Tales of Phantasia se stručným pohledem do Tales série
Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Wolf Team / Vydavatel: Namco / Rok: 1995
Tales of Phantasia je pro mě naprosto zásadním japonským RPG hned z několika důvodů. Nejprve jsem jej opomíjel a vůbec neměl v plánu hrát. Bylo to v takovém tom mém dlouhém hráčském rozpoložení, že co nemá tahové bitvy, nebo spíše to, co má bitky rovnou akční, prostě nehraji. A v tomto mě právě Tales of Phantasia nakonec zlomila. Protože když jsem hru na zkoušku rozjel a prošel si pár soubojů, zjistil jsem, že i akční souboje mohou být provedeny zajímavě a hratelně i pro ortodoxního tahovkáře.
Prvním zásadním překvapením byl děj hry. Člověk tak nějak čeká něco jednoduššího u akční hry. Navíc tehdy nevyšla na západě a byla k dispozici jen v japonštině pro Japonce. Díky emulátorům SNESu a fandům, kteří udělali patche překládající hru do angličtiny se hra postupně dostávala po podvědomí i západním fandům japonských RPG.
Nevím, nakolik byl překlad přesný a nebo jej překladatelé okořenili o nějaké hlášky, ale jsou tam mnohdy dost Adult komenty typu "she fucks like a tiger" a pod. To když si staří členové povídali o nové člence party. I tak šlo ale spíše tehdy o zapadlý kousek, který až tak moc lidí na západě nehrálo a vetší ohlas přišel až s remakem na Gameboy Advanced v roce 2003. Přes to mohu s klidným svědomím říci, že hra se může se svou epičností klidně postavit na stupínek hned vedle velikánů, jako je Final Fantasy 6 nebo Chrono Tigger. Bez legrace.
Příběh začíná rovnou strhujícím způsobem. V samotném intru uvidíte boj nějakých hrdinů se zlým králem Dhaosem. Dhaos je sice hrdiny poražen, ale díky své mocné magii prchá časem několik let do budoucnosti.
O několik let později jdete s kámošem na lov, když vás vyruší poplašné zvony z vašeho rodného města. Po rychlém návratu nacházíte město v ruinách, s pobitými obyvateli. Hra má takový potemnělý nádech, s ničem se moc nemaže. Jako hlavní hrdina se svým kámošem najdete mrtvé své rodinné příslušníky.
A tady začíná vaše putování, pátrání po tajemném medailonu, magickém stromu, setkání se s hrdinnými bojovníky proti Dhaosovi a odhalování všech propletených souvislostí kolem. Hra má navíc takový trochu vikingský nádech a často se její reálie střetávají s vikingskou mytologií. Děj si udržuje stálý dojem naléhavosti a napínavosti, hra nepoleví a udržuje hráčovu pozornost. A kdybyste si přeci jen chtěli trochu příběhově oddechnout, je tady pár subquestíku a také soubojová aréna, v které můžete vybojovat zajímavé ceny.
Druhým bodem, který zapsal tuhle hru u mě hodně vysoko, je grafické zpracování a hudba. SNESovky jsou obecně prostě TOP po grafické stránce. Tales of Phantasia ale hodila laťku ještě někam výše svým zvláštním pojetím, z něhož dost čerpá pozdější Star Ocean. Co jsem napsal o grafice Star Oceanu bych klidně mohl napsat u Tales of Phantasia, s tím, že Tales of Phantasia přišla dříve. Hra exceluje hlavně architekturou ve městech, působících středomořským stylem.
Ztvárnění není tak barevné jako u Squaresoftích her, ale spíše působí realističtějším dojmem. Pěkné efekty jsou odrazy ve vodě, v zrcadlech a podobně. Okolní obrázky napoví více, než kdybych to tu rozebíral dalšími košatými větami. Jednoduše, když jsem uviděl grafiku Tales of Phantasia, tak mi spadla brada, a to jsem měl za sebou na SNESu takové tituly, jako právě Final Fantasy 6 a Chrono Trigger, které patří graficky k TOPce.
Hudební doprovod je něco, co si zapnete dostatečně hlasitě a nebudete chtít být rušeni jinými zvukovými vjemy. Hudba je doslova nádherná a nakonec i typická pro produkci firmy NAMCO. Působivé zvonivé tóny jakoby se rozléhající v ozvěně po okolí....to se prostě musí slyšet. Rukopis jak u grafiky tak u hudby můžeme pak sledovat u dalších projektů, které pod hlavičkou vydavatelů NAMCO vyšly později. Viz. Star Ocean nebo později Tales of Destiny na Playstationu 1. Wolf Team se stal později základem firmy Tri-Ace, které produkovaly pro NAMCO další hry.
Co je rukopisem Wolf Teamu (potažmo Tri-ace) dále, je soubojový systém, který jsem trochu načal v úvodu o akčním pojetí hry. A vlastně třetí klíčová věc, kterou si mě hra získala, ale taky mi vnukla jakousi shovívavost k akčním soubojům ve hrách. Ne ve všech, ale už prostě akce nebyla pro mě sprosté slovo jako dříve, a přijal jsem tuto možnost jako věc, která mě může někdy bavit. Otevřelo mi to svět třeba k úžasné sérii Star Ocean, Seiken Densetsu nebo taky Zeldám.
Wolf Team je tvůrcem specifického stylu souboje, který v konečném důsledku může vypadat při velké představivosti jako Active Time battle ve final Fantasy hrách. Souboj se odehrává ve 2D aréně, kdy vaše parta stojí na levo, soupeř je na pravo. Dvěma postavám vzadu nastavíte umělou inteligenci (aby třeba kouzlily nebo střílely), vy se chopíte meče a jdete rubat. Ale nemusíte v pravém slova smyslu. Odstup mezi vámi a soupeřem vám dává čas na rozmyšlenou. Zadáte útok a postava se rozběhne k soupeři, udeří jej a pak se vrací zpět na místo na levém kraji obrazovky.
Takto jde spoustu soubojů vybojovat takticky bez toho, aby se hra zvrhla v bezbřehou nepřehlednou rubárnu. Ale samozřejmě tak jednoduché to není. Soupeř totiž postupuje stále kupředu a vy jej svými údery zaháníte zpět. Pokud hrozí, že se soupeř přiblíží příliš rychle a mohl by ohrozit slabší část party, je možno neustupovat, ale zůstat s bojovníkem na pravé části obrazovky a tady už hbité prsty klikejte, co vám síly stačí. Mnohé souboje jsou samozřejmě jen pro opravdové tužany, hlavně bossfighty, nebo proti potvorám sesílajícím na vás takové svinstva, jako zkamenění a podobně.
Na zbytek party se kdykoliv můžete přepnout a rozdat jim potřebné úkoly, když máte pocit, že nejste spokojeni s momentální úvahou umělé inteligence. Samotná hlavní postava může souboj takto zapauzovat a vybrat si potřebné z menu - inventář, změna taktiky, zadání aktuálního úkolu ostatním členům party.
Kořením soubojového systému je série comb, které se postupně učíte. Funguje to potom tak, že stisknete jednou tlačítko, seknete. stisknete 2x, postava udělá úder s výskokem. Postupně se učíte další varianty tlačítek, které spouští různé finesy, magické útoky, různé smíšené údery a podobně. Skoro jakoby člověk hrál Street Fightera (když to přeženu).
Tento soubojový systém se stal natolik legendární, že prakticky vydržel sérii Tales, která má snad už 19 dílů, dodnes. Samozřejmě došlo k několika modifikacím, někdy zjednodušením, ale základ zůstává.
Rozebrali jsme si Příběh, grafiku, hudbu, souboje, a trochu jsme načali RPG systém vývoje postav. Jak už jsem psal, postavy se postupně učí komba, nová kouzla a to vše závisle na levelu, který získají. Tady se hra drží klasického pojetí vývoje na základě experience points. Můžete si v pohodě grindovat, nahánět body a trochu si tak získávat náskok před silnějšími nepřáteli. Je to vlastně i nutnost.
Tady trochu vyzdvihnu jeden neduh. Ačkoliv mi nevadí náhodné souboje, tak tady je jejich frekvence tak vysoká, že můžete nabýt někdy pocitu, že vám hra prostě nedá oddychnout. Hlavně v jeskynních pasážích, v kterých něco hledáte, navíc s opravdu sporadickým výskytem savepointů, je to dost na obtíž. Když vás po dvaceti soubojích pak pošle do load obrazovky jedno seskupení nepřátel, kteří stihnou zakouzlit zkamenění na všechny během pár sekund, tak to dost naštve. Ale to je jen taková jedna drobná chybička na kráse, kvůli které hra nedostane stovkové hodnocení.
Závěrem musím říci, že Tales of Phantasia byla a je pro mě taková pecka, že jsem se stal velkým fandou série. Realizačně však bohužel spíše sběratelsky a to ještě dost pobídnu. Jednak ToP1 nasadila laťku tak vysoko, že už mi žádný další díl nepřirostl až tak moc k srdci, jako se to povedlo jedničce. Jednak se další díly hry nedaly moc dobře sehnat. A originálku klíčové Tales of Phantasia jsem nakonec vyřešil technicky osekaným remakem na GBA, jediné anglické podobě, jakou šlo v originále sehnat. Ale o zbytku série se rozepíši trochu v dodatku za článkem. Recenzi uzavřu jasným prohlášením, že Tales of Phantasie je určitě v TOP 5 SNESových japonských RPG a bylo to jen o kousek, že se nedostala do mého TOP 10 všech jRPG. Klidně tam být mohla a mohl jsem to napsat o jiné hře, kterou jsem tam protlačil :-)
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn.: Obrázky u recenze jsou převzaty z youtube gameplay videa. (Obrázky u popisu série níže jsou posbírány různě po internetu), obrázek originálky na GBA je můj :-).
Remake 2003, GBA: Shánění originálek Tales série je peklo. Samozřejmě SNESovou japonskou originálku Tales of Phantasia bylo bezpředmětné shánět, originálky s krabičkou s popisky stylu rozsypaný čaj nemusím, navíc chci mít pocit, že s každou origiškou jde být v kontaktu, takže ji chci v angličtině. A tak mi nezbývalo, než si pořídit remake Tales of Phantasia na Gameboy Advanced (jediná GBačková hra, kterou jsem si vlastně ve sbírce nechal).
Nutno říci, že se všemi neduhy, které tato konzole přinášela, ať už jde o osekání grafiky, barev, tak i hudby, jejíž kvalita se s tou SNESovou nedá rovnat. Hra navíc změnila vzhled postaviček na styl dřívějšího remaku z Playstationu, který podle mě postavičky více zdětinšťuje a jakoby celé scéně ubírá na vážnosti. Taky grafika byla trochu překopána, strašně mi tady chyběly souboje ve vysoké trávě.
Remake 1998 PS1: Nutno říci, že remke Tales of Phantasia na PS1 nevypadal vůbec zle, technicky mohl využít ještě možnosti konzole Playstation 1, které byly na rozdíl od GBA větší,škoda jen, že jej Japonci neposlali na západní trh.
Další díly: Ceny Playstation 1 pokračování byly tak přepálené, že se mi časem povedlo jen zahojit PSP verzí třetího dílu série, nádherné Tales of Eternia, a pak, když už vyšlo něco na PS2, tak v NTSC verzi, takže jsem nakonec sehnal z US eBaye Tales of the Abyss na PS2, a nebo se série přestěhovala na platformu Game Cube, což šlo mimo mě, případně vyšly některé díly opět jen japonsky.
Takže popravdě, jako velký fanda série mám, a dohrál jsem, jen první Tales of Phantasia a třetí Tales of Eternia. Vlastním i osmý díl Tales of Abyss na PS2, desátý díl Tales of Vesperia na XBOX360. Trochu jsem hrál druhý díl, Tales of Destiny z PS1, ale bohužel mi přišel kapku nedotažený, soubojový systém jakoby nebyl tak ladný jako v ToP. Nakonec jsem jej ani nedohrál. Graficky však exceloval stejně jako ToP. Díly, které se přesunuly na Game Cube teď vycházejí na STEAMu, stejně jako nejnovější díly. Takže si to postupně dokupuji. Seznam celé série:
1995 SNES: 1. Tales of Phantasia (jen Jap.), remaky - 1998 PS1 (jen jap.), 2003 GBA
1997 PS1: 2. Tales of Destiny
2000 PS1: 3. Tales of Eternia, port - 2006 PSP
2002 Ps2: 4. Tales of Destiny 2 (jen jap.)
2003 GameCube: 5. Tales of Symphonia, port - 2016 STEAM
2004 PS2: 6. Tales of Rebirth
2005 PS2: 7. Tales of Legendia
2005 PS2: 8. Tales of The Abyss, port - 2011 3DS
2006 NDS: Spin-off. Tales of the Tempest (jen jap.)
2007 NDS: 9. Tales of the Innocence (jen jap.)
2008 XBOX360/PS3: 10. Tales of Vesperia, port 2019 STEAM
2008 Wii: Spin-off Tales of Symphonia: Dawn of the New World, port - 2013 PS3
2008 NDS: 11. Tales of Hearts, port 2013 PS Vita
2009 Wii: 12. Tales of Graces, port 2010 PS3
2011 PS3: 13. Tales of Xilia
2012 PS3: 14. Tales of Xilia 2
2015 PS3: 15. Tales of Zestiria, port - 2016 PS4/STEAM
2016: PS3: 16. Tales of Berseria, port - 2016 Ps4, 2017 STEAM
2021: PS4, XBOXONE, STEAM: 17. Tales of Arise
Tales of Phantasia je pro mě naprosto zásadním japonským RPG hned z několika důvodů. Nejprve jsem jej opomíjel a vůbec neměl v plánu hrát. Bylo to v takovém tom mém dlouhém hráčském rozpoložení, že co nemá tahové bitvy, nebo spíše to, co má bitky rovnou akční, prostě nehraji. A v tomto mě právě Tales of Phantasia nakonec zlomila. Protože když jsem hru na zkoušku rozjel a prošel si pár soubojů, zjistil jsem, že i akční souboje mohou být provedeny zajímavě a hratelně i pro ortodoxního tahovkáře.
Prvním zásadním překvapením byl děj hry. Člověk tak nějak čeká něco jednoduššího u akční hry. Navíc tehdy nevyšla na západě a byla k dispozici jen v japonštině pro Japonce. Díky emulátorům SNESu a fandům, kteří udělali patche překládající hru do angličtiny se hra postupně dostávala po podvědomí i západním fandům japonských RPG.
Nevím, nakolik byl překlad přesný a nebo jej překladatelé okořenili o nějaké hlášky, ale jsou tam mnohdy dost Adult komenty typu "she fucks like a tiger" a pod. To když si staří členové povídali o nové člence party. I tak šlo ale spíše tehdy o zapadlý kousek, který až tak moc lidí na západě nehrálo a vetší ohlas přišel až s remakem na Gameboy Advanced v roce 2003. Přes to mohu s klidným svědomím říci, že hra se může se svou epičností klidně postavit na stupínek hned vedle velikánů, jako je Final Fantasy 6 nebo Chrono Tigger. Bez legrace.
Příběh začíná rovnou strhujícím způsobem. V samotném intru uvidíte boj nějakých hrdinů se zlým králem Dhaosem. Dhaos je sice hrdiny poražen, ale díky své mocné magii prchá časem několik let do budoucnosti.
O několik let později jdete s kámošem na lov, když vás vyruší poplašné zvony z vašeho rodného města. Po rychlém návratu nacházíte město v ruinách, s pobitými obyvateli. Hra má takový potemnělý nádech, s ničem se moc nemaže. Jako hlavní hrdina se svým kámošem najdete mrtvé své rodinné příslušníky.
A tady začíná vaše putování, pátrání po tajemném medailonu, magickém stromu, setkání se s hrdinnými bojovníky proti Dhaosovi a odhalování všech propletených souvislostí kolem. Hra má navíc takový trochu vikingský nádech a často se její reálie střetávají s vikingskou mytologií. Děj si udržuje stálý dojem naléhavosti a napínavosti, hra nepoleví a udržuje hráčovu pozornost. A kdybyste si přeci jen chtěli trochu příběhově oddechnout, je tady pár subquestíku a také soubojová aréna, v které můžete vybojovat zajímavé ceny.
Druhým bodem, který zapsal tuhle hru u mě hodně vysoko, je grafické zpracování a hudba. SNESovky jsou obecně prostě TOP po grafické stránce. Tales of Phantasia ale hodila laťku ještě někam výše svým zvláštním pojetím, z něhož dost čerpá pozdější Star Ocean. Co jsem napsal o grafice Star Oceanu bych klidně mohl napsat u Tales of Phantasia, s tím, že Tales of Phantasia přišla dříve. Hra exceluje hlavně architekturou ve městech, působících středomořským stylem.
Ztvárnění není tak barevné jako u Squaresoftích her, ale spíše působí realističtějším dojmem. Pěkné efekty jsou odrazy ve vodě, v zrcadlech a podobně. Okolní obrázky napoví více, než kdybych to tu rozebíral dalšími košatými větami. Jednoduše, když jsem uviděl grafiku Tales of Phantasia, tak mi spadla brada, a to jsem měl za sebou na SNESu takové tituly, jako právě Final Fantasy 6 a Chrono Trigger, které patří graficky k TOPce.
Hudební doprovod je něco, co si zapnete dostatečně hlasitě a nebudete chtít být rušeni jinými zvukovými vjemy. Hudba je doslova nádherná a nakonec i typická pro produkci firmy NAMCO. Působivé zvonivé tóny jakoby se rozléhající v ozvěně po okolí....to se prostě musí slyšet. Rukopis jak u grafiky tak u hudby můžeme pak sledovat u dalších projektů, které pod hlavičkou vydavatelů NAMCO vyšly později. Viz. Star Ocean nebo později Tales of Destiny na Playstationu 1. Wolf Team se stal později základem firmy Tri-Ace, které produkovaly pro NAMCO další hry.
Co je rukopisem Wolf Teamu (potažmo Tri-ace) dále, je soubojový systém, který jsem trochu načal v úvodu o akčním pojetí hry. A vlastně třetí klíčová věc, kterou si mě hra získala, ale taky mi vnukla jakousi shovívavost k akčním soubojům ve hrách. Ne ve všech, ale už prostě akce nebyla pro mě sprosté slovo jako dříve, a přijal jsem tuto možnost jako věc, která mě může někdy bavit. Otevřelo mi to svět třeba k úžasné sérii Star Ocean, Seiken Densetsu nebo taky Zeldám.
Wolf Team je tvůrcem specifického stylu souboje, který v konečném důsledku může vypadat při velké představivosti jako Active Time battle ve final Fantasy hrách. Souboj se odehrává ve 2D aréně, kdy vaše parta stojí na levo, soupeř je na pravo. Dvěma postavám vzadu nastavíte umělou inteligenci (aby třeba kouzlily nebo střílely), vy se chopíte meče a jdete rubat. Ale nemusíte v pravém slova smyslu. Odstup mezi vámi a soupeřem vám dává čas na rozmyšlenou. Zadáte útok a postava se rozběhne k soupeři, udeří jej a pak se vrací zpět na místo na levém kraji obrazovky.
Takto jde spoustu soubojů vybojovat takticky bez toho, aby se hra zvrhla v bezbřehou nepřehlednou rubárnu. Ale samozřejmě tak jednoduché to není. Soupeř totiž postupuje stále kupředu a vy jej svými údery zaháníte zpět. Pokud hrozí, že se soupeř přiblíží příliš rychle a mohl by ohrozit slabší část party, je možno neustupovat, ale zůstat s bojovníkem na pravé části obrazovky a tady už hbité prsty klikejte, co vám síly stačí. Mnohé souboje jsou samozřejmě jen pro opravdové tužany, hlavně bossfighty, nebo proti potvorám sesílajícím na vás takové svinstva, jako zkamenění a podobně.
Na zbytek party se kdykoliv můžete přepnout a rozdat jim potřebné úkoly, když máte pocit, že nejste spokojeni s momentální úvahou umělé inteligence. Samotná hlavní postava může souboj takto zapauzovat a vybrat si potřebné z menu - inventář, změna taktiky, zadání aktuálního úkolu ostatním členům party.
Kořením soubojového systému je série comb, které se postupně učíte. Funguje to potom tak, že stisknete jednou tlačítko, seknete. stisknete 2x, postava udělá úder s výskokem. Postupně se učíte další varianty tlačítek, které spouští různé finesy, magické útoky, různé smíšené údery a podobně. Skoro jakoby člověk hrál Street Fightera (když to přeženu).
Tento soubojový systém se stal natolik legendární, že prakticky vydržel sérii Tales, která má snad už 19 dílů, dodnes. Samozřejmě došlo k několika modifikacím, někdy zjednodušením, ale základ zůstává.
Rozebrali jsme si Příběh, grafiku, hudbu, souboje, a trochu jsme načali RPG systém vývoje postav. Jak už jsem psal, postavy se postupně učí komba, nová kouzla a to vše závisle na levelu, který získají. Tady se hra drží klasického pojetí vývoje na základě experience points. Můžete si v pohodě grindovat, nahánět body a trochu si tak získávat náskok před silnějšími nepřáteli. Je to vlastně i nutnost.
Tady trochu vyzdvihnu jeden neduh. Ačkoliv mi nevadí náhodné souboje, tak tady je jejich frekvence tak vysoká, že můžete nabýt někdy pocitu, že vám hra prostě nedá oddychnout. Hlavně v jeskynních pasážích, v kterých něco hledáte, navíc s opravdu sporadickým výskytem savepointů, je to dost na obtíž. Když vás po dvaceti soubojích pak pošle do load obrazovky jedno seskupení nepřátel, kteří stihnou zakouzlit zkamenění na všechny během pár sekund, tak to dost naštve. Ale to je jen taková jedna drobná chybička na kráse, kvůli které hra nedostane stovkové hodnocení.
Závěrem musím říci, že Tales of Phantasia byla a je pro mě taková pecka, že jsem se stal velkým fandou série. Realizačně však bohužel spíše sběratelsky a to ještě dost pobídnu. Jednak ToP1 nasadila laťku tak vysoko, že už mi žádný další díl nepřirostl až tak moc k srdci, jako se to povedlo jedničce. Jednak se další díly hry nedaly moc dobře sehnat. A originálku klíčové Tales of Phantasia jsem nakonec vyřešil technicky osekaným remakem na GBA, jediné anglické podobě, jakou šlo v originále sehnat. Ale o zbytku série se rozepíši trochu v dodatku za článkem. Recenzi uzavřu jasným prohlášením, že Tales of Phantasie je určitě v TOP 5 SNESových japonských RPG a bylo to jen o kousek, že se nedostala do mého TOP 10 všech jRPG. Klidně tam být mohla a mohl jsem to napsat o jiné hře, kterou jsem tam protlačil :-)
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn.: Obrázky u recenze jsou převzaty z youtube gameplay videa. (Obrázky u popisu série níže jsou posbírány různě po internetu), obrázek originálky na GBA je můj :-).
Remake 2003, GBA: Shánění originálek Tales série je peklo. Samozřejmě SNESovou japonskou originálku Tales of Phantasia bylo bezpředmětné shánět, originálky s krabičkou s popisky stylu rozsypaný čaj nemusím, navíc chci mít pocit, že s každou origiškou jde být v kontaktu, takže ji chci v angličtině. A tak mi nezbývalo, než si pořídit remake Tales of Phantasia na Gameboy Advanced (jediná GBačková hra, kterou jsem si vlastně ve sbírce nechal).
Nutno říci, že se všemi neduhy, které tato konzole přinášela, ať už jde o osekání grafiky, barev, tak i hudby, jejíž kvalita se s tou SNESovou nedá rovnat. Hra navíc změnila vzhled postaviček na styl dřívějšího remaku z Playstationu, který podle mě postavičky více zdětinšťuje a jakoby celé scéně ubírá na vážnosti. Taky grafika byla trochu překopána, strašně mi tady chyběly souboje ve vysoké trávě.
Remake 1998 PS1: Nutno říci, že remke Tales of Phantasia na PS1 nevypadal vůbec zle, technicky mohl využít ještě možnosti konzole Playstation 1, které byly na rozdíl od GBA větší,škoda jen, že jej Japonci neposlali na západní trh.
Další díly: Ceny Playstation 1 pokračování byly tak přepálené, že se mi časem povedlo jen zahojit PSP verzí třetího dílu série, nádherné Tales of Eternia, a pak, když už vyšlo něco na PS2, tak v NTSC verzi, takže jsem nakonec sehnal z US eBaye Tales of the Abyss na PS2, a nebo se série přestěhovala na platformu Game Cube, což šlo mimo mě, případně vyšly některé díly opět jen japonsky.
Takže popravdě, jako velký fanda série mám, a dohrál jsem, jen první Tales of Phantasia a třetí Tales of Eternia. Vlastním i osmý díl Tales of Abyss na PS2, desátý díl Tales of Vesperia na XBOX360. Trochu jsem hrál druhý díl, Tales of Destiny z PS1, ale bohužel mi přišel kapku nedotažený, soubojový systém jakoby nebyl tak ladný jako v ToP. Nakonec jsem jej ani nedohrál. Graficky však exceloval stejně jako ToP. Díly, které se přesunuly na Game Cube teď vycházejí na STEAMu, stejně jako nejnovější díly. Takže si to postupně dokupuji. Seznam celé série:
1995 SNES: 1. Tales of Phantasia (jen Jap.), remaky - 1998 PS1 (jen jap.), 2003 GBA
1997 PS1: 2. Tales of Destiny
2000 PS1: 3. Tales of Eternia, port - 2006 PSP
2002 Ps2: 4. Tales of Destiny 2 (jen jap.)
2003 GameCube: 5. Tales of Symphonia, port - 2016 STEAM
2004 PS2: 6. Tales of Rebirth
2005 PS2: 7. Tales of Legendia
2005 PS2: 8. Tales of The Abyss, port - 2011 3DS
2006 NDS: Spin-off. Tales of the Tempest (jen jap.)
2007 NDS: 9. Tales of the Innocence (jen jap.)
2008 XBOX360/PS3: 10. Tales of Vesperia, port 2019 STEAM
2008 Wii: Spin-off Tales of Symphonia: Dawn of the New World, port - 2013 PS3
2008 NDS: 11. Tales of Hearts, port 2013 PS Vita
2009 Wii: 12. Tales of Graces, port 2010 PS3
2011 PS3: 13. Tales of Xilia
2012 PS3: 14. Tales of Xilia 2
2015 PS3: 15. Tales of Zestiria, port - 2016 PS4/STEAM
2016: PS3: 16. Tales of Berseria, port - 2016 Ps4, 2017 STEAM
2021: PS4, XBOXONE, STEAM: 17. Tales of Arise
Tak tenhle článek mi udělal radost, tedy hlavně hodnocení. Phantasia má na konci roku výročí takže ji mám na prosinec v plánu. Hrál jsem jenom Tales of Symphonia, právě proto že vyšla na Gamecube :-) , ale série se mi zdá fajn.
OdpovědětVymazatTahle série patří k tomu nej. Jen škoda, že ji tak rozfrnkali na tolika platformách a nepřeložili vše. Je jasné, že to pro mě bude záležitost vypíchnutí několika dílů a rozhodně se mi nepovede nikdy mít to komplet jako FF a DQ (mimo online díly).
VymazatZatím plánuji jen ten první a pak ty Steam díly. Poté uvidím jak mě to chytne, ale DQ má teď rozhodně přednost.
VymazatMoje prvni jrpg, co jsem dohral.
OdpovědětVymazatNa SNES vznikly 2 preklady, ten tvuj byl prvni uvolneny, druhy se vic drzi originalu.