Ultima 7: The Black Gate

Platforma: PC / Žánr: RPG / Developer: Origin Systems / Vydavatel: Origin Systems / Rok: 1992

Utlima 7: The Black Gate je jednoznačně RPG hrou, kterou mám ve své TOP 3 nej RPG her všech dob napříč platformami, napříč sub-žánry. Tahle hra se totiž nejen, že hrála, tato hra se doslova žila a když jsem minule básnil o tom, jak jsem v Amberstaru doma, tak pro Ultimu 7 to platí ještě o kousíček více. 

Hra byla pro mě v nějaké polovině 90. let jako blesk z čistého nebe. V herních časopisech z počátku Ultimu 7 značně podcenili a nerecenzovali ji, všimli si až Utimy 8. Následně v herním suchu dali Ultimě 7 opožděně šanci a nakonec v ní objevili přehlédnutou perlu všech perel. Když jsem si prohlížel obrázky a četl recenzi o hře ve Score 18, tak mi něco říkalo, že tohle musím mít. A taky se mi hru povedlo v jedné prodejně Vision v Ostravě zakoupit v bundle CD edici vydanou Electronic Arts v complete edici (tedy se všemi datadisky, vysvětlím níže). Až mnohem později se mi povedlo získat luxusní krabicovou verzi, kterou můžete vidět na zdejším obrázku.

Ale zpátky ke hře. Když jsem hru instaloval a listoval si manuálem, který jsem si nechal kdysi vytisknout v nějaké veřejné tiskárně v obchoďáku za nemalý peníz, protože bundle edice měly jen soubor s manuáem na cedlu (a já pochopitelně neměl tiskárnu a kdysi se draze počítal každý papír a každý gram ingoustu), tak mě překvapila jeho propracovanost, s podrobným popisem všech lore, historie předchozích dílů a skicami, tedy jednoduchými obrázky, které totálně v člověku vzbudily dojem, že už v té hře je a studuje prameny tamního světa v nějaké zapadlé knihovně.

Po spuštění hry následovalo intro, které člověka doslova pohltilo. Jste prostě člověk s počítačem, i na monitoru se takto vidíte, za oknem domku řádí bouře a najednou se na zahradě zjeví portál. Kdo hrál předchozí díly a nebo si pročetl lore v manuálu, ví, že to je již po sedmé, co se tento portál na zahradě vytvořil a znamená jediné, paralelní svět Britannia je opět v problémech a hledá svého Avatara na pomoc v paralelní dimenzi, kde je planeta Země. Hledá vás! Obvykle to bylo na zavolání Lorda Britishe a vašich známých přátel z jeho dvora. 

Vstupujete do portálu se zvláštním pocitem. Já jsem se do her uměl vždycky vžít a vytvořit si spoustu fantasijních představ kolem a dokázal jsem o hře přemýšlet i ve volných chvílích, kdy ji nemám spuštěnou. Ale musím říci, že tohle bylo opravdu něco jedinečného, kdy jsem se jakoby skutečně do toho světa ponořil tentokráte doslova živě, jako by hráči přepnula mysl a přestala uvažovat - tohle je hra, má takovou a onakou grafiku, hraje tu taková a taková hudba, hele, tady tohle není moc zrovna vychytané, ale co, je to hra, tadyhle ten soubojový systém je značně zjednodušený a x her jej má na hony lepší....ne, takhle fakt člověk u Ultimy 7 nepřemýšlí.

Prošel jsem portálem a nacházím se ve městě Trinsic a hned mě vítá starý známý, kamarád Iolo. Jejda, ten nám trochu zestárnul, čas tady holt běží jinak a v Britannii od poslední mé návštěvy uplynulo mnoho mnoho let. A opět se zde probudilo zlo a na mně je, abych pomohl vyřešit tamnímu králi Lordu Britishovi spoustu záhad, které se zde dějí. A aby toho nebylo málo, ve stodole je rituálně zavražděná oběť. Aby toho nebylo ale vůbec málo, Ilolo je překvapen, kde jsem se tu vlastně vzal a zrovna teď. Že by mně nikdo nevolal? Nebo naopak ano, ale ne mí staří známí, ale má tu jít o nějaké spiknutí? Když se rozhodnu pomoci s pátráním, tak se pořád kolem motá nějaká tajemná sekta Fellowship, páchající jen samé dobrodiní, pochopitelně... Mrazíky v zádech začínají, jemné znepokojivé chvění mi napovídá, že to bude hodně bezesných nocí prožitých zde, v Britannii. Jsem zde sice poprvé, ale naprosto pod dojmem, že už jsem tu kdysi dávno byl, potkávám staré známe přátele a procházím spoustu známých míst, jen trochu toho času uplynulo více. Svou reálnou dimenzi jsem nechal někde hodně, hodně daleko mimo své vnímání.

Graficky je hra na svou dobu excelentní a podle mě vypadá krásně i dnes. Je viděna z nadhledu, takže koukáte na krajinku, v krásné VGA grafice, na města, lesy, hrady, bažiny, jednotlivé domky z hora. Když vstoupíte do jakéhokoliv objektu, odkryje se střecha nebo patro nad vámi a vidíte neskutečně propracované interiéry. Vše se po vrstvách odkrývá, abyste vždy svou postavu viděli, ale vše tak přirozeně, že to působí zcela uvěřitelně. Co je neskutečné, tak to, že hra nemá žádné meziobrazovkové přechody. Nenačítají se lokace, pořád chodíte po obrovském jednolitém světě, plynule od městských hradeb projdete loukami, bažinami, lesem, k úpatí hor, do kterých ústí jeskyně, do které plynule vstupujete a prostě jdete dál. Žádný blik, tmavá obrazovka, přechod, načítání lokace. Nic takového. Tohle neuměl ani mnohem pozdější Baldur´s Gate v roce 1998. Příjemně působí i změny počasí, vidíte stíny mraků na zemi, občas spadne pár kapek deště, střídání dne a noci je samozřejmost, se všemi důsledky na okolí.

Putování po světě, jen to, že se v něm procházíte a užíváte si spoustu zajímavých míst, vás dělá poutníkem v pravém slova smyslu, pevně připoutaného k tomuto světu, který žije sám svým životem. Ve městech jdou lidé večer spát, ráno vyrážejí do práce, kuchař válí z mouky těsto, můžete mu klidně pomoct, nanosit si mouku, smíchat ji s vodou a upéci si chleba. Fakt to jde. Farmáři můžete pomoci nasbírat vajíčka. Pokud by vás napadly nečestné myšlenky, že ve spánku někomu prošmejdíte šuplíky a truhlice, tak bacha na to, aby se okrádaný nevzbudil, okamžitě přivolá stráže. Jinak šuplíky nejsou v této hře jen tak ze srandy, lidi v nich mají opravdu spoustu hader a různého haraburdí. Zajímavá je možnost cestování na koni, později lodí nebo na létajícím koberci. Je zde bukanýrský ostrov s kasínem, kde si můžete přijít na nezměrné bohatství, které ani neunesete. Já jsem nosil a nosil, až jsem měl napěchovanou celou svou loď penězi, že je sotva uvezla :-)

Je zvláštní, že jde vždycky primárně o to, jak se hra hraje, jaké má pravidla a grafika a technické zpracování obecně by mělo být až na druhém místě. Jenže tady u té hry to zpracování natolik vtahuje do hry, že baví samo o sobě. Ale samozřejmě hra nezůstává pozadu. Příběh je totiž naprosto strhující a nenechá vás vydechnout, dokud jej zdárně nedokončíte. Je to detektivka jako řemen a pátrání, sbírání důkazů, odhalování pravé podstaty celého zločinu, navíc vše krásně navazuje, vše funguje, to dělá z hry naprosto TOP záležitost, která nemá obdoby. A to do dnešních dnů.

Hra je velmi ukecaná, někdy jsou prázdné tlachy ve hrách na obtíž a člověk by chtěl spíše hrát, než kecat, ale Ultima 7 umí něco, co uměl ještě Dark Sun a pak bych musel dlouho pátrat, která hra mě dokázala rozsáhlými texty bavit a neunudila mě mlácením prázdné slámy. Ultima totiž umí bavit samotnými rozhovory, jste zvědaví, co vám kdo řekne, jaké střípky do mozaiky se od koho dozvíte a zda to poodhalí roušku celého tajemství. K podstatným věcem v rozhovoru se dostáváte postupně. Nejprve pozdravíte a pak vám začnou přibývat slova, na které se můžete ptát. Nejprve máte možnost se zeptat na místo. Tím, že NPC odpoví a rozvykládá se stylem "Tohle je město Trinsic, úžasné místo, ale bohužel se zde stalo něco strašného, prý vražda". A pak jste zase na řadě s otázkami, kde přibudou klíčové slova, o kterých se NPC zmínila, Trinsic, murder. Rozklikáváním těchto slov se dobíráte k dalším a dalším, dokud nevyčerpáte celou škálu klíčových slov, na které jste se ptát mohli. Pak dáte good bye a jdete zpovídat někoho dalšího.

Také vazby na jednotlivé lokace ve hře jsou velmi silné, v každé se udá něco strhujícího a taková návštěva Skara Brae, ta pořádně zamrazí v zádech. Richard Garriot, hlavní designér Ultim, se očividně sám do těch her vžívá natolik, že on sám je Lordem Britishem. A zakomponoval do hry i nějaký ten vtípek z jiných Origin her. Třeba na zahradě farmáře je ztroskotaná raketa, evidentně z Wing Commandera. We create Worlds, motto Originu, naplnili do slova a do písmene. Najednou ve fandovi Origin her vzniká doslova virtuální vesmír, kdy tušíte, že zatímco se proháníte v Britannii, tak někde daleko ve vesmíru zuří války mezi lidmi a Kilrathi (Wing Commander série).

Popsal jsem zhruba všechny aspekty hry, které jsou na jedničku a několik hvězdiček. Slušelo by se tedy říci, co několik těch hvězdiček hře ubírá, přesto jí to však nechá hodnocení na jedničku. Soubojový systém je velice jednoduchý. Přijdete, ukážete a kliknete na potvoru a vaše postava do ní sekne. A takhle klikáte, dokud neumlátíte třeba krokodýla v bažině, nebo bezhlavé zrůdy v jeskyních. Vaší spolubojovníci jsou ovládání umělou inteligencí a mlátí potvory dle toho, jakou jim určíte taktiku, zda útočnou, obrannou a podobně. Ultima 6 měla parádní souboje na tahy, podobné jako například v Dark Sunu a je velká škoda, že se toho Ultima 7 nedržela, šlo by jí pak odpustit ne zrovna sofistikovaný vývoj postavy. To je kapku další takový škraloup na jinak vymykajícím se díle. Prostě sbíráte expy a naskakují vám levely, roste vám HP. Toť vše. Postava má samozřejmě nějaké povolání a klasické vlastnosti typu Strenght, Intelligence, Dexterity...ale nijak s tím nehnete, kromě toho, že vydržíte více hitů, nebudete mít možnost sledovat jiná vylepšení postavy. Naštěstí zůstaly aspoň  rozmanité možnosti ve vybavení vaší postavy zbraněmi a zbrojí. 

Sám bych si nyní mohl položit otázku, proč mám Ultimu 7 v TOP 3, když desítky jiných RPG her přinášejí mnohem bohatší a mnohem sofistikovanější systémy, co se týče vývoje postav a soubojů, a nacházejí se přeci taky v poutavých hezkých světech. Dále, jak nemám rád mega ukecanost typu Baldur´s Gate nebo Planescape Torment, tak u Ultimy 7 mi to nevadí, je to prostě děláno jinak a přijde mi, že neskonale lépe a zábavněji. Prostě se pátrá po zajímavých věcech a nemlátí se ta prázdná sláma a rozvláčné kecy, jak na jaře kvetou stromy a že už dlouho nesněžilo v zimě. Dále moc nemusím RPG, kde vývoj postavy spočívá hlavně na tom pokecu a hra jinak na souboje nebo RPG systém kašle. Skoro bych pak o hře řekl, že není RPG, ale adventura. Jenže Ultima 7 tak trochu na soubojový stém a vývoj taky kašle. Jak se stavět k tomuhle? 

Prostě zjevně umí daleko více pobavit jinými aspekty, že tyhle se stávají podružnými. Chci vědět, co bude dál! Tak přece se nebudu zdržovat nějakou rozvláčnou bitvou s vlky v lese v tahovém systému. Rub, rub a jde se dále. Ultima 7 si to může dovolit, staví na opravdu silném příběhu a výpravě.

Přesto to všechno je tedy Ultima 7 pro mě TOP a přes to bych jí nikdy neupřel status RPG. Ultima 7 mě prostě umí pobavit věcmi, kterými to jiné hry, které se snažily o tentýž přístup, nedokázaly. A v tom možná spočívá ten zázrak. Že jsem tuhle hru nejen, že hrál, ale doslova jsem jí žil. Jako bych opravdu chodil po tamním světě, jako bych doopravdy hovořil s tamními lidmi a sdílel stejný osud se svými přáteli. V tomto navození těchto pocitů je hra naprosto jedinečná. 

Origins si tady navíc vyzkoušel jednu originální věc. Datadisky. V roce 1992 věc prakticky nevídaná. Hra má totiž tři datadisky, dva z nich přidávají novou lokaci přímo do The Black Gate (například ostrov, který se ohlásí zemětřesením, o kterém vám řekne Lord British), ten třetí je fakticky samostatnou hrou s názvem Ultima 7, part II: The Serpent Isle a dějově se odehrává po poražení zlého Guardiana v The Black Gate. Děj vás přenese na ostrov Serpent Isle, kde se vydáte za dalšími dobrodružstvími. Nápad to byl zajímavý, ale myslím, že lepší je vydat hru jako jeden celek a najednou. Dneska se nám po vzoru tohoto rozmohl takový nešvar nazvaný DLC, který se v drtivé většině případů snažím ignorovat. 

Ultima 7 na dnešní dobu vypadá stále parádně, byť animace postav mohou vypadat už hodně prkenně. Někdo by chtěl možná i více realismu, já teda ne, protože hra je pěkně kreslená, možná to někomu může připadat jako barevný kýč, pro mně je to pořád to něco, co mně vtáhlo do zdejšího světa a přineslo mi fantastické zážitky, které bych tady mohl ještě hodiny popisovat a stejně bych je nepopsal, protože to neumím .-)

Hodnocení:100%

Ringo 

Pozn.: Obrázky jsou převzaty z mobygames.

Jinak kdyby vás zajímaly další hry, které mám v TOP 3, tak jsou to Final Fantasy 7 a Wizardry 7. Říkám tomu triumvirát sedmiček. Jaké bych jim dal pořadí je hrozně těžké říci, ale co je na prvním místě jednoznačně, tak Final Fantasy 7. Ale snažím se spravedlivě tyhle hry všechny umísťovat na pozici jedna s tím, že každá je první ve své podkategorii, FF7 jako japonské RPG, Wizardry 7 jako dungeon a Ultima 7 jako izometrické RPG :-) To jsem ale alibista, že?

Musím zmínit ještě jednu věc. Již léta existuje pro Ultimu 7 emulátor pod názvem Exult. Umí hru rozjet ve vyšším rozlišení, jinými textovými fonty (ten švabach se prý někomu blbě četl, mně teda nevadil). Přináší to i větší výhled do krajiny. Pro mě je teda otázkou, zda je to dobře, vidět dále, než bylo původně určeno. Proto zůstávám stále věrný původní verzi hry.