Hry na SNES - část 1. jRPG a sRPG původně jen japonsky

Tento tematický článek bude tak trochu o tom, proč považuji mnohé hry na Super Nintendo prakticky za nejlepší z konzolové produkce a SNESovky se tak staly vedle dungeonů na PC mou takřka největší srdcovou záležitostí, ačkoliv cesta ke konzolovým hrám obecně byla u mě z počátku velmi trnitá. Má vášeň k nim se zrodila až v roce 2001 díky emulátorům, tedy až pět let poté, co vývojáři SNES nadobro opustili a rozutekli se na nové platformy, zejména Playstation 1 a Nintendo 64. Proto, než se dostanu ke konkrétním herním titulům, si dovolím delší úvod k tématu, jak jsem se ke SNESovkám já, původně ryzí PCčkář, vlastně dostal. Ve své době, tedy v letech 1990 - 1996, jsem konzoli SNES a hry na ní bohužel neměl a zcela mě tento herní segment tehdy minul. Byl jsem tehdy rád za své PC (počínaje 286), které bych nikdy za nic nevyměnil a sáhodlouze by se dalo také povídat o vzájemné štenkrovačce hráčů na jednotlivých platformách, předhánějících se argumenty, proč zrovna ta jejich je nejlepší. Platilo to hlavně mezi PCčkáři a Amigisty, natož aby se do toho připletla ještě nějaká herní krabička. 

U konzolistů to tehdy bylo Nintendo vs. SEGA. Jenže ono těch konzolistů tehdy u nás moc nebylo a když už jsem někoho vlastnícího konzolí znal, byl to klasicky majitel nižší řady koupené v nějakých slevách, ustupující nové řadě konzolí, která zrovna na západ od nás (ale především také na východ v Japonsku) aktuálně frčela. Takže když mi někdo prezentoval stařičké Nintendo (NES) a na něm viditelně na svou dobu barevně již chudší verzi Tetrisu nebo hopsačku Mario, nechalo mě to jako zapáleného hráče dungeonů, RPG, adventur, strategií a simulátorů na PC naprosto chladným a jen jsem si pohrdavě povzdychl, jak jsou ty konzole vlastně buď dětinské, anebo určeny jen pro casualy, kteří zrovna nechtějí koukat na X-té opakování něčeho v televizi. Na solidní několikaletou averzi tak bylo zaděláno (a myslím, že nejen u mě) a vlastně ji přiživovala i jakákoliv zmínka o konzolích v našich herních časopisech, které je prezentovaly většinou jen skrze akční arkádové 2D střílečky, skákačky, navíc mnohdy zařazené do infantilního světa. A k tomu byly dost často předmětem recenzí ne zrovna moc dobře hodnocené tituly. Vlastně tedy není s podivem, že v mnohých dodnes zůstalo přítomno opovržení konzolemi jako něčím, co kazí hry. 

Na konzolích však ve skutečnosti najdeme spoustu vynikajících her různých žánrů a na své si tady přijdou i RPGčkáři a stratégové, jen si musí zvyknout na kapku jinou formu a jiné podání. A to je na tom vlastně to kouzelné. Ta zvláštní japonská či asijská jinakost. Samozřejmě zde najdeme hry té nejvyšší kvality, ale logicky také i hry slabší. Mohl bych se ptát, proč u nás nebyly konzole prezentovány jinak, než jen výrazně skrze akční hry, případně nějaké ty sporty. A to v naprosté většině. Zcela byly opominuty další pilotní tituly třeba i z žánrů komplikovanějších, jako jsou například právě RPG. Proč hlavní stránky konzolových rubrik herních časopisů nebyly místo obrázků třeba s Tomem a Jerrym vyplněny motivy her Chrono Trigger nebo Final Fantasy 6? Proč jsem se o nějaké historii série Final Fantasy dočetl jen v krátké stručnosti až v roce 1997 při vydání slavné Final Fantasy 7 na konzoli Playstation 1 (a také na PC)? Možná to bylo tím, že recenzenti původně ortodoxně odchovaní postupně na ZX Spectrum, Commodore 64,  Atari ST, Amigách a PC vnímali konzole jako mainstreamem vynucenou povinnost tak trochu z jiného světa a nehodlali u nich věnovat čas něčemu výrazně většímu, natož aby si k nim budovali nějaký hlubší vztah. Kdo ví. Konzole mohla být vnímána jen jako jakási podřadná omezená herní krabička a počítač je přeci počítač. Změna nastala až s příchodem Playstation 1, který se svou CD-ROM mechanikou znamenal obrovský pokrok (s příslibem neřeš konfigurace, vlož CD a hrej bez zádrhelu cokoliv), a který si pak mnozí pořídili, čímž byl pro ně PS1 stejně tak aktuální, jako nově zakoupené PC Pentium.

Když jsem si počátkem roku 2001, v trochu opožděné euforii z famózní Final Fantasy 7 dohrané v PC verzi, postupně sbíral informace, jaké další japonské RPG na různých platformách existují a jaké si sehnat, chtě nechtě jsem začal pátrat i v dávnější historii (a tím se vlastně začal vracet tam, kam patřím, do první poloviny devadesátek:-). Jaké asi byly Final Fantasy před sedmičkou a jaké další série mají své předchůdce na konzolích před Playstationem 1? Záhy jsem si prostudoval emulátorovou scénu a nahodil dodnes můj nejoblíbenější emulátor SNESu - zSNES s interfacem podobným DOSovému Commanderu. Najednou jsem byl zahlcen hromadou titulů, které jsem postupně zkoušel a nestačil jsem žasnout, jaká to nádhera už jen z toho grafického pojetí. Z playstationovské mnohdy polygonové a renderované grafiky jsem byl zpět v první polovině devadesátek ve 2D pixel artových obrazech mému oku nejvíce lahodících. A do toho se linuly zvuky a hudba s prazvláštní atmosférou, takovou skoro jakoby automatovou z maringotek v tom dobrém slova smyslu. Byl jsem fascinován tím, jak lze skrze pár tlačítek ovládat hru naplněnou hlubokými tématy, spletitými příběhy, sofistikovaným vývojem postav a s taktickými souboji, a to v hloubce a kvalitě, o jaké by si mohlo spousta áčkových PC titulů nechat jen zdát. Je pravda, že právě starší japonské RPG hry na SNES (a také pak na Playstation 1) tehdy zachránily můj stálý smysl pro nadšení z her v novém miléniu, protože mě naprosto neuspokojoval směr, jakým se ubíraly nové hry na PC. Jediné, co později zachránilo i mé PC hraní je vášeň pro retro a navracení se k herním devadesátkovým titulům bez snahy se držet trendu doby, tedy aktuálně vycházejících her (ale to je na jiné téma).

V devadesátkách tedy zůstaneme i v případě SNESových her. V tomto díle bych se rád věnoval jistému specifiku. Japonci vydávali hromady RPG, ale na západ jich pustili ve skutečnosti tak možná slabší polovinu, když budu optimistický. A to v domnění, že na Evropany budou ty ostatní příliš složité nebo nepochopitelné. A to znamenalo, že kdo neuměl japonsky, měl smolík, protože spousta parádních titulů zůstalo lokalizovaných jen v písmu rozsypaného čaje. Kdybych zažil éru SNESu ve své době, byl bych vlastně v případě RPG odkázán jen na těch pár titulů, které byly vydány i na západě, pokud bych je vůbec sehnal. Díky tomu, že jsem se ke SNES hrám dostal až v roce 2001 skrze emulátory, padlo omezení regionu i jazyka samotného díky fanouškovským překladům, které uměly emulátory implementovat pěkně do SNESové ROMky, což byl soubor s hrou přetaženou z originál cartridge. O hrách, které vyšly i na západě, poreferuji v souhrnném článku někdy příště v dalším díle o SNESovkách (recenze na jednotlivé konkrétní tituly si samozřejmě můžete najít zde na blogu).

Nyní pojďme konečně na ty japonské RPG vydané jen v japonštině, které by fanoušek japonských RPG neměl minout. Řazení bude takové, jak mi přijdou ty hry na mysl. U některých her si možná řeknete - "ale vždyť já ji hrál v angličtině!" Ano, ale stalo se tak určitě později a na jiné platformě, kdy vyšel nějaký port na novou paltformu, remaster nebo remake. Už z toho je krásně vidět, že SNESovky jsou nesmrtelné, protože když si vezmete například všechny ty dnešní handheldy, tak ony v podstatě dost žijí z remakování starých SNESovek nebo odkazováním se na ně v podobě dalších pokračování či her jimi inspirovanými. Nemluvě o různých HD remasterech na dnešní aktuální konzole, mnohé navíc pronikají i na PCčkářsky STEAM. Škoda jen, že některé ty remaky (čest výjimkám) už nepřinášejí tak nádherné umělecké pixel artové obrazce, jakých byli grafici běžně schopni na 16-bit konzoli Super Nintendo. Samozřejmě lze vzít za vděk alespoň pixelové remastery, snažící se zachovat původní obrazy, jen v uhlazenější grafice a vyšším rozlišení. 

