Eye of the Beholder 2: The Legend of Darkmoon - report č. 1
Platforma: Amiga AGA / Žánr: RPG Dungeon / Rok: 1991
Ufff, člověk si snad odpočine po náročném bloudění v kobkách pod Waterdeepem....je to naprosto zasloužené, parta po porážce Xanathara a následném vyčerpávajícím setkání s lordy z Waterdeepu potřebuje trochu relaxu a vyčistit hlavu.
Z toho však naši partu asi po 16. pivku vyruší zjevení, nějaký dopis. Si říkám, že bych do toho neměl dávat ty slivovice. Lehký průplesk paladina Aruthy, který zbožně nechlastá, a v rámci modlitby stáhl jen tři litry vína, mě probírá a zjišťuji, že dopis není fata morgána ze sucha a žízně, kterou mám teda nehoráznou, ale že dopis je pravý. Posílá jej přítel Khelben (no jó, starý ben, ten byl vždycky tajnůstkář), mám se dostavit k němu domů.
Dobrá tedy, potácíme se k jeho dveřím, bylo to kapku ode zdi ke zdi, ale od té poslední jsem se tedy odrazil správně a hlavou narážím do těžkých dubových dveří.
Khelben otevírá a vede naší partu do pracovny, kde jsem na zem povalil jeden regál s knihami, no co, nebyla to má oblíbená četba. Je nám jasné, že větší trotly už nesehnal a proto volá nás. Celí nadšení přijímáme jeho skvělý dobrodružný úkol. V Darkmoonu se dějí nějaké divné věci (víte jak, mniši a tak, to nikdy nevěstí nic, co by bylo pod 18+). Problém je, že tam vyslal už zvěda, nějakou ženu. No bodeť by se vrátila. A tak jí mám zkusit najít a potažmo něco více zjisti o Darkmoonu. Khleben je dramatik a tak neopomene podotknout, že se tam děje možná něco opravdu temného a že má obavy o bezpečnost Waterdeepu. Že by se ty zhýralosti mohly nějak rozšířit nebo co, že se máme prý podívat na sebe, jak vypadáme. Jako, že jsme se zrovna vytrmáceli z kobek Waterdeepu a je jasné, že nebudeme vypadat jako ze salónu po zabití mocného a zlého Xanathara, nám moc nežral, nevím proč.
Khelben nás teleportuje do lesa nedaleko Darkmoonu. Jsou zde vlci. Po boji s Xanatharem je tohle první ostrý střet, kdy opět musíme tasit zbraně. Vlky pobíjíme, procházíme kolem podivného hřbitova, kde mě vůbec nenapadlo vykopávat hroby. Stačilo se jen podívat na přísnou tvář paladina. Nacházím v lese podivnou stařenu Amber, která mi chce ukázat cestu k Darkmoonu. Nechci být strohý a odbýt jí tím, že cestu znám, vždyť je to tady za bukem. Spíše ze zvědavosti, jaká je její motivace, ji nechám, aby mi ukázala cestu. Před Darkmoonem mě opouští, že to dále zvládnu sám, no ok, vstupuji tedy do kláštera Darkmoon.
Ještě před tím jsem ale ještě pořádně prozkoumal les a našel vstup do jakési zapomenuté chodby vedle kláštera, tam nacházím pár bezvýznamných věcí, které by jistě pomohly novým dobrodruhům.
Hned po vstupu nacházím jakousi falešně vypadající dvojici, klerika ženu Nadiu a muže Jorila. Jsou strašně roztomilí a nápomocni, nicméně ženu, kterou hledám, prý neviděli, ale jakmile chci postoupit dále do kláštera, najednou jako by se jim zablesklo v očích a že prý dále nesmím.
Za jedním rohem místnosti se skrývá vystrašená žena, která hledá svoji sestru Calandru. Prý tábořili v lese, ráno se probudila a Calandra byla pryč. Tak jestli bych se prý po ní nepodíval a kdybych jí našel, mám zajít za Nadiou, že nám pomůže. Po té žena mizí z kláštera....no to jsou mi věci, nějak se nám tady rýsuje Chrám zkázy. Indy???...
A moc se nemýlím, kašlu totiž na kleriky a pokouším se projít dále do kláštera, samozřejmě na mě zaútočili a já je ve vší zbožnosti poslal k pánu. Arutha si něco mumlá pod plnovousem, že to nebylo k pánu, ale do pekla....no asi jo.
Po vstupu do kláštera narážím na schody nahoru, tam je chodba a v ní zamčené dveře. Potkávám naštvaného klerika, který mi naznačuje, že tam nemám co dělat a mám vypadnout. Tentokráte poslechnu a vydám se schody dolů a pak ještě dolů....
