Romancing SaGa 3 se stručnou historii série
Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Squaresoft / Vydavatel: Squaresoft / Rok: 1995
Romancing SaGa 3 je další Squaresoftí perla, která nesmí uniknout žádnému fanouškovi kvalitních RPG. Squaresoft jsou na tento žánr odborníci a tak nezklamali ani v tomto případě, byť proniknutí do této hry je cesta trnitá, může vést, jako v mém případě, k mnoha zavržením, aby následně člověk objevil skrytý skvost, který nejenže se plně vyrovná špičce, ale v lecčems ji i předčí. Nakonec to vedlo k dohrání jedním dechem někdy z kraje roku 2013 a totálním uchvácením z této hry.
Romancing SaGa 3 je další Squaresoftí perla, která nesmí uniknout žádnému fanouškovi kvalitních RPG. Squaresoft jsou na tento žánr odborníci a tak nezklamali ani v tomto případě, byť proniknutí do této hry je cesta trnitá, může vést, jako v mém případě, k mnoha zavržením, aby následně člověk objevil skrytý skvost, který nejenže se plně vyrovná špičce, ale v lecčems ji i předčí. Nakonec to vedlo k dohrání jedním dechem někdy z kraje roku 2013 a totálním uchvácením z této hry.
O pozadí celé série napíši na konci článku, nejprve se vrhneme na hru samotnou.
Co udeří do očí nejdříve, tak je grafika. Nikoho nepřekvapí u takových umělců, jako jsou grafici od Squaresoftu, že vidí nádherně pixel artem malované scenérie. Malebná hospůdka v lese a nějaká žena jedoucí na koni hned v intru navodí tajemnou atmosféru. Zajímavé je, že se zde nejezdí na žádných fantaskních zvířatech, jako je třeba Chocobo, prostě je tu klasický kůň, což není u japonských RPG do nějaké první poloviny 90. let úplně obvyklé. Postavy mají rovněž spíše přirozené tělesné proporce, neexperimentuje se nějakými panáčkoidními anomáliemi a celkově budí celé prostředí hry seriózní dojem, ať už jde o architekturu nebo postavičky a navozuje pocit, že jde o pravou středověkou romanci. Samozřejmě nepřátelé se tady fantaskní nacházejí, to prostě musí být.
Architektonicky hra působí gotickým dojmem, ovšem s lehkými tóny občas do renesance, ale i baroka. Města působí standardně středověce, budete ale procházet i hrady, upíří sídla a také zámky. Styl odráží evropskou architekturu, ale podíváte se i do pravého nefalšovaného japonského města, co se stylu týče. Každopádně vše je ztvárněno tak nádherně, že bych dokonce řekl, že hra obsahuje i některé hezčí momenty než pozdější legendární Final Fantasy 6. Grafika je totiž prvotním lákadlem, chcete to hrát, protože to chcete vidět.
Čím může aková hra z kraje odradit, jako se to nejprve stalo mně? V podstatě svou dokonalostí :-) Hra nevyšla v angličtině, proto je nutno stáhnout překládací fandovský patche pod emulátor SNESu. Člověk neměl manuál, skočil do toho rovnýma nohama a myslel si, že má před sebou klasickou jRPG. V podstatě ano, ale hraje se kapku jinak. A ono není nikterak obtížné přijít na to, jak, jen nesmí být člověk zbrklý a musí být naladěn na tu správnou dávku trpělivosti.
1. Výběr z osmi postav - k čemu to jako je? Aha, každá postava začíná jinde. Bude za každou postavu jiný příběh? To jako budu muset hru dohrát osmkrát? A jsou ty rozdíly v příbězích zásadní nebo budu hrát 8x v podstatě totéž? Popravdě tyhle otázky byly něco, co mě trochu nechalo z počátku na pochybách. Nebudu hrát přece hru rozbitou na 8 příběhů, mám tuny jiných her, které chci dohrát normálně. Takže jsem hru lehko oťukl a pak odložil s tím, že tohle asi ne. Jenže chyba! Jakmile se mi zužoval počet nedohraných SNES RPG a zvětšoval počet těch dohraných, tak tahle tak nějak zůstala a já ji dal druhou šanci.
