Gateway (Frederik Pohl's)

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Legend Entertainment / Vydavatel: Legend Entertainment / Rok: 1992

Gateway byla přesně tou hrou, která započala u firmy Legend Entertainment éru jejich adventur inspirovaných literárními předlohami. Na úvod je to tedy inspirace knížkou světoznámého autora sci-fi Frederika Pohla. Zatímco jejich následující hry většinou opisovaly některé kapitoly samotných knih, u Gatweway je to ještě trochu jinak. Z knihy Frederika Pohla si Legend vzali jen vesmírný projekt, stanici vybudovanou prazvláštní mimozemskou rasou zvanou Heechee, ale tím to v podstatě končí. Hra nebude opisovat žádné osudy konkrétních charakterů z knížky a mohu říci, že je to jedině dobře.

Přiznám se, že byť Pohlovou knížku Gateway velmi uznávám jako nápaditou a vynikající, nasál jsem z ní veškerou tu tajemnou atmosféru, napětí, veškeré reálie, tak události odehrávající se v první knize (z pěti) ve mně budily často značné rozpaky. Těšil jsem se na cestování na cizí planety a objevování, místo toho jsem se většinu knihy trochu trápil s hlavním hrdinou na vesmírné stanici. On se totiž bál letět na misi. A tak raději bral podřadné práce a vymlouval se, že ještě není jeho čas. Do toho se připletly jeho psychologické potíže a nakonec i pochybnosti s orientací, což jsem vůbec nečekal, že se bude řešit. Knížka je prokládána jeho sezeními u psychologa. Celou knihu jsem se těšil na něco, co se vlastně nedostavilo, ale kvůli toho těšení, obestřen záhadami vesmíru, mám vlastně k tomu dílu kladný vztah.

Možná to měl někdo s knihou taky tak jako já a možná si přesně tohoto charakteru knihy byli vědomi i autoři hry Gateway. A proto připravili pro hráče nejen veškeré to prostředí, které měl čtenář rád, ale místo nevyrovnaného hlavního hrdiny knihy vám ve hře představí vlastního hrdinu, kterého budete jako hráč zatupovat vy. Tento hrdina se nebojí jít do akce  a díky tomu je vám ve hře představeno to očekávané. Cestování po planetách. Ale ne jen tak bezcílné. Je do toho zakomponován slušný konspirační příběh odhalující nebezpečí, které hrozí celému lidstvu a na které doplatila právě rasa Heechee, po níž tady zůstaly zbytky technologií, základna a tisícovka jejich lodí. Autoři touto hrou vlastně za Frederika Pohla napsali další knížku z jeho universa.

Abych trochu přiblížil, o čem to vlastně je, zkusím ve stručností zmínit podstatu, co se kolem Gateway děje a přitom nezabředávat do přílišných detailních podrobností, které si jistě rádi přečtete v knize (hádám spíše, že jste to už všichni stejně četli). Gateway je korporace, která zkoumá pozůstatky vesmírné stanice mimozemské rasy Heechee. Ve stanici jsou nalezeny lodě. Jejich ovládání je překvapivě dětsky snadné. Mají jen tlačítko na odlet, přistání na povrch, vzlétnutí na orbit a návrat na stanici Gateway. Tlačítko odlet zavede loď autopilotem na striktně zadané souřadnice. 

Člověk je tvor zvídavý a samozřejmě by rád věděl, kam která loď poletí a co se bude nacházet v cíli. A tak korporace pár lodí vyzkouší. Výsledek je však rozpačitý. Vesmír se jednak postupem let mění a místo přívětivé soustavy může být už jen černá díra.  Navíc ne v každé cílové "stanici" se nachází podmínky pro přežití člověka. Některé lodě se tak nevrátí vůbec, jiné jen s mrtvou posádkou, a ti, co se vrátili živí, buď přiletěli zpět v šoku s nutnou léčbou u psychologa, anebo ti šťastnější se dostali na neznámou planetu a dovezli z ní vzorky, za což byli uznáni a štědře finančně odměněni. Bohužel málokdo ze zaměstnanců korporace chtěl riskovat své životy a tak nastala otázka, kdo bude riskovat stovky dalších letů, z nichž nemusí být návratu?

Na planetě Zemi nebyla situace zrovna růžová. Lidstvo samozřejmě neustále válčilo o zdroje, výjimkou nebylo ani použití jaderných zbraní a tak nebylo nouze o naprosté zoufalce, kteří už neměli co ztratit a klidně byli ochotni riskovat s vidinou velké finanční odměny a lepšího života kdekoliv jinde, než na Zemi. A tak Gateway Corporation vytvořila loterii a lidé mohli "vyhrávat" pobyt na vesmírné stanici Gateway a nejen to. Mohli (respektive v podstatě museli) se jako tzv. prospektoři zapojit do výzkumných misí a odlétat loděmi Heechee do neznáma. A jedním z těch výherců jste samozřejmě vy.

Nápad a atmosféra super, ne? Je to tak, Pro hru jako dělané. Ale je dobré se taky podívat, jak se celé to dílo Legendům povedlo. Gateway spadá totiž do jejich první generace her v textovém engine, v kterém je obrázek scény spíše jen ilustrační. Důležité bude číst dlouhé texty a nezřídka si pro vykonání činností výpomoci vypisování úkonů skrze příkazový řádek. Komu se nechce psát, připravili autoři pro hráče menu s výpisem veškerých slovíček, které se ve hře dají použít a lze tak příkazy skládat klikáním na ně. Pár míst je interaktivních i v obrázcích samotných, takže si lze pomoci kurzoru myší klikání na objekty na obrázku věci brát nebo si je prohlížet, případně je určovat k dalším činnostem, které si naklikáte ze slovníku. Nicméně je to zdlouhavější než napsat příkaz přímo.

Slovník vypadá děsivě a popravdě první generace adventur od Legendu nebyly tím, čím mě tvorba této firmy ohromila. To přišlo až později s nádhernou Death Gate  (na kterou jsem tady napsal trestuhodně stručnou recenzi, že bych ji nejraději přepsal:-) a adventurní kolos Mision Critical (u kterého jsem se naopak naštěstí pisatelsky vyřádil:-). Mé dávné pokusy hrát ty dřívější textovky á la Zork byly marné. Buď jsem nebyl ještě tak zdatný v angličtině, abych mohl uvažovat nad složitějším využitím tolika slov anebo byly puzzly v těchto hrách tak krkolomné a neintuitivní, že považuji za génia každého, kdo tohle zvládl dohrát bez návodu. Samozřejmě jsem díky fascinací pozdějšími hrami Legendu nemohl ani jejich prvotiny nechat jen tak ležet ladem navždy a tak si je tak nějak postupně projíždím a zhodnocuji si, v čem spočívá genialita jejich adventur, ale taky v čem jejich díla občas pokulhávají.

Občasná neintuitivní textovou složitost, bazírující na konkrétním slovíčku, kdy nějaký opis, či vynechání předložky, není povoleno a k tomu krkolomnost řešení, bych mohl řadit k tomu méně chytlavému, co může hra nabídnout. Negativní kritikou bych podrobil i rébusy založené na čase. Když se někam musíte dostavit na konkrétní čas, to je ještě přijatelné a není na tom nic, co by se nedalo zvládnout. Ale pak jsou tady puzzly, kdy je nutno něco udělat rychle, jinak se stane něco, po čem následuje load. Takovéto puzzly nemám rád, protože snižují šanci vyzkoušet více možností bez následku návratu do předchozí fáze nebo také následku smrti. Stačí použít jednu špatnou a je konec. Samozřejmě v takovém případě loadnete, ale koho baví 10x loadovat jen proto, že vybraný předmět nebyl ten pravý? Jiné puzzly naopak vyžadují, abyste si počkali a zadali příkaz wait. Jenže kdo má vždy v nějakém místě tušit, že mám zrovna na něco čekat, aniž bych tím třeba něco pokazil?

Kdo si neumí opravdové dohrání hry představit jinak, než že si na vše přijde sám a hra nabídne nějaké mechaniky a nepřekonatelné nástrahy, které jsou značně odrazující, obvykle dojde ke škodě, že to hráč vzdá, danou hru si nezažije, neprojde a zůstane mu navždy odepřena. Gateway by přesně takto mohla zapůsobit, protože věřte mi, obtížnost je pekelná a na spoustu věcí bych nepřišel do konce života. A kdo tohle dal zcela bez hintu, toho považuji za génia. Dle adventur, které jsem dokázal dohrát bez jediného podívání se do návodu a u kterých se mi to naopak nepodařilo, už tak nějak umím vycítit, u které hry mi to půjde a u které ne. U Gateway jsem měl jasno docela záhy, když se mi nedařilo přijít na to, proč bych měl mechanikovi uklízet nářadí. Potřebuji za těmi věcmi nejprve vidět ten smysl, vidět a vědět, čeho chci docílit a proto potřebuji k tomu získat to či ono. A tady jsem mnohdy ten smysl nenacházel. Puzzly v opačném gardu - nasbírej bezcílně všechny předměty z okolí a ony pak někde určitě půjdou použít, mi činí docela obtíže:-)

Ale i tak je Gateway přesně tou hrou, kterou se vyplatí si alespoň projet, i když ji nebudete umět. Příběh je vcelku strhující, pobyt na vesmírné stanici mrazivě přitažlivý a cestování po několika planetách budí zvědavost, jak to bude vypadat na těch dalších. Samotné procházky po stanici Gateway s ubikacemi, restauracemi, zábavními centry i zahradou příjemně navodí pocit, že si to zažíváte (z bezpečí domova) na vlastní kůži. Knižní námět je natolik silný, že se vžijete do role prospektora na stanici a vydáváte se na daleké a nebezpečné cesty do neznáma mimozemskými loděmi, které mají pevně určenou adresu. Do toho vedete rozhovory s posádkou stanice, v které mají různí lidé různé motivace a jen přijetí do tajného spolku vám umožní proniknout do záležitostí, které jsou jiným odepřeny.  

Technické zpracování je docela diskutabilní. Pozdější hry od Legendu v SVGA grafice se honosí nádhernými malbami, které se staly příznačným rukopisem grafků v adventurách této firmy. Základy detailních a atmosférou dýchajících obrázků však byly položeny již v těch prvotních hrách, jako je právě Gateway. Jenže to není ještě moc poznat a když se vedle Gateway z roku 1992 položil Monkey Island 2, Indiana Jones 4, King's Quest 6 či Quest for Glory 3 z téhož roku, vypadá Gateway s celou tou érou více texty než obrázky zahlcenými adventurami od Legendu jako chudá příbuzná. Ocenit tak lze jen to, že ta kresba je hezká, stylová navozuje účelně atmosféru a břinká do toho působivá kosmická hudba.

Gateway je i tak určitě zajímavý adventurní počin, který se stal časem kultovním. Legendi tady určitě stvrzují to, že tehdy byli v produkci adventur pravděpodobně na třetím místě hned za Sierrou a Lucasem. Nicméně na to, aby mohli Legendi opravdu smysluplně konkurovat těmto dvěma gigantům, si museli ještě nějaký ten rok počkat. Pokud jste Gateway ještě nehráli, tak se určitě nenechte odradit drobnými neduhy, protože příběhem a událostmi z mého pohledu možná nabízí více, než první díl knižní předlohy a tím jej svým způsobem předčí. A pokud vám to dostatečně pálí (více než mně:-) a zvládnete si na všechny nástrahy přijít zcela sami, je to potom tuplovaná odměna a hra tak ve vašich očích stoupne ještě více. Samozřejmě Frederiku Pohlovi díky za super námět a prostředí, bez kterého by ta nabídka dalších událostí nemohla ani v této hře existovat. 

Hodnocení: 75%

Ringo

Hraním i v recenzi jsem se držel původního originálu, ale je třeba zmínit i to, že Gateway má velmi povedený fanouškovský remake (spíše tedy remaster) z roku 2017, který ovládáním odpovídá pozdější vyšperkovanější tvorbě firmy Legend Entertainment. 

Remake ve verzi 1.1 lze stáhnout ze stránek tvůrců: https://www.adventuregamestudio.co.uk/site/games/game/2130-gateway-remake/

Další obrázky z Frederick Pohl's Gateway od Legend Entertainment: