Breath of Fire

Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Capcom / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1993


Breath of Fire byla pro mě po dohrání Final Fantasy VII fakticky druhá japonská RPG hra v životě, kterou jsem hrál (někdy v roce 2001 na SNES emulátoru). Rozjel jsem ji ze zvědavosti, v touze si osahat, jak vypadaly japonské RPG hry před Playstation érou na SNESu. Nevím, proč jsem tehdy sáhl zrovna po méně renomované sérii, když se nabízely tituly jako Final Fantasy 4, 5, 6 nebo Chrono Trigger (které jsem následně dohrál pak taky), ale logo Squaresoftu mě tehdy přesvědčilo, že i tuhle hru zkusím, byť Squaresoft hru jen překládal do angličtiny. Hru má na svědomí firma Capcom, známá spíše arkádami z automatů.


Co se mi hned zalíbilo, tak kreslená grafika a tajemná mrazivá hudba. Příběh je o chlapci jménem Ryu, z vesnice, kterou napadne dračí armáda. Před vyhlazením je vesnice zachráněna tím, že někdo sešle kouzlo a všichni obyvatelé zkamení. Kromě jednoho, kterého ze zkamenění vyléčí tajemná žena v bílém. Tím vyléčeným jste vy, je jasné, že máte speciální úkol. Porazit Dagon Lorda.


Příběh je v podstatě klišé, ale zafungoval na mě. Hned jsem se vrhl do dobrodružství. Záhadou se stane i to, že vaše postava se časem naučí morfovat v draky různých druhů. Přátele do party potkáváte taky vskutku zajímavé, vždy je to jakási humanoidní (po nohách chodící) forma některého ze zvířat, tu vlk, medvěd, krtek, rybí muž, víla (respektive národ s křídly s princeznou Ninou) ...každá postava má specifickou vlastnost nebo zbraň, kterou umí používat, kromě toho mnohé lokace lze projít jen s některou z konkrétních postav, lesem vás nejlépe provede vlk např. V čistě tahových soubojích máte vždy k dispozici 3 postavy v bojové partě, ale můžete je prohazovat s dalšími třemi, kteří jako neaktivní čekají a do boje nezasahují.
Postavy naprosto klasicky levelují po určitém přísunu expů a kromě zisku hit pointů a many získávají nové speciální útoky.


Svět, kterým budete putovat, má mnoho rozmanitých prostředí. Jsou zde města, lesy, hory, pouště i zasněžené oblasti, různé dungeony (s úžasnou podmanivou hudbou, která mi učarovala a dodnes si ji pamatuji), věže, hrady, města . Podíváte se dokonce i pod vodu, podzemního království krtků....no je toho opravdu spoustu, až jsem žasl, co vše šlo nacpat do tak stařičké hry, ale bylo to překvapení tehdy nováčka v jRPG, později jsem si na to zvykl, že je to u jRPG standard. Nechybí i drobné minihry, jako rybaření (zde omezeno jen na jakési studny, opravdové chytání ryb hráče čeká až od druhého dílu). Zajímavý je zde prvek pobíhající zvěře, tu můžete lovit.


Hra je pro mě navždy naprostou klasikou a zároveň pro mě nejlepším dílem série Breath of Fire, která má 6 dílů (2 na SNES, 2 na PS1, jeden na PS2 a jeden na PC, ale ten je jen v japonštině a prý jde o totální proapdák). Hra položila sérii základ, kterým je hlavní hrdina s modrými vlasy, obvykle němý, měnící se v draka, čímž v sobě odhaluje dračí gen (něco, proti čemu se ve skutečnosti vydal do boje), zvířecí postavičky s různými rozmanitými schopnostmi, je zde již zmíněna slavná mnihříčka s rybařením. V prvním díle to není rybaření v pravém slova smyslu, k dokonalosti tuto disciplínu dotáhly až pozdější díly. Jejím účelem je dostat se k lepším bonusovým předmětům. Grafika je malebná a hudba melnacholická. Nejsilnějším prvkem hry je pro mě tady jasně atmosféra. Hezké je i střídání dne a noci, kdy některé questy jde plnit jen v noci. Jednoduše řečeno, tahle hra je takovým miláčkem, na kterého nedám dopustit, i když není úplně dokonalý a hodně asi udělalo to, že to byla moje první SNESovka vůbec. Na druhou stranu o hře skvěle vypovídá to, že mě nezklamala, ale uchvátila a učinila ze mě fandu SNESu.


Samozřejmě přes nesporné kvality, které hra na svou dobu má, je oblíbená spíše z toho fandovského hlediska. Je to totiž natolik klasické jRPG, že nemá moc šanci konkurovat opravdovým velikánům žánru. Trochu ji sráží naprosto zjednodušené menu po vzoru Dragon Questu. Při soubojích je na každý úkon třeba rozkliknout podezřele mnoho podmenu. Hra je přímočará a i když nabízí spoustu kombinací a zajímavých questů, hlavní dějová linka prakticky nepřináší žádná překvapení a dech beroucí zvraty. Ale je to hra roztomilá a zábavná a není s podivem, že ji obvykle najdete ve výčtu japonských RPG sérií, které by vám neměly uniknout. Pochopím údiv nad tím, že jsem napsal, že je to pro mě nejlepší díl. Ono někdy v jednoduchosti je prostě síla.


Hodnocení: 80%

Ringo

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z internetu. Škoda, že mě tehdy nenapadlo dělat vlastní, na internetu jich totiž není mnoho a nemám tak šanci ukázat pěkné lokace třeba zasněžené krajiny a pod.

V roce 2001 vyšly Breath of Fire 1 a 2 na Gameboy Advanced v remaku, bylo zjednodušeno soubojové menu. Grafika byla obohacena o portréty postav při soubojích (viz obrázek pod odstavcem). Co moc pěkné nebylo, tak razící zelená barva travnatých povrchů. Ale v té době to byla jediná možnost, jak tyto hry ještě získat originál a v nějaké krabičkové hmatatelné podobě.


Komentáře

  1. Hezké čtení. Připomnělo mi to Davesadeho v jeho nejlepších letech (kdy jsem také hltal každou jeho recenzi). Díky.

    OdpovědětVymazat
  2. 2 StriderCZ - díky ;-) Myslíš teď Davesadeho nej léta na RPGhrycz nebo později na jeho Herním snobu ? :-) Jinak já už mám ale nejlepší léta taky za sebou, doby, kdy jsem řádil někdy polovině 2000 let s psaním recenzí na japan RPG u Davesadeho na RPGhrycz jsou už dávno pryč :-) Tehdy jsem to hrál a rovnou recenzoval. Tady vlastně vzpomínkuji, připomínám, co bylo skvělé , co jsem hrával a dohrával, ale docela mě to vede k myšlenkám mnohé z toho si zopakovat a zahrát znovu. Teď jsem zrovna splnil EoBa 1 :-) Ale jinak samozřejmě semo tamo tady prokládám aktuálním psaním o právě hraných jak starších tak třeba i novějších věcí (Xenosaga, Zanki Zero)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

The Elder Scrolls: Arena

Storm Master

Eye of the Beholder - report č. 1