Grand Prix Circuit

Platforma: PC / Žánr: Racing / Developer: Distinctive Software / Vydavatel: Accolade / Rok: 1988

Kdo by si občas na počítači nezajezdil v nějakých těch autech? Ať už se po počátečním nadšení ze všech her, které člověk získal na své první PC, ubíralo následně jakýmikoliv směry a žánrovými preferencemi, existují hry, které hrál snad každý. Mezi jednu z nich patří nesporně Grand Prix Circuit od programátorů z Distinctive Software vydaný firmou Accolade. Ten hráli i ne hráči, kteří se kolem PC v tehdejší době náhodou jen prošli.

Můžeme se často přít o tom, zda jsou mnohé hry opravdu tak dobré, anebo nás k nim váže nějaká ta dávka nostalgie. Často razím názor, že dobrá hra je dobrá a zábavná pořád, nehledě na její věk. Nostalgie je samozřejmě silný aspekt, ale není to samozřejmě důvod k automatickému opěvování všeho starého, co jsme si zažili v dětství nebo v dobách, když jsme se setkali s něčím poprvé, jak by nostalgikům rádi nové generace v tomto sporu podsunuly:-) Určitě je třeba brát v potaz pokrok, některé věci se určitě zlepšují a sami v těch dobách jsme vlastně vždy hltali nové a hezčí obrázky v herních časopisech u novinek a chtěli jsme na monitoru vidět tu nejhezčí grafiku.

Grand Prix Circuit má samozřejmě díky stáří značné limity a nemůže se porovnávat s dnešními simulátory formulí, které vypadají pomalu lépe než ty nejkvalitnější záběry z televize. U simulátorů je pokrok snad nejvíce zásadní, protože simulace má něco simulovat a čím reálnější simulace, tím lepší. Dobrá, ale co když si chci jen hrát a dobře se pobavit? A co když si to chci okořenit i nějakou tou dávkou tedy i té nostalgie a navodit si příjemný pocit typu - jo, první hra, kterou jsem si donesl na disketě na svůj počítač, toho jsem se tehdy nahrál, jak bych to chtěl zažít znovu? A tady je přesně ten důvod, proč člověk klidně opráší na dnešní dobu značně okoralou simulaci formulí Grand Prix Circuit.

Je však nutno říci, že na svou dobu byl Grand Prix Circuit fakt něco a vypadal velmi líbivě. Navzdory jen 16 barvám učaroval oko hráče pestrobarevnými obrázky a během jízdy jsme se mohli kochat pěknými panorámaty ať už hornaté krajiny nebo siluetami měst. Když se na takový obrázek podíváme dneska, tak jsou dvě hlediska. Kouknu a řeknu si, jé, to je pěkný obrázek. Tak to opravdu je. Pak je tu hledisko technické. Oko dnešních mladších fanoušků simulací nebude věřit tomu, že takhle někdy mohl vypadat simulátor formulí. Kde jsou jako realistické auta, stromy, hory a města, Co je to za vymalovánku tohle? A už vůbec nebudou věřit tomu, že to někoho mohlo bavit. To nemá realistické chování otáčení volantu dle značky auta, včetně různých vibrací a nárazů?

Jenže ono to i bez toho bavilo, a jak. Léty provaření hráči si řeknou pchá, tady se jezdily závody, tady se soutěžilo o čas, a ty se tam koukej na ty své next gen modely nebo skoro fotografie těch svých realistických krajin s auty a dělej, že tam jako jsi, no, my si tady totiž chceme především hrát. Kreslená grafika, ta byla toho hraní součástí.  

Kdo Grand Prix Circuit z roku 1988 zažil v té době řekněme až do toho roku 1993, nemá absolutní problém ani dnes sednout, spustit si tuhle svou oblíbenou hru, projet si kvalifikace, sérii závodů na jednotlivých tratích a pokud možno se postavit na nejvyšší stupínek vítězů a zkropit okolí šampaňským. S kamarády pamětníky se pak může poštenkrovat, kdo kterou trať zvládne i dnes za rekordní čas. K tomu si opravdu může i nostalgicky zamáčknout slzu a říci si, to byly časy, když ty hry vypadaly takto a bylo to pěkně poctivě nakreslené.

Simulace samotné jízdy se odvíjí od toho, jaké si zvolíte auto, ale také závisí na zvolené obtížnosti. Tímto si určíte, zda budete mít automatickou převodovku nebo si budete muset řadit sami s tím, že si musíte dávat pozor na přehřátí motoru. Na nižší obtížnost vám bude občasné vyjetí mimo trať do zeleně prominuto, na pokročilejších se snaha brázdit pole nemusí vyplatit, jelikož vám začne nabíhat ukazatel poškození vozidla a pneumatik až do samého zničení. Zároveň vás to limituje v možnostech, jak často můžete vyjet mimo trať v ostrých zatáčkách, čemuž se občas nevyhnete. 

Není zde nouze ani o kolize se soupeři, kteří jako naschvál začnou kličkovat, když se je snažíte předjet. Není to tedy jen o tom, že sednete, držíte šipku dopředu na max a fičíte s tím, že to jako jede samo, jen se udržet v mantinelech. Přesto se vůbec nebudete zabývat detaily modernějším simulátorům vlastními, jako je počasí a stav tratě. Lze ale aspoň vyměnit ojeté pneumatiky v Pit Stopu, když se indikátor poškození blíží maximu a tím se vyhnout vyřazení ze závodu. 

Distinctive software společně s Accolade byli ale v některých směrech velmi poctiví a obohatili to ježdění po trati o opravdové dojmy, že jde o pravé závody formulí. Zvolíte si, zda pojedete tréning, jednotlivý závod nebo si zasoutěžíte o pohár. 

Vyberete si stáj, za kterou budete závodit a projedete si propracované tratě v Monaku, Brazílii, NSR, Británii, Itálii, Kanadě, USA a Japonsku. Tvůrci si asi museli dát i prácičku se sháněním práv (pokud to v té době nebylo ještě všem volné anebo naopak ty firmy platily Accolade za reklamu, kdo ví:-), protože na výběr máte opravdu pravé Ferrari, McLaren a Williams s veškerými logy, zbarvením a podobou daného auta. A jak jsem naznačil výše, každé auto má specifické vlastnosti, díky kterým se chová každé na trati trochu jinak. 

Z té skladby her, které tady mám na blogu prezentovány nejvíce, je nicméně určitě jasné, že zrovna nebudu nadšencem do závodních simulací. Je tomu přesně tak. Ale existují výjimky. Než jsem se striktně začal věnovat dungeonům, RPG, adventurám a strategiím, byly doby, kdy můj monitor vlastně velice často zdobilo po spuštění hry logo firmy Accolade, která takové hry buď vydávala nebo sama vyvíjela. Zmínit musím mimo tyto formule minimálně ještě The Cycles, Test Drive 2 a Test Drive 3. 

Pro mě to byla tehdy jistota, že si spustím takové auta (nebo motorky) a bude to mít ten stejný rukopis, na který jsem zvyklý, který mě i na těchto hrách bavil, byť jsem žánrově hodně jinde. Popravdě jsem vlastně k jiným autům od jiných firem moc nepřilnul. Jediná, o které jsem si snad snil nejvíce, byla pak od Microprose Formule One Grand Prix z roku 1991, na jejíž obrázky v Excaliburu jsem se nemohl vynadívat. A vše to bylo o té zábavě a vizuálním stylu tehdejších her. Nikoliv o tom, že bych se stal vyloženým fandou do formulí a jejich simulace všeobecně.

A co může člověka na této hře bavit? Vlastně je to pořád totéž, co u jakéhokoliv simulátoru formule. Musí vás bavit jezdit pořád dokola a zkoušet ujet trať rychleji než soupeři, popřípadě udělat rychlostní rekord. Nic světoborného, jen oddechová adrenalinová záležitost. Člověk nakonec zjistí, že k tomu stačí pár tratí, nemusí jich být třicet. Stačí k tomu tři různé formule, nemusí mít na výběr ze škály všech automobilových značek. Stačí točit i jen pomocí šipek volantem a popřípadě řadit, netřeba pravověrnou simulaci auta s desítkami funkcí, křeslem s volantem s realistickou odezvou, pedály i pákou. A nakonec netřeba k tomu super next gen 3D grafiku ve 4K rozlišení, stačí k tomu 16 barev v 2Déčku. Pro mladší generaci může být takovou zvláštností tehdy běžná možnost si na začátku vybrat některou ze čtyř grafických karet ve 2, 4 a 16 barvách. Bude to pro ně jako exkurze starým hradem, jehož historie sahá přes několik slohů:-) 

Hodnocení: 70%

Ringo

CGA 4 barvy

CGA 4 barvy