Master of Orion

Platforma: PC / Žánr: Strategy-TBS/ Developer: Simtex / Vydavatel: MicroProse / Rok: 1993


Master of Orion by se právem mohl označit za zakladatele vesmírných 4x (Explore, Expand, Exploit, Exterminate) strategií. Když pomineme počáteční počítačové, mnohdy textové, pokusy z 80. let, byl Master of Orion vlastně takovou první hrou, u něhož autoři ze Simtexu představili koncept, ze kterého vycházejí další hry podobného typu v podstatě dodnes. Mění se prakticky jen grafika a názvy.


Tento geniální koncept je přitom postaven na jednoduchém základě. Tím je vyvažování produkce mezi komodity jako průmysl, ekologie a výzkum. Máte jednu planetu, tam nastavíte produkci mezi tyto položky a dle toho se vyvíjí vaše civilizace. Průmysl zvyšuje výrobu a přísun peněz, ekologie zajišťuje přísun jídla a růst populace, a investice do technologií urychluje výzkum. Samozřejmě tímto základem ovlivňujete další ukazatele a můžete se pak soustředit na výrobu lodí, popřípadě obranné prvky planet. 


Aby se celý proces urychlil, musíte obsazovat další a další planety a tím zvyšovat produkci v těchto položkách, a to hlavně proto, že ve vesmíru nejste pochopitelně sami. Musíte přečíslit soupeře. Na základě rychlejšího výzkumu vyvinete lepší motory pro vaše lodě a tím zvýšíte dosah na vzdálenější planetární systémy. Zároveň vyvinete efektivnější výrobní prostředky jak do průmyslu, tak do produkce potravin. A nakonec vyzkoumáte ničivější zbraně, kterými osadíte vaše bitevní lodě a pošlete je na nepřítele, jakmile začne být ve vesmíru kapku těsno a planety už nebudou k mání jen tak. Mnohé totiž patří soupeři a ten si je pečlivě brání.


Master of Orion položil 4x strategiím právě tento základ a bylo by mlácením prázdné slámy vám obšírněji popisovat hlubší detaily. Kdo nějakou takovou strategii hrál, tak ví, jak to tam chodí. Další strategie tohoto typu převzaly tento koncept a rozšířily jej buď o další položky, nebo rozvinuly dále grafické rozhraní. Od posouvátek, čemu se která planeta má věnovat, se přešlo na plácání konkrétních budov na políčka planet, které zvyšovaly ty položky, které měl první Master of Orion znázorněn jen posuvníky. Ale v principu šlo pokaždé o totéž. Ať už v geniálním pokračování Master of Orion 2, nebo v hrách jako Ascendancy, Space Empires, Birth of the Federation, Galactic Civilizations až  po dnešní dokonalou, byť už ne tahovou,  Stellaris.


Master of Orion probíhá striktně na tahy. Jelikož vydavatelem jsou Microprose, kteří stáli rovněž za geniální a nepřekonatelnou Civilization, nabízelo se tehdy nazývat Master of Orion jako pokračování tahové Civilization 1. Ta ostatně končí odletem na Alphu Centauri a v Master of Orion pokračovali hráči po ovládnutí země v kolonizaci vesmíru. MicroProse vůbec hráče zásobovali luxusními kousky, ale opravdové pokračování Civky přišlo pochopitelně až s jejich hrou Alpha Centauri.


Co je hlavní devizou hry Master of Orion je hratelnost a atmosféra. Hra doslova vtáhne a nepustí, dokud neobsadíte poslední planetu soupeře, nebo vás v galaktickém hlasování nezvolí imperátorem. Hra není jen o tom, že posouváte šoupátky míru produkce toho či onoho. Vedle perfektního vývojového stromu technologií nabízela docela zajímavé možnosti v diplomacii a kromě managementu planet jste si mohli užít konstrukci vlastních lodí, které jste posílali do tahových taktických bitev.


Konstrukce lodí běží prakticky na bázi designerského programu. Na základě vyvinutých technologií získáváte součástky a součásti, které vkládáte do lodi. Samozřejmě čím větší a vybavenější loď, tím nákladnější. Od prvních nevyzbrojených scoutů a kolonizačních lodí, schopných obsadit obyvatelné prázdné planety, se dopracujete o opravdu monumentálním bitevním lodím, které i velmi vyvinutý průmysl bude vyrábět několik let. Takové lodě se pak stávají hrozbou pro celou galaxii. 


Taktické bitvy probíhají na speciální obrazovce. Tam se objeví vaše nadesignované lodě v plné parádě, soupeřovy rovněž, a můžete si užít taktických bitev a sledovat, zda jste dobře zvolili systém zbraní a na kolik jsou vaše lodě účinné. 


Velkou roli však hraje i kvantita. Jeden typ lodí se seskupuje do svazu, který může mít klidně několik stovek lodí. Velkou bitevní loď, kterou jste vyráběli 15 tahů = 15 herních let, vám klidně rozcupuje tisícovka drobounkých lehkých lodiček soupeře, které chrlí jednu za tah a vám zbydou oči pro pláč. Proto je před taktickou bitvou záhodno opravdu promýšlet strategii, jaké lodě postavit a jak poskládat účinnou flotilu.


Kromě bitev si užijete i management planet. Narazíte na planety různého typu, od zelených, vodních, kamenných nebo zamořených radiací. Ty opředené zeleni a dostatkem vody můžete obsazovat ihned. Na ty ostatní budete moci až po vynalezení potřebných technologii a po provedení patřičného terraformingu. 


Na každé planetě budete ladit míru průmyslu, ekologie, vědy, obrany. Silně průmyslové planety můžete pak soustředit na výrobu lodí samotných. Dokonalé a zároveň jednoduché. Důležité jsou i obranné prvky povrchu, i orbitu planet. Tam si postavíte třeba silně vyzbrojenou orbitální základnu. Je nutno počítat s tím, že jakmile se vyřeší galaktická bitva loděmi, vítěz se pak pokusí o obsazení planet invazními moduly s výsadkáři. Tady jsou pak obranné prvky planety poslední hrází před útočníky.


Graficky byla na svou dobu hra solidní. Mohla sice kapku přinést zklamání, že většinu hry strávíte u černé mapky s barevnými tečkami, což působilo oproti Civilization zoufale chudě a spousta aspektů si vystačí s popisným textem, než že by vše bylo doloženo bohatými obrázky. Ale zase co byste jiného ve vesmíru chtěli vidět. Naopak grafické vyobrazení ras je dodnes stylové, legendární a nezapomenutelné. 


Tato hra má celkově oprávněný status legendy, zakladatele a když ji rozehrajete dnes, zjistíte, že se vlastně v dnešních hrách toho moc zásadního nezměnilo, kromě grafiky a přidání x různých dalších prvků navíc. Hra je dostatečně komplexní a zároveň není zbytečně nabobtnalá o další udělátka, které v mnohých hrách dost často spíše hratelnost komplikují, než že by ji zlepšovaly. 


Na druhou stranu vás samozřejmě samotné napadne, co by se dalo na hře zlepšit a co by se tam dalo přidat, aby to bylo ještě zajímavější. A od toho jsou tu pak právě pokračovatelé a duchovní následovníci, u kterých už např. jeden sluneční systém neznamená jen jednu planetu, jako v Master of Orion 1, ale můžete jich v daném systému osídlit více. 


Stále stojí za to si tuto hru zahrát i ve své původní verzi. Píši původní, protože tato hra má moderní remake s různými změnami, vylepšeními, ale také změnou soubojového systému z tahového na realtime. Zda je to krok k lepšímu záleží na vkusu. Já osobně mám raději tahy, ale musím uznat, že v pozdějších fázích, kdy už toho ovládáte příliš mnoho, bývají ty tahové bitvy s tisícovkami lodí zdlouhavé a úmorné. Pak tady máme i pokročilejší pokračování v podobě druhého dílu Master of Orion 2. Ten přišel s budováním kolonií formou stavění budov podobně jako ve městech v Civilization. Ale už je to zase kapku něco jiného oproti legendárním posuvníkm - Ship., Def., Ind., Eco., Tech. 


Každopádně platí jedno, Master of Orion 1 je kultovní záležitost, se všemi náležitostmi, které tato hra v roce 1993 měla a přežívají ve výborně hratelné podobě dodnes. A co si budeme nalhávat, někdy v tom neustálém nedostatku času přijde taková 4x strategie v základním konceptu a systému - jedna sluneční soustava = jedna kolonie, vhod. Já osobně mám pro tuto hru velkou slabost a právě díky ní se 4x vesmírné strategie staly dalším takovým mým koníčkem. A přečíst si k tomu Nadaci od Isaaca Asimova nebo Ságu sedmi sluncí od Kevina Andersona, to má člověk hned chuť si některou z těchto strategií vybrat a zahrát.

Hodnocení: 90%

Ringo



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Baldurs Gate

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Info číslo 12 - Nekonečný Labůžo č. 30