Dragon Quest 3: The Seeds of Salvation

Platforma: NES / Žánr: jRPG / Developer: Chunsoft Co./ Vydavatel: Enix / Rok: 1988 (1996 SNES remake)

Dragon Quest 3 je v jistém slova smyslu první kvalitativně plnohodnotný díl slavné série Dragon Quest (známý na západě v anglické lokalizaci jako Dragon Warrior). Hra vyšla původně na NES, ale dočkala se remaku na Gameboy Color a hlavně nádherného remaku na SNESu, kde byla hra obohacena o krásnou plně barevnou grafku.

Dragon Quest 3 je klasické japonské RPG s tahovými souboji a spoustou levelování vašich postav v různých povoláních, která lze během hry měnit. Dragon Questy jsou v Japonsku tak trochu oblíbenější, než série Final Fantasy, takže by určitě neměly uniknout žádnému fanouškovi RPG her. Jsou sice interfacem, graficky, i příběhově, kapku jednodušší a přímočařejší, než Final Fantasy hry, na druhou stranu prakticky položily základ japonskému RPG žánru a jsou silně postaveny na levelování všeho možného, od postaviček až po různé příšerky, čímž tak trochu předběhly i slavné Pokémony.

Tento díl Dragon Questu už nepůsobí tak raně a nedokonale, jako jeho první dva předchůdci, kde se autoři teprve učili implementovat souhru více než jedné postavičky v partě (v prvním díle jste ovládali jednu postavičku, v druhém už tři). Třetí díl je prakticky šablonou pro všechny následující díly této série a ovládáte zde aktivně až 4 charaktery. Samozřejmě má tento díl svá specifika a stejně jako je tomu u Final Fantasy, tak každý díl se s menšími nebo většími obměnami snaží nebýt tím samým, co díl předchozí.

Velkou novinkou Dragon Questu 3 je možnost vytvářet si vlastní postavy, zvolit jim povolání, které chcete a mít tak partu vytvořenou z vlastních charakterů, pokud vám nejsou po chuti ty předdefinované, které můžete najmout v guildě.

Tak by se dal Dragon Quest 3 stručně shrnout do popisku, ale pojďme se na hru podívat trochu blíže. Tentokráte se budu spíše věnovat remaku hry, protože právě ten jsem kdysi dávno (počátkem  roku 2013) dohrál. Do originál NES verze hry se mi nechtělo, přišla mi ještě kapánek těžkopádná. Proto nijak zvlášť nebudu hodnotit grafiku, protože NES verze je samozřejmě strašně chudá a remake naopak využívá již všech fines grafiky 16 bitové konzole SNES. Což můžete posoudit z okolních obrázků.

Když si porovnáme třetí díl s Dragon Questy 1 a 2, tak pocítíme neskutečný pokrok vpřed. Ještě v druhém díle bylo obtížné se sehrát s třemi postavičkami, velmi slabý mág z počátku nepřežil žádný souboj a byl spíše přítěží. Zato v třetím díle si můžete nadefinovat až 4 postavy do aktivní party jaké chcete a dokonce můžete volit povolání. 

Omezení 4 charakterů na souboj však není celkovým početním limitem postav, které můžete ve hře mít. V hospodě si můžete nadefinovat další a různě si partu pak promíchávat, čímž lze herní dobu natáhnou do astronomických čísel odehraných hodin. Nalevelovat totiž více jak 4 postavy zabere opravdu hodně času.  

Dragon Quest 3 tady byl navíc o krok kupředu před soudobými konkurenty z Final Fantasy a přišel s oblíbeným job systémem. Tedy možnosti postavě vybrat povolání a po 20. levelu mít možnost povolání změnit s tím, že postavě zůstaly určité schopnosti z povolání předchozího. Tím možnosti prakticky nekonečné zábavy s vytvářením spousty postav a střídáním povolání ještě stoupá.

Můžete si tak pěkně nakombinovat např. battle mága s léčitelskými schopnostmi. PCčkáři znalí Wizardry 6 a 7 jistě znají možnosti točit v těchto hrách povolání. Tak Dragon Quest 3 s tímhle přišel už v roce 1988. Final Fantasy tento systém napodobila dílem s číslovkou rovněž 3 a to až v roce 1990. K dokonalosti byl tento systém později doveden ve Final Fantasy 5, Dragon Quest série se nenechala zahnabit a pokračovala v tomhle systému v 6. a 7. díle, ale to je jiný příběh. Zpět k dílu třetímu.

Dalším aspektem v charakterech postav je personality, tedy osobnost. Vaše hlavní postava má samozřejmě personality Hero, čili hrdina. To je dané. U ostatních postav je personality, tedy osobnost, určena při generování postavy, ale v průběhu hry lze různě měnit například pomocí knih. Každá personality ovlivňuje postavě statistiky a dodává jí jak bonusy, tak postihy. Celkově z toho vyplývá, že každá osobnost bude mít do vínku dané určité předurčení k tomu, jaké povolání pak bude primárně volit.

Malinko nastíním příběh. Na začátku hry si vyberete, zda jste syn nebo dcera slavného bojovníka Ortegy, čímž zvolíte hlavnímu hrdinovi/hrdince, pohlaví. Stanete se vyvoleným k porážce zlého Baramose, který se snaží zničit svět. Král země Aliahan vás vyzve k tomuto úkolu a půjdete tak ve šlépjejích svého otce, který pravděpodobně zahynul při pokusu Baramose porazit. Nutno podotknout, že události Dragon Questu 3 se časově odehrávají ještě před předchozími dvěma díly. Dějově jde tedy o trilogii, která na sebe má návaznost.

Na svou dobu byl příběh velmi zajímavý a ačkoliv byl po japonksu  klasicky lineární, nabízel sem tam nějaké ty zvraty a udržel v hráči potřebné napětí.  V čem je však rozdíl oproti dílům předchozím, kdy postavy byly dané charaktery s nějakou minulostí, historii a osobní angažovaností v příběhu, tak zde jsou charaktery dosti anonymní a je to dáno tím, že si je na začátku můžete vlastně vytvořit. Čím větší modifikovatelnost charakteru ve hře, tím menší svázanost s osobnostními vlastnostmi. Tak už to holt je. Osobnost postav je tedy definována hlavně statisticky. 

I přes mírné odosobnění postav nabízí hra velmi příjemnou škálu úkolů a questů, které vás do děje vtáhnou. Zajímavé je zakomponování střídání dne a noci a některé questy jsou tak na změnu denní doby navázány. Čili něco půjde opravdu splnit jen v noci, jiné věci zase jen přes den. Samozřejmě v dnešní době to není již nic neobvyklého, ale tehdy, na to že to bylo ještě na NES, to prostě byl zajímavý aspekt ve hře, který tomu všemu dodal patřičnou hloubku.  

Celkové pojetí světa v Dragon Questu velmi nápadně připomíná naší planetu Zemi. Strukturou kontinentů totiž úmyslně odráží opravdové reálie naší planety Země, zasazené obdobím někam do středověku. Mnohé kontinenty vám budou tedy velice povědomé včetně kulturního a architektonického odrazu jednotlivých lokalit v daných geografických oblastech.

Souboje jsou tahové a jejich popisem bych prakticky opakoval vše, co jsem popsal v mnoha japonských RPG hrách. Prostě každý chvilku tahá pilku, navolíte postavám potřebné útoky, kouzla a se soupeřem se takto střídáte, dokud z toho někdo nevyjde vítězně.

Dalším klasickým jRPG aspektem je grindování. Já jej mám do určité míry rád, grinduji v každé hře, kde to jde. Samozřejmě jak se příliv expů na vyšších levelech zpomaluje, tak má trpělivost poleví a místo nekonečného bojování se posunu dále v ději. Někomu tento systém vyhovuje, někdo jej nesnáší. To už je na nátuře hráče. Mě třeba bavilo točit ty povolání a snažit se dosáhnout v každém, které jsem postavě přidělil, maximálního skillu. 

V případě, že vás hra zaujala a budete si ji chtít zahrát, určitě sáhněte po emulátoru SNESu a remaku hry na tuto platformu. Budete muset také použít překladatelský patche, protože remake na SNES Japonci nepustili tehdy na západ a tak nebyl oficiálně přeložen do angličtiny. Komu se ale nechce štelovat SNES emulátor, tak má v dnešní době ještě jednu možnost. Hra totiž v tom SNESovém remaku vyšla na mobily, stejně jako spousta dalších her ze SNESu, Nintenda DS nebo 3DS, takže komu nevadí mobilní hraní, může si hru oficiálně koupit a zahrát na mobilu.

Nakonec bych tuto hru klasifikoval jako první opravdu monstrózní japonské RPG, z kterého ty další pak tak nějak vycházejí, jen k tomu přilepovaly různé technické dokonalosti (v mezích pokroku) a rozdílné příběhy či mechaniky soubojů a vývoje postav. Konzervativní Dragon Quest navíc rád zachovává to, co funguje. Je to takový rukopis této série. Zahrajete si osmý díl a víte, že když si zahrajete zpětně tento třetí, pak čtvrtý či pátý, budete v těchto hrách stále jako doma.

Hodnocení: 85%

Ringo

Porovnání s původním Dragon Warriorem 3 na konzoli NES:

Další galerie obrázků ze SNES remake verze: