Info č. 26 - splněná pětiletka, letní dovolená a tak vůbec

 

Tento text má nějakých sedm dní zpoždění. A to jednoduše proto, že přesně před pěti lety a přesně před sedmi dny (29.7.2019) vzniknul tento blog. Zpoždění způsobila moje dovolená. Jedenáct dní jsem se válel u moře. Bez her, bez blogu, bez pracovních starostí, prostě jen já, má rodina a jadranský ráj. Takže teď se pustím jednak do po dovolenkového, ale hlavně výročního infa. Začnu pár čísly. Po pěti letech je na blogu 417 článků (nepočítám-li tento, který právě čtete):

Recenze na RPG & Dungeony: 68

Recenze na japonské RPG: 51

Recenze na adventury: 107

Recenze na strategie: 49

Recenze na simulátory: 6

Recenze na plošinovky & Metroidvanie: 7

Recenze na ostatní žánry: 6

Herní deníky a reporty z her: 31 (mnohé jsou několika dílné)

Články o herní sbírce: 20

Tematické články o hrách, herních časopisech a herní literatuře: 15

Infa, nebo-li úvodníky: 25 (čtyři z toho se mísí spíše s tématem)

Potěšující je i statistické číslo proklikávání webu, které překročilo hodnotu 300 000, což je velmi milé. Ačkoliv to samozřejmě neznamená počet jedinečných návštěv a spousta kliknutí z toho klidně udělá jeden člověk, pořád je to i tak velmi slušné a nečekané číslo.

Kdybych měl bilancovat, co se povedlo, co se podařilo hodně a co naopak méně, musel bych sáhnout k sebechvále a taky k sebekritice. Sebechválu nemám rád, kritizovat se naopak umím sám hodně, ale nechci sahat k falešnému sdělení jako – hele, to není nijak zvláště dobré, nic to není, tohle umí každý a podobně, což vypadá pak jako trapně vynucovaná pobídka k tomu, aby mě někdo chválil. Vezmu to tedy poctivě a začnu tím, s čím jsem sám docela spokojen, že jsem v těch létech spáchal.

Jestli považuji některé ze zdejších recenzí za povedenější, než jiné, určitě bych jmenoval recenze na System Shock, Wizardry 8, Disco Elysium, Black Crypt, Dungeon Master 2, Cadaver, Perihelion, Ultimu Underworld 2, Alpha Centauri, Genesia, Master of Orion 2, Colonization, Gabriel Knight 1 a 2, Full Throttle, Grim Fandango, The Dig, Quest for Glory 4 a 5, Shadow of the Comet, Simon the Sorcerer 1, 2, Mission Critical, Elite 2: Frontier, The Summoning, Lemmings….no asi bych si vzpomněl na plno dalších, u kterých si vybavuji, že mi daly jo práci a po zpětné kontrole mi přišlo, že se to docela dá, což se nestává často a proto je považuji za docela publikovatelné😊

Opravdu hrdý jsem na své rozsáhlé herní deníky a mapy. Například k hrám Dungeon Master 1 a 2, Eye of the Beholder 1, 2, 3, Black Crypt, UltimuUnderworld 1 a 2, System Shock, Abandoned Places 2, The Summoning, Perihelion, B.A.T., Xenosaga, Dune, Space Quest 3, nebo třeba i pekelné Rytíře Grálu z českých luhů a hájů. Velkou radost mám také z vypracování reportu z dohrání všech 195 map hry Powermonger.

Za povedený určitě považuji diskusní článek o definici žánru dungeon, ke kterému jsem svolal přátele. Vznikl tak rozsáhlý článek s výměnou názorů. Já jsem pak chtěl na závěr tu výměnu nějak shrnout a připravil jsem si na to i takové překvapení. Oslovil jsem totiž herní legendu Jakuba Červinku s tím, že on jako zakladatel Excaliburu zároveň stál u toho, kdy se u nás výraz dungeon začal používat právě v Excaliburu a následně dalších herních časopisech a definitivně se tak vžil do myslí hráčů. Trochu s ostychem a taky obavami z odmítnutí jsem mu zaslal dotaz, jestli by nevyplnil takovou tabulku a zároveň nenapsal pár svých slov o tom, co si představuje pod žánrem dungeon. Jakub Červinka se do toho pustil bez výhrad opravdu poctivě, že to vypadalo skoro jako bychom na tom byli vlastně dávno domluveni. Vznikl tak druhý článek k tématu o tom, co je to dungeon dle Jakuba Červinky. V podobném duchu se nesly myslím rovněž zajímavé další diskusní články o definici cRPG nebo co je to adventura.

Za další povedenou věc považuji i další tematické články jako je například rozbor herních sérií Megami Tensei nebo Pokémon. Velkou čtenost zaznamenaly rovněž retro pohledy na konkrétní čísla herních časopisů Excalibur 12, 15, 19, Score č. 1, 2, 4, 5, 6, 30 a taky pohled na sběratelství těchto časopisů. Jo, je to jen o Excaliburu a Score, Level bohužel musí prominout. Vůbec mu neupírám kvalitní vývoj, dokonce ani to, že v jednu dobu převzal štafetu na čele všech herních časáků z hlediska kvality, ale já byl vždycky fanda těch prvních dvou zmíněných. Respektive fanda redakce, která oba ty časopisy tak nějak na počátku zformovala. Ale Level nezůstane zkrátka, protože chystám lehčí rozbor jejich knih, které považuji za něco úžasného a do jejich vydání nevídaného na našem trhu. Jen musí chvíli počkat, až toho z těch knih přečtu více, jsou to pořádné bichle a chce to čas😉

Jeden z dalších výrazných momentů jasně navazuje na mou bloggerskou činnost a bez toho by to asi, teda ne asi, ale určitě, nebylo. Byl to teprve rok mého blogování a dostavilo se něco, co bych považoval za vrchol své pařanské kariéry (asi jsem to už několikrát v minulosti zmiňoval). A shodou okolností se to opět točí kolem legendárního Červa. Jeho telefonát na podzim roku 2020, zda bych nedorazil na pokec do jeho diskusního pořadu Nekonečný Labůžo, pro mě byl velmi zajímavým okamžikem. Nakonec jsem měl tu čest být hostem 30. dílu Nekonečnýho Labůža a povídat si s herní legendou Jakubem Červinkou, který stál u zrodu něčeho, pro co jsem měl v 90. letech absolutně stejně velkou vášeň, jako pro hry, a tím byly herní časopisy Excalibur a pak Score. Takže si umíte představit, jak tohle byla pro mě velká věc. Jinak se k Labůžu váže zajímavá souvislost z ještě dávnější minulosti. Když se na Facebooku kdysi objevilo od Červa PFko Nekonečnýho Labůža roku 2016, což je teda už sakra dávná historie, napsal jsem tehdy do diskuse, že by mohlo být někdy nějaké Labůžo o dungeonech. Vůbec by mě ve snu nenapadlo, že tam o nich půjdu povídat o čtyři roky později zrovna já😊

No a když už bilancuji, je třeba říci i to, co se třeba úplně nepovedlo. Zpětně mi dost vadí, že mnohé velké hry, které jsem kdysi už někde popisoval a ty názory na ně jsem tady na úplném počátku naházel (rozeberu více o něco později níže), nejsou tak komplexní. Ne, že bych to vyloženě odbyl, ale jak se člověk snaží udělat ledacos dokonaleji, zjišťuje, že mnohé pecky popisované dříve nemají tak komplexní recenzi jako hry, které jsem popisoval později. Asi je to vývoj přirozený, člověk chce každou další věc udělat lépe než tu předchozí, ale prostě mě trochu štve, že jsem tady uvedl některé nejlepší hry svého života spíše jen ve stručnosti, jako  třeba Final Fantasy 7, Ultimu 7, Albion a některé další. Bez toho, abych si je čerstvě znovu po letech zahrál a mohl jsem si vzpomenout na více detailů, než když jsem na ně vzpomínal s tím, jaké to před skoro třiceti lety byly pecky, které jsem měl čest zažít. Jenže vlezte si do nějakého herního harmonogramu tím, že rozehrajete znovu epickou hru, která zabere půl roku. Možná to takovým hrám ale časem ještě nějak vynahradím, protože si je jednou zopakuji určitě.  

Co nepovažuji úplně za košer je také to, že u těch her, které jsem popisoval, ale nezahrál jsem si je teď pro připomenutí znovu, jsem doplňoval obrázkovou část z jiných zdrojů na internetu, protože jsem samozřejmě neměl z těch her vlastní screenshoty. U kterých tomu tak bylo, jsem vždy napsal na konec článku poznámku, že k převzetí obrázků odjinud došlo. Ostatně jsem to v infech už několikrát zmiňoval. Byl to takový neduh hlavně v prvním roce, který mě strašně drásal a brzy jsem to začal napravovat tím, že jsem si recenzovanou hru buď kompletně zahrál znovu a když ne, tak jsem si ji alespoň spustil a udělal pár screenů ze začátku, popřípadě, že se mi zachovaly staré savy, tak i z pozdějších fází hry. Postupně plánuji i u těch prvotních nejstarších recenzí získat vlastní obrázky a nahradit jimi ty přejaté. Ale je to běh na dlouhou trať a už jsem to v minulosti myslím sliboval:-)

No a za největší Faux pas považuji faktické chyby, kterých se občas dopustím. Někdy mám v tom množství her vsugerovanou nějakou věc, ta se mi drží v hlavě a já ji takto píši a ona je třeba úplně špatně. Uvedu jeden srandovní příklad s hrou Beneath a steel sky. Od počátku, kdy jsem v 90. letech uviděl nápis Beneath a Steel sky se mi tam nevím proč do toho vkládalo místo členu "a" "of". Prostě Beneath of Steel sky, což je samozřejmě nesmysl a já si to takto navždy vsugeroval a v recenzi jsem to napsal i do nadpisu. Byl jsem na to upozorněn a v článku jsem to opravil, ale pevný odkaz na článek už zůstal s tím of. Mimochodem podobně blbě vypadající překlep (nikoliv tentokráte vsugerovaná chyba) se mi podařil u Simona Sorcerera a v odkaze je rovněž stále vidět. Místo Sorcerer jsem napsal Srocerer. U Goblins 3 jsem si zase vštípil do mysli blbě jméno papouška a psal jsem ho v celé recenzi špatně a takových srandiček se mi prostě stalo více. A to člověk po sobě x krát kontroluje a stejně se někdy povede vyplodit nějakou blbost. Ale kdo nic nedělá, ten nic nezkazí😊

Když už mám tu pětiletku, tak snad snesete ještě další povídání. Nedá mi to se nevrátit trochu časem nazpět, jak to celé vlastně všechno začalo. Před pěti lety vznikl tento můj samostatný prostor pro nějaké to psaní o tom, jaké hry jsem během života dohrál, případně si zahrál nebo jaké zrovna hraji. Nebyla to má pisatelská premiéra, o nějaké ty článečky jsem se pokoušel na různých volných webech, kde mi to bylo umožněno, už někdy od roku 2001. Svůj první pokus o vlastní webovky někdy v roce 2001 spíše ani nepočítám. To ani nevím, jestli na ně někdy někdo zavítal a přečetl si tam nějakou z mých tehdy asi pěti recenzí, a to na Stone Prophet, Might and Magic 3, UFO Enemy Unknown a na ty další dvě si už ani nevzpomenu.  Web pak na chvíli skončil pod hlavčkou webovek mého spolužáka a kamaráda Hoborga, jistě znáte jeho stránky s Amiga hrami HobRing. Určitě jste z názvu správně vyvodili, že jde o zkratky nicků Hoborg + Ringo. Po nějaké době, kdy se mi zdálo, že ta má část webu je vlastně pitomá a vůbec se nedá designově ani obsahově srovnávat s tím, na čem pracoval Hoborg, jsem tu svou část webu smazal. Ale léty značně okoralá recenze na StoneProphet byla zachována a přenášel jsem ji na další weby o hrách, kde mi bylo dovoleno něco zveřejnit a nakonec přistála i zde na Ringohraní a je takovým reliktem toho, jak jsem se pokoušel psát před více než 20 lety. 

Zpět tedy k tomu, co jsem během posledních pěti let napáchal konkrétně tady na Ringohraní. Začalo to nesměle a vznik blogu byl vlastně důsledkem dlouho trvající negativní okolnosti, díky niž jsem se rozhodl vyklidit kvůli některým jedincům jistý nejmenovaný prostor. Ale to nebudu podrobně  rozebírat, protože je to dávno pryč a už to zavál čas. Byl by nesmysl se vracet k nějakým negacím z minulosti. Vše špatné je nakonec k něčemu dobré. S některými je to navíc vyříkáno a urovnáno. První články na blogu byly v podstatě jen takovými rychlými neupravenými texty o tom, co jsem hrál, ať už kdysi, aktuálně znovu anebo aktuálně zcela poprvé. Impulzivně, improvizovaně, bez korektury, bez několikerého čtení po sobě, bez nějaké struktury, občas s obrázky přebíranými z webu, a podle toho to taky vypadalo (vlastně jsem to zmínil už v tom, co si myslím, že se nepovedlo úplně). Šlo mi z počátku jen o jakýsi můj osobní deníček, do kterého si budu zapisovat, jak jsem v čase po různu komentoval, co si o které hře myslím. Ostatně asi padesát prvních článků, kterými jsem hekticky plnil blog v prvních dnech provozu, aby zde nebylo pusto a prázdno, bylo z počátku spíše takovým sběrem mých textů a komentářů rozházených původně po různých webech. Včetně toho prostoru, který jsem se rozhodl vyklidit a převést z něj své texty sem.

Překvapila mě brzká pozitivní odezva a to, že si blog našel své čtenáře hned v prvních týdnech provozu. To mě posunulo docela někam dále. Rozhodl jsem se následně blog rozšiřovat o další nové texty a tedy pokračovat v psaní. A taky jsem začal nad texty přemýšlet více, aby to nebyl jen shluk myšlenek, které se někomu líbí, ale aby to taky mělo i nějakou formu. Přeci jen, když člověk s tímto jde mezi lidi, mělo by to nějak vypadat. Výhodou začalo být také to, že jsem začal spoustu kdysi dávno dohraných titulů hrát znovu a dříve, než jsem o nich napsal. A tak když na ně na blogu přišla řada a chtěl jsem o nich také něco sdělit, mohl být text více vyčerpávající, jelikož nešlo jen o dávnou vzpomínku, ale šlo o čerstvé opáčko dané hry. Mohl jsem se takové hře díky tomu věnovat více do hloubky díky aktuálním pocitům například ve více obsáhlé retro recenzi nebo herním deníku z průběhu hry. A taky jsem konečně mohl z takto rozehraných her získat vlastní obrázky a nebyl tak odkázán z hlediska screenshotů na jiné zdroje na internetu. 

Ona ta geneze, jak jsem se k těm znovu rozehrávkám a následně textům dopracovával, byla vcelku složitější. Mísilo se do toho hlavně deníčkování her. Chytla mě třeba taková mánie dojet si několik sérií dungeonů, které jsem sice už hrál, ale chtěl jsem k nim mít sepsaný herní deník z průběhu a taky nově zpracované vlastní mapy v geniálním DJovém dungeon mapperu z www.oldgames.sk. A tím se během těch pěti let postupně můj původní plán, udělat si zápisníček stručných komentářů z toho, co jsem hrál, přerodil do ideje webové encyklopedie skvělých starých her:-)

Co to všechno znamená do budoucna? Jako improvizátor, který obvykle nemá plán, mohu upřímně napsat, nevím. Nevím, jak dlouho jde vydržet psát, než se člověku vyčerpají nápady a začne se opakovat. Pět let sice uteče jako nic, ale je to docela dlouhá doba. Když se podívám na soupisku dohráno a o čem jsem ještě nepsal (hry které nemají odkaz na recenzi), tak mi začínají povážlivě docházet zdroje a brzy se odeberu do módu - napíši, až dohraji novou hru, kterou jsem ještě nehrál, což bude činit obrovské prodlevy mezi články. Tak uvidíme. Snažím se o zábavu a pokud to lidi baví, je to fajn. Ohlasy a dosažená statistická čísla jsou pro mě milým překvapením i motivací do budoucna. A co mě asi dostalo nejvíce, tak když mi jeden čtenář na Facebooku napsal, že se na mé texty těší tak, jako se za starých časů  těšíval na vydání dalšího čísla svého oblíbeného herního časopisu. Tohle opravdu potěšilo a vždycky si na to při psaní nového článku vzpomenu.

Tak to bychom měli uzavření pětiletky. Jinak pokud se vám zdálo, že jsem měl teď nějak na články chudý červenec, tak ono to nebylo ani tak o tom, že bych neměl na čem pracovat, ale hned tři týdny mi sebrala dovolená. První týden jsem si s šel s rodinou užít polskou Varšavu, nádherné město, kde se mísí starobylé centrum na jedné straně a mrakodrapová moderna na straně druhé. Jeden z večerů nám obohatili Pet Shop Boys parádním koncertem, kvůli kterému jsme do Varšavy jeli vlastně především a trochu si tam nakonec pobyt prodloužili, že se porozhlédneme i po městě. No a poslední dva červencové týdny jsem strávil na chorvatském ostrově Čiovo, tedy stejně jako loni. No ráj na zemi to tam je, parádně jsem si to užil a teď zpátky teda do reality. Pařit staré hry a psát o nich (no úplně jsem skoro zapomněl na práci, která mě živí, té se prostě nezbavím, ale od té si samozřejmě oddychnu o víkendech chalupařením na horách ve svém letním sídle). Přeji tedy všem krásný zbytek léta, ani se nenadějeme a máme tady Vánoce a zase tu vlezlou zimu😊 Ale o to více her zase v teple domova dohrajeme. Pařbě zdar.

Ringo