Baldurs Gate
Platforma: PC / Žánr: RPG/ Developer: BioWare / Vydavatel: Interpaly / Rok: 1998
Teď budu asi nepopulární, ale risknu to a přeci jen popíšu trochu kontroverzně hru, kterou jinak RPG hráči milují. Ale nemůžu tady jen pozitivně v hodnocení stovkovat. Občas musí přijít i nějaká ta kritika a jeví se mi zajímavé zkritizovat i něco, co by se moc kritizovat nemělo :-)
Když v roce 1998 přišel na svět Baldurs Gate, RPG hráči byli jak u vytržení. Obzvláště po té, co to vypadalo, že RPG žánr v roce 1997 spíše umřel a teď najednou vyjde taková pecka. Baldurs Gate ze světa Forgotten Realms, známý to svět ze stolních dobrodružství z produkce firmy TSR. Ale mnozí jej také znají z mnoha RPG firmy SSI (Pool of Radiance, Curse of the Azure Bonds, Secret of the Silver Blades, Pool of Darkness nebo trilogie Eye of the Beholder).
Pro mě je stále záhadou, proč se považoval RPG žánr za skomírající zrovna tehdy a proč najednou Baldurs Gate byl renezancí, když jsem se vesměs setkával s nadšenými hráči této hry, kteří ale před tím moc RPG nehrávali. Málokdo z nich hrál Dark Sun, Ultimu 6, 7 nebo dungeony, které do té doby vlastně RPG žánr prezentovaly asi nejvíce. Vesměs šlo o hráče, kteří měli za sebou jen Diablo (1996) a Fallouta (1997) a Baldurs Gate byl pro ně vlastně spíše impulz k tomu začít hrát. Ano, začali hrát i hráči, kteří před tím nehráli. Samozřejmě každý milovník jakékoliv hry, v které se vyvíjí parta, po Baldurs Gate také sáhl, i já, to bylo přirozené. Jasně, dungeony zemřely a po Albionu z roku 1996 už je udržovala při životě jen série Might and Magic s díly 6, 7, 8. Ale v případě Baldurs Gate nešlo o renezanci tohoto typu her. Slavných her typu Baldurs Gate (izometrické RPG) nebylo totiž ani nikdy před tím nějaká záplava. Byly prezentovány zejména sérií Ultima a ta také nebyla úplně pro každého.
Ale pojďme na hru samotnou. Než se mi dostala do rukou, tak jsem četl jen nadšené recenze a komentáře a bylo jasné, že tohle musím mít, že to je must have a že po Dark Sunu nebo Ultimě 7 by tohle mohlo být něco, co starší RPGčka (izometrická) překoná. Nakonec jsem hru získal, nainstaloval z dosud nebývalého rozsahu (jestli si dobře pamatuji, byly to 4 nebo 5 CD?). To jsem ještě nedávno žongloval s disketama a hra, která byla na 6 disket o velikosti 1,44 MB, byla něco neuvěřitelného. A teď tohle.
Vzhledem k doslova až uctívačským diskusím na diskusním webu MAGEO, překladatelské mánii, na které se podíleli i někteří mí spoludiskutující, či rovnou přátelé (tady musím zmínit určitě CEONa), z čehož nakonec vzešel oficiální český překlad hry, jsem nejen, že tušil, že hra bude pecka, ale že se mi i musí za každou cenu líbit. Vytvořil jsem si postavu a vrhl se do dobrodružství. Z počátku se mi to vše opravdu moc líbilo. Pobil jsem ve stodole první krysy, prošel jsem si pár sáhodlouhých rozhovorů o tom, jak na Sword Coast záhadně reziví zbraně a že půjde asi o nějakou zlou magii. Prošel jsem několik úvodních lokací a nakonec jsem byl opravdu pár dní přibitý u monitoru a posouval po krajině své postavičky a cítil takový ten správný zápal. Povídal jsem si o hře na MAGEO, na RPG srazech jsme řešili různé finesy a jako bych měl pocit, že tím žiji, nejsem mimo dění a patřím do té správné party :-) A nad tím jsem se začal zamýšlet, jestli je to vlastně v pořádku :-)
Graficky byla hra na svou dobu docela přitažlivá, bylo to prostě něco nového. Engine, v kterém je hra vytvořena, se nazývá Infinity a dlouhou dobu to byla prakticky jediná šablona, dle které se tvořily další RPG. Jenže bystré oko brzy poznalo, že jde o chladnou renderovanou grafiku a časem se nějak vytratil takový ten pocit, že ve hře něco obdivuji. Žádná precizní pixel artová kresba. Vše jakoby bylo vygenerováno podle nějakého mustru, sice hezkého, ale bez nějakých překvapivých momentů, vše bylo předvídatelné. Prostě strom vypadal jako klasický strom, stěna vypadala jako stěna, nic, nad čím bych se pozastavil a řekl si, tady to pěkně nakreslili, tady dobře vystihli atmosféru.
Přesto ale není grafika tím, co bych podrobil hlavní kritice, protože ono se na to ve finále fakt koukalo dobře. Nejvíce se mi ale asi líbily portréty postav a celkové zpracování okolního menu a inventáře, to vše opravdu ladí stylově do fantasy. Taky se to stalo v podstatě šablonou pro další napodobitelé této dnes už klasiky.
Hudební doprovod je už na vkusu každého jednotlivce, není špatný, ale působí už tak nějak na můj vkus okázale, mám raději jemné elektronické pobřinkávání jako to bylo třeba u Amberstaru nebo Lands of Lore.
Krajina je vyobrazena izometrickým pohledem, tedy zhora. Postavy postupně odhalují nové prostory, a kde ještě nebyly, tak je použit systém fog of war, tedy tmavé prostory, které se postupně vyobrazují. Trochu to na mě působilo dojmem, že hraji realtimovou strategii. Chybí jen postavit si někde elektrárnu, továrničku a začít vyrábět jednotky :-). Co považuji ale s ohledem na stařičkou Ultimu 7 za velký úkrok stranou, ne-li zpět, že je hra také rozsekaná na sektory, které se při přechodu mezi nimi načítají. Není zde tedy plynulý postup celou krajinou, jako je to u Ultimy 7.
AD&D pravidla jsou do hry zakomponovány prakticky bezchybně, ovšem se všemi úskalími, který tento systém přináší. Počítačově jde simulovat perfektně, ale s omezeními danými v podstatě stolní předlohou. Kdo hrál Beholdery, bude se cítit v pravidlech jako doma. Bude vědět, co je to THAC0 (pravděpodobnost zásahu), kolik HP na základě statistik a náhodného hodu kostkou po úderu protivníkovi zasadíte, kolik můžete mít v knize namemorizovaných kouzel a podobně. Nic z toho nemusíte samozřejmě počítat, není proč, vše udělá za vás herní program. Navíc veškeré výpočty pro navození přehledu o situaci vám vypisuje v textovém řádku.
Každičký level postavy byl obrovskou odměnou. Jenže AD&D taky v hrách mělo problém, že po nějakém čase už spíše jen adventuříte a bojujete a další levely nepřibývají jako u jiných her, kde máte level cap třeba na 20 nebo dokonce 99. Baldurs Gate má level cap někde na osmičce a to je zoufale málo na to, abyste byli zapojeni do vývoje postavy po celou hru. Od šestého levelu se prostě vývoj postavy prakticky zastaví, ke konci hry naškrábete ještě dva levely a kdybyste chtěli někde grindovat a nahnat do final fightu ještě nějaký ten level k dobru, nemáte šanci. U starších her s AD&D pravidly to bylo proto, že hra už nenabízela potvory s dostatečně adekvátní bodovou odměnou a další level byste naháněli půl roku. U BG je to rovnou tím, že je hra levelem 8 zastropována a více vám ani nedovolí získat.
Je to škoda, protože trochu odpadá důvod pobývat ve hře více, než je nezbytné. Prostě dojedete příběh, maximálně z důvodu syndromu kompletisty vyplníte všechny subquesty, kterých je zde spousta a to bude tak vše. Když už jsem u těch subquestů, tady nahlodalo mou představu o tom, že je Baldurs Gate opravdu pro mě, nesmírné množství rozhovorů, které mě nebavily číst, protože to bylo mlácení prázdné slámy. Bezobsažné tlachy, v kterých občas najdu nějaký střípek k příběhu, ale musím okolo toho přečíst spoustu omáčky. Bestiální jsou knihovny, číst si knihy ve hře, proč bych to sakra měl dělat, já chci hrát a k bohatému příběhu stačí nástin událostí a zbytek si dotvoří fantasie. Tady ne, hra vám veškerou fantasii vezme, protože vám chce podrobně popsat, ukázat a říct úplně vše do poslední tečky. Výsledkem tlachacích questů jsou tuny pošťáckých úkolů, kdy např. nejmocnějšímu kouzelníkovi ve městě musíte donést prsten od souseda o dva baráky vedle. Být takovým kouzelníkem, tak si ten prsten nějak přičaruji a nebudu týdny čekat na bandu bídáků, kterým řeknu, aby mi jej donesli. Co kdyby s ním pláchli, že? A takových zbytečných questů je tady spousta.
Hra se tak bohužel časem přetaví v nablýskanou nudu a nekonečné uctívání hry v diskusích a probírání detailů se časem stanou nudou obdobnou. A nakonec člověk zjistí, že chtěl, aby se mu hra líbila, aby si o ní mohl popovídat s kámoši. No raději jsem se odebral zpět do nějaké své zapadlé kobky v nějakém dungeonu, o kterém se sice nebavil aktuálně sice nikdo, ale mě to bavilo hrát :-)
Dalším kamenem úrazu jsou souboje. Hra není na tahy, přesto ovládáte 6 postav. Dnes už žádné překvapení. Kdysi bylo v podstatě neotřelým nápadem to spustit v reálném čase, ale abyste stíhali, tak šlo vše zapauzovat a další úkoly rozdat postavám v pauze. Ale i tak jsem se bohužel neubránil pocitu, že po odpauzování jsem stejně v bitvě tak nějak mimo dění a jen koukám na naskakující čísilka a čekám, jestli ve vřavě náhodou někdo neumírá, abych dal pauzu a seslal kouzlo léčení. Do diskusí jsem pak chodil provokovat s tím, že Baldurs je vlastně jen obdoba Diabla s pauzou :-)
Bojovníci sekají automaticky, vybírat v nepřehledné vřavě konkrétní cíl je prostě chaotické, zejména ve stísněnějších prostorech. Celé to dovršuje naprosto zpackaný pathfinding, kdy se vám postava rozhodne v boji oběhnou překážku k vybranému cíli třeba přes celý podzemní dungeon. Boje se staly pro mě časem tryznou. Jde zde sice nastavit jakýsi stop systém, kdy se vám automaticky zapauzuje hra po každém úkonu každé postavy. Ale i to se nakonec ukáže jako otravné, když to pauzuje v momentech, kdy se nic moc ještě neděje a boj probíhá ještě v pohodě. Kdyby hra byla čistě na tahy, tak bych ji ocenil dost jinak.
Jak vidíte, nebude to u mě mít Baldurs Gate jednoduché, v době, kdy byla adorována, jsem ji povinně dohrál. Dohrál jsem pak také jejího bratříčka Icewind Dale, pojatého více přímočaře a sedl mi o poznání více. Bohužel na hraní přímého následovníka - Baldurs Gate 2 jsem ani po několikerém pokusu o rozehrání nenašel sílu, protože mi přišel rozsahově ve všem ještě děsivější, než jednička. Ještě více sáhodlouhých rozhovorů, ještě více chaotických soubojů, ještě větší města s počtem domů, které je třeba nudně prošmejdit....snaha dohrát už bohužel nepovedený Icewind Dale 2, kde jsem skončil asi někde ve 2/3, a nemohl jsem už dále, nakonec u mě vyústila v nevraživost k celému stylu RPGček v Infinity enginu i jeho napodobitelů. Byl to zlom, který mě přivedl nakonec k úprku z moderního milénialového PC hraní a přesunul jsem se k japonským RPG na SNESu a Playstationu 1. Jo, to se psal rok 2000, to bylo už dávno :-)
Hodnocení: 70%
Ringo
Teď budu asi nepopulární, ale risknu to a přeci jen popíšu trochu kontroverzně hru, kterou jinak RPG hráči milují. Ale nemůžu tady jen pozitivně v hodnocení stovkovat. Občas musí přijít i nějaká ta kritika a jeví se mi zajímavé zkritizovat i něco, co by se moc kritizovat nemělo :-)
Když v roce 1998 přišel na svět Baldurs Gate, RPG hráči byli jak u vytržení. Obzvláště po té, co to vypadalo, že RPG žánr v roce 1997 spíše umřel a teď najednou vyjde taková pecka. Baldurs Gate ze světa Forgotten Realms, známý to svět ze stolních dobrodružství z produkce firmy TSR. Ale mnozí jej také znají z mnoha RPG firmy SSI (Pool of Radiance, Curse of the Azure Bonds, Secret of the Silver Blades, Pool of Darkness nebo trilogie Eye of the Beholder).
Pro mě je stále záhadou, proč se považoval RPG žánr za skomírající zrovna tehdy a proč najednou Baldurs Gate byl renezancí, když jsem se vesměs setkával s nadšenými hráči této hry, kteří ale před tím moc RPG nehrávali. Málokdo z nich hrál Dark Sun, Ultimu 6, 7 nebo dungeony, které do té doby vlastně RPG žánr prezentovaly asi nejvíce. Vesměs šlo o hráče, kteří měli za sebou jen Diablo (1996) a Fallouta (1997) a Baldurs Gate byl pro ně vlastně spíše impulz k tomu začít hrát. Ano, začali hrát i hráči, kteří před tím nehráli. Samozřejmě každý milovník jakékoliv hry, v které se vyvíjí parta, po Baldurs Gate také sáhl, i já, to bylo přirozené. Jasně, dungeony zemřely a po Albionu z roku 1996 už je udržovala při životě jen série Might and Magic s díly 6, 7, 8. Ale v případě Baldurs Gate nešlo o renezanci tohoto typu her. Slavných her typu Baldurs Gate (izometrické RPG) nebylo totiž ani nikdy před tím nějaká záplava. Byly prezentovány zejména sérií Ultima a ta také nebyla úplně pro každého.
Ale pojďme na hru samotnou. Než se mi dostala do rukou, tak jsem četl jen nadšené recenze a komentáře a bylo jasné, že tohle musím mít, že to je must have a že po Dark Sunu nebo Ultimě 7 by tohle mohlo být něco, co starší RPGčka (izometrická) překoná. Nakonec jsem hru získal, nainstaloval z dosud nebývalého rozsahu (jestli si dobře pamatuji, byly to 4 nebo 5 CD?). To jsem ještě nedávno žongloval s disketama a hra, která byla na 6 disket o velikosti 1,44 MB, byla něco neuvěřitelného. A teď tohle.
Vzhledem k doslova až uctívačským diskusím na diskusním webu MAGEO, překladatelské mánii, na které se podíleli i někteří mí spoludiskutující, či rovnou přátelé (tady musím zmínit určitě CEONa), z čehož nakonec vzešel oficiální český překlad hry, jsem nejen, že tušil, že hra bude pecka, ale že se mi i musí za každou cenu líbit. Vytvořil jsem si postavu a vrhl se do dobrodružství. Z počátku se mi to vše opravdu moc líbilo. Pobil jsem ve stodole první krysy, prošel jsem si pár sáhodlouhých rozhovorů o tom, jak na Sword Coast záhadně reziví zbraně a že půjde asi o nějakou zlou magii. Prošel jsem několik úvodních lokací a nakonec jsem byl opravdu pár dní přibitý u monitoru a posouval po krajině své postavičky a cítil takový ten správný zápal. Povídal jsem si o hře na MAGEO, na RPG srazech jsme řešili různé finesy a jako bych měl pocit, že tím žiji, nejsem mimo dění a patřím do té správné party :-) A nad tím jsem se začal zamýšlet, jestli je to vlastně v pořádku :-)
Graficky byla hra na svou dobu docela přitažlivá, bylo to prostě něco nového. Engine, v kterém je hra vytvořena, se nazývá Infinity a dlouhou dobu to byla prakticky jediná šablona, dle které se tvořily další RPG. Jenže bystré oko brzy poznalo, že jde o chladnou renderovanou grafiku a časem se nějak vytratil takový ten pocit, že ve hře něco obdivuji. Žádná precizní pixel artová kresba. Vše jakoby bylo vygenerováno podle nějakého mustru, sice hezkého, ale bez nějakých překvapivých momentů, vše bylo předvídatelné. Prostě strom vypadal jako klasický strom, stěna vypadala jako stěna, nic, nad čím bych se pozastavil a řekl si, tady to pěkně nakreslili, tady dobře vystihli atmosféru.
Přesto ale není grafika tím, co bych podrobil hlavní kritice, protože ono se na to ve finále fakt koukalo dobře. Nejvíce se mi ale asi líbily portréty postav a celkové zpracování okolního menu a inventáře, to vše opravdu ladí stylově do fantasy. Taky se to stalo v podstatě šablonou pro další napodobitelé této dnes už klasiky.
Hudební doprovod je už na vkusu každého jednotlivce, není špatný, ale působí už tak nějak na můj vkus okázale, mám raději jemné elektronické pobřinkávání jako to bylo třeba u Amberstaru nebo Lands of Lore.
Krajina je vyobrazena izometrickým pohledem, tedy zhora. Postavy postupně odhalují nové prostory, a kde ještě nebyly, tak je použit systém fog of war, tedy tmavé prostory, které se postupně vyobrazují. Trochu to na mě působilo dojmem, že hraji realtimovou strategii. Chybí jen postavit si někde elektrárnu, továrničku a začít vyrábět jednotky :-). Co považuji ale s ohledem na stařičkou Ultimu 7 za velký úkrok stranou, ne-li zpět, že je hra také rozsekaná na sektory, které se při přechodu mezi nimi načítají. Není zde tedy plynulý postup celou krajinou, jako je to u Ultimy 7.
AD&D pravidla jsou do hry zakomponovány prakticky bezchybně, ovšem se všemi úskalími, který tento systém přináší. Počítačově jde simulovat perfektně, ale s omezeními danými v podstatě stolní předlohou. Kdo hrál Beholdery, bude se cítit v pravidlech jako doma. Bude vědět, co je to THAC0 (pravděpodobnost zásahu), kolik HP na základě statistik a náhodného hodu kostkou po úderu protivníkovi zasadíte, kolik můžete mít v knize namemorizovaných kouzel a podobně. Nic z toho nemusíte samozřejmě počítat, není proč, vše udělá za vás herní program. Navíc veškeré výpočty pro navození přehledu o situaci vám vypisuje v textovém řádku.
Každičký level postavy byl obrovskou odměnou. Jenže AD&D taky v hrách mělo problém, že po nějakém čase už spíše jen adventuříte a bojujete a další levely nepřibývají jako u jiných her, kde máte level cap třeba na 20 nebo dokonce 99. Baldurs Gate má level cap někde na osmičce a to je zoufale málo na to, abyste byli zapojeni do vývoje postavy po celou hru. Od šestého levelu se prostě vývoj postavy prakticky zastaví, ke konci hry naškrábete ještě dva levely a kdybyste chtěli někde grindovat a nahnat do final fightu ještě nějaký ten level k dobru, nemáte šanci. U starších her s AD&D pravidly to bylo proto, že hra už nenabízela potvory s dostatečně adekvátní bodovou odměnou a další level byste naháněli půl roku. U BG je to rovnou tím, že je hra levelem 8 zastropována a více vám ani nedovolí získat.
Je to škoda, protože trochu odpadá důvod pobývat ve hře více, než je nezbytné. Prostě dojedete příběh, maximálně z důvodu syndromu kompletisty vyplníte všechny subquesty, kterých je zde spousta a to bude tak vše. Když už jsem u těch subquestů, tady nahlodalo mou představu o tom, že je Baldurs Gate opravdu pro mě, nesmírné množství rozhovorů, které mě nebavily číst, protože to bylo mlácení prázdné slámy. Bezobsažné tlachy, v kterých občas najdu nějaký střípek k příběhu, ale musím okolo toho přečíst spoustu omáčky. Bestiální jsou knihovny, číst si knihy ve hře, proč bych to sakra měl dělat, já chci hrát a k bohatému příběhu stačí nástin událostí a zbytek si dotvoří fantasie. Tady ne, hra vám veškerou fantasii vezme, protože vám chce podrobně popsat, ukázat a říct úplně vše do poslední tečky. Výsledkem tlachacích questů jsou tuny pošťáckých úkolů, kdy např. nejmocnějšímu kouzelníkovi ve městě musíte donést prsten od souseda o dva baráky vedle. Být takovým kouzelníkem, tak si ten prsten nějak přičaruji a nebudu týdny čekat na bandu bídáků, kterým řeknu, aby mi jej donesli. Co kdyby s ním pláchli, že? A takových zbytečných questů je tady spousta.
Hra se tak bohužel časem přetaví v nablýskanou nudu a nekonečné uctívání hry v diskusích a probírání detailů se časem stanou nudou obdobnou. A nakonec člověk zjistí, že chtěl, aby se mu hra líbila, aby si o ní mohl popovídat s kámoši. No raději jsem se odebral zpět do nějaké své zapadlé kobky v nějakém dungeonu, o kterém se sice nebavil aktuálně sice nikdo, ale mě to bavilo hrát :-)
Dalším kamenem úrazu jsou souboje. Hra není na tahy, přesto ovládáte 6 postav. Dnes už žádné překvapení. Kdysi bylo v podstatě neotřelým nápadem to spustit v reálném čase, ale abyste stíhali, tak šlo vše zapauzovat a další úkoly rozdat postavám v pauze. Ale i tak jsem se bohužel neubránil pocitu, že po odpauzování jsem stejně v bitvě tak nějak mimo dění a jen koukám na naskakující čísilka a čekám, jestli ve vřavě náhodou někdo neumírá, abych dal pauzu a seslal kouzlo léčení. Do diskusí jsem pak chodil provokovat s tím, že Baldurs je vlastně jen obdoba Diabla s pauzou :-)
Bojovníci sekají automaticky, vybírat v nepřehledné vřavě konkrétní cíl je prostě chaotické, zejména ve stísněnějších prostorech. Celé to dovršuje naprosto zpackaný pathfinding, kdy se vám postava rozhodne v boji oběhnou překážku k vybranému cíli třeba přes celý podzemní dungeon. Boje se staly pro mě časem tryznou. Jde zde sice nastavit jakýsi stop systém, kdy se vám automaticky zapauzuje hra po každém úkonu každé postavy. Ale i to se nakonec ukáže jako otravné, když to pauzuje v momentech, kdy se nic moc ještě neděje a boj probíhá ještě v pohodě. Kdyby hra byla čistě na tahy, tak bych ji ocenil dost jinak.
Jak vidíte, nebude to u mě mít Baldurs Gate jednoduché, v době, kdy byla adorována, jsem ji povinně dohrál. Dohrál jsem pak také jejího bratříčka Icewind Dale, pojatého více přímočaře a sedl mi o poznání více. Bohužel na hraní přímého následovníka - Baldurs Gate 2 jsem ani po několikerém pokusu o rozehrání nenašel sílu, protože mi přišel rozsahově ve všem ještě děsivější, než jednička. Ještě více sáhodlouhých rozhovorů, ještě více chaotických soubojů, ještě větší města s počtem domů, které je třeba nudně prošmejdit....snaha dohrát už bohužel nepovedený Icewind Dale 2, kde jsem skončil asi někde ve 2/3, a nemohl jsem už dále, nakonec u mě vyústila v nevraživost k celému stylu RPGček v Infinity enginu i jeho napodobitelů. Byl to zlom, který mě přivedl nakonec k úprku z moderního milénialového PC hraní a přesunul jsem se k japonským RPG na SNESu a Playstationu 1. Jo, to se psal rok 2000, to bylo už dávno :-)
Hodnocení: 70%
Ringo
Presne to iste co si napisal o BG mozes napisat o kazdej klasickej gold box hre. Hlavne co sa levelovania postav tyka. Ale to je issue samotneho D&D resp. AD&D v tychto pripadoch. V tych starych dobach dokonca stacilo ak si mal nejaku specificku kombinaciu rasa/povolanie a doleveloval si velmi rychlo. :) Takze... nieco ine nie je v poradku s BG? ;)
OdpovědětVymazatSouboje, pathfinding a pošťácké questy. Ten level cap je v podstatě ta menší výtka a o neduhu i v dalších AD&D hrách na PC se ohledně level capu nebo zpomalení vývoje postav zmiňuji, byť ne jmenovitě. Totéž bych vytkl i Beholderovi 2 a 3, že je tam vývoj postav hozen úplně na vedlejší kolej a vychutnat si jej jde jen v prvním díle.
VymazatNj, suboje... tiez nemam rad RTvP :), tu by sme sa zhodli. Ale u "postackych questov" by som skor povedal, ze su pri CRPG evergreen. Malo kedy nie su.
VymazatZáleží, jak jsou podány a jak umí navodit důležitost. Já jsem u té BG prostě měl pocit, jak když jde slepička kohoutkovi pro vodu, ale místo aby se řešil problém, musel jsem splnit sérii marginálií. To se prostě třeba na takový Dark Sun nechytá. Tam mi každý quest přišel strhující a posunul hru vždycky hodně kupředu.
VymazatNevím zda u všech goldbox her, ale minimálně u těch prvnch dvou - Pool of Radiance a Curse of Azure Bounds žádné pošťácké questy nebyly! Dokonce bych řekl, že povaha a zpracování questů v Pool of Radiance je výborná, koneckonců i crpgaddict měl dlouho PoR na prvním místě co se týče questů. Omezení levelování v goldbox hrách určitě je kritizovatelné, především u non-human postav, sám jsem na to doplatil.
VymazatTedy že se tu dočkám povídání o BG bych nečekal :-) Osobně mám také raději Icewind Dale, ale hodně je to dáno prostředím. Jinak mám IE hry celkem rád, ale jiné subžánry/série RPG prostě více. Docela se těším na plánované opakování série BG před vydáním trojky, ale prostě EoB, Ultimy, Final Fantasy nebo třeba Albion mám mnohem raději.
OdpovědětVymazatJá si koupil BG:Enhanced verzi, zkusil to a je to prostě pořád na mě přiliš brzy. Relativně brzo jsem to vzdal, protože se mi skoro vše vybavilo.
VymazatNo, konečně, příště snad dojde i na ten přehypovaný PST ;) Na úvod jen upřesním ty realtime souboje, protože to je trochu jinak. BG jede na interní kola, která jsou pak nezávislá na sobě, porovnávat to s Diablem bylo tedy dobré dráždění komunity ... jj, pamatuji si :D Dělají to jak IE hry, tak i hry na Aurora enginu a u BG se to dá i dobře zneužít. Fígl je v tom, že to kolo je krátké jen pár sekund (DnD 5e cRPG pak šly cestou cooldawnu, který mi přijde přehlednější). Pokud jde jinak o boje a taktiku, i při plné družině vedu do boje max. 3 postavy (tank + střelecká podpora), protože to jde ještě bezpečně ukočírovat i bez pauzy a hlavně to hodně pomáhá právě v těch úzkých chodbách apod. (selhává to ovšem v takových jobovkách jako je vnitřek mostu Firewine aj, kde je permanentní respawn a musí se hlídat jak průzkum tak i "odložený" zbytek party). Neverwinter Nights 2 je v tomhle mnohem lepší, protože tam je konečně (funkční) pokročilá AI a ty parťáci se chovájí dost samostatně.
OdpovědětVymazatU mě BG hodně zápasily s M&M VI, protože díky velikosti té instalace jsem BG různě rozehrával, odmazával jí kvůli jiným hrám apod. - úplně mě to zprvu nechytlo, a když už to vypadalo nadějně, tak se mi do rukou dostaly M&M a po šestce jsem před BG dojel dokonce i osmičku, jelikož mě to chytlo více. U BG jsem si zprvu přišel hodně ztracený, jak v pravidlech AD&D 2, tak i v tom světě, který mi byl cizí, přišlo mi, že tohle si užijou spíše ti, co o FG něco vědí nebo s ním mají zkušenosti. Mě tedy ty rozhovory a knihy přišly naopak výborné, podobně jako jsem si o pár let později osvojoval Tamriel v Morrowindu.
Pravda, pokud jde o rozhovory, v BG to občas byly různé střípky, které tam jsou jen proto, aby tam něco bylo a nejvíce to připomíná turistického průvodce - dorazil jsi k ruině na kopci, kde ti duch jistého Ulcastera poví, že ty ruiny bývala slovutná magická škola a bla bla bla, zbytek si hledej kde chceš. Samozřejmě, že v patřičném svazku AD&D asi najdeš více, ta hra prostě jen měla hráči umožnit, aby v rámci hry mohl tuto lokaci fyzicky navštívit a odškrtnout si to ve svém deníčku ;)
Chtělo to čas. Postupně se mi ta úvodní ztracenost začala líbit a průzkum Mečové pobřeží jsem si celkem užíval. Kvituji i ten levelcap a celkově nižší levely, protože mě to přijde mnohem uvěřitelnější, než to co se poté dělo v BG 2. Později jsem to mohl porovnat s EOB, Menzoberranzanem apod. a BG mi přišla jako důstojný odkaz těchto dungeonů. No, možná spíš pokus o záchranu Forgotten Realms ve hrách, kdy se Bioware pokusily jít na to nedungeonovsky a ono to skutečně vyšlo. Mělo to však i jedno velké negativum, tedy pro mě - po zkušenosti s mágem jsem na toto povolání na mnoho let zanevřel ;)
Popravdě na popis Planescape Tormet si (zatím) netroufám, ta hra mi nesedla natolik, že už jsem to dostal sežrat v tolika diskusích, že nevím, jestli se o tom rozepisovat ještě zde :-)
VymazatTady bys to určitě tolik neschytal ;) Já bych řekl, že to bude podobné jako s BG. Nejvíce jsou vždycky slyšet křiklouni a zrovna komunita okolo IE her byla dost hlasitá, dokonce až agresivní, přitom oni se dokázali sežrat i mezi sebou. Dneska už je to minulost. S odstupem času jsem BG taky sesunul níže a naopak jsem konečně docenil zde několikrát jmenovaný Icewind Dale. A že to prostě byla jedna éra, která měla své kouzlo a to už nejde zopakovat, bylo vidět na všech těch současných duchovních nástupcích IE her, které už to kouzlo opravdu nezopakovaly.
Vymazat"Popravdě na popis Planescape Tormet si (zatím) netroufám, ta hra mi nesedla natolik, že už jsem to dostal sežrat v tolika diskusích, že nevím, jestli se o tom rozepisovat ještě zde :-)"
VymazatTotéž, kdysi jsem to dost sepsul na databazi-her.cz a tolik mínusů jsem v životě neviděl :-D Dohrál jsem to jen ze zoufalosti, protože jsem až dokonce nemohl uvěřit, že je ta hra opravdu tak špatná. A ona byla
Já to schytával nejprve na MAGEO a pak i v diskusích na DH. A vlastně i na Facebooku :-) tam to teď trochu schytávám i za tu BG :-) Ale na to jsem zvyklý, za BG jsem to schytal vlastně taky na všech zmíněných místech. Prostě nemusí všichni souhlasit se vším, mám na to prostě takový názor, tak jej mám, s tím se nedá nic dělat. I když - mohl jsem třeba mlčet, že :-)
VymazatMAGEO už si z té doby moc nevybavuju, já občas jako "čtenář" zavítal spíše na Lopuch apod. (dneska už bych ty názvy dohromady ani nedal), ale hodně velká komunita okolo IE a Diabla byla na Bonuswebu, takže tam se to mlelo několik let v kuse (diskuse o BG byla snad největší ze všech herních diskusí na BW - jestli si dobře vzpomínám, tak přesáhla 32k příspěvků a to vlastně ani nešlo o nějakou separátní diskusi, bylo to jen nestále přiživované vlákno pod článem). DH je kapitola sama o sobě. Za tou glorifikací IE her na DH stojí skoro celá komunita okolo tehdy krachujícího Sigilu, která se stáhla zrovna na ní a podle toho to na DH taky vypadalo a zřejmě ani dnes to nebude o nic lepší. A to je zrovna jedna z těch fanatických band křiklounů, z jejichž názoru bych si být tebou opravdu nic nedělal ;) Naopak, kritický pohled na hry si cením více, vždyť se přeci nemusíme ve všem shodovat a kolikrát je to vysvětlení averze vůči nějakému titulu mnohem zajímavější. Pro mě má BG určitou hodnotu, stejně tak jsem ochotný přiznat, že i na PST jsem našel něco, co se mi líbilo, ale třeba u BG to nic nemění na tom, že vůči dvojce jsem dost kritický. Takže ani to, že jsem vlastně s cRPG začínal v kombinaci BG a M&M neznamená, že bych IE hrám hned sázel stovky a vychvaloval je do nebes.
Vymazat2Elemir: Právě přesně o to šlo, vysvětlit nějaké ty averze a proč mi to či ono na hře vadí. Jinému vadit nemusí a může to být pro něj super hra. Ty věčné hádky na diskusních fórech jsou vlastně produktem fanklubu vs těch, kteří to viděli kriticky. Fanklub BG samozřejmě kritiku nepřipustí. Jiní zase na druhou stranu zase třeba nesnáší dungeony a dokáží napsat taky traktáty o tom, proč, a rádi vedou flame diskuse proti dungeonům.
VymazatPodstatné je umět to zdůvodnit a hlavně to zdůvodnit rozumně. Výkřiky fanklubů jsou k ničemu, z toho se člověk nic nedozví. Zrovna u dungeonů si nevybavuju, že bych kdy četl nějaký rozumný protiargument, anebo i to málo bylo zabaleno do zbytečného balastu, který pak rovnou jakoukoliv rozumnou diskusi vyloučil.
VymazatOny ty flame proti dungeonům hlavně pramení z nepochopení žánru, jeho zákonitostí a toho, že spousta věcí tam není "z nouze ctnost" kvůli nízkým technickým možnostem, ale že se jedná o vyžadovaný a klíčový prvek gameplaye (pohyb po krocích, někdy nutnost kreslit mapu, někdy v podstatě absence dlouhého vykecávání se s NPC a pod.). Je to asi jakoby člověk chodil do diskusí degradovat všechny FPS, že nemají třeba tahový režim souboje a komplikovaný systém statistik :-)
VymazatMě navíc přijde, že v posledních letech se objevila dokonce jakási móda do dungeonů kopat a obvykle to dělají lidé, u nichž mám dost pochyby, že něco z toho skutečně samy odehráli. Ne že by se tohle neobjevilo už dříve, ale já si toho začal více všímat zrovna v souvislosti s komunitou okolo IE her. Možná je to jenom náhoda, možná ne, ale přesně jak píšeš, když o nějaký žánr/subžánr/hru nemám zájem, tak přeci nebudu chodit trolit na fóra jim věnovaných. Občas si v souvislosti s tímhle vzpomenu na situaci, kdy mi jednou za čas přijde mail, kde mě tazatel žádá o radu/tipy s nějakým dungeonem, pár týdnů předstírá aktivitu a pak mi napíše, že to nedohrál a hra xyz je mnohem lepší protože ... a hra xyz je třeba zrovna BG :)
Vymazat2 Elemir: jo, někdy to zavání trollingem. Takové to - "jaký dungeon rozehrát, chtěl bych to zkusit, poraďte", pak nějaký rozehraje a chodí kamarádsky pro konzultace. Pak jej dohraje a už je to najednou dungeon profík s oprávněním se po nás vozit a chodit kritizovat, jak je to žánr na houby, protože....protože třeba BG :-)
VymazatNo Planescape Torment...já překvapivě mám tu hru relativně vysoko, protože to beru spíš jako adventuru se souboji než rpg :) V momentě, kdy jsem to při hraní začal takto brát, se mi hrálo mnohem lépe.
VymazatK PST mám stále stejný odpor, což ale nic nemění na faktu, že jsem hru ohodnotil celkem vysoko, protože ona funguje a místy jsem se i bavil, ale problém je prostě to prostředí a atmosféra. Byla to svým způsobem první hra, vůči které jsem měl odpor a přesto jsem jí dohrál, protože jsem v ní našel prvky, které mě donutily vydržet ... příběh to ovšem rozhodně nebyl a na pochopení filozofického přesahu bych se musel nejprve pořádně zhulit :D
VymazatNo, tak to mám podobné, já prostě u PST nevím, co hledat pro svou osobu. Někteří z toho učurkávají a já si říkám, to jako fakt? Proč? Marně hledám hloubku, všude narážím na samoúčelnost. Hrát za mrtvolu? Fascinující? Ne, za mě lacinné. To je věc, do které se neumím vžít. Mám být in, a jako někdo na výši, proto, že se mi líbí (něbo mělo by líbit) hrát za mrtvolu? Komu se to nelíbí, je srágora? Ryzí pozérství. Když budu hnusný, tak napíši, že se mi skoro zdá, že se to některým líbí povinně, aby byli zajímaví. Samozřejmě z toho neobviňuji všechny, ale některé asi jo :-D Já vím, jsem hnusný :-)
VymazatRingo: Prostě ti prostředí a ten příběh nesedl, což je celkem normální, navíc když nejde o typickou fantasy. Z toho, že hraju za mrtvolu jsem si neučúrával :) Jen mě fakt zajímalo, jak se jeho amnézie vyvine. A upřímně jsem byl zvědav, zda se nepodívám i do těch dalších sfér, protože jejich popis zněl famózně. Žel nestalo se tak. Je to v případě PS:T fakt o to námětu/prostředí. Mám to podobně s jRPG, kde se často absolutně nedokážu vcítit do těch dětských postaviček s infantilními doplňky a skutečně nechápu, jak to někdo může hrát. SNES ještě jo, ale od PSX už ne. Herně to odsoudit nemůžu, protože na to jsem jich hrál jen málo (FF7, Legend of Dragoon a pár dalších jen zkusmo). Ale něco na tom asi být musí, když to tolik lidí hraje. A to samé bude zřejmě i s tím PS:T. Silně pochybuju, že má svu pozici vydobytou jen pozéry. A to mě na té hře štvalo pár věci dost, ale stejně jsem to nakonec dohrál a dokonce jsem tomu i dal tuším 9/10.
VymazatRichmond: Staly se mi zde dvěvěci. 1. Do jedné z postav v RPG se musím umět vžít. Zvykem pro mě na PC bylo, že jedna z postav jsem já. Později u jRPG šlo o to umět se vžít ne do postavy, ale do ejího příběhu, ale vždy to musel být nějaký humanoid, jehož příběh jsme chtěl hrát. PST to byla mrtvola, prostě neexistující světlo na konci tunelu. Nemohu to být já a nemůže mě zajímat příběh mrtvoly. Tak to prostě mám. Co se týče infantilnosti jRPG, tohle je vždy diskutabilní věc. 1. Postavy mnohdy opravdu vypadají jako děti, počínaje PS1 teda. NES a SNES použíává sice panáčky, ale kolik mají let nemusí hráč nijak reflektovat. Je to jako usuzovat věk postavy v Ultimě. Ale jinak Japonci jsou fascinovánbí mládím a představou, že teenageři zachrání svět, vlastně jsou tím nadčasoví :-) Ale do toho se i vžít umím, protože to tak vlastně při hraní neberu a chápu představu autorů, že se teenageři pustí do záchrany světa a během hry tak nějak dospějí nejen statistikami, ale i celkově, jako osobnosti. Každopádně mám nejraději SNESovky, kde věk je dán jen tím, co si přečteš o postavách v manuálu. Co mi moc neleze u jRPG, tak jsou nevyrovnané teen emo charaktery, to jsou takové ty na pár facek "a hybaj povysávat a umýt nádobí, aby ses vzpamatoval" :-)
VymazatRichmond: Jo, a ta druhá věc u PST (nějak jsem se do toho zaplantal a začal vysvětlovat jRPG) - u PST to zabil podivný účelový pitevní humor, kterému já se smát neumím, navíc v nudných rozvláčných rozhovorech, které vždycky v podstatě zastavily celé hraní.
VymazatTen odstavec, jak zminujes might & magic 6-8 sedi uplne luxusne. Ja rpg hrani ukoncil planescape tormentem, a to byla cistokrevna hra na kohoutka, co lezi na dvore a nohy ma nahore. Navic skoro bez boju. BG1 jeste usel, IDale byl prilis linearni, datadisk BG:throne of baal mel kupodivu slusnej pribeh, ake dneska bych to nehral ani za nic. M&M 6-8 byla uplne jina liga. Pak 20 let nic a ted Dark Souls - leveleni jak v M&M, zadny zbytecny kecy, slusna obtiznost a ve druhym i tretim dile navic luxusni PVP
OdpovědětVymazatJo, Planescape Torment byl mrtvolný po všech stránkách, včetně gameplaye, M&M 6 - 8 jsou oproti tomu hráčská živá voda.
VymazatU toho Dark Soulsu jsem zapoměl zmínit neskutečnej soubojovej systém, kterej opravdu připomíná boj, nebo minimálně sport. Všechno se musíš naučit, na všechno reagovat, uhýbat, bránit se, parovat atd. Paňák nic neudělá za tebe. Je to další level hraní na hrdiny, tentokrát na ty opravdové. To je evoluce, doporučuju
VymazatAd Dark Souls - popravdě Dark Souls uznávám a respektuji, že bude dobrý, ale na mě moc akční, já nejsem zručný hráč, proto jsem přijal RPG žánr za svůj, protože jde o statistiky, kterými postavám nějakou prací (grind, rozhodování se, v čem trénovat atd.) předurčím, jak budou dobré v boji, v podstatě něco jako takový manažér. Pokud hra po mě nechce, abych byl zručný v ohánění se mečem či sekyrou doopravdy, tak to jen vítám :-) Proto třeba asi nikdy nebudu hrát třeba i takový Gothic, i když bych moc chtěl, ale musel by mít jiný souboják :-)
VymazatChápu :-) I když zrovna Gothic mi bojovým systémem připomínal spíš Diablo :-P
VymazatPrávě, jakmile jde o šikovnost, tak už mi to taky moc nejde, byť bych si DS pro rozšíření obzoru celkem rád zahrál (skončil jsem hned u prvního bosse). Bojový systém Gothicu není bůhvíjaké terno, obzvláště ta slátanina z trojky, ale třeba implementace boje v Risenu (a později v ELEXu) už mi přišla prima.
VymazatJo vidíš, gothic trojka. Tak na tu jsem nemyslel, lepší zapomenout. Co se DS týče, podle mě to neni přímo o šikovnosti, jako spíš o trpělivosti. Prostě se každýho moba, každýho bose, každou lokaci, každou zbraň atd. naučit. Stokrát zemřeš a pak to najednou umíš. Připomíná mi to hry z osmibitů a trochu i z amigy. Projít hru znamenalo, naučit se jí. Byla v tom výzva. Jak se to všechno masově rozšířilo a všechno se dělá na PEGI8 nebo tak, tak těžce trpí obtížnost, ta jde dolů jak z tobogánu, jenže když není výzva, není hra.....
VymazatGothic 3 je náhodou fajn :) Mě to permanentní umírání a postupné zlepšování postupu nebavilo ani tenkrát. Na hrách hledám něco trochu jiného, než se zpaměti učit kroky a sekvence útoků. Výzva klidně, ale pro mě musí být hra především zábava, takže já preferuji řešení jiných problémů ve hře, než je boj.
VymazatJa ale nemyslel ucit se kroky nazpamet. Jasne, kdyz se naucis mapu, moby a bosse, tak to pomuze v PVE. To je ale jen zacatek. Pak prijde na radu PVP a tam uz duelujes s hracema. To se neda nabiflovat. Tam je to uz regulerne o treninku. Je tam milion kombinaci a ty to vsechno proste musis nejak dostat do ruky. Jinak samosebou kazdej preferuje neco jinyho, o tom zadna
VymazatJj, mě pointa celkem došla, ale já si Dark Souls vždycky spojím s nějakými videi, kde vidím doslova mechanickou práci (předem naučené pohyby) a přitom né že bych to neznal i odjinud :) Přitom když jsem třeba jednou koukal na "běžné" video z Demon Souls, tak mi to přišlo jako normální prima hra. PvP mě nikdy nelákalo a popravdě ani nevím proč, ale úspěšně se tomu vyhýbám i v klasických MMORPG.
VymazatMe PVP taky nikdy nelakalo. Az doted :-D Tohle je pro me tak akorat, neni to casove narocny, hraju hlavne 1v1, obcas invaze (tam je max 6 hracu). V prumeru cca 1/2 hodky denne. Za pul roku hrani bych se mezi amatery videl nekde nad prumerem
VymazatJá s tím "učením se zabití nějaké potvory" mám vždycky vnitřně takový ten problém, že se nějak míjím s myšlenkou, že se postava vlastně trénuje na něčem, co by mělo být ostré kolo. Kdyby se to mělo hrát na ironmana bez loadu, tak reálně většina hrdinů padne při prvním souboji a dobrodružství tím padá :-) Já mám přeci jen raději plynulý gameplay, kdy se natrénuji dopředu a pak dám bosse díky své píli typ postavy něco naučit, ne, že si trénuji já hbitý prstoklad. Je to pak takové to robotické hraní, jak když někdo umí dát level v Mariovi a v gameplay videu člověk vidí každičký krok naprosto bez chyby a schopnost splnit level do poslední tajné skrýše v rekordním časovém limitu. To je pak už takové powerplayení a o to mi třeba nikdy ve hrách nešlo.
VymazatChápu. Jen teda ještě opakuju, že tohle všechno funguje JENOM proti potvorám v PVE, což je ve skutečnosti jen malej trénink pro PVP. Naprostej začátek :-D
VymazatV PVP se žádnej postup naučit nedá, protože každej hraje jinak a možností je neskutečný kvantum. V PVP prostě trénuješ svou ruku a reflexy, jako třeba na pinčesu :-D
Já jsem včera schválně přemýšlel, proč mi PVP nesedne a přišel jsem na zajímavou věc, která ovšem bude asi pravdivá - když už se konečně dostanu k tomu, že jsem v PVE suverénem a připadám si jak king, tak mě představa PVP děsí, protože je dost pravděpodobné, že hráč s polovičními statistikami mi dá takovou čočku, že na to jen tak nezapomenu a bude po veškeré doposud budované iluzi :) Trochu to znám z klasických mulťáků, svého času jsme hráli hodně Rune a to byl prostě hned jiný level.
VymazatJá jsem herní solitér, prostě rád hraji sám a mám svůj vlastní svět. Kdokoliv jiný by mi tu představu narušil. Ale jedno jsem měl fakt rád. Hot Seat s rozdělenou obrazovkou a hrou s dvěma myšima - The Settlers 1. To bylo fajn. A taky nebyl špatný Hot Seat v Heroes of Might and Magic 1. To jsem pár partií taky rozehrál. Nepočítám třeba stařičký Budokan, bojovky moc nemusím a naštěstí jsme k tomu vždycky sedli dva hráči amatéři, kteří si teprve zkoušeli kombinace a přicházeli jsme na údery náhodou :-)
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
Vymazat@Ringo: hotseat settlers 1 na amize s dvema mysma - megazazitek! 25 let starej.. Na c64 a pak i na amize takovych her bylo x. Jsou ale i na PC, takze jestli ti muzu neco doporucit, zkus Salt & Sanctuary, je to taky hotseat, ma to peknou grafiku, ve dvou to ani neni moc tezky, je tam vyborny leveleni a nakonec ani nemusis mit obavu z PVP, protoze tam neni :-)
Vymazat@Elemir: Njn, tak to vskutku je. Ja to mel stejne, ale podlehl jsem :-)
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatRingo sepsal poměrně negativní pohled na Baldur's Gate, ale ve finále ohodnotil hru 70%, což mi přijde, že není nějaká dehonestační známka. Já to mám podobně (hodnotil jsem 75%), ale hra mě celkem bavila. Minimálně do doby, než došlo na limit expů. Pak jsem už se musel trochu nutit to dohrát. Víc mě bavila přímočařejší Icewind Dale, kde ubylo pošťáckých questů. Hlavně těch "zbytečných", kdy postava chce přinést něco co má člověk ve vedlejší místnosti :) Když si vzpomenu na questy v MM1 a srovnám to...Tam člověk dostal od lorda typu "Přines 7 pampelišek", nebo Vyřeš záhadu XY". Nic víc, kde si člověk obstará informace je na něm, jak to vyřeší je na něm.
OdpovědětVymazatS těmi pošťáckými questy je to trochu ošemetné, protože BG je má ponejvíce hned v Candle Keep, což je tutorial, a pak se s nimi hlavně vytasí zase až po příchodu do Baldur's Gate, tedy na závěr příběhu. Celý úsek mezitím lze tenhle typ questů vynechat. BG2 je ovšem v tomhle horší, mnohem horší ;) Ale jo, zase si uvědomuji, že ty hry mám odehrané nesčetněkrát, takže se přirozeně vyhýbám i věcem, co mine jen ten největší smolař :D IWD je ovšem jasné, tomu ovšem nejvíce pokazili reputaci recenzenti, kteří tvrdili, že IWD je BG oprostěné od dialogů a více zaměřené na boj.
VymazatK hodnocení - tohle je fakt těžké, protože BG je pořád RPG, pořád tam je něco, co se jako dá a není to úplný propad. Jen to prostě podle mě není tak dobré, jak se o hře traduje a je tu spousta jiných, mnohem kvalitnějších, kousků. BG pro mě není ani náhodou příkladným RPG. Ale jako hra obecně, ne, zase tak špatná není. Jsou horší. 70% považuji pro hru, která mi v mnohém nesedí, za vynikající hodnocení. Pořád mi tady na mysli přichází Legernd: The Four Crystals of Trazere, která dle všeho mohla být hrou pro mě vyvolenou, jenže ji totálně zabily souboje. Dokonce jsem ji ohodnotil níže, než Baldurs (byl to docela vážný vnitřní boj) , jenže ta hra měla tak fantastické puzzly, že to bylo přesně to, co BG naprosto chybělo. Ale BG zase byla hratelnější, ve smyslu uhratelnosti a ve srovnání se souboji v Legend byla BG prakticky tahovka :-)
VymazatIWD je naprosto lineární, to je jeho problém. Žádná svoboda
VymazatS timhle textem souhlasim, mel jsem to velmi podobne je to strasne genericke. Samozrejme pokud vzdycky, kdyz nekdo neco kritizuje a hra ma datadisk, tak nekdo bude zkouset, ze datadisk je teprve to prave :(
OdpovědětVymazatNicmene ja se takhle "prisne" divam na daleko vic her, ktery jsou obecne vynaseny do nebes, tady se jich taky dost najde.
Baldurs Gate 1 byla super, ale tak byla jen slabším odvarem Baldurs Gate 2 - a ta byla teprve zcela jistě geniální. Že se někomu nelíbí BG, to je samozřejmě legitimní, já bych taky nehrál Counter Strike nebo Fortnite.
OdpovědětVymazatTak tyhle dvě zmíněné hry jsou ale teda žánrově úplně mimo než je BG, ty já bych nehrál taky. Já to mám s BG tak, že ji považuji v rámci žánru za slabší a spíše úkrokem stranou, než vpřed, ve srovnání např. s takovým Dark Sunem, Albionem nebo Ultimou 7.
VymazatVždyť se to dá hrát jako tahovka stačí v menu zaškrtnout tahové souboje a hned je to trošku jinačí hra.
OdpovědětVymazatTo sice dá, ale není to úplně ono.
Vymazat