Dragon Quest 5: Hand of the Heavenly Bride
Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Chunsoft Co./ Vydavatel: Enix / Rok: 1992 (2008 NDS remake Square-Enix)
Dragon Quest 5 považuji jednoznačně za nejlepší díl Dragon Quest série. Samozřejmě jsem toho mnoho oprávněně vybásnil o Dragon Quest 8 na Playstation 2 s tím, že ta hra nabízela asi vrchol všeho možného snažení, kterého šlo k danému datu u jRPG dosáhnout a byla to hra, kvůli které se vyplatilo Playstation 2 pořídit, ale to je jiný příběh. Srdcovkou a jasně přelomovým dílem je totiž právě Dragon Quest 5 na SNES. Už díly 3 a 4 na stařičký NES dokázaly, že Enix nejsou jen nějací začátečníci, ale pátý díl svou příběhovou strukturou ve své době potvrdil, že tady není jen Squaresoft s dech beroucí epickou Final Fantasy 4. Dragon Quest 5 totiž dějem a příběhovými postupy dokázal Final Fantasy 4 i Final Fantasy 5 bezpečně konkurovat.
Co nikdy nepochopím je to, že si Japonci ty nejlepší díly nechají jen pro sebe. Dragon Quest 5 totiž vychází jen v Japonsku a západní trh si musí počkat až na díl sedmý na Playstationu 1. Japonci totiž někdy (nevím, jestli třeba i oprávněně) západní hráče podceňují a nabudou pocitu, že něco nemají šanci pochopit a tak to tam ani nevydají. V dobách SNESu byl tedy RPG trh na západě značně omezen díky tomu, že tam vyšlo jen něco málo z toho, co Japonci vydali. Po roce 2000 můžeme děkovat fandovským překladatelským týmům a emulátorům SNESu a dostupnosti herních ROMek (tak se nazývají soubory převedeny z herních cartridge) a můžeme si tak ty hry užít i na PC a o mnoho let později i oficiálně a legálně v remacích na konzoli NDS. Během hraní Dragon Questu 8 někdy v tom roce 2006 jsem zároveň rozjel i Dragon Quest 5 pod SNES emulátorem a nestačil se divit, jak v té hře již vše podstatné vlastně je a neměl jsem pocit nějakého propastného downgradu. Naopak.
Ale začněme konkrétně k DQ5 od začátku. Přesto, že série Dragon Quest zahájila éru japonských RPG, vedle pozdějších Final Fantasy se vždy DQ jeví tak trochu jako chudý příbuzný, nicméně i v tomto spočívalo kouzlo této série, která si našla spoustu skalních fanoušků, jejichž komunita je údajně dokonce větší, než komunita fandů Final Fantasy. Dragon Quest totiž konzervativně lpí na svém zažitém systému tahových soubojů, vývoji postav a nesnaží se každým dílem způsobit revoluci, prostě přinese svým fandům přesně to, co si přejí a co očekávají. Netrápí se ani tím, že menu, jako inventář, soupiska postav, bojová menu a pod., jsou v každém díle naprosto úsporně textová, bílé na černém a nepotřebuji kudrlinkovat s nějakými grafickými podklady.
Hra začíná porodem, nervózní otec se prochází po sále, zatímco matka rodí dítě, vás. Nakonec je otec přizván k dítěti, s matkou mu dají jméno, jenže....jak už to v dobách středověku bývá, ne vše se vždy povede...nebudu více spoilovat, příběh má totiž krásné (smutné i hezké) pochody a nakonec i rozuzlení. Zajímavá je nenápadná hra na emoce, které vás zasáhnou, a to i přes to ,že je hra nepředkládá v nějakých pompézních formách, prostě spousta věcí vám dojde samo a v mnoha momentech si jen řeknete "tvl." Vše v příběhu sedí a jen se plácnete vždycky do čela - "no jo, vždyť vlastně..." Kouzlo japonských RPG her je tady v tomto směru nepřekonatelné.
Po herní stránce toho hra nabízí opravdu mnoho, i když by to člověk, vzhledem k docela úspornému, ale přitom roztomilému zpracování, nečekal. Spousta měst, dungeonů, luk, strání, lesů a hor, zapomenutých ruin a věží, to vše budete muset projít. Nabídka je v tomto směru opravdu bohatá. Mnoho NPC postav vám zadá zajímavé questy a samozřejmě vás navede na další cesty v příběhu. Tady hra prostě nemá chybu, volí jednoduché, ale zároveň účelné a zajímavé postupy.
V soubojích si tady vývojáři nehrají na nic převratného, bitvy jsou na tahy ovládány naprosto jednoduše, útok, magie, obrana, použití předmětu. Nic více, nic méně. Ale v jednoduchosti je někdy krása, je to zábavné a účelné. Vzhledem k možnosti rozšířit partu si je nutno zvolit tu bojovou, v tom nabízí hra docela dost kombinací.
Převratný je ovšem systém lovu příšerek, tady je hra v podstatě průkopníkem všech těch Pokémonů. Jde tady totiž ulovit velké množství nepřátel, které si ochočíte a oni pak bojují po vašem boku, normálně se vyvíjejí jako vaše postavy, učí se nové schopnosti, levelují, dáváte jim výbavu atd. Někdy nastávají zajímavá dilemata, jestli mít v bojové partě vlastní humanoidní postavy, které vás doprovázejí příběhem nebo do bojů nasadit jen kombinace různých nalovených potvor.
Vývoj postav po RPG stránce kopíruje v podstatě předepsanou šablonu pro každou z postav, důležité je jen nasbírat dost zkušeností a levelů a postavám už pak samo přibývá to, co mají dáno do vínku. Opět sázka na to, že v jednoduchosti je krása a Enixu to prostě u Dragon Quest série vždy vycházelo a stále vychází.
Kdybyste i přes to měli málo, tak hra nabízí mnoho tradičních subquestů, díky kterým můžete nasbírat unikátní výbavu a zbraně. Je tady Medal King, kterému donášíte zlaté mince, které najdete různě poschovávané. Potom je tady kasíno se spoustou her, poker, hrací automat, desková hra a také turnaj v souboji Slimů, což je základní verze potvůrky, vypadající jako modrá kapka s očima a ústy.
Graficky je hra docela roztomilá, je pěkně malovaná, nicméně detaily působí slabším dojmem než o dva roky starší Final Fantasy 4. Jsou zde pěkné lokace, ale z Fina Fantasy 4 víte, že by mohly být ještě hezčí, stejně jako všechna ta úsporná menu. Na druhou stranu je velmi překvapující, kolik fantasie dokáže tahle hra v hráči vzbudit a kolik obsahu dokáže předložit v takto jednoduché formě a přesně v tomto jsou hry tohoto typu pro mě zajímavější, než do puntíku vyšperkované next gen záležitosti.
Hudba je popsatelná asi tolik, jako v každé hře, musíte si to poslechnout a pak zhodnotíte, zda je to ok. Dragon Quest používá v celé sérii podobné melodické motivy, stejně tak to dělá ale i Final Fantasy. Proto vás nepřekvapí, že po konci souboje zaúpí stejná fanfárová znělka, jakou znáte už ze spoustu předchozích dílů. Každopádně melodický podkres hry není vůbec špatný a je docela návykový.
Čím si mě tato hra vlastně získala? Hrál jsem ji prakticky zároveň s Dragon Quest 8 a nabízelo se mi tak zajímavé srovnání. Přes všechna zjednodušení dokázal Dragon Quest 5 připravit tak bohatý obsah, ať už jde o rozmanitost prostředí, nepřátel, spolubojovníků, příšerek na ochočení, dějové zápletky, pěkné grafické motivy, že by jiné, komerčně i zpracováním honosnější hry, mohly jen závidět. A proč je tento díl nejlepší? Jednoznačně díky atmosféře a příběhu, epičnost je chytře skrytá, ale vnímáte ji na 100%. Další díly se jen více či méně přiblížily, mohly přinést technicky lepší materiál, ale obsahem Dragon Quest 5 jasně vítězí. Takže doporučuji hned 2 věci. Za 1. nahodit SNES emulátor, ROMku s hrou a překladatelský patche a dohrát do konce. 2. Následně, pokud máte Nintendo DS, nahodit remake a dohrát i ten, protože je stejně povedený s tím, že vyšperkovává Dragon Quest 5 i po těch technických stránkách typu user friendly, na které jsme zvyklí v dnešní rozežrané době. K remakům něco řeknu ještě v dodatku pod hodnocením.
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn: Hru jsem na SNES dohrál dávno a tak se mé screeny bohužel nedochovaly, takže obrázky ze hry jsou převzaty z internetu. NDS verzi jsem dohrál rovněž, ale fotky z NDS hraní jsou takové, jaké předvedu níže :-)
Originálka hry na NDS + foto z hraní:
Nyní k remakům:
2004 Playstation 2 - Dragon Quest 5 nejprve vyšel v remaku v roce 2004 na Playstation 2, opět ovšem jen japonsky. Šlo o kompletně předělaný engine do 3D. Vypadá hezky, ovšem pro fanoušky kreslené grafiky ze SNESu už jde tímto o trochu jinou hru. Po herní stránce však nepřichází hráč o nic a díky monstróznímu grafickému pojetí hra jakoby ještě více narostla po stránce epičnosti.
2008 Nintendo DS - Což ostatně platí i pro remake na Nintendo DS z roku 2008, kde je plně využit engine Dragon Questu 7 z PS1. Vypadá také hezky, některé věci docela prokoukly, hlavně úvodní loď. Nicméně se malinko vytratila roztomilost, přes zdokonalení některých objektů a dokonce možnosti si otáčet v 3D třeba lokality měst bych grafiku oproti SNESové nazval jako malinko dirty, je prostě vidět, že už tam není namalovaný každičký pixel, ale je použito různých rozmazávacích grafických praktik. Na druhou stranu se i v enginu z DQ7 grafici snažili grafiku co nejvíce přiblížit originálu, takže hráči SNES verze budou bezpečně rozeznávat lokality, které znaly ze SNES verze. Navíc featury, které umožňují dva displaye NDSka jsou velmi potěšující, například všudypřítomná mapa nebo přehledy statistik v soubojích.
Dragon Quest 5 považuji jednoznačně za nejlepší díl Dragon Quest série. Samozřejmě jsem toho mnoho oprávněně vybásnil o Dragon Quest 8 na Playstation 2 s tím, že ta hra nabízela asi vrchol všeho možného snažení, kterého šlo k danému datu u jRPG dosáhnout a byla to hra, kvůli které se vyplatilo Playstation 2 pořídit, ale to je jiný příběh. Srdcovkou a jasně přelomovým dílem je totiž právě Dragon Quest 5 na SNES. Už díly 3 a 4 na stařičký NES dokázaly, že Enix nejsou jen nějací začátečníci, ale pátý díl svou příběhovou strukturou ve své době potvrdil, že tady není jen Squaresoft s dech beroucí epickou Final Fantasy 4. Dragon Quest 5 totiž dějem a příběhovými postupy dokázal Final Fantasy 4 i Final Fantasy 5 bezpečně konkurovat.
Co nikdy nepochopím je to, že si Japonci ty nejlepší díly nechají jen pro sebe. Dragon Quest 5 totiž vychází jen v Japonsku a západní trh si musí počkat až na díl sedmý na Playstationu 1. Japonci totiž někdy (nevím, jestli třeba i oprávněně) západní hráče podceňují a nabudou pocitu, že něco nemají šanci pochopit a tak to tam ani nevydají. V dobách SNESu byl tedy RPG trh na západě značně omezen díky tomu, že tam vyšlo jen něco málo z toho, co Japonci vydali. Po roce 2000 můžeme děkovat fandovským překladatelským týmům a emulátorům SNESu a dostupnosti herních ROMek (tak se nazývají soubory převedeny z herních cartridge) a můžeme si tak ty hry užít i na PC a o mnoho let později i oficiálně a legálně v remacích na konzoli NDS. Během hraní Dragon Questu 8 někdy v tom roce 2006 jsem zároveň rozjel i Dragon Quest 5 pod SNES emulátorem a nestačil se divit, jak v té hře již vše podstatné vlastně je a neměl jsem pocit nějakého propastného downgradu. Naopak.
Ale začněme konkrétně k DQ5 od začátku. Přesto, že série Dragon Quest zahájila éru japonských RPG, vedle pozdějších Final Fantasy se vždy DQ jeví tak trochu jako chudý příbuzný, nicméně i v tomto spočívalo kouzlo této série, která si našla spoustu skalních fanoušků, jejichž komunita je údajně dokonce větší, než komunita fandů Final Fantasy. Dragon Quest totiž konzervativně lpí na svém zažitém systému tahových soubojů, vývoji postav a nesnaží se každým dílem způsobit revoluci, prostě přinese svým fandům přesně to, co si přejí a co očekávají. Netrápí se ani tím, že menu, jako inventář, soupiska postav, bojová menu a pod., jsou v každém díle naprosto úsporně textová, bílé na černém a nepotřebuji kudrlinkovat s nějakými grafickými podklady.
Hra začíná porodem, nervózní otec se prochází po sále, zatímco matka rodí dítě, vás. Nakonec je otec přizván k dítěti, s matkou mu dají jméno, jenže....jak už to v dobách středověku bývá, ne vše se vždy povede...nebudu více spoilovat, příběh má totiž krásné (smutné i hezké) pochody a nakonec i rozuzlení. Zajímavá je nenápadná hra na emoce, které vás zasáhnou, a to i přes to ,že je hra nepředkládá v nějakých pompézních formách, prostě spousta věcí vám dojde samo a v mnoha momentech si jen řeknete "tvl." Vše v příběhu sedí a jen se plácnete vždycky do čela - "no jo, vždyť vlastně..." Kouzlo japonských RPG her je tady v tomto směru nepřekonatelné.
Po herní stránce toho hra nabízí opravdu mnoho, i když by to člověk, vzhledem k docela úspornému, ale přitom roztomilému zpracování, nečekal. Spousta měst, dungeonů, luk, strání, lesů a hor, zapomenutých ruin a věží, to vše budete muset projít. Nabídka je v tomto směru opravdu bohatá. Mnoho NPC postav vám zadá zajímavé questy a samozřejmě vás navede na další cesty v příběhu. Tady hra prostě nemá chybu, volí jednoduché, ale zároveň účelné a zajímavé postupy.
V soubojích si tady vývojáři nehrají na nic převratného, bitvy jsou na tahy ovládány naprosto jednoduše, útok, magie, obrana, použití předmětu. Nic více, nic méně. Ale v jednoduchosti je někdy krása, je to zábavné a účelné. Vzhledem k možnosti rozšířit partu si je nutno zvolit tu bojovou, v tom nabízí hra docela dost kombinací.
Převratný je ovšem systém lovu příšerek, tady je hra v podstatě průkopníkem všech těch Pokémonů. Jde tady totiž ulovit velké množství nepřátel, které si ochočíte a oni pak bojují po vašem boku, normálně se vyvíjejí jako vaše postavy, učí se nové schopnosti, levelují, dáváte jim výbavu atd. Někdy nastávají zajímavá dilemata, jestli mít v bojové partě vlastní humanoidní postavy, které vás doprovázejí příběhem nebo do bojů nasadit jen kombinace různých nalovených potvor.
Vývoj postav po RPG stránce kopíruje v podstatě předepsanou šablonu pro každou z postav, důležité je jen nasbírat dost zkušeností a levelů a postavám už pak samo přibývá to, co mají dáno do vínku. Opět sázka na to, že v jednoduchosti je krása a Enixu to prostě u Dragon Quest série vždy vycházelo a stále vychází.
Kdybyste i přes to měli málo, tak hra nabízí mnoho tradičních subquestů, díky kterým můžete nasbírat unikátní výbavu a zbraně. Je tady Medal King, kterému donášíte zlaté mince, které najdete různě poschovávané. Potom je tady kasíno se spoustou her, poker, hrací automat, desková hra a také turnaj v souboji Slimů, což je základní verze potvůrky, vypadající jako modrá kapka s očima a ústy.
Graficky je hra docela roztomilá, je pěkně malovaná, nicméně detaily působí slabším dojmem než o dva roky starší Final Fantasy 4. Jsou zde pěkné lokace, ale z Fina Fantasy 4 víte, že by mohly být ještě hezčí, stejně jako všechna ta úsporná menu. Na druhou stranu je velmi překvapující, kolik fantasie dokáže tahle hra v hráči vzbudit a kolik obsahu dokáže předložit v takto jednoduché formě a přesně v tomto jsou hry tohoto typu pro mě zajímavější, než do puntíku vyšperkované next gen záležitosti.
Hudba je popsatelná asi tolik, jako v každé hře, musíte si to poslechnout a pak zhodnotíte, zda je to ok. Dragon Quest používá v celé sérii podobné melodické motivy, stejně tak to dělá ale i Final Fantasy. Proto vás nepřekvapí, že po konci souboje zaúpí stejná fanfárová znělka, jakou znáte už ze spoustu předchozích dílů. Každopádně melodický podkres hry není vůbec špatný a je docela návykový.
Čím si mě tato hra vlastně získala? Hrál jsem ji prakticky zároveň s Dragon Quest 8 a nabízelo se mi tak zajímavé srovnání. Přes všechna zjednodušení dokázal Dragon Quest 5 připravit tak bohatý obsah, ať už jde o rozmanitost prostředí, nepřátel, spolubojovníků, příšerek na ochočení, dějové zápletky, pěkné grafické motivy, že by jiné, komerčně i zpracováním honosnější hry, mohly jen závidět. A proč je tento díl nejlepší? Jednoznačně díky atmosféře a příběhu, epičnost je chytře skrytá, ale vnímáte ji na 100%. Další díly se jen více či méně přiblížily, mohly přinést technicky lepší materiál, ale obsahem Dragon Quest 5 jasně vítězí. Takže doporučuji hned 2 věci. Za 1. nahodit SNES emulátor, ROMku s hrou a překladatelský patche a dohrát do konce. 2. Následně, pokud máte Nintendo DS, nahodit remake a dohrát i ten, protože je stejně povedený s tím, že vyšperkovává Dragon Quest 5 i po těch technických stránkách typu user friendly, na které jsme zvyklí v dnešní rozežrané době. K remakům něco řeknu ještě v dodatku pod hodnocením.
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn: Hru jsem na SNES dohrál dávno a tak se mé screeny bohužel nedochovaly, takže obrázky ze hry jsou převzaty z internetu. NDS verzi jsem dohrál rovněž, ale fotky z NDS hraní jsou takové, jaké předvedu níže :-)
Originálka hry na NDS + foto z hraní:
Nyní k remakům:
2004 Playstation 2 - Dragon Quest 5 nejprve vyšel v remaku v roce 2004 na Playstation 2, opět ovšem jen japonsky. Šlo o kompletně předělaný engine do 3D. Vypadá hezky, ovšem pro fanoušky kreslené grafiky ze SNESu už jde tímto o trochu jinou hru. Po herní stránce však nepřichází hráč o nic a díky monstróznímu grafickému pojetí hra jakoby ještě více narostla po stránce epičnosti.
2008 Nintendo DS - Což ostatně platí i pro remake na Nintendo DS z roku 2008, kde je plně využit engine Dragon Questu 7 z PS1. Vypadá také hezky, některé věci docela prokoukly, hlavně úvodní loď. Nicméně se malinko vytratila roztomilost, přes zdokonalení některých objektů a dokonce možnosti si otáčet v 3D třeba lokality měst bych grafiku oproti SNESové nazval jako malinko dirty, je prostě vidět, že už tam není namalovaný každičký pixel, ale je použito různých rozmazávacích grafických praktik. Na druhou stranu se i v enginu z DQ7 grafici snažili grafiku co nejvíce přiblížit originálu, takže hráči SNES verze budou bezpečně rozeznávat lokality, které znaly ze SNES verze. Navíc featury, které umožňují dva displaye NDSka jsou velmi potěšující, například všudypřítomná mapa nebo přehledy statistik v soubojích.
Komentáře
Okomentovat