HeroQuest 2: Legacy of Sorasil

Platforma: Amiga / Žánr: RPG / Developer: Gremlin Interactive / Vydavatel: Gremlin Interactive / Rok: 1994

HeroQuest 2 je adaptací (a to se teď opakuji z předešlé recenze na Dark Quest 2:-) na stejnojmennou deskovou hru HeroQuest od Games Workshop, a zároveň druhým pokračováním v počítačovém zpracování. V prvním díle se snažili vývojáři z Gremlin Interactive odrazit základní herní systém deskové hry a zároveň se graficky se přiblížit izometrickým RPG hrám. 

Druhý díl HeroQuestu přináší oproti prvnímu dílu kombinaci pravidel s rozmanitějším gameplayem, který se přiblížil mnohem více RPG hře i v dalších aspektech. Přibyl výpravnější příběh, větší interakce s prostředím a předměty, postavám jde po každém scénáři modifikovat vlastnosti. V obchodě lze nakoupit či prodat předměty, herní prostředí a lokace konečně dávaly větší smysl a to vše přiblížilo HeroQuest 2 opravdovému RPG hraní a zároveň přinesl radost těm, kteří mají alespoň trochu rádi deskové hry.

Možná jste si všimli, že tak nějak dost poslední týdny HeroQuestuji. Už to tak prostě mám, že jakmile se do něčeho zaberu, sháním vše, co okolo daného tématu existuje a snažím se to vše zkonzumovat. Takže jsem se poslední týdny věnoval HeroQuestu 2, Dark Questu 1 a Dark Questu 2. HeroQuest 1 si dám někdy z hecu, protože kdysi hodně dávno jsem jej zkoušel hrát a bylo to takové kapku monotónní a nezáživné.

Musím říci, že od počátku, co jsem viděl recenzi na HeroQuest 2 v roce 1994 ve Score, vzbudily obrázky ze hry ve mně touhu něco takového hrát. I když hodnocení hry nebylo nijak zvlášť vysoké. Bylo to dáno dozvuky mé předpočítačové záliby ve studování stolního dračáku a představ, jak na stolní desce hraji hru, kde budou v tahových soubojích bojovat mí panáčci s nepřítelem mezi hezky vymodelovaným nábytkem a výbavou pěkných, řekněme např. hradních, místností. 

Proto mě vždycky facinovaly obrázky z her vyobrazovaných z rohu - Cadaver, Shadowlands, Legend, Darkmere, které ale byly na mě bohužel až příliš akční nebo stresově realtimové. A pak přišel Hero Quest 2, který jednak na monitoru odrážel právě tu deskovou hru, ale hlavně byl na tahy a splňuje tak mou představu, jakou bych chtěl u takovýchto her hratelnost (samozřejmě tady nejmenuji již epické komplexní RPG záležitosti jako Dark Sun, Ultima 6,7, 8 a pod.).

Hra vyšla jen na Amigu, což znamenalo, že jsem si hru mohl zahrát až s příchodem emulátorů. Bohužel, jak uplynulo mnoho let a přibylo spoustu her, dostal se HeroQuest 2 tak nějak do pozadí (od slova vzadu). Sem tam se mi připomněl, ale regulérně jsem se rozhodl si jej zahrát a dohrát loni v létě. Nícméně jsem o tom uvažoval tak dlouho, že na věc došlo doopravdy až na začátku letošního února :-) Ale zpět k popisu hry.

Princip hry není nijak složitý. Hráč v tahovém režimu vede 4 své charaktery v jednotlivých scénářích po krajině (lesích, ruinách, zapomenutých kostelících, hradech a podzemních kobkách). Postavy se striktně střídají postupně ve svých tazích, úplně stejně, jakoby byl na řadě u deskové hry konkrétní hráč za tu jednu danou postavu, která je zrovna na tahu. Postavy mohou prohledávat okolí, nacházet poklady, předměty do výbavy, ale i pasti a tajné dveře. Nakonec se musí také utkat se spoustou nepřátel, porazit bosse nebo získat klíčový předmět, který partu posune do další úrovně.

Kdo není nijak smířen s tím, že v základu jde pořád spíše o hodně vytuněnou deskovku, může být v podstatě nemile překvapen, jak hodně jsou jednotlivé aspekty hry limitované. Hra počítá body pohybu, z nichž však také ubírají jakési hodiny počítající akce a jakmile ručička oběhne celý okruh, kolo postavě končí a zbylé nevyužité body pohybu se v daný tah odečtou. 

To se může stát po té, co místo pohybu využíváte další možné činnosti. Jde o hledání pokladů, hledání tajných dveří a pastí, sesílání kouzla či použití magického předmětu, odstranění pasti a pak odemčení dveří. No a v neposlední řadě je to taky útok na nepřítele. Postavy, jak jsem již zmínil, mají dané pořadí, tak je třeba vážit kombinace činností a počítat, která postava jede po jaké postavě a která další následuje. Jakmile všechny čtyři postavy udělají své tahy, je na řadě počítač, tedy pohyb nepřátel.

Dalším úskalím aspektu deskové hry je, že postavy sice spolu kooperuji, aby splnily mapu, ale prakticky se imaginárně jedná o hru čtyř lidských hráčů, kteří si i vzájemně kapku konkurují a to nalezenými penězi a předměty. Prostě kdo co najde, je jeho, peníze nelze sdílet s ostatními a předměty nelze mezi postavami vyměňovat. Jedinou vzájemnou pomocí se tak stává koordinace útoku a možnost léčení spolubojovníků.

Nejsem velký znalec pravidel stolní verze hry, tak nevím, jestli má nějaké RPG prvky ohledně vývoje postav. HeroQuest 2 má však možnost hned na startu hry modifikovat třemi body některé z pěti vlastností (odolnost, útok, vnímavost, síla, magie). Dále po splnění každého scénáře máte možnost opět investovat další tři body do těchto vlastností. Level up je tak vlastně dán dokončením scénáře. 

Po dokončení scénáře lze navštívit obchod a tam prodat nepotřebné věci a nakoupit si pro jednotlivé postavy výbavu (pokud ovšem každá jednotlivá nalezla dost peněz).

Celý systém hry vypadá strašně jednoduše, jednotlivé scénáře (je jich 9) jsou spíše o tom vymlátit nepřítele, na které narazíte a nalezení klíčového předmětu. Jediné rébusy, které řešíte, je pravidelná investice části tahů do nalezení pastí, odstranění pastí a nalezení pokladů. To je základ každé mapy. Opravdové puzzly, v pravém slova smyslu, jsou zde všeho všudy snad dohromady 3, kdy je třeba nejprve na mapě něco najít a něco získat a teprve pak se otevře pasáž do finální lokace s předmětem, jehož nalezením ukončujete automaticky scénář. Tady je dobré nejprve postavami prolézt a prohledat celou mapu, abyste našli co nejvíce předmětů a peněz a nalezení finálního objektu provést až pak.

Musím ještě trochu rozepsat princip tahových soubojů. Ty závisí na síle postavy, odolnosti a hodu imaginární kostkou. V podstatě je hlavním cílem projít souboje se štěstím beze ztrát a ono se to většinou daří, pokud dobře investujete bojovníkům na blízko body do odolnosti, síly a útoku. Jen občas narazíte na bosse, který má prostě ty hody lepší a může vás zabít. Většina potvor jsou tedy jen spíše takovou překážkou v cestě a nevystavíte-li jim jako oběť kouzelníka či jinou podobně fyzicky slabou postavu, není se většinou čeho bát. A pokud už se nedaří nějakého bosse dát, tak je občas možné jej obejít a vzít si klíčový předmět. Není vždy povinné je všechny porazit.

Co dělá tuto hru zázračnou, že mě přikovala k počítači i přes všechny neduhy, jednoduchosti a vlastně tak trochu jednotvárné scénáře ve stylu vesměs - prohledej, vymlať, najdi předmět a konec, hurá do další mise? Proč je fantastická hra, které by se dalo vytknout lecos? Třeba že by mohla mít více puzzlů, že by mohla být více shovívavější ohledně možnosti výměny předmětů? Občas vám pocuchá nervy nepřehledný terén a občas se překliknete a postava jde jinam, než jste chtěli určit? Proč výbava prostředí je mnohdy jen dekorativní a v místnosti s truhlou nenajdete třeba nic, zatímco v naprosto prázdné chodbě se povaluje hromada peněz, které ale graficky neuvidíte? Grafika jinak není vůbec špatná, naopak, líbí se mi moc a byla vlastně pro mě hlavním lákadlem. Ale přeci jen už i v tom roce 1994 byla k vidění samozřejmě hezčí.

Je to svým způsobem záhada, ale odpovědí je jednoznačně hratelnost, atmosféra, líbivost lokací se spoustou serepetiček jako stoly, židličky, truhly, atmosférou překypující motivy vyobrazených stěn. Já na tenhle styl pixel artu nedám dopustit a neumím říci, jestli se mi více graficky líbí HeroQuest 2 nebo Dark Quest 2. Panáčci na poli prostě fakt působí, že byste tenhle modýlek mohli mít na stole a popošoupávat v něm postavičkami a nepřáteli po herním plánu dle pravidel stolní hry. 

Přes veškeré jednoduchosti je hra prostě neskutečně chytlavá a každou mapu prostě budete chtít vyřešit a budete zvědaví, jaká bude ta další. A do toho hraje sice pár, ale velmi působivých melodií.  A mám prostě strašně rád takové ty "menší" hry, které sice nejsou TOP, epické, monstrózní, vyšperkované dle trendů, časáky je kolikrát odstřelily někde na 70% (což je v herním hodnocení takový nějaký průměr), ale umí pobavit kolikrát právě o to více. Stále je třeba míti tady na paměti, že základ je deskovka. Postavy prostě nebudou potkávat NPC a řešit hromady questů jako třeba v Dark Sunu. 

Pokud hrajete hru dnes přes emulátor, odpadá jeden opravdu velký opruz. Ukládat pozici lze totiž jen po dokončení scénáře. Během scénáře nikoliv. Vzhledem k tomu, že v jednom scénáři můžete strávit i přes  dvě hodiny, tak by mě zajímalo, jak to dělali Amigisti na reál Amize, když potřebovali jít spát, druhý den od práce (tehdy spíše ještě školy) a pak se vrátit domu hrát. Zda nechali Amigu s rozjetou misi v HeroQuestu 2 běžet celý den. 

Nemožnost uložit dává logiku, protože je to vlastně princip scénářů, dát je na ironmana, jeden zátah, bez loadu, když někde padnete, popřípadě jeden charakter najde předmět, který se mu nehodí, ale moc by se hodil jiné postavě. V deskovce taky neloadujete. Ale alespoň možnost uložit a ukončit scénář s tím, že se po loadu zase taková pozice smázne, by nebyla na škodu. Pod emulátorem lze používat Savestat a tak se snadno vracet k přerušeným scénářům. Ale chce to dávku sebekázně, abyste neukládali před hledáním pokladů, neloadovali pak po zabití postavy nepřítelem a podobně.

Nebudu to dále rozpitvávat, napsal jsem již více než dost. Mrkněte na obrázky,  nasajte atmosféru a třeba vás hra, pokud jste ji ještě nehráli, zaujme a zkusíte si ji zahrát. Já jsem ze hry připravil spoustu obrázku, takže se možná můžete těšit na takový stručný deníček průchodu hrou s rozsáhlou galerií screenshotů, kde trochu přiblížím, jak vypadá třeba takový tah ve hře:-)

A já si teď vlastně splnil jeden z letitých restů a můžu tak mít zase jednu recenzi s tím, že není vzpomínkovou, ale je aktuálním zážitkem i přes svou letitost :-) A pokud teď váháte, zda jít do modernějšího Dark Questu 2 a nebo si zkusit starý dobrý HeroQuest 2: Legacy of Sorasil, tak takhle otázka nestojí. Jednoznačně si zahrajte obě, jedna nenahrazuje druhou.

Hodnocení: 85%

Ringo