Ultima 4: Quest of the Avatar
Platforma: PC / Žánr: RPG / Developer: Origin Systems / Vydavatel: Origin Systems / Rok: 1985
Lord British (alter ego tvůrce Ultim Richarda Garriotta) si byl vědom toho, že stanul v čele velké sjednocené země, v které bylo nutno nastolit nový řád. Jelikož je Lord British dobrotivý, jeho řád se skládal ze samých ctností: 1. Honesty (poctivost), 2. Compassion (soucit), 3. Valor (chrabrost), 4. Justice (spravedlnost), 5. Sacrifice (obětavost), 6. Honor (čest), 7. Spirituality (duchovnost), 8. Humility (pokora). Tyto cnosti dále definují tři základní principy: Truth (pravda), Love (láska) a Courage (odvaha). Nebudu více přibližovat, které kombinace ctností definují jednotlivé tři principy, protože je to jedním z rébusů, které budete muset ve hře Ultima 4 rozluštit.
Pokud byl hráč hrdinou v prvních třech dílech Ultim, povolaným Lordem Britishem k záchraně světa před vrcholnými zlosyny (a zlodcerami), tak ve čtvrtém věku, tedy čtvrtém díle, nemá hrdina nic jistého a pravým hrdinou se teprve musí stát. Víte jak to je, první tři věky byly trochu divoké, poplatné dávnému pravěku a účel světil prostředky. Když jste potřebovali nějaký ten zlaťák navíc, abyste v tomto krutém světě v boji se zlem vůbec přežili, tak jste si i nějaký někde třeba ukradli. A když nebyl někdo moc ochotný vám na vašich útrapách pomoci, tak jste se ho nějakým prazvláštním způsobem zbavili, samozřejmě jej i prošacovali a šli jste dále zachraňovat svět. A takový svět logicky nemůže být pěkným místem.
Nově seskupený kontinent Britannia měl být zemi míru a prosperity. Momentálně jej nesužovalo žádné zlo, nepočítáme-li hnízda příšer, coby pozůstatku temných věků. Přesto je hráč skrze portál opět vtažen z našeho světa do Britannie. A to z prostého důvodu. Dostane šanci se stát silným Avatarem, jediným, který bude hoden zachraňovat Britannii v budoucnu. A na to musí být naplněn všemi ctnostmi a nakonec v hlubině hory sopečného původu, zvané Great Stygian Abyss (podobnost s Horou osudu čistě náhodná), musí potvrdit plné souznění své osobnosti se třemi základními principy.
Ultima 4 je v tomto smyslu naprosto unikátní hrou, obzvláště vzhledem k tomu, že vznikla v roce 1985. V průběhu hry hodnotí veškeré vaše chování a buď připočítává nebo strhává body ke každé z osmi cností navázanou na konkrétní dobrý počin anebo prohřešek. Zabijete tvora, který před vámi ze souboje utíká? Body dolů. Utečete vy zbaběle ze souboje? Body dolů. Snažíte se v obchodě se slepou obchodnicí zaplatit méně, než o kolik si řekla? Body dolů. Taktéž pokud se pokusíte otevřít jakoukoliv truhlu v cizím obydlí, nebo budete třeba arogantně odpovídat na otázky, když se někdo na něco zeptá, jdou body dolů. O pokusu někoho jen tak sejmout ve městě nebo hradě ani nemluvě.
Naopak pokud bojujete chrabře s agresivními zlými nepřáteli, v obchodě zaplatíte více než musíte, věnujete peníze každému žebrákovi na potkání, odpovídáte na dotazy srdečně a skromně, v léčitelských centrech ochotně darujete krev pokaždé, když jste k tomu vyzváni, vaše body v jednotlivých ctnostech půjdou strmě nahoru. Jakmile dosáhnou požadované úrovně, o čemž vás spraví věštec v hradě Lorda Britishe, můžete se jít pomodlit do chrámu patřičného ke konkrétní ctnosti a dosáhnout částečného stupně hodnosti Avatar. Plné hodnosti dosáhnete, když se vám podaří posvětit váš charakter ve všech osmi chrámech danou ctností. Ke vstupu do chrámů ovšem potřebujete nejprve najít speciální runu přináležející k dané ctnosti. Zároveň budete potřebovat ke každé cnosti získat mantru, kterou musíte během modlitby pronést. To vše naznačuje, že všechny questy mají docela komplexní provázanost s dalšími neméně důležitými úkoly.
Musíte tedy chodit po světě, prozkoumat, kde se co nachází, v rozhovorech sbírat různé střípky informací, ve městech nakupovat výbavu, venku svádět souboje pro zisk zkušeností a hlavně se chovat tak, aby body u ctností přibývaly, nikoliv ubývaly. Zároveň se však můžete, respektive musíte, věnovat dalším činnostem, na které vás navedou různé zvěsti. Budete hledat osm barevných kamenů ctností, následně pomocí nich vytvoříte tři části klíče pomocí speciálních oltářů, dále je nutno najít několik artefaktů proto, abyste se mohli vůbec přiblížit k dobře střežené a uzamčené Stygian Abyss. Pak můžete ještě nepovinně nalézt speciální mystickou zbroj a zbraně a vydáte se konečně se vším nutným do hlubiny, kde jako nastávající Avatar podstoupíte kromě vyčerpávajících soubojů také složitý test, mající potvrdit, že jste se naučili, a také získali, vše potřebné.
Jelikož jde primárně o RPG hru, velkou roli zde bude hrát vývoj postav a jejich zlepšování. Oproti předchozím dílům došlo k velkému pokroku ohledně logičnosti a smysluplnosti pravidel. Zajímavá je hned počáteční tvorba postavy. Poprvé se setkáváte s cikánkou, která vám vyloží karty na základě otázek, které budou značně zkoušet vaše rozhodování v různých situacích na bázi Sofiiny volby. Dle odpovědí pak je vyhodnoceno, jakému povoláni se bude váš hrdina věnovat. Já jsem snad poprvé v životě hrál nějaké RPG z druida, který mi po sérii mých odpovědí vypadl jako výsledek. Už tady je vidět, že hra bude v celém svém průběhu silně klást důraz na to, jak se budete chovat a rozhodovat, tvorbou postavy počínaje. Vlastně je do hry velmi vtahující už jen to, že nedostanete seznam, z kterého si jednoduše vyberete ve smyslu - chci být kouzelník, tak jím budu, ale naopak budete vlastně tím, čím jste dle výkladu karet na základě odpovědí nadaní. Samotná povolání jsou tady velmi důležitou složkou hry a ovlivňují vaší startovní pozici. Každé povolání má jakousi svou školu v jiném městě.
Vývoj postav je založen v první řadě na experience bodech a levelu zkušenosti. Stropem je level 8. K level upu dojde až po dosažení potřebného počtu expů a zároveň po rozhovoru s Lordem Britishem, který vás povýší. Získáte tím k maximálnímu počtu hit pointů stovku navíc a k tomu se o pár bodíků navýší hodnota u tří klíčových vlastností, kterými jsou síla, obratnost a inteligence. Tyto body k vlastnostem však přibývají pomalu, a tak je vhodné si do místních dungeonů zajít pro magické orby, které vlastnosti natrvalo zvedají o 5 bodů. Schopnosti takto můžete získat rychleji, než jen level upem. Úskalím je ovšem to, že postava, která orb zvedne, je zraněna o značný počet hit pointů v řádu stovek. Proto je k tomuhle třeba mít stejně něco nalevelováno kvůli výši hit pointů. Použil jsem množného čísla ve slově postava, jelikož po cestě si naverbujete až sedm dalších charakterů a je to nutností, protože pravý Avatar musí být schopen udržet velkou partu přátel. K naverbovaní jsou tady postavy věhlasných jmen jako Iolo, Dupre, Shamino, Geoffrey a další, z nichž některé znáte již z předchozích Ultim a budete se s nimi setkávat i v následujících dílech.
Nechybí zde ani bohatá výbava pro členy vaší party a tady samozřejmě záleží na tom, jaké kdo má povolání a co na sebe bude moci navléct a čím se ohánět v boji. Celkem budete sledovat vybavenost ve dvou možných položkách a to zbraň a zbroj, přičemž u zbraní budete ještě řešit, zda budete používat ty na blízku nebo střelné zbraně, tedy ty na dálku. Z hlediska obchodování bude klíčovou komoditou jídlo, protože postavy se docela cpou a tak je třeba neustále vydělávat na zásoby a dokupovat je. Vydělávat znamená bojovat, protože po každém souboji s humanoidy zůstává na zemi truhla s penězi. Další možností je vyplundrovat dungeony, které jsou rovněž plné truhel. V dungeonech můžete truhly otevírat bez bodového postihu u ctností.
Dále budete nakupovat předměty sloužící jako jakési nářadí. Prodávají se v guildě a jde o louče, klíče a krystaly sloužící k pohledu na mapu okolí. No a pak jsou tady magické obchody, které prodávají šest z osmi magických ingrediencí, z nichž se míchají kouzla, což je v sérii hodně propracovanou novinkou. Dvě z osmi ingrediencí, které obchody neprodávají, slouží k seslání ultimátních kouzel a lze je nalézt jen na specifických místech. Kořen mandragory najdete například v bažinách jen v určité fázi měsíce. Pokud máte dostatek potřebných ingrediencí, můžete si z nich do zásoby namíchat různá kouzla, které pak budete mít v patřičných chvílích připraveny k seslání. Jinak si nelze nevšimnout, jak je Ultima 4 protkána magickým číslem osm skoro v každém ohledu. Osm ctností, osm magických ingrediencí, osm postav v partě, osm levelů zkušenosti, osm kamenů, osm run, osm fází měsíce a také každý s podzemních dungeonů má osm pater. Další často použitou číslovkou je pak trojka. Ať už jde o tří části klíče, tři principy nebo tři artefakty.
Vývoj postavy, a také výbava, je tady nejdůležitější hlavně pro souboje, které probíhají podobně, jako v Ultimě 3. Jsou na tahy, ale zároveň má každý tah určitý čas, během kterého musí postava provést svou akci. Dlouhé čekání vyústí v propásnutí tahu a poté pokračuje v akci další účastník souboje. Takže jde opět o takového předchůdce active time battle, kterými se později proslavily zejména japonské RPG od Squaresoftu (např. Final Fantasy 4). Souboj probíhá ve speciální obrazovce a buďto se do ní přepnete po střetu s nepřítelem přímo někde v krajině, či dungeonu, ale jsou tady v této podobě i pevně dané místnosti v dungeonech. K těm ale až za chvíli.
Ultima 4 funguje opět jako open world, ve kterém se volně pohybujete, navštěvujete města, hrady, dungeony, můžete jezdit na koni, plavit se po moři lodí, kterou ukradete pirátům, ke konci dokonce můžete létat balónem. Jak pohyb lodí, tak i balónem, je ovlivněn směrem větru, který umí někdy potrápit, když vane opačně, než se chcete pohybovat. Ostatně vítr tady novinkou není, tento prvek měla už Ultima 3. Jednou z možností přepravy jsou i měsíční brány, jejichž otevření opět ovlivňuje fáze měsíce, stejně jako to, kam vás brána přepraví. K cestování je sice nemusíte využít, ale jsou momenty, kdy tak bude nezbytně nutno učinit. Během svého dlouhého putování odhalíte tolik míst a tolik různých vazeb jednotlivých částí světa, měst, postav a na to navázaných questů, že vám to přijde tak uvěřitelné a funkční, jako by to bylo doopravdy. Regulérně tady budete žít v alternativním světě, jako by vás opravdu monitor, jako portál, vtáhl z reálného světa do Britannie.
Konečně zmíním i technické zpracování. Pohled na scénu je obvykle v drtivé většině shora, jak na krajinu, pohyb ve městech, tak i soubojové obrazovky. Jen při pohybu chodbami v dungeonech se scéna přepne do jednoduchého (na dnešní dobu v podstatě ještě hodně primitivního) pohledu viděného vlastníma očima. Jakmile však v dungeonu vstoupíte do klíčové obrazovky, v které se obvykle nejprve odehraje bitva, tak je pohled opět shora. Tyhle bojové obrazovky v dungeonech bývají velice často zapuzzlované, a tu budete muset najít čtverec, který má průchozí zeď, jinde budete muset stoupnout na konkrétní políčko, na kterém je neviditelný spínač, který otevře tajnou zeď nebo odstraní silové pole a podobně.
O hudbě a zvucích nebude řeč vůbec, protože je lepší to různé pípání a prskání vypnout. Zaměřím se však na grafiku. Možná si v tomto případě položíte otázku, proboha proč? Ale je to vcelku jednoduché. Ultima 4 vypadá mnohem lépe, než Ultima 3 a je barevnější, detailnější a po chvilce hraní jsem si pochvaloval, jakou to má atmosféru. Je to jako pohybovat se po pěkně zpracované fantasy mapě se všemi těmi obrázky hor, lesů, měst, hradů a také postaviček. Vše, o čem tehdy mohl hráč stolního RPG snít a někdo mu to vytvořil na počítači. Je to na dnešní dobu zastaralé? Ano, je, jenže je to účelné a přehledné. Pokud jsem Ultimu 3 přirovnal k návštěvě staré ruiny hradu, v které sice nenajdeme bohatě vybavené šlechtické sály a přesto na nás zavane duch atmosféry hluboké historie, u Ultimy 4 platí něco podobného s tím, že navštívíte o dost zachovalejší hrad.
Nechtěl bych, aby grafika vypadala u této hry jinak, nechtěl bych ji v remaku, a ani jsem nepřijal dnes již dostupný remaster do VGA obohacený soundtrackem. Prostě ne. Už i jen proto, že mi původní EGA grafka Ultimy 4 přijde mnohdy neskonale hezčí, než mnohé dnešní až extrémisticky pojaté pixel arty, které vypadají hůře, než hry kdysi, ve snaze se až někdy na sílu zavděčit milovníkům staré grafiky. Chci, aby Ultima 4 na mě dýchala přesně tím archaickým duchem, jak se pro čtvrtý věk sluší a patří. Pokud jste nejeli Ultimy chronologicky, tak si představte, že po Ultimě 7 spustíte Ultimu 4 a navštěvujete znovu města Britannii, Trinsic, Jhelom, Minoc, Moonglow, Skara Brae, vesnici Paws, hrad Empath Abbey, ostrov Bucaneer's Den, jenže 250 let nazpět. A podle toho by to mělo taky vypadat. Jediné, co bych uvítal v trochu líbivějším podání, tak to zpracování chodeb z vlastního pohledu v dungeonech. Bohatě by stačila úroveň třeba dungeonu Bloodwych.
Ovládání hry je jednoduché a spočívá ve stisku správných počátečních písmen ovládacích příkazů. Pro pár příkladů: O - open. S - search, C - cast, M - mix reagents, R - ready weapon, W - wear armor atd. Klávesa Q slouží k uložení pozice, což je tady mnohem milosrdnější, než v předchozích dílech. K uložení dojde jen po stisku Q, nikoliv po opuštění dungeonu, města, nebo dokonce špatně vybojovaného souboje, jako to bylo v díle předešlém. Ukládat lze jen mimo města a mimo soubojové obrazovky. K mému překvapení jsem až na konci hry zjistil, že uložit lze i v jakémkoliv patře dungeonu v 3D výhledu. Jakmile se vám ovládání vryje do paměti, vypadá pak hraní jako svižné psaní na klávesnici:-) Ovšem opravdu psát budete taky, protože je nutno si pamatovat klíčové slova a postupně se na všechny všech vyptávat jejich vypisováním v příkazovém řádku.
Závěrem se pokusím nějak smysluplně shrnout, jaká je Ultima 4 vlastně hra. Na svou dobu šlo jednoznačně o nejkomplexnější RPG vůbec a je otázkou, zda jej v tomto pak v blízké době překonalo něco jiného, než následné díly Ultim, nebo až o dost později modernější RPG jako byly Amberstar a Ambermoon. Případně se možná trochu přiblížily nějaké ty Ultima klony, jako například The Magic Candle. Popravdě být teď v tom roce 1985, je Ultima 4 pro mě absolutně nejen nejlepší RPG, ale rovnou nejlepší hrou vůbec.
V Ultimě 4 je prostě všechno. Tedy dokonale zpracovaný svět, parádně podpořený tištěnými materiály, je tady propracovaná historie, geografie, účelné prvky jako vliv dvou měsíců, počasí v podobě směru větru, promyšlený bestiář (všichni ti lurkeři, headlessové, gazeři a reapeři už tady jsou), lokace, které dávají smysl každým svým pixelem, skvělé taktické tahové souboje a zajímavé questy, které se spojí v jeden velký závěrečný kvíz, nutící vás dokonale vydedukovat odpovědi na otázky dle toho, co vše jste ve hře zjistili. A obtížnost, ta je opravdu pekelná, ale chce to pečlivě číst, doptávat se, nezapomínat opakovaně vyzpovídat Lorda Britishe, který po splnění určitých věcí dokáže nahodit nové rady k tomu, co dále. Velmi důležité je pročíst si taky dokumentaci ke hře, zejména History of Britannia. I tam je v podstatě spousta indícii, co a proč hledat. Nakonec je klíčové si prostudovat samotnou mapu a dle runové tabulky přeložit ty slova v runách, poukazujících na důležité lokality.
Spousta věcí vám musí tedy tak nějak docvaknout a pokud se tak nestane, nebo někde něco nenajdete, mohli byste hrát tuto hru i roky (já jsem se teda nestyděl občas kouknout na nějaký ten hint, ale poctivě jsem si pak zpětně dalším cestováním, povídáním a pročítáním vlastních poznámek zjišťoval, jak jsem k dané věci měl dojít logicky). Co mě naprosto pak uchvátilo, tak závěrečná Stygian Abyss, která ukázala prazáklad toho, co člověk zažije pak v Ultimě Underworld, akorát tady je to z pohledu shora. Vzhledem k tomu, že jsem takřka dva měsíce v této hře doslova žil a mohu míru zážitku v podstatě přirovnat k hraní mé nejoblíbenější Ultimy 7, jedná se jednoznačně o jedno z nejlepších RPG, co jsem kdy hrál. Takže tady máme naprosto pohodovou stovku a další hru do TOPky všech RPG. Richard Garriott je génius.
Hodnocení 100%
Ringo
Komentáře
Okomentovat
Komentáře jsou částečně moderované, některé komentáře se tak mohou objevit až po schválení. Pokud nemáte účet u Google, zadejte prosím aspoň přezdívku. Žádné reklamy ani odkazy na jiné stránky nebudou schváleny. Děkuji.