Na všechny otázky se dá odpovědět ano, i ne. Hra není rozbitá na 8 příběhů. Spíše jde o to, že za každou postavu ten příběh rozehráváte jinde a odehrajete si takovou mini pasáž, až nakonec dojdete do bodu, kde se k vám postupně přidávají další charaktery. Odlišnost už pak během hry činí nějaké miniquesty, které se mohou vztahovat k tomu, za jakou postavu jste hru začali, hlavní příběhová linie ale zůstává jednotná a končí stejným finále, zabití hlavního bosse. Zajímavé na tom je, že třeba potkáte některou z postav a ona má za sebou řešení nějakých úkolů, které si ale můžete zahrát , jen když za tu danou postavu začnete (ze screenů tady vidíte, že jsem hru hrál za Juliana). Někdy dokonce takovéto postavě vstoupíte doprostřed řešení jejího úkolu a ona se k vám ještě třeba nepřidá, protože se děj neposunul do správné pasáže a ona má před sebou ještě nějaké své separátní úkoly, ale klidně s ní můžete pokecat.
2. Vývoj postav - chybí zde experience body postav a dokonce nemají postavy levely. Co však levely má, jsou zbraně a magie. Používáte hodně meč, roste vám level schopnosti bojovat s mečem, více střílíte, roste vám level u luku, používáte útočná kouzla, roste vám level magie a v závislosti na tom počet spell pointů. Tenhle systém se mi zalíbil hned od počátku a byla to zajímavá změna oproti klasickému nahánění levelů přímo postavě, nehledě na to, jakým způsobem bojuje. Zajímavé je získávání tzv. techs, což jsou speciální útoky, které se učíte v soubojích a dále je může jedna postava naučit postavu druhou. Do soubojů si pak vybíráte určitý počet těchto útoků, které chcete používat.
3. Souboje - tady byl z počátku největší kámen úrazu, kdy jsem po projití x lokací a naprosté frustrace z toho, že je nepřátel všude spousta a já nemám možnost uniknout někam do bezpečí a doléčit se, hru odstřelil. Někdy v polovině 2000 let jsem pak naštvaně hodil recenzičku na RPGhry.cz a dal jsem hře ze zoufalství mimózní hodnocení 2/10 za naprosto frustrující dojem. Svůj omyl nyní tedy napravuji, popíši, o co jde. Souboje jsou naprosto v pořádku, jsou tahové, bojují se v klasické soubojové obrazovce jako Final Fantasy. Změnou je, že jako v Chrono Triggeru nepřátele vidíte z dálky, když je pobijete, máte klid, opuštěním obrazovky se zrespawnují, tedy obnoví.
Jenže je třeba si všimnout důležitého aspektu. Statistiky postav jsou totiž počátečním vstupním ukazatelem do souboje, a to vždy kromě jednoho, Live Points (popíšu později). To, co vám v souboji ubude, se počítá jen na ten daný jeden souboj a vašim úkolem je hlavně přežít. Po ukončení souboje se dostávají vaše statistiky (Hit Points a Spell Points) zpět na výchozí hodnotu, maximálně obohaceny o zisky (napříkld nový level k nějaké hodně používané zbrani, nárůst hit pointů nebo spell pointů, coby odměna za zkušenosti nabrané v souboji.
Takže je třeba nepropadnout naprosto mylné představě, že jste obklíčeni v rozsáhlé lokaci o x obrazovkách s hodně silnými nepřáteli a nemáte se jít kam doléčit a doplnit vyplýtvané spell pointy. Nebude totiž třeba, máte prostě do každého souboje danou výchozí hodnotu, nikde se nepotulujete s polomrtvou vyčerpanou partou. Ale pozor, není to také jen tak. Postavy mají 10 Live Points (LP). Tyto Live Points ubudou po té, když postava v boji padne s Hit Pointy na nulu. Tento ukazatel je třeba hlídat a včas jej vždy doplňovat. Jakmile byste se s LP dostali na nulu, postava je vyřazena do příštích bojů, dokud ji odpočinkem někde ve městě LP zase nedočerpáte. Jednoduše řečeno, postava vám v souboji nesmí padnout v nějaké lokaci více než 9x.
4. Nelinearita - hra působí značně nelineárním dojmem. Mezi lokacemi se totiž pohybujete po schématické mapě. Na ní jsou nakresleny hory, lesy města, moře atd. Na této mapě si vyberete, kam doputujete a do jaké lokace vstoupíte. Postupně řešíte problémy jednotlivých lokací, nabíráte další z hlavních charakterů a to třeba v různém pořadí, záleží, kam vlezete první. Přes to je hra soudržná a nijak si tím nerozbijete příběh. Ale lze minout nějaké subquesty, miniquesty, ty se v některých lokací spustí nějakým dějovým eventem třeba jen po splnění nějakých posloupností ve hře.
Tady jsme si řekli 4 body, v kterých se hra vymyká (respektive ve své době vymykala) klasickým Final Fantasy, ale i dalším RPG od jiných firem, které se snaží Squaresoftu a Final Fantasy nějak konkurovat. A záměrně je tato série takto stavěna. Na co by Squaresoft dělal souběžně dvě Final Fantasy série, že. Musí se to prostě lišit a naštěstí není ta odlišnost samoúčelná. Tímto svým odlišným stylem si právě tato série získala dostatečný počet fanoušků na to, aby mohla pokračovat s stala se významným hráčem na poli japonských RPG. Jen na ty změny musí chtít hráč přistoupit. Někomu sednou, někomu ne, někomu se zalíbí až později, kdy z prvotního dojmu, že tohle nemůže smysluplně fungovat dojde k tomu, že to funguje naprosto perfektně.
Další zajímavostí jsou mini strategické bitvy. Některé úkoly za postavu v pozici generála jsou v podobě vedení strategické bitvy armád. Nejde o žádnou mega sofistikovanou strategii, jaké známe z tactics her. Jednoduše se objeví bitevní pole, dvě armády stojící proti sobě. Zvolíte formaci, způsob útoku a bitva začne, odehrává se pak už v reálném čase, V závislosti na výběru správné formace a způsobu útoku buď vyhrajete nebo prohrajete. Je to zajímavá minihříčka a trochu tuhle formu později na Playstationu okoukala série Suikoden se svou strategickou částí.
Mohl bych se pověnovat ještě příběhu. Popravdě strašně nerad popisuji nějaké detaily příběhu, protože ten se dá popsat jako dobrý, špatný, strhující nebo zoufalý, ale jakmile se vrhnu do nějakých dějových podrobností, tak je bez spoilu moc popsat nejde. Takže obecně, příběh je zajímavý, ale není to nic, z čeho padá čelist jako u Final Fantasy 7 třeba. Je příjemným doplňkem a řešíte problémy jednotlivých šlechtických dvorů, situace armádních velitelů a nebo jen dobrodruhů, kteří se do toho celého zapletli a osud světa, který máte zvrátit k lepšímu, svede celou partu dohromady. Někoho by mohl název Romancing nesmyslně svádět doslovným překladem k domněnce, že půjde o nějakou love story a budete hrát za princeznu hledající nápadníky. To ani náhodou, nic takového v tom není, spíše bych ten název vztahoval k románové "pohádce" ze středověku.
Ve výsledku tady prostě máte TOP titul, hru se spoustou zajímavostí, neotřelého gameplaye, variabilitou, bohatým prostředím, možností zkoušet různé postavy, trénovat je v různých dovednostech, poslech i pokoukání je to špičkové, na co čekat. Kdo nehrál, tak zapařit, povinně :-)
Shodou okolností, jak jsem si dál poohlédnutí se po Romancing SaGa 3 do plánu (snad už někdy na konci 10. měsíce letošního roku), tak na mě v listopadovém měsíci bliklo na STEAMu něco neuvěřitelného. Že tam je Romancing SaGa 2 vím, ale 11 listopadu 2019 v angličtině vyšla na STEAMu i Romancing SaGa 3. Takže je to jasný kousek do sbírky, byť jen té digitání formě. Graficky to vypadá díky bohu podobně, jen s domalovanými detaily, ale pořád 2D a nejde o žádný 3D remake, který by to graficky zničil. Naprostou záhadou mi je, proč v tehdejší době SNESu ty hry nevyšly na západě, proč vyšly až v remasteru na STEAMu. Tato série je totiž podle mě západnímu hráči svým stylem i pravidly nejblíže a nabízí mnohé z toho, co jinak mnohým PC RPGčkářům u jRPG obecně chybí (tedy nelinearitu a nějaké ovlivnění děje).
Ještě zmíním, že tahle hra mě kdysi dokopala k zajímavé mánii. Jsem sběratel PC her v krabicích, konzolové sbírám jen od PS1, protože SNES cartridge prostě nemám kam nacpat, kdybych je chtěl zprovoznit, ale nakonec jsem kvůli možnosti získat Romancing SaGa 3 na SNESu svolil k tomu, že SNES hry v krabičkách bych mohl sbírat taky, diskety u PC her přece taky už nikam nenacpu. Byť bych se teda bohužel musel smířit s tím, že žádané kousky jsou v japonštině, když většina se na západ nedostala. Na eBayi jsem nejprve nakoupil 4 hry na SNES, mezi nimi Romancing SaGa 3. Po čase mě ale iritovaly ty japonské texty, manuál byl pro mě jen obrázky a rozsypaný čaj a nakonec jsem ve sbírce u těchto krabic nenašel to pravé sběratelské uspokojení, stejně jako nesbírám třeba PC krabice v Němčině. Tak jsem to nakonec rozprodal jinému nadšenci, který zřejmě Japonsky uměl.
Hodnocení: 95%
Ringo
A teď něco ze slíbené stručné historie:
SaGa série začala vlastně jako odnož Final Fantasy na handheldu Gameboy v roce 1989 pod anglickým názvem The Final Fantasy Legend (v originále Makai Toushi Sa·Ga) a měla být pro tuto konzoli něčím, jako byla pro NES Final Fantasy. Samozřejmě technicky úměrně ke schopnostem odlehčené handheld verze konzole Gameboy.
Co udeří do očí nejdříve, tak je grafika. Nikoho nepřekvapí u takových umělců, jako jsou grafici od Squaresoftu, že vidí nádherně pixel artem malované scenérie. Malebná hospůdka v lese a nějaká žena jedoucí na koni hned v intru navodí tajemnou atmosféru. Zajímavé je, že se zde nejezdí na žádných fantaskních zvířatech, jako je třeba Chocobo, prostě je tu klasický kůň, což není u japonských RPG do nějaké první poloviny 90. let úplně obvyklé. Postavy mají rovněž spíše přirozené tělesné proporce, neexperimentuje se nějakými panáčkoidními anomáliemi a celkově budí celé prostředí hry seriózní dojem, ať už jde o architekturu nebo postavičky a navozuje pocit, že jde o pravou středověkou romanci. Samozřejmě nepřátelé se tady fantaskní nacházejí, to prostě musí být.
Architektonicky hra působí gotickým dojmem, ovšem s lehkými tóny občas do renesance, ale i baroka. Města působí standardně středověce, budete ale procházet i hrady, upíří sídla a také zámky. Styl odráží evropskou architekturu, ale podíváte se i do pravého nefalšovaného japonského města, co se stylu týče. Každopádně vše je ztvárněno tak nádherně, že bych dokonce řekl, že hra obsahuje i některé hezčí momenty než pozdější legendární Final Fantasy 6. Grafika je totiž prvotním lákadlem, chcete to hrát, protože to chcete vidět.
Čím může aková hra z kraje odradit, jako se to nejprve stalo mně? V podstatě svou dokonalostí :-) Hra nevyšla v angličtině, proto je nutno stáhnout překládací fandovský patche pod emulátor SNESu. Člověk neměl manuál, skočil do toho rovnýma nohama a myslel si, že má před sebou klasickou jRPG. V podstatě ano, ale hraje se kapku jinak. A ono není nikterak obtížné přijít na to, jak, jen nesmí být člověk zbrklý a musí být naladěn na tu správnou dávku trpělivosti.
1. Výběr z osmi postav - k čemu to jako je? Aha, každá postava začíná jinde. Bude za každou postavu jiný příběh? To jako budu muset hru dohrát osmkrát? A jsou ty rozdíly v příbězích zásadní nebo budu hrát 8x v podstatě totéž? Popravdě tyhle otázky byly něco, co mě trochu nechalo z počátku na pochybách. Nebudu hrát přece hru rozbitou na 8 příběhů, mám tuny jiných her, které chci dohrát normálně. Takže jsem hru lehko oťukl a pak odložil s tím, že tohle asi ne. Jenže chyba! Jakmile se mi zužoval počet nedohraných SNES RPG a zvětšoval počet těch dohraných, tak tahle tak nějak zůstala a já ji dal druhou šanci.
Na všechny otázky se dá odpovědět ano, i ne. Hra není rozbitá na 8 příběhů. Spíše jde o to, že za každou postavu ten příběh rozehráváte jinde a odehrajete si takovou mini pasáž, až nakonec dojdete do bodu, kde se k vám postupně přidávají další charaktery. Odlišnost už pak během hry činí nějaké miniquesty, které se mohou vztahovat k tomu, za jakou postavu jste hru začali, hlavní příběhová linie ale zůstává jednotná a končí stejným finále, zabití hlavního bosse. Zajímavé na tom je, že třeba potkáte některou z postav a ona má za sebou řešení nějakých úkolů, které si ale můžete zahrát , jen když za tu danou postavu začnete (ze screenů tady vidíte, že jsem hru hrál za Juliana). Někdy dokonce takovéto postavě vstoupíte doprostřed řešení jejího úkolu a ona se k vám ještě třeba nepřidá, protože se děj neposunul do správné pasáže a ona má před sebou ještě nějaké své separátní úkoly, ale klidně s ní můžete pokecat.
2. Vývoj postav - chybí zde experience body postav a dokonce nemají postavy levely. Co však levely má, jsou zbraně a magie. Používáte hodně meč, roste vám level schopnosti bojovat s mečem, více střílíte, roste vám level u luku, používáte útočná kouzla, roste vám level magie a v závislosti na tom počet spell pointů. Tenhle systém se mi zalíbil hned od počátku a byla to zajímavá změna oproti klasickému nahánění levelů přímo postavě, nehledě na to, jakým způsobem bojuje. Zajímavé je získávání tzv. techs, což jsou speciální útoky, které se učíte v soubojích a dále je může jedna postava naučit postavu druhou. Do soubojů si pak vybíráte určitý počet těchto útoků, které chcete používat.
3. Souboje - tady byl z počátku největší kámen úrazu, kdy jsem po projití x lokací a naprosté frustrace z toho, že je nepřátel všude spousta a já nemám možnost uniknout někam do bezpečí a doléčit se, hru odstřelil. Někdy v polovině 2000 let jsem pak naštvaně hodil recenzičku na RPGhry.cz a dal jsem hře ze zoufalství mimózní hodnocení 2/10 za naprosto frustrující dojem. Svůj omyl nyní tedy napravuji, popíši, o co jde. Souboje jsou naprosto v pořádku, jsou tahové, bojují se v klasické soubojové obrazovce jako Final Fantasy. Změnou je, že jako v Chrono Triggeru nepřátele vidíte z dálky, když je pobijete, máte klid, opuštěním obrazovky se zrespawnují, tedy obnoví.
Jenže je třeba si všimnout důležitého aspektu. Statistiky postav jsou totiž počátečním vstupním ukazatelem do souboje, a to vždy kromě jednoho, Live Points (popíšu později). To, co vám v souboji ubude, se počítá jen na ten daný jeden souboj a vašim úkolem je hlavně přežít. Po ukončení souboje se dostávají vaše statistiky (Hit Points a Spell Points) zpět na výchozí hodnotu, maximálně obohaceny o zisky (napříkld nový level k nějaké hodně používané zbrani, nárůst hit pointů nebo spell pointů, coby odměna za zkušenosti nabrané v souboji.
Takže je třeba nepropadnout naprosto mylné představě, že jste obklíčeni v rozsáhlé lokaci o x obrazovkách s hodně silnými nepřáteli a nemáte se jít kam doléčit a doplnit vyplýtvané spell pointy. Nebude totiž třeba, máte prostě do každého souboje danou výchozí hodnotu, nikde se nepotulujete s polomrtvou vyčerpanou partou. Ale pozor, není to také jen tak. Postavy mají 10 Live Points (LP). Tyto Live Points ubudou po té, když postava v boji padne s Hit Pointy na nulu. Tento ukazatel je třeba hlídat a včas jej vždy doplňovat. Jakmile byste se s LP dostali na nulu, postava je vyřazena do příštích bojů, dokud ji odpočinkem někde ve městě LP zase nedočerpáte. Jednoduše řečeno, postava vám v souboji nesmí padnout v nějaké lokaci více než 9x.
4. Nelinearita - hra působí značně nelineárním dojmem. Mezi lokacemi se totiž pohybujete po schématické mapě. Na ní jsou nakresleny hory, lesy města, moře atd. Na této mapě si vyberete, kam doputujete a do jaké lokace vstoupíte. Postupně řešíte problémy jednotlivých lokací, nabíráte další z hlavních charakterů a to třeba v různém pořadí, záleží, kam vlezete první. Přes to je hra soudržná a nijak si tím nerozbijete příběh. Ale lze minout nějaké subquesty, miniquesty, ty se v některých lokací spustí nějakým dějovým eventem třeba jen po splnění nějakých posloupností ve hře.
Tady jsme si řekli 4 body, v kterých se hra vymyká (respektive ve své době vymykala) klasickým Final Fantasy, ale i dalším RPG od jiných firem, které se snaží Squaresoftu a Final Fantasy nějak konkurovat. A záměrně je tato série takto stavěna. Na co by Squaresoft dělal souběžně dvě Final Fantasy série, že. Musí se to prostě lišit a naštěstí není ta odlišnost samoúčelná. Tímto svým odlišným stylem si právě tato série získala dostatečný počet fanoušků na to, aby mohla pokračovat s stala se významným hráčem na poli japonských RPG. Jen na ty změny musí chtít hráč přistoupit. Někomu sednou, někomu ne, někomu se zalíbí až později, kdy z prvotního dojmu, že tohle nemůže smysluplně fungovat dojde k tomu, že to funguje naprosto perfektně.
Další zajímavostí jsou mini strategické bitvy. Některé úkoly za postavu v pozici generála jsou v podobě vedení strategické bitvy armád. Nejde o žádnou mega sofistikovanou strategii, jaké známe z tactics her. Jednoduše se objeví bitevní pole, dvě armády stojící proti sobě. Zvolíte formaci, způsob útoku a bitva začne, odehrává se pak už v reálném čase, V závislosti na výběru správné formace a způsobu útoku buď vyhrajete nebo prohrajete. Je to zajímavá minihříčka a trochu tuhle formu později na Playstationu okoukala série Suikoden se svou strategickou částí.
Mohl bych se pověnovat ještě příběhu. Popravdě strašně nerad popisuji nějaké detaily příběhu, protože ten se dá popsat jako dobrý, špatný, strhující nebo zoufalý, ale jakmile se vrhnu do nějakých dějových podrobností, tak je bez spoilu moc popsat nejde. Takže obecně, příběh je zajímavý, ale není to nic, z čeho padá čelist jako u Final Fantasy 7 třeba. Je příjemným doplňkem a řešíte problémy jednotlivých šlechtických dvorů, situace armádních velitelů a nebo jen dobrodruhů, kteří se do toho celého zapletli a osud světa, který máte zvrátit k lepšímu, svede celou partu dohromady. Někoho by mohl název Romancing nesmyslně svádět doslovným překladem k domněnce, že půjde o nějakou love story a budete hrát za princeznu hledající nápadníky. To ani náhodou, nic takového v tom není, spíše bych ten název vztahoval k románové "pohádce" ze středověku.
Ve výsledku tady prostě máte TOP titul, hru se spoustou zajímavostí, neotřelého gameplaye, variabilitou, bohatým prostředím, možností zkoušet různé postavy, trénovat je v různých dovednostech, poslech i pokoukání je to špičkové, na co čekat. Kdo nehrál, tak zapařit, povinně :-)
Shodou okolností, jak jsem si dál poohlédnutí se po Romancing SaGa 3 do plánu (snad už někdy na konci 10. měsíce letošního roku), tak na mě v listopadovém měsíci bliklo na STEAMu něco neuvěřitelného. Že tam je Romancing SaGa 2 vím, ale 11 listopadu 2019 v angličtině vyšla na STEAMu i Romancing SaGa 3. Takže je to jasný kousek do sbírky, byť jen té digitání formě. Graficky to vypadá díky bohu podobně, jen s domalovanými detaily, ale pořád 2D a nejde o žádný 3D remake, který by to graficky zničil. Naprostou záhadou mi je, proč v tehdejší době SNESu ty hry nevyšly na západě, proč vyšly až v remasteru na STEAMu. Tato série je totiž podle mě západnímu hráči svým stylem i pravidly nejblíže a nabízí mnohé z toho, co jinak mnohým PC RPGčkářům u jRPG obecně chybí (tedy nelinearitu a nějaké ovlivnění děje).
Ještě zmíním, že tahle hra mě kdysi dokopala k zajímavé mánii. Jsem sběratel PC her v krabicích, konzolové sbírám jen od PS1, protože SNES cartridge prostě nemám kam nacpat, kdybych je chtěl zprovoznit, ale nakonec jsem kvůli možnosti získat Romancing SaGa 3 na SNESu svolil k tomu, že SNES hry v krabičkách bych mohl sbírat taky, diskety u PC her přece taky už nikam nenacpu. Byť bych se teda bohužel musel smířit s tím, že žádané kousky jsou v japonštině, když většina se na západ nedostala. Na eBayi jsem nejprve nakoupil 4 hry na SNES, mezi nimi Romancing SaGa 3. Po čase mě ale iritovaly ty japonské texty, manuál byl pro mě jen obrázky a rozsypaný čaj a nakonec jsem ve sbírce u těchto krabic nenašel to pravé sběratelské uspokojení, stejně jako nesbírám třeba PC krabice v Němčině. Tak jsem to nakonec rozprodal jinému nadšenci, který zřejmě Japonsky uměl.
Hodnocení: 95%
Ringo
A teď něco ze slíbené stručné historie:
SaGa série začala vlastně jako odnož Final Fantasy na handheldu Gameboy v roce 1989 pod anglickým názvem The Final Fantasy Legend (v originále Makai Toushi Sa·Ga) a měla být pro tuto konzoli něčím, jako byla pro NES Final Fantasy. Samozřejmě technicky úměrně ke schopnostem odlehčené handheld verze konzole Gameboy.
Nápad to nebyl vůbec špatný, proto si zasloužil další dva díly na samotné Gameboy konzoli a jelikož si našel dost fanoušků a autoři měli stále co vymýšlet, pustili se rovnou i do velkolepých dílů na plnohodnotné konzoli SNES. Na SNESu dostala místo FF Legend série přízvisko Romancing a rovněž vyšla ve třech dílech. Romancing SaGa 3 je tak fakticky celkově 6. dílem v sérii.
Od počátku bylo jasné, že SaGa série nemůže jen kopírovat zaběhnuté postupy z jiných RPG na NESu a SNESu a tak byl vymyšlen zcela jiný systém a místo nějakých experience bodů pro postavy se musela každá postava pečlivě trénovat v jedné z mnoha dovedností v různých zbraních nebo magii.
Na Gameboyi byli hráči rádi za každou formu RPG, na SNESu ovšem musela série trochu prokouknout a nabrat na velkoleposti, takže byla tvořena s veškerým velikášstvím, jako Final Fantasy série a je to znát. První díl Romancing SaGa měl sice k dokonalosti ještě daleko, ale díl druhý a třetí se staly legendou, byť u třetího dílu najdete i hodně kritické recenze. Dále série pokračovala na Playstation 1 zase s jiným názvem SaGa Frontier a na Playstation 2 vyšel další díl série Unlimited SaGa, který si vysloužil titul typu nejhorší hra všech dob :-) Já si jej i přes to koupil, zkoušel jsem ho hrát a přišel mi naopak velmi zajímavý, protože má charakter deskové hry. Reputaci mezi hráči napravil remake Romancing SaGa 1, který odstranil všechny neduhy původní SNES verze a udělal z něj graficky hru nové generace.
Gameboy:
1989 Final Fantasy Legend
1990 Final Fantasy Legend 2
1991 Final Fantasy Legend 3
Super Nintendo (SNES):
1992 Romancing SaGa
1993 Romancing SaGa 2
1995 Romancing SaGa 3
Playstation 1:
1997 SaGa Frontier
1999 SaGa Frontier 2
Playstation 2:
2002 Unlimited SaGa
2005 remake Romancing SaGa 1
Playstation 4 (PS Vita):
2016 SaGa Scarlet Grace
STEAM:
2017 remaster Romancing SaGa 2
2019 remaster Romancing SaGa 3
Tímto výčet série ukončím. Dvěma čistě japonským podivnostem jako Emperor SaGa 2012 na nějakou japonskou počítačovou platformu a Imperial SaGa 2015 věnovat pozornost asi nemá smysl, jsou jen japonsky a je to jakýsi simulátor vládce v SaGa universu navíc Imperial SaGa je dokonce browserovka (tedy hraná v net prohlížeči).
Pozn.: Romancing SaGa 3 screeny jsou všechny moje, foto originálek taky, obrázky u výčtu ostatních dílů jsem si půjčil z internetu.
Od počátku bylo jasné, že SaGa série nemůže jen kopírovat zaběhnuté postupy z jiných RPG na NESu a SNESu a tak byl vymyšlen zcela jiný systém a místo nějakých experience bodů pro postavy se musela každá postava pečlivě trénovat v jedné z mnoha dovedností v různých zbraních nebo magii.
Na Gameboyi byli hráči rádi za každou formu RPG, na SNESu ovšem musela série trochu prokouknout a nabrat na velkoleposti, takže byla tvořena s veškerým velikášstvím, jako Final Fantasy série a je to znát. První díl Romancing SaGa měl sice k dokonalosti ještě daleko, ale díl druhý a třetí se staly legendou, byť u třetího dílu najdete i hodně kritické recenze. Dále série pokračovala na Playstation 1 zase s jiným názvem SaGa Frontier a na Playstation 2 vyšel další díl série Unlimited SaGa, který si vysloužil titul typu nejhorší hra všech dob :-) Já si jej i přes to koupil, zkoušel jsem ho hrát a přišel mi naopak velmi zajímavý, protože má charakter deskové hry. Reputaci mezi hráči napravil remake Romancing SaGa 1, který odstranil všechny neduhy původní SNES verze a udělal z něj graficky hru nové generace.
Gameboy:
1989 Final Fantasy Legend
1990 Final Fantasy Legend 2
1991 Final Fantasy Legend 3
Super Nintendo (SNES):
1992 Romancing SaGa
1993 Romancing SaGa 2
1995 Romancing SaGa 3
Playstation 1:
1997 SaGa Frontier
1999 SaGa Frontier 2
Playstation 2:
2002 Unlimited SaGa
2005 remake Romancing SaGa 1
Playstation 4 (PS Vita):
2016 SaGa Scarlet Grace
STEAM:
2017 remaster Romancing SaGa 2
2019 remaster Romancing SaGa 3
Tímto výčet série ukončím. Dvěma čistě japonským podivnostem jako Emperor SaGa 2012 na nějakou japonskou počítačovou platformu a Imperial SaGa 2015 věnovat pozornost asi nemá smysl, jsou jen japonsky a je to jakýsi simulátor vládce v SaGa universu navíc Imperial SaGa je dokonce browserovka (tedy hraná v net prohlížeči).
Pozn.: Romancing SaGa 3 screeny jsou všechny moje, foto originálek taky, obrázky u výčtu ostatních dílů jsem si půjčil z internetu.
Komentáře
Okomentovat