Dragon Quest 2: Luminaries of the Legendary Line

Platforma: NES / Žánr: jRPG / Developer: Chunsoft Co. / Vydavatel: Enix / Rok: 1987 NES (1993 SNES remake)

Druhý díl legendárního Dragon Questu, coby jednoho z prvních vzorů japonských RPG her, musel nutně přijít s nějakými novinkami, aby si udržel prvenství, jelikož období vývoje her v dekádě 85 - 95 bylo opravdu překotné a každá hra měla představovat v podstatě nový mustr toho, jak se to od příště má dělat minimálně. V prvním díle hráč ovládal jednu jedinou postavičku. Novinkou v díle druhém je to, že ovládáte a trénujete postavičky hned tři.

Dragon Quest 2 se odehrává 100 let po prvním díle. Zloduchem je zde tentokráte zlý mág Hargon, který se snaží vyvolat démona Malrotha. K vyvolání démona potřebuje získat co největší moc a sílu. A tak zaútočí na hrad Moonbrooke, který snadno dobude. Z hradu se však podaří jednomu z obránců utéci a prchnout do sousedního království Midenhall. Varuje tamního krále, že by mohl být další na řadě a že je třeba Hargona zastavit a zničit.

Král povolává vás, jako potomka slavného bojovníka Lota (z prvního dílu), abyste se zlému mágovi postavili a porazili jej. A jak už to v japonských RPG bývá, obhlédnete úvodní město, nakoupíte výbavu, za městem pobijete nějaké ty potvory v tahových soubojích. Z nich získáte peníze na ještě lepší výbavu a jakmile budete mít maximum možného pro danou lokaci, vydáváte se dále. Přes lesy, louky, moře, do dalších měst, dungeonů, věží, plníte questy a levelujete hrdinu. Lépe řečeno hrdiny. A to vše proto, abyste získali prostředky a sílu k tomu porazit zlého Hargona.

Z dnešního pohledu není Dragon Quest 2 ničím překvapivý a jde o japonské RPG v naprosto základní podobě. Není se samozřejmě co divit, protože jde o druhé japonské RPG v této na svou dobu převratné formě. Ne, že by nějaké snahy o RPG v Japonsku nebyly i před tím, ale rozhodně ne v takovéto komplexní a rozsáhlé podobě. Na dnešní dobu je to však opravdu prachsprostý základ. Ale představte si, že máte rok 1987, RPGček je ještě jako šafránu a pak vám někdo předhodí obrovský propracovaný svět, jako byl v Dragon Questu 2. Na PC tomu mohla tehdy konkurovat snad jen Ultima 4.

Pokud si hru dnes zahrajete na NESu jako osmdesátkové retro i s neduhy s tím spojenými a budete to brát jako realitu tehdejší doby, bude pro vás Dragon Quest 2 vynikající RPG hrou. Lze zvolit ale ještě lepší variantu. Já osobně se přiznám, že když jsem kdysi dávno Dragon Quest 2 hrál a dohrál, sáhnul jsem, stejně jako v případě prvního dílu, až po remaku z roku 1993 na SNESu (hráno pod emulátorem s překládacím patchem do Angličtiny). Už jen proto, že byl svižnější a graficky prostě barevnější a hezčí.

Dragon Quest 2 přišel s velkou změnou, kterou jsem už naznačil na začátku. Nebudete celou hru procházet s hrdinou jedním, ale získáte dva další spolubojovníky. A to povoláním léčitel a mág. Změna to byla určitě k lepšímu, v soubojích lze více taktizovat a rovněž boj proti nepřátelům není jen jeden na jednoho, ale už na vás nepřátelé útočí ve skupině. Jak byl ale tento koncept ještě trochu v plenkách zjistíte přibráním právě kouzelníka. A je to taky největší neduh hry. 

Kouzelník má totiž na prvním levelu tak zoufale malý počet hit pointů, že dostat k němu zkušenosti, a vyhnat jej na další level, je doslova peklo. I ty nejslabší potvory se v souboji zaměří právě na něj a zabijí jej. Oživíte jej sice zpět kouzlem, jenže samozřejmě ze souboje nezíská expy a tak je třeba zkoušet a zkoušet, dokud nějaké ty souboje nepřežije, nezvýší se mu level a nezíská pár hit pointů navíc. Ale ani na dalších levelech to není žádná hitparáda a často bude souboj veden způsobem - stihněme oživit mága ještě během souboje, než dáme poslední ránu nepříteli.

Stejně, jako první díl, není Dragon Quest 2 ještě nijak bohatý ani po té grafické stránce. Oproti konkurentům ve své době na NESu je to samozřejmě maximum možného na rok 1987. Ale i v tom SNES remaku vykazuje značné grafické limity, jelikož tento remake spočívá hlavně v přidání barev a obohacení stávajícího schématu obrazovek, nikoliv v kompletním překreslení designu lokací. Znát to je zejména ve městech, kde uvidíte vesměs jen půdorysy budov bez střech, jako to bylo v NES verzi. 

Tím sice zůstává Dragon Quest 2 svůj i v novém grafickém kabátku, ovšem i s těmi limity, které stále odpovídají místy éře osmibitů. SNES remake vůbec nelze porovnávat s konkurencí tehdy aktuálních her na SNESu z roku 1993 jako byly Breath of Fire nebo Secret of Mana, ale ani o dva roky starší Final Fantrasy 4 z roku 1991. Přesto je však malebný a líbivý. Například venkovní lokace a soubojové obrazovky se docela povedly a v podstatě odpovídají standardu, který je k vidění například už v SNESovém Dragon Questu 5. 

Čím se ovšem může SNES verze opravdu pochlubit, tak to je hudba. Ale ony obecně SNESovky zní po hudební stránce monumentálně a remake Dragon Questu 2 není výjimkou.

Přes nějaké ty designérské chybky a zastaralou, místy osmibitově působící, limitovanou grafiku je však Dragon Quest 2 vcelku povedená hra. Je sice oproti prvnímu dílu více prudérní a často se tady umírá, ale není k hráči vyloženě krutá. Když zemře celá parta, objevíte se v nejbližším hradě a utrpíte jen ztrátu poloviny peněz. Hra na svou dobu příjemně překvapuje svým rozsahem a rozmanitostí lokací. Rozhodně v rámci kompletace sérií stojí za to si jej dohrát a pokořit jej. A to nejen pro pocit "mám splněno", ale proto, že se dá i u takto staré hry solidně pobavit. 

Je to jednoznačně klasika a základ japonských RPG her. SNESové remaky Dragon Quest 1&2 byly naportovány i na mobily. Tak pro koho by hraní tohoto přímo na PC představovalo nějaké zásadní zdržení od megalomanštějších kousků, může si Dragon Questem 2 třeba zpříjemnit nějaké cestování hraním na mobilu. 

Hodnocení: 70%

Ringo 

Pár screenů z NES verze z roku 1987: