Dungeons of Avalon
Platforma: Amiga / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Zeret / Vydavatel: Zeret / Rok: 1991
Dungeons of Avalon od firmy Zeret je vskutku zvláštní počin. Předně - krade grafiku od Eye of the Beholder, souboje od Bard´s Tale a do toho kombinuje snahu o interakci s prostředím jako byla v hrách Dungeon Master/Eye of The Beholder. Čili originalita čistá nula.
Přes to si nějakým způsobem vysloužila legendary status. Ono tehdy vlastně v tom roce 1991 těch dungeonů dungeon masterovského typu nebylo až tak moc. A zatímco na nějaké indie tituly se dnes kapku díváme skrze prsty, tak tehdy hráči byli rádi za každý takový počin. Dost se to dělilo na elitní dungeony a ty žádné a proto, když někdo přišel s napodobeninou něčeho, tak si toho pomalu nikdo nevšiml, protože originálů bylo pár a kopií ještě méně.
Dungeons of Avalon má tedy jistou výhodu, jako vykrádačský dungeon si jej tehdy hráči zahráli velice rádi, byli rádi za další hru v tomto žánru. Chodilo se po chodbách, kreslily se mapy, sbíraly předměty, trénovaly postavy. Hráčův ráj. Bezpochyby. Tedy bez pochyb ani náhodou samozřejmě. Velice záhy šlo odhalit béčkovost tohoto titulu. A proč jej dávám tady na blog hned po nejlepší Wizardry 7? Asi abych nepřesladil, protože vesměs jsem se věnoval zatím TOP hrám, tak je třeba občas připomenout i nějaký ten slabší kousek své doby, abysme se neunudili samými superlativy :-)
Takže přes úvodní navnadění, že půjde o další kobku jako řemen mi nesedělo pár věcí. Potvory byly v dungeonu pevně přišpendleny na konkrétní místo, tam prostě byly, když jste tam došli, nastal fight, ten se dobojoval, v případě úspěchu jste vzali expy, předměty a šlo se dále. Žádný respawn, ovšem i žádný pohyb nepřátel, dokud jste nedošli na inkrminované místo, tak jste mohli být v klidu. Chybí zde napětí, přepadne mě někdo za rohem? No, i kdyby, tak jen pokud vstoupím na konkrétní pole.To je asi největší kix hry. Souboj se vyloženě spouští na konkrétních místech jako příběhový event, je jasné, že i získané expy prostě budou dané a nikde nedostanete bodík navíc.
Souboje jsou tahové, probíhají jako v Bards Tale, rozdáváte úkoly, ty jsou po spuštění tahu provedeny, pak se realizuje nepřítel, napočítají se damage a jede se další kolo. Textově se vám vypisuje, kdo co udělal, kdo byl zasažen, kdo seslal jaké kouzlo, kdo vyhodil kopyta do luftu.
Dalším kixem hry je jeden dead end, na který jsem narazil. V jednom patře jde kombinovat zaviratelnými stěnami tak dlouho, až si uzavřete cestu, kterou jste měli postoupit dále a to nenávratně. Pokud to učiníte a nevíte o tom, jste zralí na to si přepsat save pozici a to jste pak ztraceni navždy.
No a do třeti Cé všeho toho zmaru, největší úlet, na konci na vás čeká boss, kterého s největší pravděpodobností neporazíte, i kdybyste bodli propiskou do LCD displaye (tehdy kladivem udeřili do CRT monitoru). Ze hry udělal vlastně legendu neporazitelný boss, který se stal výzvou a kde kdo jej chtěl zkusit porazit a stát se světovým hrdinou, že se mu to povedlo a vytřel zrak všem předešlým neúspěšným pokustónům. I já jsem byl takto motivován, vždycky jak mi někdo řekne, že v nějaké hře něco nejde, hned mám touhu do inkriminovaného místa dojet a zkusit to. Takhle jsem si neplánovaně už zahrál a mnohdy i dohrál spoustu her, které díky tomu dostaly přednost jinými již rozehranými. No a tady jsme nerazil teda.
Když to tak čtete, tak jistě nabudete dojmu, že tohle je shit všech shitů a nemá vůbec cenu se hrou zabývat. Jo i ne. Ale tady budu fakt odvážný, kdo má rád hry typu dungeon, doporučuji do toho boss fightu hru dohrát. Ona totiž fakt baví a motivace, "hele, dojedu to do konce a teď vám ukážu, jak se ten boss poráží", navíc díky vykradenému Beholder stylu chodeb je i pěkná. Pokud máte rádi krokovací dungeony a rádi kreslíte mapy, tak se motivace jen graduje. V podstatě jde o výzvu, takže....jděte do toho a zjistěte, jak se zabíjí final boss :-)
Hodnocení je asi nízké na to, aby to někdo zkoušel, ale schválně, mrkněte na obrázky, fakt byste nechtěli tyhle krásné zdi pokořit? Já to kdysi zkusil a nelituji :-)
Hodnocení: 55%
Ringo
Pozn.: obrázky jsem šlohl z netu, jak z anglické, jak jste si jistě všimli, tak i německé verze.
Dungeons of Avalon od firmy Zeret je vskutku zvláštní počin. Předně - krade grafiku od Eye of the Beholder, souboje od Bard´s Tale a do toho kombinuje snahu o interakci s prostředím jako byla v hrách Dungeon Master/Eye of The Beholder. Čili originalita čistá nula.
