Amberstar
Platforma: Amiga / Žánr: RPG/Dungeon / Developer: Thalion Software / Vydavatel: Thalion Software / Rok: 1992
Jsou hry, o jejichž stoprocentní kvalitě po všech stránkách není pochyb a stanou se nejoblíbenějšími. Pak jsou hry, které mohou mít drobné mouchy, nějaké dobové nedokonalosti, ale přes to se v nich člověk cítí nejvíce doma. Atmosférou jsou prakticky nepřekonatelné a člověk je má tak nějak, dá se říci, nejraději. I přes to, že ví, že jiný podobný titul má třeba ještě lepší vývojový systém, lepší grafiku, soudržnější nebo rozmanitější svět a podobně. Takovou neprofláknutou, ale přitom pro mě atmosférou naprosto pohlcující hrou, je právě Amberstar.
Ono se to těžko popisuje, co je to atmosféra a tak. Proč zrovna Amberstar? Proč zrovna u této hry jsem ochoten tvrdit společně s Ultimou 7, že to jsou hry, v kterých se cítím nejvíce doma snad ze všech her, co jsem hrál a dohrál, byť hodnocením a popisy dávám do svaté trojice nebo nějakých TOP 10 úplně jiné hry, protože u nich objektivně uznám, že jsou v některých směrech prostě dále?
Když jsem Amberstar rozehrál jako poslední z trojice na sebe nenavazující série, tedy Amberstar, Ambermoon, Albion), byl jsem skeptický, říkal jsem si, že je to takový ještě nedokonalý začátek (nepočítám-li nultý díl Dragonflight) nemající čím naprosto dokonalý Ambermoon a Albion trumfnout. Izometricky viděna pasáž působila značně nouzově ve srovnání s grafikou Ambermoonu. O poznání lépe tedy vypadaly pasáže v dungeon výhledu vlastníma očima, ale i ten už nemohl moc soutěžit s jinými soudobými králi žánru, jako byl např. Eye of the Beholder 2 nebo Black Crypt. Podivným neduhem byl i nerespekt ke struktuře v některých podzemních dungeonech, které se chovaly, jakoby byly kulaté, tedy když jste překročili chodbou hranici dungeonu na severu, ocitli jste se na jihu.
To vše ovšem člověk rázem pomine v momentě, kdy uslyší první melodie, ve městě zažije západ slunce nebo rozbřesk, projde si první podzemní městkou kanalizaci, v tahových bojích porazí prvních par nepřátel a nakonec vyjde do venkovních prostor a splní prvních pár questů. Nejlepší hry ve mně vždycky musí vzbudit pocit, že tam jsem a jsou to mé zážitky z tamního prostředí. Pokud se neumím ztotožnit s prostředím nebo mě dokonce spíše odpuzuje, obvykle taková hra u mě končí. Tím nechci říci, že potřebuji samé idylické krajinky, ale dobrodružství, které chci ve hře (a jen ve hře, protože kdo by chtěl zemřít kousnutím obřího pavouka) zažívat, na mě musí alespoň kapku působit, že tamhle jdu nějakým hvozdem, tuhle je výhled na pěkné panoramata hor a do toho plním já spoustu úkolů. Když zajdu ve městě do nějaké hospůdky, musím mít takový ten fajn pocit, že vrznou dveře, rozlehne se kolem teplo z hořícího krbu a když ulehám do postele ve svém pokoji, oknem prosvítá měsíc a v dáli houká sova...
Všechny tyhle vjemy mohou udělat opravdu hodně a mnohé hry je umí navodit bez toho, aby vám do posledního puntíku tyhle věci vykreslily nebo zvukově doplnily, stačí naťuknout třeba jen jednoduchým obrázkem a mysl už musí pracovat. A co se týče takovéhoto vnímání hry, tak v tomto Amberstar u mě vítězí jak před Albionem, tak trochu i před Ambermoonem, protože mi přinesl nejvíce právě tuhle domáckou atmošku. A jak už jsem psal v recenzi na Ambermoon, tak Ambermoon a Albion jsou jako pobyty v luxusních apartmánech na luxusní dovolené u moře, ale doma je prostě doma, v Amberstaru :-)
Hra začíná docela emotivně, hlavní postava je na hřbitově u hrobu svých rodičů. A tady se dozvídá, že se něco zlého děje ve světě a bude třeba porazit zlého lorda Tarbose pomocí talismanu Amberstaru, který je však rozbit na 13 částí a všechny musíte najít. Tady hra navodí ten pocit domáckosti tohoto světa. Víte, že jste tu měli rodiče, víte, že jste tu měli, nebo pořád máte, domov a už vstup do prvního města působí dojmem, že prostě jdete po místě, v jehož blízkosti jste vyrůstali. Tohle uměl tedy navodit i Ambermoon, kde začínáte v domově, kde jste se rozloučili zrovna s umírajícím otcem. Je asi zvláštní, že tu atmosféru domáckosti přinášejí zrovna tyhle situace, ale prostě vtáhne to parádně do děje, než když začínáte někde naprosto anonymně někde v neznámu, bez jakýchkoliv vazeb.
