Treasure Hunter G
Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Sting / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1996
Treasure Hunter G je takový podivný titul. Je to ten typ, který jasně označíme za skrytý klenot, i přes drobné rozpaky z některých maličkostí. Ono hry na SNESu v jeho poslední fázi (rok 1996) jsou samy o sobě na speciální článek. Hru jsem měl tu čest dohrát v roce 2013 a nesmazatelně se mi do mysli zapsala jako naprostá povinnost pro ty, kdo to myslí s japonskými RPG vážně. Zachovala se mi překvapivě i vlastní bohatá obrázková galerie, kterou můžete vidět zde okolo.
Hra by šla charakterizovat asi jako strategické RPG hrající se však jako klasické jRPG. Pokud znáte nějakou strategy RPG jako je Shining Forces, Tactics Ogre, Final Fantasy Tactics nebo Fire Emblem, tak je vám známý i princip sáhodlouhého trénování desítek charakterů, které volíte do nekonečných tahových bitev, které od sebe dělí obvykle nějaká dějová animačka nebo nalajnovaný rozhovor, možnost přeorganizovat postavy a jejich výbavu a hurá do další bitvy.
Treasure Hunter G si však z tactics RPG bere jen ty bitvy. Jinak ale máte jen maximálně 4 charaktery a procházíte se po světě, městech, dungeonech, naprosto stejně, jako kterékoliv běžné japonské RPG hře. Potkáváte také spoustu NPC a se všemi si můžete volně popovídat. A do bitev vstupujete taky jako v klasické jRPG. K soubojům dochází někdy náhodně, někdy soupeře vidíte už z dálky a souboj se spustí po kontaktu s ním. Nejsou to tedy ty čistě dějové nebo účelově vyvolané trénovací bitvy, jako ve strategických RPG.
Nicméně bitevní obrazovka jakoby už vypadla právě ze strategické RPG hry, postavy jsou rozestavěny na čtverečkované mapě v prostoru a na tahy probíhá taktická bitva. Naprosto ideální forma souboje pro milovníky tahovek. Tedy vlastně pro mě :-) Ve své podstatě by se to dalo přirovnat k PCčkařským RPG jako hry z Realms of Arkania trilogie, nebo možná ještě lépe k Dark Sunu. U postaviček si hlídáte akční pointy jako v UFO Enemy Unknown. Když dojdou, postava svůj tah ukončí. Každá akce bere samozřejmě různý počet akčních pointů, takže lze parádně taktizovat, jak kdy kde co použít ve smyslu - pohyb, útok, kouzlo atd.
Ale zpět k Treasure Hunter G. Nevím, jestli je to právě trochu nižším umem vývojářů ze Stingu po stránce scénáře, nebo tou uspěchaností, ale už jen to, že postavičky pojmenují Red a Blue navodí dojem strašné anonymity a v podstatě absence příběhu, jako by hra byla udělána vlastně jen pro hru a nějakými lore se už nikdo moc nezabýval. No aspoň jsem si hlavní charakter přejmenoval na svůj nick, když už je teda od základu anonymní.
Ona hra samozřejmě příběh má, není nijak tragicky špatný, podstatou je, že baví. Jsou tam drobné napínavé momenty, když třeba jdete na vykopávky a najdete něco hodně zvláštního, co vás zaplete do celosvětového komplotu zla proti dobru, což zase trochu připomíná pozdější Grandii. Jenže to tu už všechno v podstatě bylo. A ještě bude, ale neznamená to, že to nejde udělat zajímavěji. Příběh zjevně není tahounem této hry a nemá tu hloubku, jakou nás rozmlsaly jiné Squaresoftí tituly.
Přes to vůbec nejde o nezábavný titul, naopak, bavil jsem se královsky rozmanitým prostředím, zajímavými bitvami, vývoj postav je rovněž není k zahození, graficky je to skvost . Mohu s klidným srdcem říci, že Treasure Hunter G je skrytá perla mezi RPGčky na SNESu a pár nedokonalostí u příběhu a nějaké hlubší propracování postav a názvů kalí celkový dojem jen puntičkářům, kteří by mohli být snad už hromadou dohraných her přesyceni :-) Za výbornou hratelnost bych klidně mohl vysolit i vyšší hodnocení, než ve finále dávám, protože se chci aspoň někdy držet při zemi a nechat si prostor pro příště.
Treasure Hunter G je takový podivný titul. Je to ten typ, který jasně označíme za skrytý klenot, i přes drobné rozpaky z některých maličkostí. Ono hry na SNESu v jeho poslední fázi (rok 1996) jsou samy o sobě na speciální článek. Hru jsem měl tu čest dohrát v roce 2013 a nesmazatelně se mi do mysli zapsala jako naprostá povinnost pro ty, kdo to myslí s japonskými RPG vážně. Zachovala se mi překvapivě i vlastní bohatá obrázková galerie, kterou můžete vidět zde okolo.
Hra by šla charakterizovat asi jako strategické RPG hrající se však jako klasické jRPG. Pokud znáte nějakou strategy RPG jako je Shining Forces, Tactics Ogre, Final Fantasy Tactics nebo Fire Emblem, tak je vám známý i princip sáhodlouhého trénování desítek charakterů, které volíte do nekonečných tahových bitev, které od sebe dělí obvykle nějaká dějová animačka nebo nalajnovaný rozhovor, možnost přeorganizovat postavy a jejich výbavu a hurá do další bitvy.
Treasure Hunter G si však z tactics RPG bere jen ty bitvy. Jinak ale máte jen maximálně 4 charaktery a procházíte se po světě, městech, dungeonech, naprosto stejně, jako kterékoliv běžné japonské RPG hře. Potkáváte také spoustu NPC a se všemi si můžete volně popovídat. A do bitev vstupujete taky jako v klasické jRPG. K soubojům dochází někdy náhodně, někdy soupeře vidíte už z dálky a souboj se spustí po kontaktu s ním. Nejsou to tedy ty čistě dějové nebo účelově vyvolané trénovací bitvy, jako ve strategických RPG.
Nicméně bitevní obrazovka jakoby už vypadla právě ze strategické RPG hry, postavy jsou rozestavěny na čtverečkované mapě v prostoru a na tahy probíhá taktická bitva. Naprosto ideální forma souboje pro milovníky tahovek. Tedy vlastně pro mě :-) Ve své podstatě by se to dalo přirovnat k PCčkařským RPG jako hry z Realms of Arkania trilogie, nebo možná ještě lépe k Dark Sunu. U postaviček si hlídáte akční pointy jako v UFO Enemy Unknown. Když dojdou, postava svůj tah ukončí. Každá akce bere samozřejmě různý počet akčních pointů, takže lze parádně taktizovat, jak kdy kde co použít ve smyslu - pohyb, útok, kouzlo atd.
Vydavatelem hry je sice Squaresoft, ale vývojáři jsou z ne příliš profláklé firmy Sting. Squaresoftí nádech má především všudypřítomné modré menu. Grafika okolí však lavíruje někde stylově spíše k Tales Of Phantasia, pokud se bavím o SNESu. Ale také podezřele připomíná hru, která vyšla až na Playstationu 1, byť na konci téhož roku, Wild Arms 1. Takže se možná autoři Wild Arms inspirovali právě zde.
Grafika je velmi detailní a pěkně nakreslená a opět jako jsem psal u Seiken Densetsu 3, tohle je vrchol SNESových vizuálních možností. Když se ale podíváme pozorně na některé detaily, tak jakoby už měly nádech předrenderované grafiky a nebyl to čistý pixel art. U postaviček si můžeme všimnout výrazné plastičnosti, nepůsobí prostě ploše. Dalo by se skoro říci, že to možná bylo už plánováno pro Playstation a ještě to vlezlo na SNES. Ovšem stejně tak bychom si u podobně laděné Wild Arms na PS1 mohli říci, že je spíše pozůstatek ze SNESu a PS1 je technicky dávno někde jinde, což ukázaly pozdější hry na této konzoli. Trochu mě zaráží fascinace modrými vlasy u hlavní postavy, které se vyskytují až v příliš mnoha hrách.
Tady se prakticky dotýkám problematičnosti toho závěru SNES éry. Rok 1995 by se dal považovat za vrchol, v roce 1996 ještě na rychlo vyšlo, co bylo naplánováno a ždímalo ve finále ze SNESu to pomyslné maximum. A něco se taky dost uspěchalo. Spousta her zřejmě nevyšla ani v US a EU proto, že už se nikdo nezabýval překladem, svět byl již připraven na novou konzoli PS1. Vesměs se to týká her vydaných ke konci roku 1995 a v roce 1996, např. Star Ocean, Seiken Densetsu 3, Rudra No Hiho (Treasure of Rudras) a právě Treasure Hunteru G. U Romancing SaGa 3 nebo Dragon Questu 6 nebudu spekulovat ohledně těch překladů do Angličtiny, protože tady se vydavatelé nenamáhali přeložit ani předchozí starší SNESové díly.
Ale zpět k Treasure Hunter G. Nevím, jestli je to právě trochu nižším umem vývojářů ze Stingu po stránce scénáře, nebo tou uspěchaností, ale už jen to, že postavičky pojmenují Red a Blue navodí dojem strašné anonymity a v podstatě absence příběhu, jako by hra byla udělána vlastně jen pro hru a nějakými lore se už nikdo moc nezabýval. No aspoň jsem si hlavní charakter přejmenoval na svůj nick, když už je teda od základu anonymní.
Ona hra samozřejmě příběh má, není nijak tragicky špatný, podstatou je, že baví. Jsou tam drobné napínavé momenty, když třeba jdete na vykopávky a najdete něco hodně zvláštního, co vás zaplete do celosvětového komplotu zla proti dobru, což zase trochu připomíná pozdější Grandii. Jenže to tu už všechno v podstatě bylo. A ještě bude, ale neznamená to, že to nejde udělat zajímavěji. Příběh zjevně není tahounem této hry a nemá tu hloubku, jakou nás rozmlsaly jiné Squaresoftí tituly.
Přes to vůbec nejde o nezábavný titul, naopak, bavil jsem se královsky rozmanitým prostředím, zajímavými bitvami, vývoj postav je rovněž není k zahození, graficky je to skvost . Mohu s klidným srdcem říci, že Treasure Hunter G je skrytá perla mezi RPGčky na SNESu a pár nedokonalostí u příběhu a nějaké hlubší propracování postav a názvů kalí celkový dojem jen puntičkářům, kteří by mohli být snad už hromadou dohraných her přesyceni :-) Za výbornou hratelnost bych klidně mohl vysolit i vyšší hodnocení, než ve finále dávám, protože se chci aspoň někdy držet při zemi a nechat si prostor pro příště.
Hodnocení 85%
Ringo
Komentáře
Okomentovat