Suikoden

Platforma: PS1 / Žánr: jRPG / Developer: Konami / Vydavatel: Konami / Rok: 1995

Suikoden patří mezi velmi ranné výtvory, respektive je skoro prvním výtvorem z žánru jRPG na konzoli Playstation. Před ním byl jen Beyond the Beyond, který vyšel jen o několik týdnů dříve. Je nutno  přiznat, že v době, kdy vycházely ještě vrcholná díla na konzoli SNES, tak moc her, které by na Playstation oslnily a hned předvedly, co tato konzole vše umí, nebylo. Vše teprve procházelo počátečním vývojem. Někteří tvůrci her jeli ještě raději na jistotu na SNESu, z kterého již dokázali dostat maximum. Někteří se ale odvážně pustili do vod ještě neprobádaných. Podle toho taky první hry na PS1 vypadaly. Samozřejmě vyšší rozlišení a lepší grafické možnosti, daly vývojářům volnější ruce, nicméně jistotu, s jakou se mohl například Squaresoft pochlubit Chrono Triggerem na SNESu v roce 1995, tu očividně autoři Konami na nové konzoli Playstation ještě neměli ani zdaleka.

Chtě nechtě musím začít tím, co hráče udeří do očí nejprve a to je grafika. Suikoden je v tomto směru  na svou dobu spíše lehčí nadprůměr. Neurazí, mnohé lokace jsou nakresleny fakt hezky a detailně. Jenže ani výrazně neoslní a není tam nic, co by se mi vrylo do paměti, že bych na to nostalgicky vzpomínal, jako například na památné vizuální momenty nesmrtelných klasik ze SNESu. Je to dost dáno tím, že člověk čekal na Playstationu výrazný pokrok, jenže si musel na věci, jako byla např. Final Fantasy 9, teprve počkat a při srovnání se SNESovkami, jako Tales of Phantasia, Star Ocean, Seiken Densetsu 3 nebo Treasure of Rudras, mi ze Suikodenu pak neměla z čeho padat čelist. Ale musím přiznat, že hraje trochu roli i to, že mi úplně nesedl grafikův styl u této hry.

Druhý vjem, s kterým se hráč setká hned z kraje, je hudba a ozvučení. Tady v podstatě nebylo z technického hlediska co zkazit a je to jen o vkusu, zda se komu budou zvolené melodie líbit či nikoliv. Ale na kvalitu soundtracků od Squaresoftu pochopitelně rovnou zapomeňte. 

Povedl se nějak převratně Suikoden aspoň po té obsahové stránce? Prvním zásadním chytákem na hráče je možnost najmout 108 postav a to už je sakra číslo. Samozřejmě chyták je v tom, že větší polovina těch postav slouží jen k tomu, aby vám řekly buď - ano, přidávám se do týmu nebo - ne, nejdu s tebou, což se stane v případě, že nemáte v momentě komunikace s touto postavou vše potřebné, abyste ji přesvědčili. Poté, co se k vám nějaká postava přidá, odbíhá do vašeho hradu a tam nějak pracuje. Třeba jako kovář, kuchař, provozovatel lázní, nebo může být cenným generálem pro případné bitvy armád.

Menší polovina ze 108 postav, tak něco nad 40, však může být součástí vaší šestičlenné aktivní party. Přes 40 postav s různými vlastnostmi, různými povoláními, stačí si jen vybrat. Lákadlo je to velké, protože navozuje pocit neomezených možností. Ale musím dodat, že to bohužel působí značně inflačně. Na co 40 postav, když si naleveluji 6 pro potřeby aktivní bojové party, s kterou lze hru uhrát i bez toho hračičkování s dalšími charaktery? Jistě, některé postavy jsou klíčové pro děj a bez nich se neposunete dále. Tento aspekt hraje samozřejmě roli, ale drtivá většina postav je jen do seznamu, v kterém si můžete odškrtnout -naverbováno - splněno.

Tohle samozřejmě není obecně negativum a každý k tomu bude přistupovat individuálně a třeba jinak. Z mého pohledu je to jen někdy docela obtěžující skutečnost, když zjistím, že ty postavy je třeba vyzbrojovat, přidělovat jim kouzelné runy a po x hodinách hraní se v tom vyznejte, kdo co umí a komu jste co dali. Já osobně dávám přednost menším partám, o kterých mám přehled. Takže jsem z možnosti nasbírat 108 postav odvařený nebyl. Konec konců mi jich na konci hry stejně nějakých 10 chybělo, takže jsem to nedohrál takříkajíc na max. Je to pomalu jako se sběrem Pokémonů :-) Ale pokud bych to na max dokázal, tak si autoři připravili jednu opravdu působivou zajímavost. Save šel načíst do druhého dílu, což v něm ovlivnilo nějaké drobnosti, které se odvíjely od toho, jak jste si při náboru vedli v prvním díle.

Suikoden se mimo náboru 108 postav stal pověstný také stavbou hradu. Probíhá rozšiřováním jeskyní ve skalách (jde tedy o skalní hrad) a pomocí naverbovaných postav různých povolání se automaticky rozšiřuje o nové účelné místnosti, které můžete, ale taky vůbec nemusíte, využívat. Pokud neposbíráte všechny postavy a nerozšíříte hrad na maximum, tak se vlastně neděje nic dramatického. Klasickým plněním příběhových questů a klasickými jRPG postupy, hru dohrajete tak jako tak i s neúplným hradem. Samozřejmě autoři RPG her rádi nabízejí hráčům možnosti, a to i v případě,  že nejsou vlastně nutně potřebné. Ale hráči milují mít aspoň takovou možnost, než ji nemít vůbec.

Suikoden se snaží o jakýsi královský epos a tak vypráví o válkách mezi královstvími, hrdinství, zradách, a vy se zhostíte své úlohy právě jako jeden z velkých hráčů jednoho panství, se svým nově se rozvíjejícím hradem. Začínáte nejprve jako syn velkého generála Tea McDohla z království Scarlet Moon Empire. Zatímco je generál vyslán do bitev na sever, vy se snažíte stát členem imperiální armády. Během tohoto procesu odhalíte, jak je království vlastně zkorumpované a jeho vláda zlá. A s tím se rozhodnete něco dělat. Stanete se renegátem, vzbouřencem a snažíte se napravit nejen království, v kterém jste vyrostli, ale i ta okolní, která proti sobě vedou nekonečné války. Cílem je všechny dostat pod svou dobrotivou vládu, jak už to tak bývá. Jednoznačně musím říci, že největší kvalita hry spočívá právě v příběhu s různými zvraty a věčnými dilematy - bojujete z morálního hlediska na té správné straně?

Kromě klasických bitev vaší party s monstry jsou tady i bitvy velkých armád, které ovládáte výběrem útoků a obrany a celé to vlastně funguje na bázi kámen nůžky papír. Vaše taktické pokyny jsou doprovázeny realtimovou animací, v které se postupně střetávají jednotky vaší armády s tou soupeřovou. Je to taková minihra, ale doplňuje chytře celkovou atmosféru navozující pocit, že jste v roli vůdce a vládce, a nejde jen o vedení malé partičky dobrodruhů, kteří se snaží napravit svět skrze své "drobné" činy. Bitvy armád jsou obvykle vyvolány nějakou dějovou skutečností, obvykle na vás útočí okolní království, protože jste pro ně prostě jen vzpurný bandita a vůbec nechápou vaše šíření dobra po světě.

Někdy se přičítá Suikodenu prvenství ohledně přítomnosti bitev armád v klasickém jRPG, jenže s tímhle už přišli Squaresoft ve své Romancing SaGa 3 na SNESu. Stejně tak zmíněná stavba hradu, kdy vám každý nový najatý charakter dodá do hradu nějakou novou místnost s novou funkcí, není nic, s čím by tady byl Suikoden první. Breath of Fire 2 (opět na SNESu) s tím přišel dříve v podobě budování města. Tohle prostě musím připomenout, byť jsem tyto podobnosti zmiňoval kdysi už v recenzi na Suikoden 2.

Přes nějaké ty kritické výtky ohledně grafiky, inflačních prvků v podobě zbytečně mnoha postav a zbytečně komplikovaném rozšiřování hradu (bloudit v něm je peklo), není Suikoden vůbec špatné RPG a musí se uznat, že založil proslulou sérii o pěti základních dílech, z nichž dva vyšly na Playstation 1, tři na Playstation 2 a k tomu vyšlo i několik spin-offů (například Suikoden Tierkreis na Nintendo DS). 108 postav, stavba hradu, bitvy armád, poutavý příběh plný zvratů, vše zakomponováno do klasického konceptu jRPG, k tomu nějaké ty minihry, to vlastně dokáže tak nějak vtáhnout do hry a nepustit na dobrých 50 hodin minimálně. Díky tomu legendy většinu Suikoden her předcházejí, stal se z nich kult a nezřídka se setkáme s názorem, že je to to nejlepší, co na RPG poli vzniklo obecně. A k tomu jen říkám, plně to chápu, že to tak je a proč to tak je.

Já jsem ovšem, i jako milovník skoro všeho z jRPG vesmíru, přeci jen v tomto směru kritičtější. Je pravda, že Suikoden bylo jedno z prvních jRPG, které jsem svého času, po seznámení s žánrem v podobě Final Fantasy 7, hrál. Když jsem však začal hned poté objevovat zpětně SNESovky, najednou mi nepřišel Suikoden až tak úchvatný a jeho vychvalované klady se pro mě staly spíše přítěží. A jako bych se necítil jím být úplně pohlcen, jako v případě jiných her, ať už před ním či po něm. Obzvláště když v těch klasických jRPG prvcích vlastně nijak zvlášť neexceloval. Druhý díl, který jsem zde již popisoval, mi přijde přeci jen o kapku lepší.

Hodnocení: 70%

Ringo   

Pozn.: Obrázky jsou získané z gameplay videa na Youtube, už to bylo hodně dávno, co jsem to dohrál a screeny jsem si bohužel tehdy neudělal.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars