Heimdall 2: Into the Hall of Worlds

Platforma: PC, Amiga / Žánr: Adventure-RPG/ Developer: The 8th Day / Vydavatel: Core Design / Rok: 1994

Loki, bůh zla, neuspěl. Vyslanec bohů Odina, Freye a Thora, jež Heimdall se jmenuje, získal zpět všechny tři ukradené mocné zbraně a navrátil je do těch správných rukou. Ovšem dlouhá léta klidu byla jen tichem před bouří. Loki samozřejmě nezahálel a vrhnul své hordy zlých skřetích válečníků, Hakratů, do všech dostupných světů, do všech jejich končin. Je jen otázkou, jak dlouho světy Midgard, Utgard a Her Keryn, budou odolávat a jestli se dokáží ubránit.

S jediným řešením přichází nakonec Odin. Kdysi totiž existoval mocný amulet, který by mohl poslat Lokiho do věčného vyhnanství. Amulet byl však natolik mocný, že měl schopnost odebrat bohům jejich nadpřirozenou moc, a tak jej Odin raději rozdělil na čtyři kusy a z Haly světů jej rozhodil do různých stran. Tímto byl v podstatě amulet ztracen a moc bohů tak zůstala neohrožena. Bohužel i moc boha zla, Lokiho. Je tedy nutno najít části amuletu, složit jej a vyřídit si to s Lokim jednou pro vždy. Na tento úkol byl vyslán samozřejmě Heimdall a aby na to nebyl sám, bude jej doprovázet bojovnice Ursha. Oba samozřejmě musejí přijmout nezbytnou daň pro to, aby mohli putovat po světech. Musejí se na čas vzdát nesmrtelnosti. A proto půjde o výpravu velmi nebezpečnou, plnou bojů s Hakraty.

Heidall 2 je taková severská klasika s typickou mytologií, známými bohy a jejich vrtochy, ovlivňujícími veškerou historii všech světů, které tito bohové řídí. Na tyto motivy vzniklo nespočet růstných děl, filmových, literárních a samozřejmě herních. O prvním Heimdallovi jsem tady psal nedávno a tak se jasně nabízí popsati i druhý díl. Základ jeho příběhu, který jsem výše tak nějak v kostce popsal, je nastíněn v manuálu hry a je to v podstatě vše, co potřebujete jako zadání pro svůj úkol ve hře vědět. Hra se s tím více nijak nepáře, po spuštění nenabídne žádné intro a rovnýma nohama skočíte rovnou do Haly Světů.

To je jakýsi vesmírný rozcestník do jednotlivých zemí. Přirozeně máte hned přístup do Midgardu. K ostatním portálům, vedoucích do světů dalších, budete muset postupně nalézt klíče. V každém světě se nachází několik málo míst - vesnice, hrady, věže, jeskyně - které můžete navštívit. Postup v jednotlivých světech je více přímočarý, než tomu bylo u prvního dílu. Není zde tolik ostrovů, což ale neznamená, že by byla hra nějak skoupá na počet lokací. Větší důraz je však kladen na členitost a rozmanitost jednotlivých míst a jejich provázanost s puzzly, questy a příběhem.

Podstatné ovšem hlavně je, jak se to celé hraje. Heimdall 2 oproti svému předchůdci doznal docela významných změn a připomíná mnohem více akční adventuru než nějaký RPGčkový puzzle izometrický dungeon. Už to nebude takové to odhalování pastí, padání do děr, otevírání desítky truhel a prohrabování se v náhodně vysypané kořisti z každého soupeře.

Heimdall 2 je mnohem více o komunikaci s NPC, často je nutno si s někým popovídat, abyste se dostali k dalším questům a musíte nasbírat spousty předmětů, které musí někde ve správné kombinaci zapadnout, abyste se dostali do další lokace, abyste odemkli další bránu do dalšího světa a tam využili další questové předměty, abyste tu vysvobodili někoho ze zajetí, tu donesli jednomu králi žádost o spolupráci s králem druhým a jednoduše je tady prostě více živo. A musím říci, že to hře jen prospělo.

Heimdall 1 je sice pecka, ale pokud by pokračování mělo být jen nastavenou kaší v podobě nových lokací v naprosto stejném konceptu, byla by to asi přeci jen kapku nuda. A ta u Heimdalla 2 díky zmíněným změnám v hratelnosti jednoznačně nehrozí. A změna nastala i v přístupu k RPG vývoji postav, ale také k soubojům. Tady se ovšem nevyhnu drobným pochybnostem. Změna to není vyloženě k horšímu, ale přeci jen to mohlo fungovat o něco lépe.

Zmizel sice ukazatel přísunu bodů zkušeností a výše levelu postavy, ale každým soubojem se postavě, která se jej zúčastní, zlepší určité základní vlastnosti a skilly. Vlastnosti se budou zlepšovat do momentu, kdy maximální počet hit pointů dosáhne čísla 99. Dosažením level capu u Hit pointů se zastaví růst i u hodnot Mana a Luck, a to i v případě, že tyto dvě vlastnosti hodnoty 99 nedosáhnou. Možná trochu nelogické, ale budiž. Hit pointy jsou tak hlavním ukazatelem levelu postavy. Naštěstí se zmíněná stopka růstu hodnot vlastností netýká skilů Attack, Defend, Throw a Runelore. Ty se vyvíjejí každým soubojem, dokud nedosáhnou hodnoty 99.

Statistiky postavy v Amiga verzi.

Statistiky postavy v PC verzi.

Zajímavé je, jak autoři snad neměli jasno, jak k tomu celému přistupovat, protože v Amiga verzi se zlepšují jen vlastnosti, které postava v boji použije, zatímco v PC verzi rostou soubojem automaticky všechny. Nemluvě o tom, že Amiga verze má rozděleny sklilly magie do jednotlivých typů kouzel, zatímco v PC verzi byly shrnuty do skillu jednoho - Runelore. Dokonce byly v PC verzi vypuštěny některé ze základních vlastnosti, a to vlastnosti Strenght a Dexterity. Možná si autoři byli vědomi, že některé vlastnosti opravdu nemají na hru žádný vliv a nemá tak cenu je sledovat. Viz obrázky výše, které dokumentují, jak se systém u Amiga verze liší od PC verze.

Souboje jsou zde zpracovány v podstatě jako v akčním RPG. Už se neodehrávají ve speciální statické obrazovce. Tady k vám přiběhne nepřítel a vy rubete, dokud jej neudoláte. Opět nejde o nejsilnější stránku hry. Skoro to vypadá, že souboje a RPG prvky jsou tady nějak navíc. Už u prvního Heimdalla jsem naznačoval, že díky mixu Adventure s RPG je přirozené, že hráč přijme určité limity a pobaví se tím, jak to je skloubeno dohromady, než tím, že by požadoval daný herní prvek na maximální možné kvalitativní úrovni.

Nebudeme tedy nijak překvapeni, že u Heimdalla 2 se občas stačí chytře postavit a hloupá umělá inteligence soupeře nechá klidně mlátit do prázdna, jen proto, že nestojí přesně tak, aby na vás jeho zbraň během souboje dosáhla. Ne, že by to bylo pravidlem a souboje nebyly někdy obtížné. Soupeř umí někdy zasáhnout i opravdu kriticky. Nicméně výsledek bitvy obvykle není dán vytříbenou taktikou boje, byť je zde prostor se o nějakou pokoušet díky rozmanitým kouzlům, ale většinou je pohodlnější po haluzi ve zběsilé mlátičce nepřítele "uklikat". Souboje jsou rychlé a nemá moc cenu se složitě zaobírat štelováním útočných kouzel.

Kouzla jsou však kapitolou samou o sobě. A opět nečekejte zázrak, byť by se mohlo jevit, že má hra velmi sofistikovaný systém kouzlení. Jako jo, je zde runový systém a je třeba si jednotlivá kouzla zapsat. K sestavení kouzla je nutno naklikat patřičné runy. Je to hezké, má to styl. Ale kolik že kouzel jsem snad z těch 22 ve hře nalezených použil? Jedno na léčbu otravy, jedno na léčbu hit pointů? Asi nějak cítíme, že je to jen taková úlitba typu, ty jo, to je super zpracované. Že je to tak trochu k ničemu, to už jako pssst, to nemusí všichni vědět :-)

Grafika, ta jde ruku v ruce s kvalitou zábavy, která je, i přes výše zmíněné systémové nesrovnalosti, strhující. Grafika, zábava a poutavý děj, to jsou tři věci, které dělají Heimdalla 2 něčím, co stojí fakt za zahrání. A grafici si tady opravdu vyhráli s barvami i stylem a většina lokací je takových - áááách, to je ale nádhera. No je to opravdu podívaná. Pohled na scénu je, chvála Odinovi, opět rohový. VGA pixel art prostě rulez. Má to pohádkový, až komiksový styl a nemohl jsem se prostě vynadívat.

Možná vyznívá celá recenze kapku rozporuplně, protože nejprve pochválím změny oproti prvnímu dílu a pak docela zpražím to, na čem styl Heimdalla vlastně stojí, tedy RPG prvky vloženy do akčně adventurního rozpoložení celé hry. Jenže kdyby tu nebyly ty souboje a možnost si nahnat nějaké ty statistiky, tak by to prostě nemělo tu šťávu a pal to čert, že jak RPG vývoj postavy, systém kouzel, i souboje, nejsou tady vrcholem kvality PRG žánru. I možnost střídat dvě postavy nemá úplně valného smyslu a poslouží jen v momentech, kdy jde v souboji do tuhého a potřebujete soupeře dorazit raději druhou postavou, protože první mele z posledního. Jinak je druhá postava hlavně jen jako nosič věcí, protože i v této hře se nevyhnete dilematům v boji o místo v inventáři.

Musím ale říci, že Heimdall 2 je takový ten typ hříčky, který člověk hraje jedním dechem, nadšeně, baví jej každý moment a hru neodloží, dokud ji nedohraje. Není ten typ hry, kdysi řeknete, hodně dobré, ale teď si dám na chvíli pauzu a zahraji něco jiného. Celkový strhující děj, rozmanitost nádherných lokací, smysluplné puzzly, to omílám už po několikáté, ale je to neskutečný tahoun hry. Některé rébusy navíc pobaví takovým tím způsobem - tvl. tak to bylo fakt hodně dobré. Přijít na to, jak získat klíčovou věc například od bohyně smrti, to bylo něco, co mě fakt dostalo. Všechny tyhle drobnosti dávají dohromady opravdu zábavnou hru. Nechci, aby to zase na závěr vyznělo úplně tak, že to je zázrak nebo dokonce výkvět nejlepších puzzlů, děje a grafiky. To zase opravdu ani náhodou a určitě najdeme v každém směru kvalitnější hry. Jenže... když on ten Heimdall 2 je tak zábavný a nádherný.

Hodnocení: 85%

Ringo