Arcade Hry - Retro PC víkend a rozhovor s Janem Ornou

Návštěvu Arcade Hry v Červeném Újezdu (www.arcadehry.cz) jsem měl v plánu několik let. Vzhledem k tomu, že to mám přesně 408 km daleko, tak se plánovalo, přemýšlelo s čím dalším to spojit, jestli vzít rodinu na výlet nebo si ideálně udělat nějaký víkend takový bezstarostný fajn sólo road trip. Chtěl jsem navíc vychytat i nějakou herní akci s tím spojenou, jako byly třeba  Amiga víkendy nebo tak něco. A jakoby tomu osud chtěl, už někdy z kraje podzimu roku 2024 na mě vyskočila na Facebooku upoutávka na Retro PC víkend v Arcade hry s termínem 18.1 - 19.1.2025. Termín ideál, chatařit začínám až od jara, tenhle zimní datum se mi hodil a tak jsem začal spřádat plány. Byť sice nakonec ještě hrozilo, že mi do toho něco vleze, tak čtyři dny před oním víkendem jsem už věděl, že opravdu jedu. Byl jsem v kontaktu s majitelem Arcade Herny Janem Ornou, který mě na akci zval s tím, že konečně uskutečníme i osobní setkání, které jsme plánovali už hodně dlouho. V sobotu jsem tedy nastartoval auto a vydal se na dlouhou, ale velmi pohodovou jízdu za doprovodu své oblíbené hudby (tuhle samotu v autě s hudbou si fakt užívám jako bonus:-) s ukázkově splněným časem 4h, 03min. Nejprve jsem se ubytoval v penzionu u Smrku v Jeneči a pak vyrazil do svatostánku všech milovníků her v Červeném Újezdu - Arcade Hry.

Jan Orna

Retro PC víkend organizovali v Arcade hry kluci z Loadingu..., Martin Franz a Josef Uher, poctiví a vytrvalí streameři svých herních sezení, fanoušci a sběratelé starého PC hardware, kterému opravdu rozumí a tak jako jediní mohli na tento víkend nabídnout pro akci několik svých pokladů, starých dobrých PC např. řady 386, 486, Pentium atd., které vidíte na fotkách okolo (fotky jsem si zapůjčil, nefotil jsem já). Tyto herní stroje dali na víkend k dispozici, aby si návštěvníci mohli přijít zkusit zahrát staré hry tak, jak jsme je v těch devadesátkách měli rádi. Moc rád jsem oba konečně osobně poznal, dosud jsem s nimi byl na dálku už nějaký ten čas v kontaktu hlavně díky streamu hry Dune na jaře 2024, u kterého jsem jim hostoval jako rádce. 

Jakub Červinka (Červ) během soustředěného výkonu při turnaji ve hře Doom 2

Spiro s Mártym samozřejmě měli nachystaný i program a první den (tedy v sobotu 18.1.2025) se konal turnaj v Doomovi 2, který nekompromisně vyhrál Jakub Červinka, herní i časopisová legenda, jeden ze zakladatelů časopisu Excalibur a od prvopočátku někdejší dlouholetý redaktor a spolupracovník časopisu Score, myslím že netřeba podrobněji představovat, všichni víte. Povedený Retro PC víkend v Arcade Hry s Loadingem a jejich starými PC přilákal také pozornost médií, konkrétně České televize, a tak vznikla reportáž, která se vysílala v rubrice Události v regionech. Tuto reportáž si můžete najít v archivu České televize v rubrice Regiony z datumu 25.1.2025, čas 27:20, https://ct24.ceskatelevize.cz/rubrika/regiony-12 nebo přímo na záznamu na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=_fe3a01BYu8

Spiro (Josef Uher) a Márty (Martin Franz)

Po hodně dlouhé jsem se zase rád setkal s Jakubem Červinkou a čas jako by vlastně nic neznamenal, jako bychom navázali na minulé setkání přesně tam, kde jsme tehdy skončili a hned mi říkal, že mi musí něco ukázat. Zaběhl pro notebook a předvedl mi ukázku svého dungeonu, který programuje na Amigu. PCčkáři prominou tuhle diverzní akci Amigy na Retro PC víkendu, muž s notebookem s emulátorem Amigy prošel:-) Chvíli jsem si Červův dungeon i zahrál a vypadalo to hodně dobře. S Mártym jsme pak zahráli dvouhru Tubular Worlds, Tyrian, Wacky Wheels, sám jsem si pak cvičně metodou ironman bez save zahrál prvního Beholdera do čtvrtého levelu.

Eye of the Beholder

Druhý den (v neděli 19.1.2025)  dopoledne před odjezdem se mi povedlo pokořit konečně 91. level ve hře Lemmings, což je první level nejtěžší obtížnosti mayhyem. Kdysi jsem Lemmings právě po devadesáti odehraných levelech u tohoto levelu skončil, takže mám aspoň i nějaký jedinečný herní zářez z této akce:-)  I v neděli se konal turnaj, tentokráte v Doomovi jedničce. Vzhledem k tomu, že jsem si užil v Arcade hry celou sobotu, po které následovala fajn afterparty v restauraci u Smrku, která skončila někdy po jedenácté hodině noční, jsem v neděli navštívil Arcade Hry už jen na skok a přesně v poledne jsem vyrazil nazpět domů. Tím jsem bohužel minul další herní legendu, dlouholetého redaktora Levelu a hlavně jednoho z dvojice z fantastického herního pořadu Retro Nation, Pavla Dobrovského, který dorazil až odpoledne. Turnaj Doomu, ani Pavla Dobrovského, jsem tedy bohužel už neviděl :-)  

Jan Orna (druhý den, proto v jiném tričku:-) a deathmatch v Doomu s Pavlem Dobrovským.

Jan Orna mě v sobotu provedl celým areálem Arcade Hry, jehož hlavním základem jsou staré dobré obrovské herní automaty, které jste mohli v 80. letech zažít například v maringotkách (já např. zažil takovou maringotku s herními automaty na konci 80. let u Žermanické přehrady:-). Takže nyní jsem si mohl tyhle časy připomenout a vyzkoušet opravdové historické kousky jako Space Invaders, Galagu, originál Pac-Mana, Maria, Indiana Jonese a další pecky, které mi teda ale vůbec nešly, protože jsem na ty akční věci na postřeh přeci jen levý:-). Když jsme si s Honzou odskočili na oběd do sousedního hradu se spoustou historických rekvizit, který vybudoval a vlastní jeho otec (hrad Červený újezd, doporučuji hned vedle Arcade Herny rovněž navštívit, jako milovník hradů mohu říci, že hrad je opravdu nádherný a má stylovou restauraci), tak mi zde vyprávěl nějaké zajímavosti ohledně herny, a tak mě napadlo s ním na toto téma udělat následující psaný rozhovor:

Pong a Jan Orna

Ringo: Ahoj Honzo. Mé otázky budou trochu obsáhleji formulovány, protože to bude spíše takové povídání v podstatě na základě toho, co jsme spolu na Retro PC víkendu v Arcade Hry v sobotu probírali. První otázka, kterou ti položím, se bude týkat okolností, jak to celé vlastně začalo. Co bylo vlastně první a kdy jsi to začal realizovat? Koupě prvního automatu a následný nápad, že si jich koupíš více a otevřeš arkádovou hernu? Nebo přišel nejprve ten nápad s hernou a až pak ses začal ohlížet po automatech, které nakoupíš? 

Jan Orna: U mě se to řetězilo vlastně už od dětství. Měl jsem to veliký štěstí, že se během mého života objevil nový fenomén a tím byly videohry. Miloval jsem je od prvního okamžiku, i když měly jen jednoduchou grafiku a zvuky. Jelikož jsem sám měl u ZX Spectra jen černobílou televizi, chvíle kdy jsem mohl hrát hry, co znám v barvě, třeba v maringotkách na poutích, pro mě byly naprosto magický. Prošel jsem si vývojem i přes Amigu, kterou stále používám skoro každý den, to je moje největší srdcovka, a taky přes PCčka, byl jsem dlouho aktivní i na demoscéně. V roce 2003 jsem na demoparty Evoke v Kolíně nad Rýnem poprvé v životě viděl v chodu herní konzoli Nintento Entertainment System, tzv. NESko, a jelikož jsem si pro sebe hledal nějaký nový koníček, pustil jsem se střemhlav do sbírání starých herních konzolí a her na ně. Jako třešničku na dortu jsem si koupil první dedikovaný (konkrétní hře výrobcem věnovaný) automat, který mi jen náhodou zkřížil cestu: byl to Klax od Atari. Tu hru jsem měl vždycky rád, ale když automat dorazil ke mně, stál jsem před ním, hulil doutník za doutníkem, a přemýšlel, co bych pro přežití těchto unikátních herních zařízení mohl udělat já. O hry jako takové, přesněji obsahy herních desek, se postarali borci emulátorem M.A.M.E., čili chtělo to chytit za jiný konec. Říkal jsem si: „Kdo se ale postará o tyhle herní krabice, aby nezmizely v propadlišti dějin? Kdo sežene bezpečný prostor pro automaty i lidi, aby to nemuselo být jen skladiště nebo prostor v nějakém hudebním klubu? A kdo prokáže dostatek zápalu na to, aby tu arkádové automaty mohly vydržet funkční ještě aspoň další dekádu?“ Rozhodl jsem se, že si tento úkol vezmu za svůj, a systematicky jsem se začal připravovat na spuštění projektu arkádového herního muzea, které se v dubnu 2011 skutečně podařilo dotáhnout do konce, a zrodily se Arcade Hry.

A co děti, mají si kde hrát?

Ringo: Tvá Arcade herna je koncipována především jako záležitost starých velkých herních automatů a ostatním herním platformám vymezuješ prostor jen na speciálních akčních víkendech zaměřených na nějakou další konkrétní platformu (Amiga, PC, ZX Spectrum, Nintendo, SEGA Megadrive...). Takový byl plán hned od počátku nebo existovala i úvaha  pojmout videohry tak nějak všeobjímajícím způsobem zeširoka napříč platformami? Určitě vyvstalo spoustu nápadů, jak vybudovat ten vztah herna - návštěvník a na co se především soustředit, co tam zákazník najde za stroje, co si bude moci zahrát a jakou platební formu pro takto poskytnutou službu zvolit...

Jan Orna: Nevěřil jsem v koncept všeobecného herního muzea, kde jsou i staré počítače a konzole, protože k obsluze těchto zařízení by bylo potřeba spousta personálu na výměny her a starání se o návštěvníky. Arkádové automaty toto řeší, neboť jsou přímo postavené pro užívání bez obsluhy. Dalším důležitým bodem bylo určení samotného systému, který jsem viděl jinde. V době, kdy jsem já začínal, existovalo po světě jen několik muzeí a většina z nich fungovala na bázi dobrovolných příspěvků a sponzorských darů. Kamarádi ve Státech mě zrazovali od nápadu freeplay herny, kde se pouze zaplatí jednorázový vstup. Nevěřili, že vydělám dost na to, abych přežil. Neměli pravdu a od té doby drtivá většina muzeí automatů po světě přešla na freeplay model. Bylo to ideální řešení ve chvíli, kdy každý automat máte z jiného kousku světa, funguje na jiné mince a museli byste mincovníky adaptovat v době, kdy jeden mincovník vyjde na 2500 Kč. Do některých automatů by se však moderní mincovníky ani nevešly, musel by se předělat a rozřezat předek samotného automatu, hlavně pak mít ale v provozu několik dalších techniků, kteří budou chodit řešit problémy se zaseklými nebo nenačtenými mincemi či žetony, pořídit stroje na rozměňování nebo výdej žetonů apod. - kdepak, to by bylo špatné a drahé řešení.

Interiér Arcade hry

Ringo: Samozřejmě motivem udělat Arcade hernu je u tebe především fanouškovství ke starým dobrým maringotkovým herním automatům a je to specifický koníček. A jde o koníček nákladný, tak proč to nespojit tak trochu s podnikatelským projektem, aby se nějaká část toho vrátila (což už bylo trochu nakousnuto v předchozí otázce), třeba zrovna na nákup dalších zajímavých strojů. Odhodlání vynést tyto automaty na výsluní a zpřístupnit je lidem muselo být obrovské, muselo vyvstat spoustu otázek, lidé budou na automaty sahat, hrát na nich a s tím vznikají další starosti s opotřebením, funkčnosti, servisem, tedy další náklady. Dá se s tím na dnešním trhu rozumně takříkajíc bojovat? Zjišťoval jsi z počátku, jaká bude klientela, zda se to vyplatí, zda už tu je podobný projekt a jaké má úspěchy? Anebo jsi byl vlastně první a hrál jsi v tomto vabank a prostě do toho šel s tím, že tohle tě baví, bude to bavit určitě i další lidi a otevřeš to děj se co se děj?

Jan Orna: Já jsem profesí ekonom, a tudíž promptně posuzuju rentabilitu. Nešlo o to, aby muzeum vydělávalo koruny, neboť jsem se domníval, že projekt, kterým zbohatnu, bude až ten po muzeu. Plán byl, aby muzeum bylo do třech let finančně soběstačné, aby si zaplatilo své složenky, díly na opravy a brigádníky, a tedy aby mě to už nestálo žádné další peníze, neboť jsem při otevření měl dvě malé děti a ze zaměstnaneckého poměru už mi moc peněz na koníčky nezbývalo. Připravil jsem se proto na tři roky bídy, ale po přibližně roce a půl provozu jsme byli už soběstační a v dalších letech se Arcade Hry staly zcela finančně nezávislé do úrovně, že z našeho provozu zafinancujeme všechny akvizice, investujeme i do provozovny, a připravujeme se na přístavbu, kterou chceme navýšit počet automatů v expozici a přidat ještě několik překvapení, které dotáhnou projekt muzea Arcade Hry do konce, aspoň v mých očích.

Interiér Arcade hry

Ale zpět k tvým dalším otázkám – Dnešní herní svět funguje jinak a to, co pro nás byl mainstream, čili počítač, Excalibur a občas maringotka s automaty na pouti, už pozbylo platnosti. Celé muzeum jede na nostalgii po videohrách, které si sice můžeš zahrát kdykoliv v emulátoru nebo na nějaké herní konzoli, ale kontakt s fyzickým automatem, na kterém byly verze dané hry vždy nejlepší (třeba Golden Axe díky nejnabušenějšímu 2D hardwaru té doby), je pro spoustu lidí, kteří se zabývají starými hrami, neopakovatelný, to vám žádná virtuální realita nevynahradí. Jsem rád, že pro spoustu návštěvníků jsme místem, kam se jezdí na hry vzpomínat, kde znovu vyzveš svého bratra ve Street Fighteru 2 nebo spolu projdete až do konce Simpsons ve čtyřech random lidech, které v muzeu potkáte, ale i sem spousta dnešních čtyřicátníků přivádí své děti, aby jim ukázali, jaké hry jsme hráli my na automatech a čím pro herní průmysl tyhle neopakovatelné stroje byly. 

Interiér Arcade hry

Ptáš-li se na průzkum trhu, tak ten jsem si moc nedělal :-) Jelikož jsem sbíral automaty, což se o mně poměrně vědělo, čas od času jsem se bavil s lidmi, kteří mě postupně přesvědčili, že kdyby v Čechách bylo takové muzeum automatů, tak by si čas od času přijeli zahrát. ArcadeHry nebyly první muzeum s automaty u nás, tím bylo Muzeum Arcade v Moravské Třebové, které otevřelo rok před námi, ale bohužel kvůli rodinnému rozkolu se to tam celé zavřelo a automaty se pak prodaly jednomu sběrateli do Maďarska. Vcelku smutná historie. Mě inspirovaly zejména větší herny v USA, kterým tehdy kraloval FunSpot nebo jsem obdivoval Freddys Pinball Paradise v Německu s ohromnou sbírkou krásně udělaných mašin, který se ale otevírá jen jeden víkend v měsíci.

Turnaj v Doom 2, druhá sestava

Ringo: V podstatě by se dalo říci, že svým zaměřením herna jasně cílí na určitou kategorii lidí se stejným specifickým koníčkem a asi i určitého věku (byť samozřejmě uvítáš úplně všechny, kteří chtějí spatřit něco zajímavého a neotřelého). Naplňuje se však tento předpoklad nějak striktně nebo tě skladba návštěvníků někdy něčím zajímavým překvapí? Jací vlastně k tobě chodí lidé? Mladí, rodiny s dětmi, pamětníci středního věku nebo tzv. nerdi, u kterých na první pohled poznáš, že ráno s joystickem vstávají a v noci s ním ulehají do lůžka?

Jan Orna: Zprvu jsem cílil spíše na nerdy, za kterého se sám pokládám, ale postupně k nám začali jezdit mladší hráči na randíčka, skupiny cizinců a expatů, ale i rodiny s dětmi. S takovým vývojem jsem nepočítal, jsem za ten posun samozřejmě moc rád, ale přijímám to s velkou pokorou. Věřím, že tam společnými silami vytváříme skvělou retroherní atmosféru a vracející se návštěvníci tomuto hodnocení naštěstí dávají za pravdu, i recenze máme velmi příznivé, toho si moc vážím. Snažíme se, aby byli lidé spokojení.

Ringo: Když herna vznikala, musel jsi se pustit určitě také do propagace a nakonec se o originální nápad s Arcade Hernou začaly zajímat i různé mediální kruhy. Celkem mě pobavilo, jak jsi mi říkal, že když ti někdo s mikrofonem nebo z poza kamery položí otázku, co je vlastně zajímavé na retro arkádové herně, co tě k tomu motivuje a jakou formu zážitků na těchto historických strojích chceš tady dnešním hráčům nabídnout, že máš v duchu připravenou a xkrát nacvičenou sofistikovanou odpověď na několik odstavců. Ale jakmile blikne světlo kamery, tak z tebe pod tíhou takového okamžiku vypadne v podstatě pokaždé jedno a totéž souvětí: "chtěl bych přiblížit historii hraní na těchto starých strojích dnešním hráčům". A tak mi nedá ten dotaz na to, za jakým zážitkem by měl člověk (nemusí to být zákonitě "notorický" hráč) vyrazit do tvé Arcade herny, co tam na něj vlastně čeká? A dávám ti tak plný prostor to konečně říci tak, jak bys chtěl, aby to doopravdy zaznělo (byť mnohé asi bylo řečeno již výše), bez stresujícího objektivu kamery:-)

Jan Orna: Máš pravdu :-) Já nejsem zkrátka typ na komunikaci s médii. Jsem si vědom toho, že každé mediální vystoupení může pomoci projektu a tak se tak strašně snažím, až začnu blábolit pořád to samé dokola, a přestože i mé vnímání toho, co v muzeu děláme, se neustále vyvíjí, tak jsem většinou spíš rád, že už budu mít rozhovor za sebou. Neměl jsem moc zkušeností s médii, když jsem s tím začínal, ani jsem nestál o to být nějakou celebritou. Mně šlo vždy hlavně o ty automaty, dobrý pocit návštěvníků, a aby to byl úspěšný projekt celkově. Média nám pomáhaly, mám v těch kruzích pár přátel, což byla naše nesporná výhoda, ale bez mravenčí práce den za dnem bychom se neudrželi tam, kde jsme, a těžko by se nám média ozývala i po letech od otevření sama od sebe, jako třeba dnes, kdy se tu natáčela reportáž do Regionů na ČT24 z našeho Retro PC víkendu (18.1 - 19.1.2025).

Arcade hry aréna

A k té otázce - já bych chtěl, aby se návštěvníci přijeli podívat na naše historický automaty, které k nám stahuji z celého světa, a na kterých pak se servisním týmem makáme po nocích do úmoru. Snažím se tu zachovat to nejlepší zejména z 2D generace arkádových videoher, a věřím, že tyhle staré hry pořád mají co nabídnout, ať už hrajete super úspěšného Pac-Mana, neznámou Piranhu nebo Hot Rod pro 4 hráče. Mělo by to být místo vzpomínání a úcty k autorům těch her, ale i kabinetů jako takových, neboť ty dedikované mají obvykle i krásnou grafiku. Zábava z hraní je k tomu všemu ještě bonusem. Arcade automaty jsou dnes neodmyslitelnou součástí historie, bez které by herní průmysl nevypadal tak, jak ho známe. A tak je k tomu potřeba přistupovat. Dan Vávra po návštěvě mého muzea v jedné ranné recenzi napsal, že to je „Arkádové nebe“. To označení se mi moc líbí a snažíme se ho naplňovat ve dnech údržby, servisu i veřejného provozu.

Ringo: Jaký je tvůj nejstarší kousek mezi herními automaty? Máš tam něco, co bys přirovnal k vlastnictví svatého Grálu v této republice? Co obnášelo takovou historickou věc sehnat? 

Jan Orna: To se pochlubím rád :-) Nejstarším a historicky nejcennějším je originální upright automat Pong od Atari z roku 1972, který má sériové číslo 00033. Jde o první komerčně úspěšný videoautomat historie, tedy stroj, který jeho autorům vydělal pořádné peníze, do té doby byli výrobci rádi, když se dostali aspoň na nulu nebo do malého převisu.

Mám jej díky známému, který v USA jezdil krajem jako picker. Měli jsme dohodu, kdy mi jel k jednomu chlapíkovi vyzvednout automat, který jsem od něj koupil, hodil by ho pak do skladu, odkud stroje posílám kontejnerem do Evropy. Psal mi, že se omlouvá, ale zdrží se o jeden den, protože se stavil u kámoše a trochu popili, přespí raději v motorestu. U nás bylo asi poledne, ale u něj půlnoc :-) A jak jsem mu promptně odepsal a on nemohl spát, tak se rozhodl, že mi ukáže co vyzvedl, a pak mi bez blesku (!) vyfotil ve zmrzlém nákladním prostoru přívěsu takový malý žlutohnědý automat, ale podle profilu dřeva jsem poznal na první pohled oč jde. Zavolali jsme si, zeptal jsem se na dostupnost a on sdělil, že ho později u sebe ve skladišti otestuje a nafotí, a pak dá vědět kolik by za něj chtěl. Zeptal jsem se ještě, jestli funguje a on jen odvětil: „A záleží na tom u automatu se sériovým číslem 33?“ Měl pravdu, u takto nízkého čísla z první série Pongů (55 kusů), to bylo úplně jedno. Cítil jsem osudovou příležitost a vyštěkl jsem pouze „Dám 3000 dolarů, hned.“ Měl jsem ještě malou finanční rezervu, tak jsem čekal co on na to, nicméně on, jak měl radost, že si s ním někdo povídá v tuhle hodinu, mi odpověděl, že jestli ho chci, tak je za ty prachy můj, že to fotit a nabízet nikde dál vlastně ani nechce. Chtěl ale, aby mu do rána přišly peníze, to jsem provedl, no a po cestě přes moře jsem ho o pár měsíců později vyndaval s dalšími koupenými stroji z kontejneru. Kolegy z půlky Evropy i Ameriky tím hrozně štvu, protože nechápou, jak jim mohl uniknout stroj z takto nízkým číslem z první série, kterých se do dnešní doby dochovalo tak deset. Někdy je zkrátka potřeba mít i štěstí, nabušená peněženka nestačí, a já stavím taky na lidských vazbách. Je to náš klenot, ale myslím, že o mém nadšení pro projekt muzea něco vypovídá i to, že automat je běžně dostupný hráčům jako všechny ostatní stroje v expozici. Dnes by měl hodnotu tak půl milionu, ale já ho neprodám, jen kdyby na chleba pro děti nebylo :-)

Tady se neprogramuje, tady se paří o 106

Ringo: Máš i nějaké stroje, které jsi sehnal jen pro jejich historickou hodnotu nebo specifickou technologii zpracování, i když hra na ně není zrovna TOP, co na automatech vzniklo? Věnuješ jim tedy prostor nehledě na to, že by na něm mohl stát nějaký automat přitažlivější z hlediska hratelnosti?

Jan Orna: Myslím, že nejzajímavější je pro lidi vyzkoušet si u nás různé slepé uličky vývoje a málo známé hry, které v neznámu skončily proto, že zkrátka nebyly dost dobré. Najdeš tam třeba letecké kniply, kterými se ty letadla skoro nedají ovládat (Two Tigers), spinner, se kterým se nedostaneš ani do třetího levelu (Arkanoid 2: Revenge of Doh) nebo zatmavovací 3D-efektové brýle, díky kterým máš spíš pocit, že nic nevidíš (Continental Circus), ale takové ty hry prostě byly, a moje muzeum není jen sbírkou toho nejlepšího, ale i všech těchto podivností a pokusů, které nevyšly. Dohromady tak tvoří mozaiku herních mechanik, která stojí za vyzkoušení a připomínání. Na webu máme stránku „naše automaty“, kde jsou screenshoty ze všech našich v muzeu nasazených strojů. Na přístavbu našeho muzea, na níž stále pracujeme, čeká už nyní sedmdesát dalších automatů. Porosteme v expozici i ve službách, a bude to paráda. Moc se na ten další vývoj těším.

Nemohlo chybět několik originál her v big boxech

Ringo: Vlastníš i nějaké stroje, které spíše trpíš jen proto, že jsou lidmi žádány, a tak jim rád vyhovíš, ale nejsou zrovna rekvizitou, kterou bys měl v oblibě, ať už z hlediska herního obsahu, nebo náročné údržby? 

Jan Orna: Je o mně známo, že nepatřím mezi velké fandy 3D, takže většina takových her už pro mě úplně není to pravé, ale mám je tam pro lidi, aby byl jejich návrat do 80. a 90. let úplný. Nemám rád sportovní videohry, většina totiž stejně stojí za prd, takže i těch u nás moc najít nejde, jen ty opravdu dobré. Ale neberu to jako nějakou bolest, prostě to tak má být a dramaturgicky chci mít v muzeu od všeho něco.

Tady někdo hraje Heroes of Might and Magic

Ringo: Co by návštěvník Arcade her neměl určitě minout, které herní automaty bys jim doporučil vyzkoušet a které patří do kategorie - kdo si na nich nezahrál, jakoby tam nebyl?:-)

Jan Orna: Tohle bude velmi subjektivní, protože každému vyhovují jiné herní mechaniky, někdo rád soupeří s lidmi, jiný s NPC. Já bych si přál, aby si u nás zahráli návštěvníci hlavně ty nejstarší první barevné videohry, protože na jejich historické bedny si jen tak někde znovu nesáhnou. Neměli by tedy vynechat Space Invaders, Pac-Mana nebo jeho pokračování Ms. Pac-Man, Donkey Konga, vektorové Asteroids nebo Battlezone, Froggera, olympiádu Track´n´Field, Centipede, Gauntlet ideálně ve čtyřech, Moon Patrol, Operation Thunderbolt, R-Type a Double Dragon. Tyhle hry byly majáky zábavy a jejich úspěch předznamenal další dekádu již 16ti bitových her jako Golden Axe, Street Fighter 2, RoboCop, Mortal Kombat, Terminator 2 a mnoha desítek dalších her, které zase daly příčinu k existenci 32-bitových systémů jako Neo Geo MVS, na kterém běží Metal Slug nebo Pulstar. Zahrát si u nás návtěvník může více než 170 historických arcade automatů, a já věřím, že tam při každé návštěvě objeví něco nového.

Sound Blaster (krabicovka:-)

Ringo: Standardní návštěvu tvého herního svatostánku čas od času oživuješ specifickými akcemi, jako byly Amiga párty, kdy si lidé mohou vedle automatu vyzkoušet i hry na starých dobrých Amigách a k tomu se setkat se starými hráčskými a herně časopisovými legendami, např. Jakubem Červinkou nebo Františkem Fukou. Srazy u tebe pořádá i Retro Nation, na kterých se sejde vždy početní skupina příznivců starých her a samozřejmě fanoušci dvojice Pavel Dobrovský a Jan Olejník. Aktuálně (18.1.-19.1.2025) u tebe proběhl velmi vydařený Retro PC víkend, který organizovali kluci ze streamu Loading (Martim Franz a Josef Uher) a představili tam staré PCčka z 90. let (386, 486, Pentium atd.), takže jsi vlastně pořád v jednom kole a v centru dění. Točí se tak u tebe kromě běžných turistických návštěv pravidelně hráči napříč platformami a nechybí ani známé osobnosti. Tohle musí být strašně fajn a vlastně splněný sen. Nacházíš se nyní na vrcholu toho všeho nebo máš ještě nějaké nápady a míříš do budoucna takříkajíc výše?

Jan Orna: Díky ti, že sis všiml :-) Snažím se o to, abychom nebyli jen muzeem a hernou, ale aby ArcadeHry byly i komunitním místem, kde se sjíždějí fandové starých her a retrogamingu obecně. S našimi tématickými víkendy mám ještě nějaké plány, chystáme na duben Atari Retro Víkend, a bude to určitě fajn akce. Chceme dát lidem zkrátka čas od času něco navíc k běžné vstupence. Nápadů máme ale se spolupracujícími projekty celou řadu, a postupně je budeme uvádět v život.

Pavel Dobrovský neskrývá před Mártym a Spirem obdiv nad základní deskou starého PC

Stěžejní snahou je pro mě osobně ale dokončení projektových příprav na přístavbu muzea, kterou neustále něco komplikuje, ať už covid, který jsme přežili jen tak tak, ale i měnící se předpisy. Kupříkladu už půl roku po dokončení stavby vyšší dimenze naší kanalizační přípojky, kterou dělám dopředu s vědomím toho, že bych to chtěl mít hotové ještě před stavbou, čekáme na provedení kolaudační kontroly. Svezli jsme se s veřejně známými problémy stavebního registru, na který nemáme žádný vliv, ale při výstavbě je to dnes minové pole problémů, kterým se musejí stavebníci zabývat. Úřady nespolupracují, jen si diktují přemrštěné požadavky, zatěžují nás poplatky a odvody, není to nic snadného. Proto jsem se právě rozhodl ještě před samotnou prací na projektové dokumentaci, vyřizovat jednotlivé věci a přípojky postupně pouze se zpracovanou studií, aby se už defacto jen zaznamenal stav všech do té doby provedených mezikroků, který bude již všemi hlavními stěžovateli schválen, a samotná stavba už nebude dotčena tím, že by nám do toho házeli písek hasiči, hygiena, statici, revizáci, nebo povodí Berounky, neboť jsme v pásmu vodního zdroje. Nicméně toto ti jistě potvrdí každý, kdo v posledních deseti letech něco stavěl – je to byrokratická buzerace a rozumná domluva už většinou není možná. Všude se očekává splnění kdejaké hovadiny podle tabulek, bez ohledu na to, jak zbytečné to je, ale běda, aby to tam nebylo. Proto než abych 5x předělával celý hotový projekt, raději řešíme věci úsekově. Asi už chápeš proč.

Loading...a Loading...

Ringo: Jo, boj s byrokracií... u našeho úřednictva bohužel příliš často neplatí, že se jedná o službu lidem (kterou si ostatně platíme), ale chová se, jakoby lid sloužil jim. Ale to je na jinou a dlouhou debatu a je třeba uzavřít rozhovor o něčem tak krásném, jako je Arcade herna, přeci jen pozitivně:-) Přeji tedy do budoucna hodně úspěchů, bohatou návštěvnost, ať se ti podaří veškeré projekty a děkuji moc za odpovědi. Budu se těšit, až si zase udělám někdy výlet do Arcade hry areny, potkáme se tam a povykládáme zase o všem možném i nemožném. Čtenářům rozhodně doporučuji navštívit Arcade hry, podrobnosti co a jak najdete na stránkách www.arcadehry.cz.

Jan Orna: Já moc děkuju za tvou návštěvu muzea, a za nápad si o něm pokecat i na stránkách tvé stěžejní aktivity, kterou i já moc rád čtu. Brzy zase někdy a někde na viděnou!

(Pozn.: všechny fotky přítomny v tomto článku  jsem si zapůjčil z FB stránky akce Retro PC víkend, FB stránky Arcade hry, webu Arcade hry a od Loadingu a dovolil jsem si k nim napsat popisky. - Ringo)

PCčka v akci, Prince of Persia a Warcraft 2

Spiro a Márty

Řada hráčů, nad nimiž bdí bdělý Márty. A ten nejblíže nevím vůbec kdo je.

Motherboard s fatherboardy:-)

Jakub Červinka už ví, že vyhrál turnaj v Doom 2

Pavel Dobrovský si odskočil z Islandu podepsat knihu 50 let videoher

Marty a Doom 2, v pozadí Spiro s Quakem 1 a 2