Přes to si nějakým způsobem vysloužila legendary status. Ono tehdy vlastně v tom roce 1991 těch dungeonů dungeon masterovského typu nebylo až tak moc. A zatímco na nějaké indie tituly se dnes kapku díváme skrze prsty, tak tehdy hráči byli rádi za každý takový počin. Dost se to dělilo na elitní dungeony a ty žádné a proto, když někdo přišel s napodobeninou něčeho, tak si toho pomalu nikdo nevšiml, protože originálů bylo pár a kopií ještě méně.
Dungeons of Avalon má tedy jistou výhodu, jako vykrádačský dungeon si jej tehdy hráči zahráli velice rádi, byli rádi za další hru v tomto žánru. Chodilo se po chodbách, kreslily se mapy, sbíraly předměty, trénovaly postavy. Hráčův ráj. Bezpochyby. Tedy bez pochyb ani náhodou samozřejmě. Velice záhy šlo odhalit béčkovost tohoto titulu. A proč jej dávám tady na blog hned po nejlepší Wizardry 7? Asi abych nepřesladil, protože vesměs jsem se věnoval zatím TOP hrám, tak je třeba občas připomenout i nějaký ten slabší kousek své doby, abysme se neunudili samými superlativy :-)
Takže přes úvodní navnadění, že půjde o další kobku jako řemen mi nesedělo pár věcí. Potvory byly v dungeonu pevně přišpendleny na konkrétní místo, tam prostě byly, když jste tam došli, nastal fight, ten se dobojoval, v případě úspěchu jste vzali expy, předměty a šlo se dále. Žádný respawn, ovšem i žádný pohyb nepřátel, dokud jste nedošli na inkrminované místo, tak jste mohli být v klidu. Chybí zde napětí, přepadne mě někdo za rohem? No, i kdyby, tak jen pokud vstoupím na konkrétní pole.To je asi největší kix hry. Souboj se vyloženě spouští na konkrétních místech jako příběhový event, je jasné, že i získané expy prostě budou dané a nikde nedostanete bodík navíc.
Souboje jsou tahové, probíhají jako v Bards Tale, rozdáváte úkoly, ty jsou po spuštění tahu provedeny, pak se realizuje nepřítel, napočítají se damage a jede se další kolo. Textově se vám vypisuje, kdo co udělal, kdo byl zasažen, kdo seslal jaké kouzlo, kdo vyhodil kopyta do luftu.
Dalším kixem hry je jeden dead end, na který jsem narazil. V jednom patře jde kombinovat zaviratelnými stěnami tak dlouho, až si uzavřete cestu, kterou jste měli postoupit dále a to nenávratně. Pokud to učiníte a nevíte o tom, jste zralí na to si přepsat save pozici a to jste pak ztraceni navždy.
No a do třeti Cé všeho toho zmaru, největší úlet, na konci na vás čeká boss, kterého s největší pravděpodobností neporazíte, i kdybyste bodli propiskou do LCD displaye (tehdy kladivem udeřili do CRT monitoru). Ze hry udělal vlastně legendu neporazitelný boss, který se stal výzvou a kde kdo jej chtěl zkusit porazit a stát se světovým hrdinou, že se mu to povedlo a vytřel zrak všem předešlým neúspěšným pokustónům. I já jsem byl takto motivován, vždycky jak mi někdo řekne, že v nějaké hře něco nejde, hned mám touhu do inkriminovaného místa dojet a zkusit to. Takhle jsem si neplánovaně už zahrál a mnohdy i dohrál spoustu her, které díky tomu dostaly přednost jinými již rozehranými. No a tady jsme nerazil teda.
Když to tak čtete, tak jistě nabudete dojmu, že tohle je shit všech shitů a nemá vůbec cenu se hrou zabývat. Jo i ne. Ale tady budu fakt odvážný, kdo má rád hry typu dungeon, doporučuji do toho boss fightu hru dohrát. Ona totiž fakt baví a motivace, "hele, dojedu to do konce a teď vám ukážu, jak se ten boss poráží", navíc díky vykradenému Beholder stylu chodeb je i pěkná. Pokud máte rádi krokovací dungeony a rádi kreslíte mapy, tak se motivace jen graduje. V podstatě jde o výzvu, takže....jděte do toho a zjistěte, jak se zabíjí final boss :-)
Hodnocení je asi nízké na to, aby to někdo zkoušel, ale schválně, mrkněte na obrázky, fakt byste nechtěli tyhle krásné zdi pokořit? Já to kdysi zkusil a nelituji :-)
Hodnocení: 55%
Ringo
Pozn.: obrázky jsem šlohl z netu, jak z anglické, jak jste si jistě všimli, tak i německé verze.
chlapci, chlapi, kolegové ve zbrani, nemáte někdo náhodou manuál/guide k této hře? marně hledám po netu, našel jsem odkaz jen na CRPG Addict, při pokusu o stažení přístup odpeřen, požádal jsem o přístup, ale moc tomu nevěřím, dále jsem hledal krabici, ta bohužel není, DoA homebrew počin, hra vyšla na disketě k časopisu Amiga Mania, takže zkusím pohledat ten časopis, tam by mohlo být nějké větší info
OdpovědětVymazatJestli to vůbec manuál má, když to vyšlo jen na disketě u časáku.
Vymazatpovolil mi přístup mám staženo 6 stran (asi z toho časáku) v němčině
Vymazat