 

Emulátor zSNES. Lze samozřejmě zvolit i SNES9x s plně windowsovským rozhraním a například hru Star Ocean je vhodné spustit jen pod ním, protože si se zSNESem zrovna tato hra moc nerozumí.

Final Fantasy 5 - díky fandovskému překladu máme možnost si tento díl Final Fantasy zahrát v původní SNES podobě a netřeba se trápit s nedokonalými konverzemi na PS1 nebo přepracováním na handheld Gameboy Advanced. Důvody, proč si Japonci netroufli s touto hrou vyrukovat na západě v době jejího prvního vydání, byl zřejmě složitý herní job systém, který Squaresoft načal už v třetím díle na NESu, který se rovněž na západ nedostal. Mínění Japonců o lidech ze západu není zjevně nijak vysoké, nicméně mohli pochopit, že jestliže se neztratíme v systému povolání ve Wizardry 6 a 7, mohli by se odvážit klidně vydat i hru s job systémem u nás. Pravda, nešlo zrovna o PCčkářský mainstream a tak nevěřili, že by Final Fantasy 5 komerčně uspěla. Hra je to vynikající, mimo závislost vyvolávající hratelnost si zde můžete vychutnat krásnou pixel artovou tvorbu řekněme druhé generace. Není to ještě vrcholné využití všech SNES možností, jako ve Star Oceanu, ale taky to není úplný prvopočátek, kdy mnohé hry vypadaly, že je někdo ještě konvertoval z předchozí konzole NES.  

Tales of Phantasia - Tales série čítá již přes desítku dílů na různých dalších platformách a žije v podstatě dodnes. Já mám ale jako nejoblíbenější díl navždy Tales of Phantasia na SNESu. Původně jsem odmítal jakékoliv prvky akce v hrách, po kterých budu na SNESu sahat. Říkal jsem si, že se jim vyhýbám na PC, tak nebudu ze svých zásad couvat ani na SNESu. Jenže pixel art zvolený v této hře mě něčím fascinoval. Městečka v něm architektonicky působily středomořským stylem a bylo to zase trochu něco jiného od pohádkově pestrobarevných Final Fantasy her od Square Softu. A k tomu ta hudba! Tales sérii mají na svědomí borci od Tri-Ace a jejich rukopis je na SNESu nenapodobitelný. Nakonec se i ze hry s akčními souboji vyklubalo naprosto epické RPG srovnatelné s těmi největšími peckami. Jednoznačně jedna z TOP her. S fandovským překladem byla navíc docela sranda. Byl takový celkem tzv. dirty a obsahoval spoustu vulgárních sexuálních narážek (např. "She is f...ing like a tiger"). O tom, že je tato hra legenda, svědčí opět její předělávka na Playstation 1. I na tuto verzi existuje fandovský překlad, který lze pod emulátorem PS1 aplikovat. Později vyšel port i na Gameboy Advanced. Ten dopadl bohužel ale z technického hlediska strašně a mixuje dohromady prvky SNES i PS1 verze. Doporučuji tedy si tuto hru zahrát samozřejmě v původní verzi pod emulátorem SNESu. 

Star Ocean - první díl slavného Star Oceanu pochází rovněž ze SNESu a opět je dílem firmy Tri -Ace. O grafice bych mohl básnit stejně jako u Tales of Phantasia, ne-li více. Star Ocean je v podstatě grafickým vrcholem konzole SNES a vychází na sklonku časů této konzole, otěže již začíná přebírat Playstation. Je však znát, jak se vývojáři učili ze SNESu ždímat maximum a tato hra je toho z technického hlediska důkazem. Ale nejen úchvatná grafika a hudba dělají hru. Samozřejmě tady stojí za to i ten příběh, který se dokonce zásadně větví dle toho, jakou postavu si vezmete do party nebo jaké místo událostí navštívíte jako první. Star Ocean přišel s velmi zajímavým skill systémem, a vylepšováním jednotlivých schopností rozhodujete, jak úspěšní budete v hekticky akčních soubojích, které z počátku vypadají nehratelně, než si zvyknete rychle mačkat akční tlačítko. Ostatní je jen na automatice spouštění patřičných skillů dle situace a je zábavné, jak úspěšně se vaše postava vyhýbá útoku soupeře právě na základě skillu nebo jak silný úder provede patřičnou dovedností, a vůbec nejde o to, jak umíte akčně uhnout nebo udeřit sami nějakou ovládací finesou správným prstokladem na ovládači. Souboj jde i pauznout a v pauze upřesnit, jak se mají chovat ostatní vaší svěřenci pomocí umělé inteligence. Ačkoliv Star Ocean vyšel později v remaku na konzoli PSP a vůbec nebyl špatný, staré dobré SNESové provedení je prostě kouzelnější.

Seiken Densetsu 3 - tato hra je fakticky třetím dílem série Secret of Mana. A zůstanu tak v pořadí už u třetí hry, která má akční souboje. Aneb jak jsem se díky SNESovkám propracoval k dříve odmítaným akčním RPG :-) Opět zde stěžejní roli hrají statistiky a celkem přehledně se dají nastavovat příkazy spolubojovníkům. Strach z nároků na zručnost není třeba míti, vše opět závisí na tom, jak vytrénujete postavu. Zajímavostí je možnost si zahrát s svíce spoluhráči najednou, kteří budou ovládat během soubojů další postavičky v partě. Seiken Densetsu 3 je dílem Squaresoftu a i oni ždímají u této hry ze SNESu maximum, čehož je důkazem dech beroucí pestrobarevná grafika. V roce 2020 vyšel remake na Playstationu 4, Nintendo Switch a STEAM s anglickým názvem Trials of Mana. A opět mohu jen podotknout, že staré dobré kouzlo SNESovky do remaku samozřejmě nebylo přeneseno v plné míře a tak má stále cenu sáhnout po originálu.

Romancing SaGa 3 - konečně zpět k japonskému RPG s poctivými tahovými souboji:-) Toto dílko od Squaresoftu představuje historický epos několika postav, z nichž si na začátku hry jednu vyberete jako hlavní a její příběh sledujete, ostatní se pak přidávají během hry do party. Originálním prvkem je to, že každá z těch postav má vlastní dějovou linku, kterou absolvuje nějakou dobu samostatně. Každá postava, která se k vám později přidá, měla tedy nějaký svůj reálně se odehrávající příběh ve hře a kdybyste chtěli vidět jaký, stačí za ní hru znovu rozehrát. Romancing SaGa je v podstatě alternativní sérii k hlavní Final Fantasy sérii a původně byla určena hráčům handheldové konzle Gameboy. Vývojáři Squaresoftu si u ní vyzkoušeli odlišné postupy a ty se tak ujaly, že se nabízelo pokračovat v sérii na SNESU coby hlavní platformě. Zmizel expovací systém levelování. Postavy si zlepšují z množství skillů ty, které používají nejčastěji. Ani v této hře nechybí malebná grafika, která tady dokonale navozuje středověkou atmosféru. I tato hra má moderní remaster z roku 2019, respektive spíše remake ve vyšším rozlišení, nicméně když porovnáte jednotlivé scény, tak i přes značnou podobnost to ani zdaleka nejsou obrázky 1:1. Nevím proč, ale v remaku mi přijdou trochu kýčovité. SNES verze měla scénu přirozenější.