Dungeon level 1: a jsem v jakémsi podzemí, kde hlídají rytíři, kteří se teda se mnou nepářou, rovnou mě obviní ze zlodějství a zaútočí na mě. Strážné porážím a rovnou začínám šmejdit, co je zde zajímavého. V jedné kobce nacházím zajatého zloděje, chce ke mně do party, ale já na nějaké kriminálníky nejsem zvědavý, nechci přijít o něco vzácného ze svých kapes, proto si přidržuji všechny věci, zloděje pouštím, ale ženu jej pryč, ať už jej nevidím. Chtěl by ke mně do party, ale to tak!
Zloděj byl sice ukecaný, ale stejně jsem jej odehnal. Šmejdím dále, nějaké věci, klíče, vše beru, bude se to hodit. Porážím nějaké strážné a pak jakési zdivočelé nepříčetné vězně. Nacházím nějaká schodiště, tak je zkoumám.
Dungeon level 2: v jednom sestupu nacházím podezřele povědomé pavučiny. Rozsekávám je a pobíjím dva pavouky. Nacházím kostru, klus mapy a klíč. V dalším sestupu schody se dostávám zjevně do dalšího patra tohoto vězení.
Tady už nejsou ani rytíři. Nacházím tady kromě naštvaných mnichů nějaké skull keye otevírající cely, ty sbírám, otevírám několik místností, hlavně jednu obrovskou a čeká mě tam bitva, jak se patří. Tady už je má parta plně střízlivá a je jí jasné, že není na výletě,
Útočí tu na mě obrovské zástupy Skeleton Warriorů a mnichů, Nakonec se mi je podaří teda porazit a nacházím první Darkmoon key.
Po pořádné prohlídce zbytku dostupného levelu jsem našel takový klíč ještě jeden.
Nacházím v jedné cele zuboženého zajatého trpaslíka, pouštím jej na svobodu.
V jedné z cel nakonec najdu i Calandru (to je ta ztracená sestra, kterou sháněla vystrašená žena u vchodu do Darkmoonu). Vypráví mi příběh, který mě nijak nepřekvapil, vlastně jsem jej čekal. Zlí klerikové zotročují lidi pro nějakou temnou prácičku. Takže bude třeba hnout kostrou (což děláme vlastně v každém souboji se Skeleton Warriory), abychom jim práci překazili. Sestra Calandry z chrámu zdrhla, zlou Nadiu jsem sejmul, takže Calandru nemám kam vyvést, chce se ke mně přidat a pomoci mi na mé cestě. Přijímám, protože je to schopná válečnice. Uremcaného paladina Aruthu dávám dozadu a bude střílet z luku. Stejně je jinak k ničemu, ale neříkejte mu to.
Procházím s Calndrou do jedné haly, kde jsou zamčené dveře na Darkmoon Key, za nimi ještě jedny (vzpomínáte, klíče jsem našel dva, takže to sedí).
Přes amulet, který mám od Khelbena mě znenadání právě Khelben kontaktuje a chce vědět, jak postupuji. Vše mu tedy vyprávím, o zlých mniších, skeleton warriorech a dalších podezřelých okolnostech. Khelbenovi se potvrdilo jeho nejhorší podezření a s posvěcením lordů z Waterdeepu jsem vyslán zjistit více.
Jako když už ani Arutha neremcá, tak už je to fakt vážné, Raistlin nad něčím pořád dumá a zdá se být okolím spíše fascinován, co čekáte od Clerica v templu. Gotrek si ze všeho akorát dělá srandu. No nic, čeká nás postup dalšími temnými chodbami, jdeme dál.
V následné pasáži si všímám nějakých narušených stěn, jedna jde rozbít a za ní jsou schody dolů do dalšího třetího podzemního patra.
A tady své putování prozatím přerušíme a budeme pokračovat příště v souhrnu dalších několika levelů. Denní záznamy opět opět vedu i na DJ´s Old Games v deníku hráče: https://www.oldgames.sk/disc/eye-of-the-beholder-trilogia-dennik-hraca/
Ringo
Pokračování v Reportu č. 2
Ufff, člověk si snad odpočine po náročném bloudění v kobkách pod Waterdeepem....je to naprosto zasloužené, parta po porážce Xanathara a následném vyčerpávajícím setkání s lordy z Waterdeepu potřebuje trochu relaxu a vyčistit hlavu.
Z toho však naši partu asi po 16. pivku vyruší zjevení, nějaký dopis. Si říkám, že bych do toho neměl dávat ty slivovice. Lehký průplesk paladina Aruthy, který zbožně nechlastá, a v rámci modlitby stáhl jen tři litry vína, mě probírá a zjišťuji, že dopis není fata morgána ze sucha a žízně, kterou mám teda nehoráznou, ale že dopis je pravý. Posílá jej přítel Khelben (no jó, starý ben, ten byl vždycky tajnůstkář), mám se dostavit k němu domů.
Dobrá tedy, potácíme se k jeho dveřím, bylo to kapku ode zdi ke zdi, ale od té poslední jsem se tedy odrazil správně a hlavou narážím do těžkých dubových dveří.
Khelben otevírá a vede naší partu do pracovny, kde jsem na zem povalil jeden regál s knihami, no co, nebyla to má oblíbená četba. Je nám jasné, že větší trotly už nesehnal a proto volá nás. Celí nadšení přijímáme jeho skvělý dobrodružný úkol. V Darkmoonu se dějí nějaké divné věci (víte jak, mniši a tak, to nikdy nevěstí nic, co by bylo pod 18+). Problém je, že tam vyslal už zvěda, nějakou ženu. No bodeť by se vrátila. A tak jí mám zkusit najít a potažmo něco více zjisti o Darkmoonu. Khleben je dramatik a tak neopomene podotknout, že se tam děje možná něco opravdu temného a že má obavy o bezpečnost Waterdeepu. Že by se ty zhýralosti mohly nějak rozšířit nebo co, že se máme prý podívat na sebe, jak vypadáme. Jako, že jsme se zrovna vytrmáceli z kobek Waterdeepu a je jasné, že nebudeme vypadat jako ze salónu po zabití mocného a zlého Xanathara, nám moc nežral, nevím proč.
Khelben nás teleportuje do lesa nedaleko Darkmoonu. Jsou zde vlci. Po boji s Xanatharem je tohle první ostrý střet, kdy opět musíme tasit zbraně. Vlky pobíjíme, procházíme kolem podivného hřbitova, kde mě vůbec nenapadlo vykopávat hroby. Stačilo se jen podívat na přísnou tvář paladina. Nacházím v lese podivnou stařenu Amber, která mi chce ukázat cestu k Darkmoonu. Nechci být strohý a odbýt jí tím, že cestu znám, vždyť je to tady za bukem. Spíše ze zvědavosti, jaká je její motivace, ji nechám, aby mi ukázala cestu. Před Darkmoonem mě opouští, že to dále zvládnu sám, no ok, vstupuji tedy do kláštera Darkmoon.
Ještě před tím jsem ale ještě pořádně prozkoumal les a našel vstup do jakési zapomenuté chodby vedle kláštera, tam nacházím pár bezvýznamných věcí, které by jistě pomohly novým dobrodruhům.
Hned po vstupu nacházím jakousi falešně vypadající dvojici, klerika ženu Nadiu a muže Jorila. Jsou strašně roztomilí a nápomocni, nicméně ženu, kterou hledám, prý neviděli, ale jakmile chci postoupit dále do kláštera, najednou jako by se jim zablesklo v očích a že prý dále nesmím.
Za jedním rohem místnosti se skrývá vystrašená žena, která hledá svoji sestru Calandru. Prý tábořili v lese, ráno se probudila a Calandra byla pryč. Tak jestli bych se prý po ní nepodíval a kdybych jí našel, mám zajít za Nadiou, že nám pomůže. Po té žena mizí z kláštera....no to jsou mi věci, nějak se nám tady rýsuje Chrám zkázy. Indy???...
A moc se nemýlím, kašlu totiž na kleriky a pokouším se projít dále do kláštera, samozřejmě na mě zaútočili a já je ve vší zbožnosti poslal k pánu. Arutha si něco mumlá pod plnovousem, že to nebylo k pánu, ale do pekla....no asi jo.
Po vstupu do kláštera narážím na schody nahoru, tam je chodba a v ní zamčené dveře. Potkávám naštvaného klerika, který mi naznačuje, že tam nemám co dělat a mám vypadnout. Tentokráte poslechnu a vydám se schody dolů a pak ještě dolů....
Dungeon level 1: a jsem v jakémsi podzemí, kde hlídají rytíři, kteří se teda se mnou nepářou, rovnou mě obviní ze zlodějství a zaútočí na mě. Strážné porážím a rovnou začínám šmejdit, co je zde zajímavého. V jedné kobce nacházím zajatého zloděje, chce ke mně do party, ale já na nějaké kriminálníky nejsem zvědavý, nechci přijít o něco vzácného ze svých kapes, proto si přidržuji všechny věci, zloděje pouštím, ale ženu jej pryč, ať už jej nevidím. Chtěl by ke mně do party, ale to tak!
Dungeon level 2: v jednom sestupu nacházím podezřele povědomé pavučiny. Rozsekávám je a pobíjím dva pavouky. Nacházím kostru, klus mapy a klíč. V dalším sestupu schody se dostávám zjevně do dalšího patra tohoto vězení.
Tady už nejsou ani rytíři. Nacházím tady kromě naštvaných mnichů nějaké skull keye otevírající cely, ty sbírám, otevírám několik místností, hlavně jednu obrovskou a čeká mě tam bitva, jak se patří. Tady už je má parta plně střízlivá a je jí jasné, že není na výletě,
Útočí tu na mě obrovské zástupy Skeleton Warriorů a mnichů, Nakonec se mi je podaří teda porazit a nacházím první Darkmoon key.
Po pořádné prohlídce zbytku dostupného levelu jsem našel takový klíč ještě jeden.
Nacházím v jedné cele zuboženého zajatého trpaslíka, pouštím jej na svobodu.
V jedné z cel nakonec najdu i Calandru (to je ta ztracená sestra, kterou sháněla vystrašená žena u vchodu do Darkmoonu). Vypráví mi příběh, který mě nijak nepřekvapil, vlastně jsem jej čekal. Zlí klerikové zotročují lidi pro nějakou temnou prácičku. Takže bude třeba hnout kostrou (což děláme vlastně v každém souboji se Skeleton Warriory), abychom jim práci překazili. Sestra Calandry z chrámu zdrhla, zlou Nadiu jsem sejmul, takže Calandru nemám kam vyvést, chce se ke mně přidat a pomoci mi na mé cestě. Přijímám, protože je to schopná válečnice. Uremcaného paladina Aruthu dávám dozadu a bude střílet z luku. Stejně je jinak k ničemu, ale neříkejte mu to.
Procházím s Calndrou do jedné haly, kde jsou zamčené dveře na Darkmoon Key, za nimi ještě jedny (vzpomínáte, klíče jsem našel dva, takže to sedí).
Přes amulet, který mám od Khelbena mě znenadání právě Khelben kontaktuje a chce vědět, jak postupuji. Vše mu tedy vyprávím, o zlých mniších, skeleton warriorech a dalších podezřelých okolnostech. Khelbenovi se potvrdilo jeho nejhorší podezření a s posvěcením lordů z Waterdeepu jsem vyslán zjistit více.
Jako když už ani Arutha neremcá, tak už je to fakt vážné, Raistlin nad něčím pořád dumá a zdá se být okolím spíše fascinován, co čekáte od Clerica v templu. Gotrek si ze všeho akorát dělá srandu. No nic, čeká nás postup dalšími temnými chodbami, jdeme dál.
V následné pasáži si všímám nějakých narušených stěn, jedna jde rozbít a za ní jsou schody dolů do dalšího třetího podzemního patra.
A tady své putování prozatím přerušíme a budeme pokračovat příště v souhrnu dalších několika levelů. Denní záznamy opět opět vedu i na DJ´s Old Games v deníku hráče: https://www.oldgames.sk/disc/eye-of-the-beholder-trilogia-dennik-hraca/
Ringo
Pokračování v Reportu č. 2
No vidím, že to hraješ ve velice veselém duchu, jestlipak jsi také nějak neoslavoval přemožení prvního beholdera? :)
OdpovědětVymazatÚplně ti teď závidím to znovuhraní.. Tehdy mě to také řádně vzalo a psal jsem k tomu také "deníček" ..
Pád Xanathara byl samozřejmě náležitě oslaven :-D Jinak co se týče znovuhraní, mě zase po letech chytla představa si znovu zahrát mé oblíbené, před dvěmi léty jsem už absolvoval maratón MM3, 4, 5 a pak 4+5 ve World of Xeen, teď mě chytl ten Beholder, dám celou trilogii a dost možná navážu Lands of Lore a docela mě láká opět dohrát Ishary, hlavně dvojku a trojku a Dungeon Mastera 2.
VymazatParáda, pokud budeš takto pokračovat, tak se máme na co těšit. Beholdera dvojku jsem vždy bratranci na Amize záviděl..., DM dvojku nedohrál... takže za mne je jedině dobře, že se do toho pustíš tak poctivě jako dosud.
OdpovědětVymazatTvoje komentáře jsou paralelou některých, vyjímečných lets play videí na youtube (když se koukám na adventuristu, jak hraje Atlantis, má komentáře v podobném duchu).