Info č 13 - Od časopisu Dech draka až k Cadaverovi
Dračí doupě - jeskyně, Dračí Doupě - pod širým nebem, časopis Dech Draka, knihy Dragonlance, zatuchlá hradní místnost, v ní tajemné truhly, skříně, stoly a židle připraveny jako na hostinu, a do toho nějaký skeleton a kobold, kteří se rozhodli nenechat všechna tajemství dobrodruhům, kteří zrovna vstoupili, zadarmo. Shadowlands, Cadaver, The four crystals of Trazere, Darkmere a Heroquest či modernější Dark Quest 2. Jak tohle všechno souvisí?
Nemohu pro začátek nezmínit, jak jsem toužil po těchto hrách, které detailně vyobrazují místnosti z izometrického nadhledu a je v nich třeba řešit podrobné detaily - kliče, páky, tlačítka, pasti, artefakty, poklady a nepřátele. Dalo by se říci, že šlo vlastně o izometrický dungeon. Těchto her, zaměřených čistě na tyto věci, nebylo takto udělaných mnoho a většinou byly tyto prvky v menší míře zakomponovány do komplexních rozsáhlých RPG her se souboji a rozhovory. Některé z těch krystalických kombinačních mě nakonec svou akčnější hratelností i odradily, ale po některých jsem stále toužil a odložil si je na někdy a snil svůj sen o tom, jak se budu prohrabávat ve věcech v jednotlivých místnostech a řešit, jak se dostat do dalších.
Celé je to odrazem mé předpočítačové mánie do studia dračího doupěte na stole, kde mě nejvíce fascinovaly scénáře, kde Pán Jeskyně pečlivě vymodeloval místnůstky, namaloval, vystříhal z papíru a složil detaily jako nábytek, truhly, stoly, židle, skříně a do toho postavil modely potvůrek a modely postaviček hrdinů, kteří měli za úkol porazit nejprve potvůrky a pak místnost prošmejdit. (Dnes papír při modelingu prostředí vystřídaly již 3D tiskárny, ale to je na jiné téma)
Ukázka z obsahu časopisu Dech Draka. Mé vlastní výtisky těchto časopisů bohužel skončily bůh ví kde a už je nemám, stejně jako všechna pravidla Dračího Doupěte.
Toho jsem měl, jako skoro ještě dítě, plnou hlavu a snil si to, kreslil si své scénáře, ponakupoval si Dračí Doupě v různých verzích, kupoval jsem si časopis Dech Draka, který měl snad dokonce vydavatelství tady u nás v Havířově. Ale bohužel jsem nenarazil nikdy na lidi, kteří by to se mnou chtěli hrát....a pak přišly počítačové hry a já uviděl obrázky z Cadavera, Shadowlands, Legendu, Darkmere, HeroQuestu 2 a bylo jasné, kam mě mé hračičkovské srdce potáhne. O takovém Cadaverovi (o kterém napíši něco velmi brzy) bych mohl říci, že byl pro mě snad nejvytouženější hrou vůbec. A tahový Heroquest 2, dělán přímo na motivy deskové hry stejného názvu, už pak byl něco automatického, co je povinnost si zahrát a dohrát. Jaká je hra samotná jsem již popsal v recenzi.
Nevím, proč to trvalo tak dlouho, ale má obsese těmito z rohu viděnými hrami (neplést si s tunou pozdějších izo RPG typu Baldurs Gate) mi zůstala, ale pořád spíše ve fantasii. Nevím, jestli nebyl čas, nebo je zastínily hromady jiných titulů, např. dungeonů nebo jRPG či strategií, ale rok 2021 jsem se rozhodl odstartovat tím, že se těmto rohovkám budu věnovat více. Jak jsem doteď drtil dlouhá léta dungeony z vlastního pohledu, některé jsem si i za poslední 3 roky pro zopakování a připomenutí zahrál znovu, přišel konečně čas na "dungeony" z toho pohledu rohového (i když to už žánrově dungeon samozřejmě není, protože ten podle mě musí být z vlastního pohledu :-)
Pěkné téma :-) Mě dnes mrzí, že mám jen nejnovější verzi pravidel Dračího doupěte. Vždy jsem starší prodával, abych měl alespoň část peněz na nové. Nejvíce jsem vděčný za vlastnictví modulu
OdpovědětVymazatDvanáct sošek Almiru.
K Dračímu doupěti jsem se nikdy nedostal, nepatřil jsem zrovna mezi vyvolené :) Nicméně jsem koukal na Ringovo mapky z Cadavera na Oldgames a minimálně za vyzkoušení by to stálo. Holt "izometrickým dungeonem" nemohu pohrdnout :D
OdpovědětVymazat