Dragon Quest 5 -  K Dragon Questům od Enixu jsem měl z počátku jakýsi odstup, přišly mi strašně zjednodušené a jakoby béčkově nedotažené v technických detailech. Jenže vývojáři z Enixu to dělají schválně. Na co okázalá barevná menu a tabulky se statistikami, když to stačí černé na bílém. Dýchá z toho určitá podřadnost a ve srovnání se Star Oceanem, Tales of Phantasia nebo Seiken Densetsu 3 si řeknete, že to snad vypadlo ještě ze starého NESu. Jak jsem již psal výše, grafika není všechno. V Dragon Questu 5 se totiž odehrává úchvatný epický příběh se zajímavými dějovými zvraty a alespoň pro mě se stal nejoblíbenějším dílem série. K jeho zahrání mě fakticky namotivoval fantastický Dragon Quest 8 z Playstationu 2, z kterého jsem byl tak nadšen, že jsem se v rámci dovzdělání chtěl mrknout na historii série a nakonec z toho bylo intenzivní hraní všech starých dílů s uznáním, že ten Dragon Quest 5 tu osmičku příběhově a atmosférou i předčil. A nakonec i ta grafika prostředí je v Dragon Questu 5 nádherné malebná i při své jednoduchosti. Dragon Quest 5 má velmi povedený remake na Nintendu DS v angličtině, ovšem bez malebného pixel artu. Přebírá totiž jakýsi pseudo 3D nadhled a jde o totožný engine, v kterém vyšle Dragon Quest 7 na PS1. Zajímavě vypadá i remake Dragon Questu 5 na PS2, ale tam je opět jen japonsky, nicméně i na tento remake existuje překladatelský patche.

Dragon Quest 6 - šestý díl Dragon Questu využívá job systém, podobně jako jako Final Fantasy 5. Nutno dodat, že průkopníkem job systému byla ve skutečnosti právě série Dragon Quest, která jej použila již v třetím díle na konzoli NES, který vyšel v roce 1988. Final Fantasy 3 na NESu vyšla v roce 1990 a Final Fantasy 5 vyšla v roce 1992. Takže není to tak, že by job systém okopíroval Enix od Squaresoftu, ale bylo to přesně naopak. A ten tolikrát zmíněný job systém spočívá v tom, že můžete postavu naučit jakémukoliv povolání a můžete jej kdykoliv změnit s tím, že jí zůstanou schopnosti toho předchozího. Dragon Quest 6 sice stále využívá jednoduchá dvoubarevná menu, nicméně grafika prostředí už je pokročilá úměrně roku 1995, v kterém hra vyšla. Zajímavostí této hry je zrcadlový alternativní svět, který se vzájemně prolíná a je zajímavé sledovat a uvědomovat si, co je realita a co je její odraz a co je vlastně pravou realitou a co jen odrazem? Nebo to vlastně není odraz, ale opravdu jde o dva světy odehrávající se souběžně každý jinak? Dragon Quest 6 je opravdu velká epická a dlouhá zábava, a taky spousta grindování, abyste vycepovali jednotlivé postavy nejlépe v několika povoláních. Stejně jako pětka má i šestý díl remake na Nintendu DS. 

Dual Orb 2 - toto RPG firmy Prism Kikaku Ltd. není v podstatě nějakou mainstreamovou peckou. Na první pohled působí, že se některá z dalších firem rozhodla si taky udělat japonské RPG, když je to tak žádaný žánr. Výsledek však dopadl nadmíru dobře. Ačkoliv se Dual Orb 2 nijak nevymyká herním standardům ostatních jRPG, určitě má originální například 3Dčkově působící pohled na bojovou scénu, kterou v této podobě známe spíše až z pozdějších her na Playstation 1. Jakmile se do této hry trochu ponoříte s původním nápadem se jen mrknout, tak vám to nakonec stejně nedá a příběh i hratelnost vás zcela pohltí.

Treasure Hunter G - Tato hra svou podobou trochu předběhla dobu, nebo respektive naopak zaostala na konzoli, která pomalu končila, přitom klidně mohla vyjít na Playstation 1. Graficky to vypadá celé plasticky, prostorově, místy s renderovanými prvky. Trochu je taky na pováženou, zda jde ryze o RPG a nebloudí to spíše již ve vodách taktických či strategických RPG. Tahové souboje na čtvercovém poli tomu docela dost odpovídají. V ryzím světě jRPG však Treasure Hunter G udržuje styl explorace prostředí a komunikace s NPC. Opět je to jeden z vrcholů tvorby na konzoli SNES, z kterého ale malinko zavání nedodělanost ohledně některých reálií. Už jen jména hlavních hrdinů Red a Blue působí spíše pracovně. Nic to nemění na tom, že je hra velmi zábavná a graficky líbivá. 

Rudra No HiHo (Treasure of the Rudras) - Nechci úplně kecat, ale nevím, jestli tohle nebyla náhodou úplně poslední hra Squaresoftu na Nintendo. U grafiky by se dalo říci, že tady z pohledu vlastního uměleckého pojetí dosáhli Squaresofti stropu, kterého lze na SNESu docílit, aniž by narušili příjemné vody pixel artové formy nějakými pokusy o realismus v podobě předrenderování nějakých objektů. Zajímavostí na této hře byla možnost skládat si vlastní kouzla a taky struktura děje, v kterém jednotlivé postavičky zažívají svou vlastní část příběhu podobně jako u Romancing SaGa 3. Ale je to mnohem více do hloubky zpracované a každičký ten příběh si poctivě odehrajete v rámci jednoho hraní, není třeba kvůli toho hru rozehrávat znovu. Lze taky buď sledovat kompletní časovou osu jedné postavy s tím, že se z doslechu dozvídáte, co páchají ty ostatní někde jinde, anebo si jednotlivé časové pasáže odehráváte za každou postavu postupně v každém jednom časovém období. Lze mezi nimi libovolně přepínat. A když to odehrajete za všechny, tak se v časové ose posunete dále. Opět jedno z těch RPG, které byste rozhodně neměli minout. 

Tactics Ogre - Nemohu nezmínit zakladatele klasických tactics RPG, průkopníka všech těch různých Final Fantasy Tactics a dalších her obdobného typu. Ne, že by šlo o první taktické RPG, ale ta forma izometrického pohledu na stupňovitý terén tady byla myslím poprvé právě u Tactics Ogre. Jelikož má hra silné RPG prvky, je občas řazena ke klasickým japonksým RPG, byť je zde nulová explorace prostředí a mezi jednotlivými bitvami jsou výplní jen příběhové rozhovory a přezbrojování či modifikace bojové party. Souboje v této hře jsou samozřejmě na tahy. Vysoká obtížnost příběhových bitev často nutí hráče ke grindu, kdy si tréninkově zabojuje sám se sebou, aby navýšil statistiky svým postavám. U této hry jde klidně strávit zbytek života, protože možností, jak sestavit partu a jak ji orientovat na jednotlivá povolání v job systému je takřka nekonečno:-)

Bahamut Lagoon - další taktické RPG, které je pojato trochu jinak, než Tactics Ogre, zejména z vizuálního hlediska. Trochu to připomíná spíše klasické RPG mixnuté s další strategií s RPG prvky, a to Fire Emblém, kterého si rovněž nechali Japonci pro sebe a ani fandovští překladatelé se moc do překladu her z této série na SNESu nehrnou. Ale zpět k Bahamut Lagoon. Vizuálně jde očividně o hru z generace těch posledních na SNESu a řadila se k těm nejlepším strategiím. Takže i zde se rozhodně vyplatí si nenechat tuto hru proklouznout mezi prsty. Pro obě zmíněné strategické RPG platí jedna věc, jsou nesmírně rozsáhlé a zdlouhavé, což platí obecně pro celý tento strategicko-RPG sub žánr. Takže jen pro trpělivé hráče.  

Dragon Quest 1&2 - Pojďme zpět k ryzím jRPGk. K závěru jsem si nechal remaky. Dragon Quest 1 a 2 vyšel na NESu a na SNES vyšly právě ty grafické remaky. Ačkoliv jsou i NESovky docela slušně hratelné, někdo už by mohl narazit na takový ten blok, že ty osmibity jsou už za hranou toho, co je v retru člověk ještě ochoten snést. Proto je ideální pro doplnění vzdělání, jak vypadal první a druhý Dragon Quest, sáhnout právě po remaku na SNESu, který vyšel takto v dvoudílné kompilaci. Vyšla mimochodem i na mobily. Plánuje se i HD remake někdy na rok 2025.

Dragon Quest 3 - Poctivý grafický remake třetího dílu série, který vyšel také původně na NESu. Tento remake byl vytvořen rovněž na sklonku éry SNESu a tak je na grafice vidět, že je asi i o něco pokročilejší, než poslední SNESový Dragon Questu 6. Dragon Quest 3 je prvním japonským RPG s možností točit povolání v docela komplikovaném a několikrát již zmíněném job systému. Pokud přemýšlíte, v jaké podobě si třetí díl Dragon Questu zahrát, jasnou volbou je tento SNES remake. Vyšel rovněž i na mobilní telefony. A také se plánuje HD remake někdy na rok 2025.

Romancing SaGa 1 - skoro nakonec si nechávám první díl Romancing SaGa a to hlavně proto, že jsem v jeho překlad skoro už ani nedoufal. Ačkoliv Romancing SaGa 1 vyšla v kompletním remaku v 3D grafice na Playstation 2, který vlastním, tak jsem stejně čekal na překlad SNES verze, protože mám prostě ty SNESovky fakt raději. Zatímco jsem zběsile záhy po roce 2000 hrál jRPG a SNESovky s překladatelskými patchi, na překlad Romancing SaGa 1 se muselo ještě dlouhou dobu čekat a to až někdy do roku 2016. Tento díl se nese v obdobném duchu jako výše zmíněný díl třetí, nicméně vše je tady ještě značně zjednodušeno a nemá to takovou hloubku. I tak jde o ikonický titul.

Live A Live - A už opravdu poslední hrou, kterou zařadím na seznam ve své době nevydaných her na západě je Live a Live. Jde o soubor samostatných příběhů různých postav v různých časových obdobích s taktickými souboji. Toto RPG není ničím zázračné a rozbití na několik samostatných příběhů může působit mírně demotivujícím dojmem, protože piplat postavu, abyste ukončili kratší epizodu do deseti hodin a přešli na postavu jinou do odlišného světa a hráli vlastně od začátku, nemusí být pro každého. Přesto, že se jedná asi o nejslabší hru ze všech výše zmíněných, stala se Live a Live  legendou a má popravdě hezký remake, který vyšel v roce 2023 a musím uznat, že tady výjimečně vizuál remaku překonává SNESovou verzi.

Už jen ze zmínek o tom, která hra má kde nějaký remake je vidět, že k tomu, abych považoval SNES hry za to nejlepší, co se v herním světě objevilo, má svůj důvod. Ať už je to hratelnost, herní systémy, grafika, nebo hudba, v tom všem SNES exceloval a díky tomu by se vlastně dalo říci, že žádné remaky nejsou potřeba. Na menších handheldových konzolích to klidně může být obrazově 1:1 se SNESem jako dokonalý pixel art, kterého dnešní grafici už mnohdy nejsou schopni, což je vidět na dnešním retro boomu, kdy se vývojáři snaží na různých platformách v pixel artu něco tvořit coby úlitbu starším hráčům a mnohdy to vypadá hůře, než devadesátkový pixel art ve své době. SNESovky mají také prazvláštní atmosféru díky zvukům a hudbě. Nejvíce mě tam ohromují takové ty zvukové přechody jdoucí až někam do do ozvěn. Takže z nich jde silný závan melancholie a nostalgie dohromady a přesně o to, aby to bylo navozeno, se mnohé jRPG svými tématy snaží. Skoro by to bylo na nějaký reklamní slogan, že SNESovka tě pohltí nejen svou hratelností, ale uchvátí i tvůj zrak a sluch. A tomu všemu se vlastně říká atmosféra.

Kdo by měl zájem si tyhle hry zahrát, potřebuje k tomu tři věci. Za prvé je to emulátor buď zSNES nebo SNES9 9x, za druhé je to ROMka s hrou. Pozor, má to úskalí, některé nejsou hacknuty dobře a s překladem si nesednou, což poznáte dle toho, že vám to po spuštění hry nahlásí Checksum: Fail a obrazovka zůstane černá. Takže se může stát, že správnou ROMku si budete muset pohledat ve více zdrojích a zkoušet. No a třetí věc, kterou potřebujete, je překladatelský patche, který najdete na stránkách https://www.romhacking.net/translations. Překlad lze aplikovat jednoduše tak, že v adresáři s hrou budete mít jak soubor s hrou, tak soubor s překladem a obojí budete mít pojmenováno naprosto stejně (samozřejmě kromě přípony za tečkou specifikující typ souboru). Lze volit i složitější cestu a překlad si ze souboru přímo namontovat pomocí instalačního balíčku přímo do ROM souboru s hrou, ale je to zbytečná komplikace a navíc si tak zasáhnete do souboru hry a to nikdo neví, co to může všechno napáchat za zla:-) A to by byla za dnešním dílem tečka a příště si povíme něco o SNESovkách, které vyšly i na západě a společně s jRPG zabloudím trochu i do jiných žánrů.

Ringo