou. První dojem, který u mě Dark Seed 2 vzbudil, bylo velké zklamání z vizuální stránky. Kdo čeká impresionistický malebný styl prvního dílu, navozující tajemnou atmosféru viktoriánského domku a podobně laděného městečka dokonalou pixel artovou kresbou vzbuzující x fantasií doprovázených mrazíkem v zádech, utrpí z počátku těžký šok. Grafika reálného světa je v této hře pojata až s nechutnou renderovanou sterilitou a umělostí. Ne však, že by to bylo jako ošklivě nekoukatelné, to zase ne. Je to takové fotografické či filmové, plné detailů, které tady mohou být a dříve nebyly díky limitu s rozlišením. Navíc umělecká malířská technika nemusí mít za cíl fotografickou věrnost. Otázkou je pořád to, jestli není hezčí např. jednodušší ruční kresba lampičky na stolku než přenos její věrné podoby z reality. 

Má ale taková grafika, silně odrážející realitu, nějakou atmosféru nebo nemá? Nejde nakonec ta chladnost ruku v ruce s tou Lynchovou představou dokonalého městečka, v kterém se něco děje až po povrchem? Možná jo, možná ne, pravdou je, že umělecká kresba zde ustoupila a Dark Seed 2 jde po vizuální stránce cestou moderny, kterou v té době přinesly už adventury jako The 7th Guest, The 11th Hour, Myst, Shivers, a pod. Na mě popravdě tato grafika působila vždy jakoby neměla duši a zmíněným hrám jsem se kvůli tomu spíše vyhýbal. Ale u Dark Seed 2 to není zase tak kruté a nakonec se na to dá zvyknout, jako jsem si zvyknul u fantastického kompletně nafilmovaného Gabriela Knighta 2, kterého bych dnes už ani v jiné grafice nechtěl, protože to tam sedlo. 

Grafické zpracování bych tady však rozdělil na dvě poloviny. Reálný svět totiž po nějaké části hry obohatí výlety do Dark Worldu s naprosto úžasnými kresbami H.R.Gigera převedenými na monitor a to samozřejmě ve větším rozlišení, než tomu bylo u Dark Seed 1 a tak mohly vyniknout ještě více opravdu krásné detaily všech těch biomechanických zrůdností vetřeleckého světa. Prastaří tady opět Dark World ovládají a je to znát. Jakmile jsem se začal potulovat po Dark Worldu, mínění o hře z té grafické stránky se najednou vyšvihlo pěkně nahoru a nebylo pochyb, že si Dark Seed 2, stejně jako první díl, zařadím v hlavě do čestné poličky - zásadní kultovní klasika. Posuďte sami dle okolních obrázků.

Že je Dark Seed 2 oproti svému předchůdci více upovídanou adventurou jsem již napsal. Mohlo by z toho plynout, že nebude tak zákysový, stavěný jen na krutě obtížných rébusech a frustrujících časových limitech. A je pravda, že z pohledu rozvážného hráče, který rád hledá, zkoumá, zjišťuje nové okolnosti, je tady po té hratelnostní stránce vlastně druhý díl mnohem přívětivější a přístupnější. Není zde žádný časový limit, což je k tomuto stylu hraní jasně pozitivní zpráva. I kdybyste si hru nechali v nějaké obrazovce spuštěnou a zašli si na dvouhodinový nákup, tak kromě jednoho bludišťového puzzlu na čas se nic neděje, žádný vnitřní běh času ve hře se nekoná. Výše zmíněné ovšem neznamená, že jde o hru jednoduchou.

Co dokáže hodně potrápit, tak je to forma kombinatoriky s předměty. Není jich moc, není zde ani moc důraz na to  zkoušet všechno na všechno. Nicméně rozklíčovat někdy, čeho jste dosáhli nějakou činností v Dark Worldu a co to ovlivní v normálním světě, dokázalo místy navodit takové to vzdávavé rozpoložení typu - kašlu na to, jdu kouknout do návodu. Ne všechny předměty totiž jasně vykazují jednoznačně svůj účel. Lokací je ve hře navíc docela dost a jít do každé zkusit nově nalezený předmět, jestli náhodou někde něco nespustí, to je občas docela úmorné. Takže ani náhodou nemohu říci, že bych zrovna tuto adventuru pokořil bez jediného kouknutí do nápovědy. 

Občas jsem zpětně i konzultoval s návodem to, jestli jsem někde něco nenávratně nepokazil, ale došel jsem k milému zjištění. Tahle hra nemá takové ty předmětové dead endy, kdy se zacyklíte v tom, že jste někde něco nevzali a už k tomu další šanci nedostanete. Zemřít zde však lze. V jednom případě je to povinné, ale povoleno je zemřít jen jednou. Další smrti končí nekompromisním ovládnutím světa Prastarými a game over. 

Ovládání hry zůstalo stejné, jako v prvním díle, takže si pohodlně přepínáte pravým tlačítkem kursor na průzkum, sebrání/použití a pak chůzi. Měl bych drobnou výtku k tomu, že předměty mají pro aktivaci velký rádius, čímž se někdy komplikuje zkoumání, použití nebo vzetí konkrétní věci, která je v blízkosti dalších aktivních objektů. Jinak je Dark Seed  2 technicky zpracován precizně na to, že už jde o windowsowskou záležitost běžící pod Win 3.1. Hra jde pohodlně rozjet i dnes pod DOSboxem s Win 3.1., pod kterým si hru nainstalujete a jede jako po másle. Bezchybně funguje i multimediální část hry, animace videí, dabing a vcelku hezká hudba.

Dark Seed 2 je tedy výbornou adventurou překypující napětím, o zábavu není nouze a otázka, zda je lepší než první díl, není tak jednoduchá. Určitě volí modernější a přívětivější adventurní postupy a je daleko rozsáhlejší a komplexnější. Z grafického hlediska je to tak půl napůl. Umělecké hledisko grafiky reál světa silně utrpělo a v tomhle první díl jasně vede. Síla Gigerových maleb je zhruba stejná v obou dílech s tím, že v tom druhém je kreseb více, jsou rozmanitější a samozřejmě díky vyššímu rozlišení a většímu počtu barev i detailnější. 

Dark Seed 2 je navíc oproti jedničce výpravnější a hloubku příběhu si tady uvědomíte díky tomu naplno. Je vám vysvětlena hierarchie a principy fungování v Dark Worldu i systém jakýchsi opatrovníků, kteří bdí nad správným chodem zrcadlové podoby reálného světa v té temné podobě. Dozvíte se motivy, proč zrovna na Dark World neustále útočí Prastaří, proč to Dark World vždycky schytá jako první a snaží se pak varovat svět na té druhé straně před krutými zásahy bestiálních vetřelců. Každý člověk z reál světa má svůj odraz v Dark Worldu a při invazi Prastarých si občas tento temný odraz člověka zavolá do reálného světa o pomoc, anebo naopak zjistíte, že...ale to vám neprozradím. Kdo nehrál, neváhejte a po prvním díle si dvojku určitě dejte taky.

Hodnocení: 85%

Ringo