Legend: The Four Crystals of Trazere
Platforma: Amiga / Žánr: RPG / Developer: Mindscape / Vydavatel: Mindscape / Rok: 1992
Legenda, v určitém slova smyslu. Když jsem v Excaliburu 19. kdysi viděl screeny z této hry i jejího pokračování Legend 2, tak jsem věděl, že tu hru chci, že to je to, po čem toužím, že to vypadá jako stolní dračák, ale na monitoru. Léta plynula a já měl to štěstí, že jsem kdysi na eBayi koupil v perfektním stavu obě krabice v Amiga verzi a hlavně ta od prvního dílu byla naprosto extatická, hutný materiál, opravdu stylová nádherná kresba, hutný manuál na křídovém papíře, prostě luxus (krabici jsem nedávno přeprodal do Červovy sbírky Amiga krabicovek, stejně jako několik dalších akčněji laděných RPG tohoto typu, které jsem nějak nedával a věděl jsem, že bych je nikdy nedohrál).
Na první pohled jednoduchý bojový dračák je zde ve své podstatě velmi komplexní. Po světě se potulují hordy skřetů a jiných nepřátel a váš úkol má kapku i strategický charakter. Na mapě vidíte pohyb nepřítele v reálném čase. Vy musíte navštěvovat několik pevností a měst a zásobovat je financemi, aby se dokázaly vůči hordám ubránit. Finance získáváte v soubojích a to jak venku, tak v příběhových dungeonech, kde je třeba najít důležité artefakty a klíče do dalších lokací.
A tady se odehrává stěžejní charakter hry - v příběhových dungeonech a bitvách, které jsou viděny izometricky a dokonale navozují takové to stolní dračí doupě, kde si pán jeskyně vyhraje a postavám do cesty staví plasticky vytvořené místnosti s nábytkem a potvůrkami (něco jako Hero Quest). Graficky hře není co vytknout, protože prostředí je namalováno naprosto dokonale a stylově a tady vlastně rozhodla dost grafika v tom, proč jsem tu hru tak chtěl. Myslel jsem si, že když to dobře vypadá, bude se to parádně i hrát. V izometrickém pohledu vidíte výřez každé místnosti nebo bojiště, zdi mají hezky kamínkový obklad a různé detaily, jsou tady truhly, stoly a samozřejmě spousta aktivních prvků, které před vás staví megasložité puzzly, jež je třeba vyřešit, aby se někde něco otevřelo.
S tím je spojen systém kouzlení, který je naprosto jedinečný a skoro si troufám tvrdit, že prakticky dodnes nenapodobený a nepřekonaný. Jasně, míchání ingrediencí v moždíři různě ve hrách najdeme. Ale tady nenamícháváte jedno kouzlo z nalezených a nakoupených ingrediencí, tady sestavujete celou posloupnost magických efektů, jako byste sestavovali program a pak jej spustíte. Nějaký puzzle se skládá třeba z plošinek, na které musíte seslat různý magický efekt v různém pořadí, takže to vypadá třeba jako - seslat kupředu, kupředu, oheň, seslat kupředu, blesk, kupředu, kupředu, telekineze, ta stiskne za tím vším páku a cesta je otevřena. Tohle všechno musíte namíchat najednou a seslat. Hra před vás staví složitější a složitější kombinace, z některých jde hlava opravdu kolem, v mnoha místech budete zoufale přemýšlet nad tím, že tohle fakt prostě nedáte, jindy se budete bít do hlavy, že vás nenapadlo využít zpětný chod nebo změnu směru nějaké plošiny a mícháte kouzlo znovu a zkoušíte jiné varianty, abyste daným směrem seslali potřebné efekty. V cestě vám stojí sloupy, voda, propasti. Proto nemůžete k aktivnímu prvku přijít rovnou a vyřešit problém fyzicky.
Postavy samozřejmě získávají expy a roste jim úroveň, lepší výbavu nakoupíte v obchodech měst nebo naleznete v dungeonech. Příběhová linka se vám postupně odkrývá pokecy v hospodách, návštěvami králů měst, mnohé indície naleznete na svitcích.
Tím bychom popsali hlavní klady hry, kterými je jedinečná, legendární a lákavá. Nyní přejděme k prvkům, kterými autoři hru doslova zabili.
Souboje - ovládáte v reálném čase 4 postavy (kouzelník, zloděj, bard, bojovník). Tedy ovládáte, to je silné slovo, souboje totiž probíhají fakticky automaticky, není zde ani pauza a vaše postavy se okamžitě seběhnou k nepříteli a rubou do něj fyzicky. Vše se odehraje v několika sekundách a pak koukáte s otevřenou pusou na vaši pobitou partu a Game Over obrazovku. Co to jako bylo? Takže jinak, dávat více pozor, využít postranních ikon izometrického výhledu, který až příliš podezřele připomíná Populous. Je tady možnost kliknout na ikonu u barda, který začne pět nějakou bojovou píseň a vaší partě naroste efektivita v úderech. Fajn, efekt se dostaví. Jenže co dál, bitva zběsile probíhá a vy se zkoušíte ikonami pohybu dostat rogue charakter za záda nepřítele, aby efektivně provedl backstab, ó povedlo se, nepřítel se hroutí a můžu jít na jiného. Sakra, bojovník v čele má poslední ukazatel života (v podobě lebek), rychle k němu poslat pohybem kouzelníka, rychle nakliknout léčivé kouzlo, které jste si prozíravě namíchali v několika dávkách v díži před bitvou. No a já vám dám, parchanti, namíchal jsem si fireball, šup ho do vřavy, ale co to, bojovník sejmul jednoho nepřátelského bastarda a přebíhá k dalšímu a rovnou do cesty kouzelníkovu fireballu, bum, ten zasahuje rozsáhlou plochu a zasahuje i mé postavy, game over. To vše opět v několika sekundách. Bitvami se tak člověk doslova protrápí, jsou plné neovladatelné akce, to co ovládnete musíte stíhat v desetinách sekundy, jinak s pláčem koukáte na spoušť a loadujete. Diablo je v tomto směru ovladatelnější a méně akční.
Být tohle na tahy, je to RPG snů, ale ty hektické, hektičtější a postupem času ještě hektičtější bitvy to totálně zabíjí, v reálném čase je prakticky nemyslitelné, že tohle budete opravdu smysluplně ovládat. Semo tamo vaše božská ruka pozmění děj bitvy, ale pořád vesměs koukáte a modlíte se, aby nějaká z postav v těch pár sekundách nedostala úder a neskončila pod drnem. Zatímco se snažíte o backstab zlodějem, dostává fatální damage váš kouzelník, kterého jste přitom poslali, aby seslal heal na vašeho bojovníka, kterému dochází dech. V podstatě jen čekáte, kdo zemře dříve.
Škoda, velká škoda, byla to má vytoužená hra snů a dostavilo se zklamání ze zběsilé akce. Přitom hra překypuje tolika skvělými nápady, na které si nikdo další dodnes netroufl. Přes to vyslovím slůvko naděje, bohužel už ne pro mě. Ale kdo zvládá hektické akce, klikajdu a umí se opravdu velmi rychle rozhodovat, tak by ve hře mohl najít zalíbení a plnými doušky si tak užít jejich pozitivních aspektů. Závidím těm, kteří to hle zvládají.
Legenda, v určitém slova smyslu. Když jsem v Excaliburu 19. kdysi viděl screeny z této hry i jejího pokračování Legend 2, tak jsem věděl, že tu hru chci, že to je to, po čem toužím, že to vypadá jako stolní dračák, ale na monitoru. Léta plynula a já měl to štěstí, že jsem kdysi na eBayi koupil v perfektním stavu obě krabice v Amiga verzi a hlavně ta od prvního dílu byla naprosto extatická, hutný materiál, opravdu stylová nádherná kresba, hutný manuál na křídovém papíře, prostě luxus (krabici jsem nedávno přeprodal do Červovy sbírky Amiga krabicovek, stejně jako několik dalších akčněji laděných RPG tohoto typu, které jsem nějak nedával a věděl jsem, že bych je nikdy nedohrál).
Na první pohled jednoduchý bojový dračák je zde ve své podstatě velmi komplexní. Po světě se potulují hordy skřetů a jiných nepřátel a váš úkol má kapku i strategický charakter. Na mapě vidíte pohyb nepřítele v reálném čase. Vy musíte navštěvovat několik pevností a měst a zásobovat je financemi, aby se dokázaly vůči hordám ubránit. Finance získáváte v soubojích a to jak venku, tak v příběhových dungeonech, kde je třeba najít důležité artefakty a klíče do dalších lokací.
A tady se odehrává stěžejní charakter hry - v příběhových dungeonech a bitvách, které jsou viděny izometricky a dokonale navozují takové to stolní dračí doupě, kde si pán jeskyně vyhraje a postavám do cesty staví plasticky vytvořené místnosti s nábytkem a potvůrkami (něco jako Hero Quest). Graficky hře není co vytknout, protože prostředí je namalováno naprosto dokonale a stylově a tady vlastně rozhodla dost grafika v tom, proč jsem tu hru tak chtěl. Myslel jsem si, že když to dobře vypadá, bude se to parádně i hrát. V izometrickém pohledu vidíte výřez každé místnosti nebo bojiště, zdi mají hezky kamínkový obklad a různé detaily, jsou tady truhly, stoly a samozřejmě spousta aktivních prvků, které před vás staví megasložité puzzly, jež je třeba vyřešit, aby se někde něco otevřelo.
S tím je spojen systém kouzlení, který je naprosto jedinečný a skoro si troufám tvrdit, že prakticky dodnes nenapodobený a nepřekonaný. Jasně, míchání ingrediencí v moždíři různě ve hrách najdeme. Ale tady nenamícháváte jedno kouzlo z nalezených a nakoupených ingrediencí, tady sestavujete celou posloupnost magických efektů, jako byste sestavovali program a pak jej spustíte. Nějaký puzzle se skládá třeba z plošinek, na které musíte seslat různý magický efekt v různém pořadí, takže to vypadá třeba jako - seslat kupředu, kupředu, oheň, seslat kupředu, blesk, kupředu, kupředu, telekineze, ta stiskne za tím vším páku a cesta je otevřena. Tohle všechno musíte namíchat najednou a seslat. Hra před vás staví složitější a složitější kombinace, z některých jde hlava opravdu kolem, v mnoha místech budete zoufale přemýšlet nad tím, že tohle fakt prostě nedáte, jindy se budete bít do hlavy, že vás nenapadlo využít zpětný chod nebo změnu směru nějaké plošiny a mícháte kouzlo znovu a zkoušíte jiné varianty, abyste daným směrem seslali potřebné efekty. V cestě vám stojí sloupy, voda, propasti. Proto nemůžete k aktivnímu prvku přijít rovnou a vyřešit problém fyzicky.
Postavy samozřejmě získávají expy a roste jim úroveň, lepší výbavu nakoupíte v obchodech měst nebo naleznete v dungeonech. Příběhová linka se vám postupně odkrývá pokecy v hospodách, návštěvami králů měst, mnohé indície naleznete na svitcích.
Tím bychom popsali hlavní klady hry, kterými je jedinečná, legendární a lákavá. Nyní přejděme k prvkům, kterými autoři hru doslova zabili.
Souboje - ovládáte v reálném čase 4 postavy (kouzelník, zloděj, bard, bojovník). Tedy ovládáte, to je silné slovo, souboje totiž probíhají fakticky automaticky, není zde ani pauza a vaše postavy se okamžitě seběhnou k nepříteli a rubou do něj fyzicky. Vše se odehraje v několika sekundách a pak koukáte s otevřenou pusou na vaši pobitou partu a Game Over obrazovku. Co to jako bylo? Takže jinak, dávat více pozor, využít postranních ikon izometrického výhledu, který až příliš podezřele připomíná Populous. Je tady možnost kliknout na ikonu u barda, který začne pět nějakou bojovou píseň a vaší partě naroste efektivita v úderech. Fajn, efekt se dostaví. Jenže co dál, bitva zběsile probíhá a vy se zkoušíte ikonami pohybu dostat rogue charakter za záda nepřítele, aby efektivně provedl backstab, ó povedlo se, nepřítel se hroutí a můžu jít na jiného. Sakra, bojovník v čele má poslední ukazatel života (v podobě lebek), rychle k němu poslat pohybem kouzelníka, rychle nakliknout léčivé kouzlo, které jste si prozíravě namíchali v několika dávkách v díži před bitvou. No a já vám dám, parchanti, namíchal jsem si fireball, šup ho do vřavy, ale co to, bojovník sejmul jednoho nepřátelského bastarda a přebíhá k dalšímu a rovnou do cesty kouzelníkovu fireballu, bum, ten zasahuje rozsáhlou plochu a zasahuje i mé postavy, game over. To vše opět v několika sekundách. Bitvami se tak člověk doslova protrápí, jsou plné neovladatelné akce, to co ovládnete musíte stíhat v desetinách sekundy, jinak s pláčem koukáte na spoušť a loadujete. Diablo je v tomto směru ovladatelnější a méně akční.
Být tohle na tahy, je to RPG snů, ale ty hektické, hektičtější a postupem času ještě hektičtější bitvy to totálně zabíjí, v reálném čase je prakticky nemyslitelné, že tohle budete opravdu smysluplně ovládat. Semo tamo vaše božská ruka pozmění děj bitvy, ale pořád vesměs koukáte a modlíte se, aby nějaká z postav v těch pár sekundách nedostala úder a neskončila pod drnem. Zatímco se snažíte o backstab zlodějem, dostává fatální damage váš kouzelník, kterého jste přitom poslali, aby seslal heal na vašeho bojovníka, kterému dochází dech. V podstatě jen čekáte, kdo zemře dříve.
Škoda, velká škoda, byla to má vytoužená hra snů a dostavilo se zklamání ze zběsilé akce. Přitom hra překypuje tolika skvělými nápady, na které si nikdo další dodnes netroufl. Přes to vyslovím slůvko naděje, bohužel už ne pro mě. Ale kdo zvládá hektické akce, klikajdu a umí se opravdu velmi rychle rozhodovat, tak by ve hře mohl najít zalíbení a plnými doušky si tak užít jejich pozitivních aspektů. Závidím těm, kteří to hle zvládají.
Hodnocení: 65%
Ringo
Pozn.: Obrázky převzaty různě z internetu. Vlastní už bohužel z doby hraní nemám.
Ringo
Pozn.: Obrázky převzaty různě z internetu. Vlastní už bohužel z doby hraní nemám.
Komentáře
Okomentovat