Suikoden 2

Platforma: PS1 / Žánr: jRPG / Developer: Konami / Vydavatel: Konami / Rok: 1998


Suikoden 2 je hra opředena mnoha legendami, mýty a hlavně neskutečným hype. Dodnes je řazena jako nejlepší hra série. Proto se zde budu v rámci série zabývat nejprve tímto dílem, byť první díl jsem hrál jako první (a taky jediný, který jsem z této série dokončil). A teď jsem prozradil, že jsem dvojku nedohrál (a to rovnou 2x). V čem tkví úskalí tohoto jinak velmi originálního japonksého RPG, které byste dnes v originále sehnali jen za několik tisíc v dražbě na eBayi? Opravdu vzácný to kousek.


Nejprve si řekneme princip, na kterém Suikoden staví a v čem byl tak ojedinělý, byť přináší vesměs vše, co už tady bylo dříve, jen ne v tak brutálně rozsáhlé podobě. Když nebudu rozpitvávat zbytečně složitě  příběh, který je dle stylu japonských RPG klasicky epický, plný dějových zvratů, zrady, výměny stran a podobně, tak se hra časem rozmělní. Jednak díky magickému číslu 108,  jednak díky budování hradu a také díky vaření.


Začínáte jako voják jednotky Highland Army a máte útočit na sousední městský stát, jenže hned ze začátku se něco zvrtne a je jasné, že jste součástí komplotu a máte padnout za oběť. Jediná možnost je prchnout. Po hodně napínavém a slibném začátku, kdy budete přemýšlet, na kterou stranu války vlastně patříte, vás čeká spousta úmorné práce.


Klasický jRPG gameplay vás z počátku vtáhne. Návštěvy měst, procházení plání, hor, jeskyní, do toho tahové bitvy...prostě klasika, jak má v jRPG být. Do toho nacházíte charaktery, které můžete přijímat do party. Potkáte jednoho, druhého, parta se rozrůstá...a časem narazíte na ruinu, kterou se rozhodnete zvelebit a postavit z ní hrad. Když jsem zjistil, že budu mít hrad, který se bude rozrůstat, byl jsem doslova nadšen, hrady miluji a možnost ovlivňovat jeho stavbu v RPG zní jako sen.


Hrad se vylepšuje tak, že najímáte další a další postavy rozházené v různých lokacích ve hře. Když se vám postavu povede přesvědčit, přidá se k vám a odběhne do hradu a tam začne dělat svou práci. Truhlář a kameník staví nové prostory, další postavy dle profese prostory obsazují a tak vám v hradě vyroste krásná kuchyň, zbrojnice, ložnice a nebo třeba lázně. To vše má samozřejmě návaznost na hru samotnou. Jednak mnohé charaktery rozvíjejí příběh a také každá dokončena místnost v hradě má svůj účel. U kováře si třeba budete vylepšovat zbraně, v lázních si odpočinete, v ložnici se vyspíte atd.


Hype 108 postav do party k najmutí vypadá bombasticky. Zní to dobře, ne? Většina her se honosí počtem 6 a tady je 108 propracovaných charakterů? Realita je však taková, že do party, tím myslím soubojové party, si jich můžete najmou kolem 45, zbytek je jen NPC přinášející další nový prvek do hradu. Nicméně buďme rádi "jen" za cca 45 hratelných charakterů. Komu by se chtělo grindovat, aby natrénoval smysluplně 108 postav? Už tak je zmatek hledat výhody a nevýhody mezi 45 postavami, v čem je trénovat a proč vlastně, když si celou hru vystačíte s nějakou zvolenou šestici. Mimochodem taková Final Fantasy 6 měla 14 hratelných charakterů, které byly opravdu každá jedinečná a už tak bylo terno všechny vylevelovat. Ještě více postav se prostě časem stane spíše zdržující přítěží než kladem.


Hra obsahuje i velmi rozsáhlou mini hru - vaření. Vylepšováním kuchyně se vám rozrůstají možnosti vašeho jídelníčku a nakonec můžete uspořádat soutěž ve vaření. Jejím výsledkem jsou samozřejmě další bonusy, ale být nejlepší znamená hodiny a hodiny věnování se této "kratochvíli". Tak pozor, abyste nezapomněli na hlavní obsah hry a nezabředli na farmářských trzích ve snaze sehnat nej suroviny. Bohužel shánět suroviny a vymýšlet recepty není nic moc pro mě, a tuhle mini hru jsem obcházel. Aby toho nebylo málo, je zde další mini hra - rybaření. Opět nic nového, s tím už tady byla na SNESu Breath of fire 2


Dalším "neotřelým" prvkem jsou taktické bitvy. Teď nemyslím souboje party proti potvorám v lesích a jeskyních, teď mám na mysli bitvy armád. Občas se stane, že dojde ke střetu základních znepřátelených frakcí ve hře, nebo se nějaká armáda rozhodne zatočit s vaším hradním panstvím. Vy, jako generál, řídíte pak bitvu za vaší stranu. Do čela jednotek postavíte některé najaté charaktery (tak pozor, aby v bitvě nepadli). Opět to zní fantasticky, jenže nečekejte, že by před vámi stála taktická strategie typu Fire Emblemu nebo Fantasy Generala. Ono se to tak jen tváří, občas jde v bitvě udělat dobrý i špatný tah, ale všechny jsou chtě nechtě nalajnovány ke kýženému výsledku, aby se objevila ta správná příběhová sekvence, která hru posune dále. Mimochodem s taktickými bitvami armád tady není Suikoden 2 opět ani náhodou první. Vzpomeňme třeba na Romancing SaGa 3 ze SNESu, kde se autoři Suikodenu dost možný inspirovali.


Svět Suikiodenu 2 je obrovský, jsou zde desítky měst a stovky postav k prokecnutí. Příběh se skládá z drobných mini příběhů a ten hlavni se tak chtě nechtě začne ztrácet v pozadí. Přes to na něj občas narazíte a obvykle jde o nějaký zásadní zvrat, který umí dokonale namotivovat k dalšímu hraní, abyste se dozvěděli, co to jako mělo být. Jenže to bohužel nefunguje donekonečna.


Pokud jste si přečetli předchozí odstavce o tom, co všechno hra nabízí, tak jste museli nabýt dojmu, že stavět hrad, najímat do něj řemeslníky, možnost vařit, bitvy armád, to vše musí být přeci úžasné, v kterých hrách se vám tohle vše dohromady naskytlo? Jenže je každý z těch prvků propracován tak dokonale nebo je to od všeho trochu, jak když pejsek s kočičkou vařili dort?


Kámen úrazu je, že lákavě znějících 108 postav, které můžete najmout, nabude lehce frustrující dojem z toho, že ne každá se k vám přidá jen po rozhovoru, protože nejprve je třeba splnit nějakou sekvenci úloh, mít u sebe nějaký předmět a podobně. To vše vše hře sice můžete skrze hinty dohledat, jenže kolikrát se ztratíte a nevíte, co byl hint, co byl hint v hádance a co byla jen taková poznámka, aby řeč nestála. Když jsem nasbíral asi 70 charakterů a více už prostě nešlo, tak jsem trapně sáhl po walktrough a jal jsem se hledat, kde se ty další najmutelné nacházejí, abych zjistil, že to je taková snůška náhod, že bych plný počet postav bez toho nikdy nenašel. Problém s výcvikem asi 45 postav, které můžete zařadit do party, je skoro mravenčí Pokémonovská grindovací práce, jenže ne zdaleka v kvalitě Pokémonů.


Hrad je sice krásný, ale zmatený. Jak se rozrůstá o další místnosti, tak jsem pořád bloudil nějakými schodišti a pracně hledal, kde se co změnilo, kde je co nového a když jsem chtěl doputovat do konkrétní místnosti, tak jsem vždycky někde zabloudil. Návraty do hradu se tak staly pro mě další tryznou.


Jak vidíte, načnu vždycky nadějný prvek hry a zakončím to kritikou, že to není úplně ok. Nápad dobrý, provedení polovičaté. Přes to na hru mnozí nedají dopustit a všechny ty úkony, které hra nabízí, si užili. Já se bohužel bavil vždy tak do 1/3 hry, 2/3 jsem překousl a asi v polovině 3/3 jsem odpadl. Prostě se to už nedalo. Úmorné hledání postav chtělo ke konci ještě úmornější hledání těch asi dvaceti posledních. Úmorné grindování se prakticky zastavilo na tom, že další expy přibývaly už tak pomalu, že nemělo smysl se vrhat do dalších bojů a přitom člověk cítil, že by to do finále pár levelů ještě chtělo. Snahu si protáčet partu vzdáte po té, co vás přestane bavit pořád přehazovat inventář a magické orby, dávající postavám specifickou vlastnost. Taktické bitvy se staly vzhledem k předurčenému výsledku nudou.


Když hře 2x dáte v rozmezí několika let šanci, a v obou případech skončíte na tomtéž místě prakticky před poslední příběhovou pasáží s tím, že už toho máte prostě fakt dost, tak je to už divné. Tak snad někdy třeba na potřetí :-) Je to trochu škoda, protože je tu sousta možností, jak se bavit a přes veškerou rozporuplnost jde o jasnou povinnost pro každého RPG pozitivního hráče. Hra má navíc specifickou nezaměnitelnou hezkou grafiku působící staročínským dojmem. Příběh rozhodně taky není nezajímavý. Určitě nechci od hry nikoho odrazovat, ona za zkoušku fakt stojí a mnohým by třeba sedla. Fanoušci označují Suikoden 2 dokonce za nejlepší japonské RPG všech dob. Tak si vyberte :-) A abych vám to ulehčil, tak kdo nehrál, určitě hru zkuste. Strávit s ní aspoň 30 hodin ve hře vás nezklame, i kdybyste ji neměli dokončit :-)

Hodnocení: 70%

Ringo


Pozn.: Obrázky ze hry jsou převzaty z Mobygames.

Komentáře

  1. No mě si celkem od série odradil. Sice nebyla kdovíjak vysoko na mém seznamu, ale teď se propadla ještě níž.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to zrádné, ber to jako názor hráče, kterého nebavilo se piplat se vším, co Suikoden 2 nabízel. A přitom mnozí hráči to naopak na hře ocenili. Je to tak trochu o náladě. Třeba by tě hra naopak mile překvapila. Těžko říci :-) A to jsem nenapsal ještě recenzi na Suikoden 5, která by byla ještě více kritická a asi by se mnou hodně lidí nesouhlasilo, protože je to jinak hodně chválená hra.

      Smazat
    2. V tomto je velká výhoda, že vím jak hodnotíš hry, které jsem také hrál a mám tak dobré srovnání. Proto mám raději recenze lidí které znám delší dobu než od anonymů.

      Smazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Eye of the Beholder - report č. 1

Baldurs Gate