Dark Quest 2

Platforma: PC / Žánr: RPG / Developer: Brain Seal Limited / Vydavatel: Brain Seal Limited / Rok: 2016

Máte rádi deskovky a znáte stolní deskovou hru na hrdiny HeroQuest? Tak to jste tady správně, protože Dark Quest 2 je moderní adaptací právě na hru HeroQuest. Na úvod by se slušelo vysvětlit několik záležitosti, které přenos HeroQuestu na počítače tak nějak provázely časem. A začnu u tohoto tématu netradičně, a nejprve zrecenzuji modernější verzí hry na PC, nikoliv, jak by bylo záhodno, začít starou dobrou klasikou HeroQuestem 2: Legacy of Sorasil.

Proč hned Dark Quest 2 a co bylo před tím? V roce 1991 vydali Gremlin na osobní počítače hru HeroQuest. Hra na první pohled vypadala jako klasická, izometricky rohově viděná, RPG hra. Na další pohled bylo jasné, že jsou zde docela natvrdo přeneseny pravidla deskové hry, což je na PC hru trochu málo a navíc značně  omezující. Postavy si místo kooperace dost konkurovaly tím, co našly (předměty ani peníze si nešlo mezi postavami předávat), bylo jasné, že je to spíše určeno pro více hráčů na hot seat a přeci jen hráč na PC očekával trochu více komplexnější hru, než jen téměř ryzí podobu toho, co je člověk schopen ukoučovat na reálné herní desce. 

Gremlini se z toho poučili a v roce 1994 vydávají zajímavě pojatou RPG hru HeroQuest 2: Legacy of Sorasil s komplexnějšími prvky, ale stále zachovávající pravidla stolního HeroQuestu. Nicméně o HeroQuestu 2 si povíme někdy později a mnohem obšírněji, jelikož jej mám aktuálně rozehraný a hra si to jednoznačně zaslouží, ale nepředbíhejme. Vraťme se k Dark Questu 2.

Dark Quest 2 byl očividně inspirován právě HeroQuestem 2, tedy hrou založenou na pravidlech deskové hry s mnohými přídavky a vylepšeními jak oproti HeroQuestu 1, tak i druhému dílu HeroQuestu 2. Tyto nové herní prvky a přídavky hru značně oživují a přidávají nádech opravdového RPG. Herní kola a pořadí tahů postav nejsou již tak striktní, hra více odsýpá, je zde přidán příběh a jednotlivé scénáře jsou pěkně svázány ve fungující svět, nebo spíše oblast.

Jaký vlastně má deskový HeroQuest, potažmo počítačový Dark Quest 2 základ? 1 - 4 postavy jsou vrženy do nějaké kobky, hradu, stoky, prostě scénáře poskládaného z chodeb, místností oddělenými dveřmi a povalují se tu občas nějaké poklady, peníze, lektvary i užitečné věci do výbavy. Nechybí pasti, různé záludnosti a samozřejmě hordy nepřátel, které je třeba porazit. 

O úspěchu jednotlivých činností rozhoduje jednak náhoda (virtuální kostka) a jednak výbava postav, ale také RPG vylepšení postav v podobě abilit a skillů. Cílem je v daném scénáří najít klíčový předmět nebo porazit bosse. Desková hra si zakládala také na líbivém vnitřním vybavení interiéru a ne jinak je tomu i u počítačového zpracování. 

Určitě bych měl zmínit, že Dark Quest 2 nemá v názvu tu dvojku jen tak. A zase se v tom motám v té historii, ale ušil jsem si to na sebe sám, že jsme začal od konce všeho až druhým dílem Dark Questu:-) První díl modernější verze hry na počítačích od autorů z Brain Seal Limited jakoby šel ve šlépějích prvního HeroQuestu od Gremlinu.  Kopíroval dokonce grafiku reálných herních desek samotné stolní hry, hra byla viděna shora a deskové pravidla zde byly přeci jen značně svazující. Přes to se dalo u hry slušně pobavit a proniknout tak do pravidel deskovky.