Ale co kromě atmosféry přináší Amberstar dalšího? On se v podstatě obsahem v ničem nemusí stydět před svými následovníky. Příběh je strhující, prostředí rozmanité, souboje taktické tahové, dokonce bych řekl, že mi více sedí ten krokovací režim, než scrollovací v dalších dílech. Mnohé questy jsou zapeklité a kombinace s předměty a lokacemi rozházenými na rozsáhlé venkovní mapě velmi sofistikované. Zajímavá je taky možnost cestovat různými přepravními prostředky, které vás v pozdějších fázích hry dostanou do z počátku nedostupných míst.
Abyste si udělali představu, jak hra vypadá, tak kromě možnosti omrknutí okolních obrázků stručně dodám, že je hra inspirovaná jasně Ultimou (izometrický pohled venku, dungeon výhled vlastníma očima v městech a podzemních lokacích). Chvíli hrajete tedy jako izometrické RPG, chvíli jako dungeon. Souboje jsou tahové a bojuje se na jakési šachovnici, ale striktně je dodrženo rozmístění nepřátel nahoře a vašich postav dole, nikdy nejde obejít nepřítele z boku nebo se mu dostat za záda, pohybovat lze pouze do boku nebo ustupovat dozadu.
Nevadí mi grindování, ale vím, že občas umí pěkně otrávit, když na vás nekonečně pořád odněkud něco znenadání útočí. Amberstar ovšem nemá náhodné souboje, ale nabízí kompromis, aby hráč nezoufal, že tu nemůže trénovat postavy, kdyby chtěl nad rámec toho, co mu jedinečně a neopakovatelně postaví do cesty hra. Je zde totiž místečko na jednom malém ostrůvku, kde po vstupu na jedno políčko vás vždy přepadne hlídka goblinů. Takže grindovat jde naprosto cíleně a nenuceně.
Abyste uspěli v hlavním úkolu, bude třeba najmout nějaké pomocníky, které postupně potkáváte na své pouti světem a těch je spousta, stačí si jen vybrat a překecat je, aby se k vám přidali. Vývoj postav je zde rovněž zajímavý, postavy mají spoustu statistik a skillů, které budou aktivně používat a po levelupu přidělujete skill bodíky dle potřeby. Budete chtít umět páčit zámky, dáváte body do obratnosti a pick lock a pod. Jednotlivá povolání získávají růstem zkušeností také hodnosti, které pak určuji škálu vašich dalších dovedností.
Hodnotí se strašně obtížně, protože Ambermoon a Albion určitě v mnoha principech stařičký Amberstar zastínily. Vzhledem k tomu, jak na mě hra působí, nemůže být hodnocení nízké, to je jasné. A málo her mě prostředím vtáhlo tak maxmálně a nepopsatelně, jako Amberstar. Na PC bych takhle zmínil ještě Ultimu 7, Ultimu Underworld, z japonských RPG by to byla určitě Final Fantasy 4, Dragon Quest 5, Final Fantasy 7 nebo Star Ocean 2. Není to vůbec o tom, že by Amberstar byl nejlepším RPG pod sluncem, nebo že by dokonce předčil zde jmenované velikány. Ale vysoké hodnocení si i tak určitě zaslouží a těch pár bodů dolů nemění nic na tom, že je tahle hra pro mě více, než mnohé jiné třeba v lepší technické kvalitě a hodnotím tady jasně zábavu, prostředí, zápal pro věc, vtažení do hry. A vůbec, technicky to taky není nijak špatné, vypadat to jinak, už to není Amberstar.
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn.: Obrázky jsou převzaty z internetu.
Jsou hry, o jejichž stoprocentní kvalitě po všech stránkách není pochyb a stanou se nejoblíbenějšími. Pak jsou hry, které mohou mít drobné mouchy, nějaké dobové nedokonalosti, ale přes to se v nich člověk cítí nejvíce doma. Atmosférou jsou prakticky nepřekonatelné a člověk je má tak nějak, dá se říci, nejraději. I přes to, že ví, že jiný podobný titul má třeba ještě lepší vývojový systém, lepší grafiku, soudržnější nebo rozmanitější svět a podobně. Takovou neprofláknutou, ale přitom pro mě atmosférou naprosto pohlcující hrou, je právě Amberstar.
Ono se to těžko popisuje, co je to atmosféra a tak. Proč zrovna Amberstar? Proč zrovna u této hry jsem ochoten tvrdit společně s Ultimou 7, že to jsou hry, v kterých se cítím nejvíce doma snad ze všech her, co jsem hrál a dohrál, byť hodnocením a popisy dávám do svaté trojice nebo nějakých TOP 10 úplně jiné hry, protože u nich objektivně uznám, že jsou v některých směrech prostě dále?
Když jsem Amberstar rozehrál jako poslední z trojice na sebe nenavazující série, tedy Amberstar, Ambermoon, Albion), byl jsem skeptický, říkal jsem si, že je to takový ještě nedokonalý začátek (nepočítám-li nultý díl Dragonflight) nemající čím naprosto dokonalý Ambermoon a Albion trumfnout. Izometricky viděna pasáž působila značně nouzově ve srovnání s grafikou Ambermoonu. O poznání lépe tedy vypadaly pasáže v dungeon výhledu vlastníma očima, ale i ten už nemohl moc soutěžit s jinými soudobými králi žánru, jako byl např. Eye of the Beholder 2 nebo Black Crypt. Podivným neduhem byl i nerespekt ke struktuře v některých podzemních dungeonech, které se chovaly, jakoby byly kulaté, tedy když jste překročili chodbou hranici dungeonu na severu, ocitli jste se na jihu.
To vše ovšem člověk rázem pomine v momentě, kdy uslyší první melodie, ve městě zažije západ slunce nebo rozbřesk, projde si první podzemní městkou kanalizaci, v tahových bojích porazí prvních par nepřátel a nakonec vyjde do venkovních prostor a splní prvních pár questů. Nejlepší hry ve mně vždycky musí vzbudit pocit, že tam jsem a jsou to mé zážitky z tamního prostředí. Pokud se neumím ztotožnit s prostředím nebo mě dokonce spíše odpuzuje, obvykle taková hra u mě končí. Tím nechci říci, že potřebuji samé idylické krajinky, ale dobrodružství, které chci ve hře (a jen ve hře, protože kdo by chtěl zemřít kousnutím obřího pavouka) zažívat, na mě musí alespoň kapku působit, že tamhle jdu nějakým hvozdem, tuhle je výhled na pěkné panoramata hor a do toho plním já spoustu úkolů. Když zajdu ve městě do nějaké hospůdky, musím mít takový ten fajn pocit, že vrznou dveře, rozlehne se kolem teplo z hořícího krbu a když ulehám do postele ve svém pokoji, oknem prosvítá měsíc a v dáli houká sova...
Všechny tyhle vjemy mohou udělat opravdu hodně a mnohé hry je umí navodit bez toho, aby vám do posledního puntíku tyhle věci vykreslily nebo zvukově doplnily, stačí naťuknout třeba jen jednoduchým obrázkem a mysl už musí pracovat. A co se týče takovéhoto vnímání hry, tak v tomto Amberstar u mě vítězí jak před Albionem, tak trochu i před Ambermoonem, protože mi přinesl nejvíce právě tuhle domáckou atmošku. A jak už jsem psal v recenzi na Ambermoon, tak Ambermoon a Albion jsou jako pobyty v luxusních apartmánech na luxusní dovolené u moře, ale doma je prostě doma, v Amberstaru :-)
Hra začíná docela emotivně, hlavní postava je na hřbitově u hrobu svých rodičů. A tady se dozvídá, že se něco zlého děje ve světě a bude třeba porazit zlého lorda Tarbose pomocí talismanu Amberstaru, který je však rozbit na 13 částí a všechny musíte najít. Tady hra navodí ten pocit domáckosti tohoto světa. Víte, že jste tu měli rodiče, víte, že jste tu měli, nebo pořád máte, domov a už vstup do prvního města působí dojmem, že prostě jdete po místě, v jehož blízkosti jste vyrůstali. Tohle uměl tedy navodit i Ambermoon, kde začínáte v domově, kde jste se rozloučili zrovna s umírajícím otcem. Je asi zvláštní, že tu atmosféru domáckosti přinášejí zrovna tyhle situace, ale prostě vtáhne to parádně do děje, než když začínáte někde naprosto anonymně někde v neznámu, bez jakýchkoliv vazeb.
Ale co kromě atmosféry přináší Amberstar dalšího? On se v podstatě obsahem v ničem nemusí stydět před svými následovníky. Příběh je strhující, prostředí rozmanité, souboje taktické tahové, dokonce bych řekl, že mi více sedí ten krokovací režim, než scrollovací v dalších dílech. Mnohé questy jsou zapeklité a kombinace s předměty a lokacemi rozházenými na rozsáhlé venkovní mapě velmi sofistikované. Zajímavá je taky možnost cestovat různými přepravními prostředky, které vás v pozdějších fázích hry dostanou do z počátku nedostupných míst.
Abyste si udělali představu, jak hra vypadá, tak kromě možnosti omrknutí okolních obrázků stručně dodám, že je hra inspirovaná jasně Ultimou (izometrický pohled venku, dungeon výhled vlastníma očima v městech a podzemních lokacích). Chvíli hrajete tedy jako izometrické RPG, chvíli jako dungeon. Souboje jsou tahové a bojuje se na jakési šachovnici, ale striktně je dodrženo rozmístění nepřátel nahoře a vašich postav dole, nikdy nejde obejít nepřítele z boku nebo se mu dostat za záda, pohybovat lze pouze do boku nebo ustupovat dozadu.
Nevadí mi grindování, ale vím, že občas umí pěkně otrávit, když na vás nekonečně pořád odněkud něco znenadání útočí. Amberstar ovšem nemá náhodné souboje, ale nabízí kompromis, aby hráč nezoufal, že tu nemůže trénovat postavy, kdyby chtěl nad rámec toho, co mu jedinečně a neopakovatelně postaví do cesty hra. Je zde totiž místečko na jednom malém ostrůvku, kde po vstupu na jedno políčko vás vždy přepadne hlídka goblinů. Takže grindovat jde naprosto cíleně a nenuceně.
Abyste uspěli v hlavním úkolu, bude třeba najmout nějaké pomocníky, které postupně potkáváte na své pouti světem a těch je spousta, stačí si jen vybrat a překecat je, aby se k vám přidali. Vývoj postav je zde rovněž zajímavý, postavy mají spoustu statistik a skillů, které budou aktivně používat a po levelupu přidělujete skill bodíky dle potřeby. Budete chtít umět páčit zámky, dáváte body do obratnosti a pick lock a pod. Jednotlivá povolání získávají růstem zkušeností také hodnosti, které pak určuji škálu vašich dalších dovedností.
Hodnocení: 95%
Ringo
Pozn.: Obrázky jsou převzaty z internetu.
Nemůžu si pomoct, ale grafiku z téhle hry můžu! Ty obrázky ze stok nebo z večerních procházek po městě na mě působí. Hra navíc nemá (až na jedu malou lokaci jak píše správn Ringo) respawn, takže třeba cestování není kouskováno. Dlouho jsem třeba měl s sebou v partě psa a jen těžko se ho zbavoval :) Navíc ty možnosti cestování, které jsem do té doby nezažil. Rozhodně dle mého nezaslouženě opomíjená hra!
OdpovědětVymazatSamozřejmě grafika je super, mně se taky hodně líbila. Jenom jak to člověk hraje až po Albionu, z kterého mi spadla čelist, tak tady z počátku cítí jakýsi downgrade, než si zvykne. Ale jinak ta grafika přináší a navozuje přesně to, co má. A zase to není až takový downgrade, jako případě, kdyby člověk hrál Ultimu 5 po Ultimě 7, přičemž i ta pětka má graficky své kouzlo :-)
OdpovědětVymazatPrdím grafiku tohle je fakt nejlepší rpg co jsem prožil hodně her jem dohrál,ale tuhle hru jsem prožil prostě jsem byl tam.
OdpovědětVymazat