Final Fantasy 3

Platforma: NES / Žánr: jRPG / Developer: Squaresoft / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1990 (2006 NDS remake)

Když se mi v dávné době, 20 let tomu je, otevřel svět japonských RPG, tak jsem si dal, jako obvykle, automaticky nějaké ty limity kvůli časovým důvodům, protože jRPG je mnoho a jsou většinou epicky rozsáhlé. Takovou hraniční linii byly pro mě vždy 8 bity a tak jsem si i u jRPG řekl, že do čehokoliv pod SNES nejdu.

Limity jsou samozřejmě od toho, aby se porušovaly. A tak jednoho dávného dne převládla touha si zahrát i další díly série a to ty obstaróžnější. Limit se posunul a já si řekl, že alespoň sjedu ty poslední díly na NESu od oblíbených sérií jako jsou Final Fantasy a Dragon Quest. A zjistil jsem, že jsou parádně hratelné a překvapivě promakané, ať už se jedná o Dragon Quest 4 nebo nyní popisované Final Fantasy 3.

Aby nedošlo k mýlce, jedná se o opravdový třetí díl Final Fantasy, který ve své době vyšel jen japonsky, nikoliv o pozdější US verzi Final Fantasy 3 z roku 1994, která byla v Japonsku již šestým dílem. Už jsem to myslím v nějakém článku o Final Fantasy vysvětloval, ale pro jistotu - FF1JP (1US), FF2JP, FF3JP, FF4JP (2US), FF5JP, FF6JP (3US).

Konec vysvětlování dilemat, půjdu rovnou k věci. Final Fantasy 1 a 2 v původní NES verzi trpěly mnohými neduhy danými dobou a technickými možnostmi. Rychlost nic moc, ovládání těžkopádné, ale hráči byli zvyklí, nic to neměnilo na tom, že se hlavně z Final Fantasy 1 stala legenda. Třetí díl ovšem považuji za převratný.

Zlý Warlock Xande se snaží získat krystaly světla. Máme zde tedy typickou Final Fantasy zápletku kolem krystalů. Nedaleko vesnice Ur dojde k zemětřesení, které odhalí jeskyni. Čtyři sirotci, které měl na starosti Topapa, místní stařešina, se vydají jeskyni prozkoumat a narazí na právě jeden z krystalů světla. Krystal dá čtveřici mocné schopnosti, čímž byli předurčeni se Xandovi postavit a zmařit jeho nekalé plány. Nutno podotknout, že příběhově hra mírně navazuje na Final Fantasy 1, což je docela ojedinělost, protože Final Fantasy hry přes shodné reálie obvykle přináší každým dílem zcela jiný svět, ničím nenavazující na díly předchozí.

Na to, že jde o NESovku s ještě místy chudou, ale naprosto účelnou grafikou, která po nakonec působí opravdu atmosféricky, má hra nejen strhující rozjezd, ale má také vynikající spád. Pořád se zde něco děje a prostě tak nějak pěkně šlape stále kupředu. Dalo by se říci, že to má kapku svou epičností takový spíše už SNESovský feeling. Je zde řada rozmanitých lokací (podíváte se i pod vodu) a několik zvratů oddálí domnělý závěr hry.

Hra již prakticky nabízí veškeré reálie, na které jsou fanoušci Final Fantasy série zvyklí z pozdějších dílů. Nechybí např. známý montér létajících strojů, které vás přenesou do dříve nedostupných lokací. O to je zajímavější, jak jsou zpracovány v této archaické grafice a strašně mě bavilo sledovat, jak je to při těch nižších technických možnostech (oproti např. SNESu) vlastně dokonalé a v hlavě se mi pořád honily věty jako sakra, to je tak dobré, tak dobré, chytře to na ty tehdejší poměry udělali...

Grafiku jsem označil za mírně chudou, ale není to tak v tom pravém smyslu. Třeba skvělý Dragon Quest 4 je graficky ještě o něco chudší. Final Fantasy 3 totiž vznikla v roce 1990 a tam už nastával postupný přechod na SNES. Dalo by se tedy říci, že je Final fantasy 3 takovým grafickým vrcholem 8bit konzole NES. Místy hra hýří opravdu detaily, že ještě mnohé prvotní hry z následného pokročilejšího SNESu vypadaly v mnohém místy podobně, například taková Lufia 1. 

Hudební zpracování je naprosto bezchybné, stojí za ním věhlasný Nobuo Uematsu. Final Fantasy mají obvykle jedny z nejlepších soundtracků, jaké můžete počítačových hrách slyšet. Ne-li vůbec nejlepší. 

Shodou okolností, jako Dragon Quest 3 přišel s job systémem, Final Fantasy 3 jej použije rovněž a tak máme první prototyp Final Fantasy, kde můžete postavě volit, a později měnit, povolání. Kromě zisku expů pro danou postavu navíc také získáváte povýšení ve své momentálně prováděné profesi a získané schopnosti zůstanou postavě i po té, co povolání změní na jiné. 

Změna povolání je navíc závislá na zisku bodíků, které změnu povolání umožní. Jsou zde tedy desítky možností vývoje postav, záleží jen na tom, co si hráč zvolí. Kdo má hodně času a chce si třeba půl roku jen tak grindovat, může klidně všechny postavy naučit všechno.

Souboje probíhají hezky tahovým způsobem, takže si pěkně máte čas z menu vybrat útoky, schopnosti a magii a tak zužitkovat piplání vlastních postav v ostrém střetu proti nepřátelům. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti :-)

V roce 2006 vyšel remake této hry na konzoli Nintendo DS, který se navíc stal předlohou pozdějším verzím hry na mobily (2012) i verzi na STEAMu (2014). A tak se konečně hra dostala oficiálně i na západ. My, kdož jsme provaření emulátorovou scénou, jsme si NES verzi mohli zahrát již dříve s fandovským překladatelským patchem. Remake zmiňuji také proto, že jsem si jej samozřejmě také pořídil, abych měl originálku FF3 a dohrál jsem si i ten.

Nabízí se tedy porovnání obou verzí, té z roku 1990 na NES a remake 2007 na NDS. Je to porovnávání složité. Původní Final Fantasy 3 měla svůj styl, svou atmosféru. Každý remake tohle prakticky vždy naruší. Samozřejmě se snažili na NDS hru vyšperkovat, má dokonale intuitivní svižné menu, zvýšily se grafické detaily. 

Jenže ta remaková snaha o 3D postavičky nevyšla zrovna moc pozitivně. Stejně jako ty mázlé textury na objektech. Nicméně jinak se hra nijak zásadně nepřekopávala, příběh i gameplay zůstaly věrné předloze, takže je fajn, že remake hry vyšel a nejaponci si jej tak mohou oficiálně zahrát. Pořád ale jednoznačně doporučuji si nejprve zahrát pod emulátorem NESu i původní verzi.


Hodnocení: 90%
NDS remake 80%


Ringo

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z gameplay videa z Youtube.