Dark Quest 2 je ale již viděn opět krásně izometricky z rohu a jak napovídají obrázky, vypadá opravdu nádherně. Mám sice rád starou dobrou devadesátkovou pixel art grafiku, ale musím uznat, že mnohé moderní hry jsou taky krásná podívaná a to jednoznačně platí i o Dark Questu 2. Dokonce mi některými grafickými motivy hra připomínala stařičký skvost od Bitmap Brothers, a to hru Cadaver. 

Když už jsem načal technické zpracování, nemohu nezmínit hudební doprovod, který se mi opravdu líbil, že jsem jej poslouchal místo obvykle puštěného nějakého oblíbeného CD v přehrávači hudby:-) 

Samotný gameplay je značně rozšířen natolik, že by se dalo říci, že z deskovky zůstal jen opravdu základ. Tedy pohyb několika postav s určitými schopnostmi, které nalézají v chodbách poklady a pobíjejí nepřátele. Jinak je ale hra prakticky komplexním taktickým RPG, kdy se na čtverci rozděleném výhledu snažíte v tazích udolat své nepřátele, ať už hrubou silou, magií či speciálními schopnostmi, které se postupně učíte. 

Jelikož mám raději tahy než akci, tak mi Dark Quest 2 prakticky herně splnil to, po čem jsem vždycky toužil ve vizuálně pěkných hrách jako Cadaver, Darkmere, Legend nebo Shadowlands. Problém těchto her byla pro mě akčnost v kombinaci krkolomného ovládání. Dark Quest 2 mi konečně umožnil zahrát si tenhle typ hry v podobě, po jaké jsem vždycky toužil ve zmíněných hrách. V pěkném rohově vyobrazeném vizuálu a přehledně na tahy.

V této moderní verzi HeroQuestu odpadají některé činnosti, které jsou v deskové hře, nebo verzích od Gremlinu, tak nějak samozřejmostí, coby akcí ve hře. Zde jsou však automatizovány a zbytečně hráče nezdržují. Například odpadlo prohledávání. Prostě co vidíte na monitoru, to vidíte, skryté pasti popřípadě odhalí automaticky postavy s dostatečným search skillem. Stejně tak automaticky probíhá otevírání dveří. Hráč už otrocky nemusí klikat na ikonky jako search nebo open.

Co naštěstí zůstalo, aby nezmizel zcela dojem interakce s prostředím, tak ruční odpasťování. Postava past sice najde pohybem v prostředí, ale na její odstranění je stále třeba mít skill a je třeba kliknout na patřičnou ikonku a pak past. Virtuální hod kostkou rozhodně, zda odpastění proběhlo úspěšně. 

Hra má mnoho scénářů, které však nejsou nijak závratně rozsáhlé. Několik scénářů vedle sebe reprezentuje určitou oblast. Nejprve se budete probíjet stokami, pak vězením, po té vstoupíte do starého paláce, a následně do samotného hradu zlého kouzelníka. Úkoly jednotlivých scénářů jsou různé. Od osvobození nějaké postavy z vězení, po nalezení klíčového předmětu až po zabití opravdu tuhého bosse.

Souboje jsou docela slušně taktické a je třeba dávat pozor na to, které potvory útočí hrubou silou na blízku, které střílí lukem a které sesílají magii. Dle toho zvolíte své priority, kterého nepřítele z herního plánu je třeba odstranit nejdříve. V závislosti na naučených a vylepšených skillech pak může například trpaslík odrážet střely, vybaven štítem blokovat údery, barbar se dokáže naučit odraz útoku s výpadem (counterattack), kouzelník dokáže zavařit nepřátelům ohnivou stěnou, popřípadě nepřítele zmást vytvořením vlastní iluze, možností je prostě spousta a mohl bych je tady vypsat na několik odstavců. 

Pro zachování pravidel z deskové hry zde zůstaly některá logická omezení, aby hra nebyla tak jednoduchá. Takže skilly typu speciální útok nebo kouzlo lze seslat jen jednou za scénář. Naopak některé automatické skilly, jako třeba schopnost odrazit střelu nebo hledání pastí, zůstávají postavě natrvalo jako vlastnost a spouští se automaticky, když událost nastane. 

Inventář postav je značně omezený, takže si s sebou můžete vzít maximálně dvě podpůrné lahvičky, jen dva předměty do výbavy typu zbraň, zbroj nebo speciální magický předmět. Výbava a peníze jsou již společným jměním a nedělí se dle toho, která postava dané věci nebo peníze našla bez možnosti se o ty věci podělit. Stále však platí, že v samotném scénáři si postavy výbavu ani lektvary předávat nemohou. S penězi a výbavou lze hospodařit vždy jen ve vsi před spuštěním scénáře.

Po splnění scénáře se postavy vrací do vesnice. Tam lze nakoupit lektvary, nechat si za peníze ukout předměty do výbavy (tedy zmíněné zbraně, brnění, magické náhrdelníky a pod.). Nejzajímavější je však učitel. U něj se postavy učí speciální skilly, které mají vždy tři stupně. Tady už to zavání regulérním RPG vývojem postavy. A taky že jo. Jeden stupeň skillu se postavy naučí po vypití magické lahvičky (obdoba zkušenostních bodů), které se v omezeném počtu nachází ve scénářích. Proto je dobré se nesoustředit jen na nejkratší cestu k hlavnímu cíli, ale každou mapu pořádně prošmejdit a najít tam těchto lahviček na vylepšení skillů co nejvíce.

Tady však skryli autoři možnost kapku hru exploitovat. Lze dosáhnout vytrénování všech skillů všem šesti postavám, které můžete mít v partě (nutno podotknout, že většina scénářů umožňuje vybrat jen tři z nich do aktuální akce). Scénáře lze totiž opakovat. S tím, že v nich však stoupne obtížnost a nepřátelé získají život navíc a bonus k útoku. 

Pokud se chcete ale tzv. nagrindovat (respektive nalahvičkovat), lze zvýšení obtížnosti obejít. Každou misi totiž můžete předčasně ukončit a taková se vám na počítadle počtu projití nezapočte. Ukončit předčasně misi nebo v ní zemřít nevadí. Přijdete obvykle jen o polovinu nalezených peněz, o zkušenostní magické lahvičky však ne. V případě smrti lze ve vesnici postavy u hrobníka oživit, za ztrátu asi 20% celkově naspořených peněz. 

Hra je na střední obtížnost ke konci už docela dost těžká, ale zjednodušení zmíněným exploitem dává hráči kapku pocit, že sice pár misí bude kvůli obtížnosti opakovat, ale nic hrozného se neděje a je relativně stále v bezpečí, ať už mu postavy padnou nebo ne. Těžko se mi soudí, zda to považovat za chybu a nebo mám být rád, že jsem si fajn zahrál a nějak brutálně mě to nefrustrovalo. Otázkou je, jestli by přeci jen kapku větší výzvou nebyla po neúspěšném ukončení scénáře ztráta i expovacích lahviček a v případě maximálního naskillování by hráč musel několikrát opakovaně projít scénáře se zvýšenou obtížností. 

Takže máme tady asi nejlepší provedení HeroQuestu na osobních počítačích, navíc s úžasnou grafikou, hudbou, atmosférou a zajímavými pravidly, které tomu dávají dohromady punc deskovky, ale zároveň nefalšovaného taktického RPG a to skoro v podobě herního rychlíku. Tím mám na mysli, že nejde o epickou záležitost na 60 hodin, ale na fajn odreagovačku, komplexní, ale přitom to není žádná blbost. Hlavně je to neskutečně chytlavé a zábavné. A to je společně s atmosférou u her úplně nejvíc.

A příště si něco řekneme o HeroQuestu 2. 

Hodnocení: 85%

Ringo