Secret Agent

Platforma: PC / Žánr: Platform/ Developer: Apogee Software / Vydavatel: Apogee Software / Rok: 1992

Jak se ze zdánlivého béčka vyklubala pro mě jedna z nejlepších plošinovek, o tom bude následující příběh. V dobách mého ranného hraní na počátku 90. let frčely hodně plošinovky a tak mě jich spousta také nemohlo minout. A jednoho dne se mi tehdy v rámci nějaké knížky o hrách dostala do rukou disketa a na ní bylo několik shareware titulů. Mezi nimi i plošinovka Secret Agent od Apogee Software (společně s Duke Nukem 1, ale o tom až někdy jindy). Byť plošinovky nebyly pro mě žánr primární díky mé nezručnosti v této disciplíně a s přibývajícími RPGčky, strategiemi a adventurami se mi začal tento žánr spíše vzdalovat, občas si nějakou na oddych dám rád a obvykle si ji pak zařadím jako nesmrtelnou klasiku, když mě něčím výrazně zaujme.

První dojem z nově nabytého herního softwaru z "nějaké diskety ke knížce" (o které se na blogu pravděpodobně nezmiňuji naposled), který by mohl oživit to dosavadní množství her, které jsem měl na počítači do té doby, byl spíše takový, že jsem ty shareware hry nebral vůbec vážně. Přece na vážno nebudu hrát nějaké amatérské ukázky zdarma, které po odehrání jisté pasáže stejně další postup hrou uzamkly s tím, že jako dokupte si zbytek, ale kdo by to byl tehdy jako dělal, že. Jenže jak jsem se tak nudil a hrál na chvíli vše, co mi pod ruku přišlo, zkusil jsem i plošinovky z té zmíněné diskety. Jasné, plošinovky mi nejdou a akorát se zase rozčílím, ale zkusím si s tím panáčkem proskákat jen tak pár obrazovek. A světe div se, ono mě to zvláštně vizuálně uhranulo, navíc mi to nějak šlo a tím mě to začalo i bavit. 

Hráč se tady vžívá do role agenta 006, který je vyslán na tři nebezpečné mise, v kterých je třeba porazit padoucha Dr. No Body a rozbít jeho zločineckou společnost D.V.S. (The Diabolical Villain Society), která ukradla důležité dokumenty k orbitálnímu laseru a chce je zneužít k nekalým účelům. Společnost sídlí na třech ostrovech, na nichž je vždy hlavní pevnost a patnáct malých satelitních obranných systémů. Po zničení patnácti malých pevností se satelity spadne obranná bariéra a otevře se průchod do hlavní pevnosti, v které je třeba hlavní padouchy dorazit. Shareware verze obsahovala první ostrov, tedy misi 1: The Hunt for Red Rock Rover, zdarma. Další dvě mise, 2: Kill Again Island, 3: Dr. No Body, bylo nutno dokoupit, což jsem udělal tedy až o opravdu mnoho let později díky tomu, že hra vyšla kompletní na GoGu.

Na první pohled by si člověk mohl myslet, že to je nějaká blbinka, pokus někoho pro PC MS-DOS taky udělat akční hopsačku a ještě s variací na Jamese Bonda, přičemž se absolutně nemůže pokoušet vyrovnat té absolutní špičce, jako byl například Turrican a hromada dalších plošinovek proslavených hlavně z Amigy, a to jak grafikcy, tak ani herně. Co mě však mile překvapilo, tak to, že Secret Agent neprobíhá na plošinovku standardně ve smyslu nátlakového akčního postupu levelem směrem kupředu bez výrazných možností návratu. Gameplay je spíše rozvážného rázu, bez časového limitu, bez rojících se nepřátel ze všech stran. Navíc tady byla i mapa ostrova s jednotlivými pevnostmi (jasná inspirace Mariem 3 a Super Mariem World), kterých bylo vždy přístupno hned několik a šlo zvolit, kterou z nich navštívit nejdříve. Šlo tedy od počátku hrát nelineárně a pevnosti si vybírat. Stejně ale bylo nutno projít nakonec všechny.  

Dalším velkým pozitivem bylo, že každičká úroveň měla na různých místech rozházené klíčové předměty, přičemž místa, kde je bylo nutno v dané úrovní použít, byly zase umístěny jinde a nejlépe za sérií smrtících pastí. Takže úroveň neplynula standardně zleva doprava v doprovodu zběsilé střelby do všeho, co se pohnulo před mou postavičkou, ale působila jako takový logický puzzlík se spoustou tzv. bactrackingu. Ne však v takovém velkém rozsahu, jako známe z metroidvanií.

Najednou tím začíná role zdejšího agenta dostávat uvěřitelný dojem a místo zběsilého pobíhání, skákání a střílení jsem nucen hrát absolutně rozvážně s maximální opatrností a přicházet na záludnosti typu jak se dostat k červenému klíči, abych si otevřel dveře, za kterými je klíč modrý, k němuž jsou dveře zase v jiném koutě úrovně, za nimiž se skrývá bezpečnostní radar, který je třeba rozstřílet. Do cesty se mi staví pasti typu výsuvné bodáky, jedovaté jezírka, jezírka s vodou a žraloky, silová pole, miny,  nebo různé střílny, které po mě pálí, jakmile se jim dostanu před mušku. Dlouhými skoky musím překonávat nebezpečné pasáže, jindy musím volit jen kratičké skoky, abych nepřeskočil malinký bezpečný ostrůvek mezi dvěma smrtícími pastmi. A samozřejmě nechybí nepřátelé různého druhu střežící klíčová místa.

Úrovně nejsou nijak fádní, byť se v nich často opakuje podobný postup. Za 1. najdi klíče (červený, zelený, modrý), za 2. poodemykej oblasti za zamčenými dveřmi (červené, zelené, modré), 3. najdi disketu, 4. najdi počítač a dej do něj disketu, čímž se deaktivuje laserové pole, 5. najdi satelitní vysílač  a odstřel jej, čímž se deaktivuje jeden z 15 signálů uzamykajících bariéru k hlavní pevnosti na ostrově, 6. najdi dynamit, 7. odpal dynamitem východ, 8. opusť tuto pevnost. 

To, že se v každé pevnosti plní prakticky tytéž úkoly, může činit Secret Agenta repetitivním, ale to není více méně pravda, protože v každé pevnosti autoři hry namixovali logický postup a nástrahy tak zajímavě, že se plnění každé té pevnosti stane napínavou radostí a nedalo mi to spát, dokud jsem ji nepokořil. Kromě zmíněných základních úkolů jsou pevnosti obohaceny o různé další logické prvky. Můžete najít speciální brýle, které vám umožní vidět skryté plošinky vedoucí do nepřístupných míst, občas lze narazit na zrychlující boty umožňující delší skoky. Povaluje se tady spousta bonusů, například pytle s penězi a vzácné chipy s pokročilými technologiemi. Sběr těchto věcí vám přináší body. Záhadné písmena S, P a Y, které lze nalézt, dávají jednotlivě 100 bodů, ale když je posbíráte ve správném pořadí, aby dávaly dohromady požadované slovo, je to za 10 000 bodů. Kromě prostého splnění mise jsem tak byl hnán touhou sebrat každičký maximální bonus.

A největší bonus hodnocený 25 000 body lze získat, když se povede pevnost splnit bez jediné ztráty života. Agent má vždy tři životy a může je ztratit například zásahem jakoukoliv střelou nebo zásahem výsuvných bodáků. Obzvláště dokázalo naštvat, když jsem si bezstarostně proskákal zdánlivě bezpečnou oblast a nevšiml si titěrného větráku na stropě, do kterého jsem narazil. Ten ubere život také. Pozor rovněž na přípravu opuštění pevnosti odpálením dveří. Pokud se dostatečně nevzdálím, může celé snažení na závěr pokazit zásah dynamitem, který nastražím. Pak jsou tady ale pasti, do kterých lze vstoupit jen jednou s výsledkem automatické smrti, nehledě na to, kolik životů agentovi ještě zbývá. Nesmí tak například spadnout do vody, do kyseliny, na plochy pokryté stabilními bodáky a samozřejmě nelze vstoupit do laserového pole.

Nepřátel je celkem rozmanité množství a používají různé druhy útoků. Někteří střílí, jiní bojují na blízku. Například ninjové jsou hbití, zatímco vojáci skrytí v mechu jsou neohrabaní, ale lze je zasáhnout jen v momentě, kdy vysunou hlavu s proskleným hledím a rozhlíží se. Pak jsou tady různé vychytávky jako střílející roboti, kteří vydrží tři zásahy, robotičtí psi, pojízdné střílecí mechanismy zavěšené na stropě, raketomety nenápadně skryté ve zdech, poletující robot střílející čas od času k zemi výboj energie. Někteří vojáci mají několik hodnosti. Ty s nejvyšší jsou rychlí, střílí a je nutno je zasáhnout víckrát s tím, že po každém zásahu jim hodnost klesne a mění se tak postupně na podřadnější vojáky s nižšími schopnostmi.

Kapitolou samou o sobě jsou náboje a to zejména na začátku hry. Jak jsem již zmínil, podstatou této hry není zběsilé střílení na všechny strany s předpokladem, že smetete vše okolo. Na začátku hry je k dispozici jen pár nábojů a tak se do prvních navštívených pevností vkrádá další logický prvek. Musel jsem náboje doslova počítat tak, aby mi vyšly na všechny nepřátele a s napětím jsem po levelu pátral po dalších zásobách nábojů a věřte, že je fajn je poctivě nacházet a sbírat všechny. Náboje se naštěstí stále přičítají a do dalších pevností se tak vstupuje s již nashromážděnou zásobou nábojů z pevnosti předchozích. 

Musím zmínit něco i k technickému zpracování. Odpadá mi hodnocení hudby, protože ve hře žádná není. Zvukově je to taky bída, ozývá se jen pár beep zvuků, s kterými si hravě mohl poradit tehdy základní PC speaker. Nevadí, proč si právě u takovéto hry nepustit nějakou svou oblíbenou hudbu. Mohu se tedy věnovat čistě grafice. Secret Agent z počátku klame tělem, což je opak oproti hrám, které se snaží nalákat vizuálně na první dobrou. Běží v šestnácti barvách a může působit příliš jednoduše, než je tomu v té nejvyšší  kategorii plošinovek, které jdou na trh s tím, jaká to bude bomba a podívejte na tu ááách grafiku. Jak jsem psal výše, obzvláště na Amize byly plošinovky, jejich grafika a animace, velký pojem. PC v tom trochu tehdy ještě zaostávalo. 

Secret Agent prvním dojmem působí strojeně, příkře a jasně pragmaticky nalinkovaně. Nadsazeně řečeno, skoro mi přišel jako mapa k nějakému čtverečkovanému dungeonu (což bylo vlastně plus:-). Na první pohled je přesně takový, jak jsem psal na začátku, působí jako odlehčená skopičinka, u které se vyblbli nějací programátoři, kteří to moc nehrotí. Jenže opak je pravdou. Přesně ta strojeně nalajnovaná pragmatická grafika mě nějak okouzlila, že ve mně budila pořád nutkání hru znovu spouštět a zkoušet, že si jen tak projdu jednou za čas jednu pevnost. A najednou z toho byla absolutní závislost s nezdolnou touhou se dívat právě na tuto grafiku.

Secret Agent je totiž ve skutečnosti pěkně stylově prokreslený, líbivý a jednotlivé úrovně jsou plné detailů, z kterých nakonec má mysl zahořela vlnou fantasie a nasávala ze hry atmosféru plnými doušky. Zřetelné jsou různé počítačové systémy, kancelářská výbava, stoly, židle, včetně obrazů na zdech a květináčích na policích. Vedle toho vidíte všude pracovat plno bezpečnostních systémů, nástrah a taky nepřátel. EGA grafika navíc umocňuje jakýsi industriální nádech navozující v místech plných technického pokroku ten správný dojem, že jako vládní agent jdete seknou po prstech nějakému dalšímu šílenci pracujícímu na vynálezu zkázy.

Zajímavé je rovněž hledisko obtížnosti. Ta umí zachytit drápkem a navnadit i ty, kterým ty plošinovky sice moc nejdou, ale tady najednou takový hráč zjistí, že když dává dostatečně pozor, tak ono to nějak najednou jde. Když se nedaří nějaká úroveň, zkusí na mapě zavítat do jiné pevnosti, která bude o kousek lehčí, nacvičí si tam nějaké ty postupy a pak to půjde i v té obtížnější. Neznamená to však, že Secret Agent není výzvou a je jen pro začátečníky. V případě, že získáte motivaci projít každou úroveň beze ztráty života, se některé úrovně dokáží proměnit v peklo. Najednou zjistíte, že série pastí je poskládaná tak důmyslně, že i při vypětí všech smyslů se vám i na desátý opakovaný pokus podaří do některé spadnout.

Našly se i úrovně, které dokázaly zabrnkat na nervy a možnost je projet bez ztráty života jsem jednoduše vzdal. Trefovat se na malinkaté plošinky, z kterých na střídačku vyjíždí bodáky a ve finále proskočit periodicky se objevujícím výbojem a k tomu dávat bacha, abych nespadnul do vody, v které na mě číhá žralok...no byla to místy i docela tryzna. 

Nejtěžší mi paradoxně přišly ty pevnosti, které jsou hned okolo místa, z kterých agent na ostrově startuje. Naopak čím více jsem se blížil k hlavnímu sídlu, jakoby obtížnost klesala. Finální pevnost z toho vyjde nakonec téměř jako ta nejlehčí a nečeká tam ani nějaký super tuhý mega boss. Bossové vůbec v této hře nejsou. Zní to jako paradox, ale dalo by se to vlastně logicky vysvětlit. Čím více toho tajný agent nepříteli zneškodnil, tím slabší jej čeká odpor. Nicméně na druhém a třetím ostrově obtížnost graduje obecně a  setkáte i s fintami typu - odemknul sis špatné dveře a vyplýtval klíč, který potřebuješ jinde, už to nepůjde vyřešit, takže celá úroveň znovu. Velký pozor je třeba si dát na to, abyste si nevzali druhý klíč stejné barvy. V inventáři zůstane totiž jen jeden kus a důsledky jsou myslím zřejmé.

Jakkoliv bych rád označil Secret Agenta za dokonalý a bezchybný kousek, tak pár much bych přeci jen nalezl a nehodlám je zatajit. První věc souvisí z s tou obtížností. Je tu několik úrovní s tím, že nevíte, co je pod vámi, ale musíte tam skočit. Anebo musíte vstoupit do teleportu, který vás někde vyhodí a dopředu nevidíte kde. Když vás vyhodí do malinkatého prostoru a přímo před hlaveň nepřítele, který automatický pálí, máte smůlu. Několik takových míst tu bohužel je a i na desítky pokusů, kdy jsem si odpočítával sekundy a předpokládanou polohu nepřítele v tom místě, kam nevidím, se mi stejně nepovedlo vyhnout se zásahu a tím jsem přišel o 25 000 bonus po splnění takové úrovně. Další chybka je technického rázu. Po delší době hraní jsem měl dojem, že mi jdou z toho oči kolem a na vině je podivně trhaný scrolling pozadí scény, ubíhající navíc o malinko rychleji, než je pohyb postavičky. Na první pohled si toho nemusíte všimnout, ale po delší době právě tohle docela unavuje oči a pak si uvědomíte, proč. 

Ať už je to, jak je to, Secret Agent je fakticky vynikající špičkovou zábavou, od které se nejde odtrhnout. A proto jsem mu taky věnoval zřejmě více řádků, než leckterému božskému RPG, které by si to třeba taky ode mě zasloužilo, ale z počátku mě nenapadlo se až takto rozepisovat:-) Ne nadarmo byl taky Secret Agent v roce 2021 oprášen, zremasterován a obohacen o další čtvrtý ostrov v nové edici Secret Agent HD, který si nechám ve zvláštním kratším článku na někdy jindy. Dilema, zda si zahrát Secret Agenta autentického a takového, jaký byl v 90. letech, nebo nově už v té HD edici, vyřešila možnost zahrát si kdykoliv kterýkoliv ostrov zvlášť, nezávisle na pořadí. A tak jsem si teď ve staré verzi dohrál původní tři ostrovy (čímž jsem hru dohrál konečně doopravdy, protože v devadesátkách jsem zkompletoval jen ten první ostrov ze shareware verze) a v remasterovém HDčku jsem si mohl dát ostrov čtvrtý. 

Hodnocení 85%

Ringo


1: The Hunt for Red Rock Rover:

2: Kill Again Island:

3: Dr. No Body: