Breath of Fire 2
Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Capcom / Vydavatel: Capcom / Rok: 1994
Jak už je u Japonců zvykem, tak x-dílné série mají obvykle díly samostatné, na sebe nenavazující a jde hlavně o využití reálií a zvyklostí světa či vesmíru, který autoři stvořili a rozhodli se předkládat hráčům další a další díly.
Breath of Fire 2 tedy využívá základu z prvního dílu - modrovlasý hrdina, okřídlená princezna a další zvířecí kamarádi, kteří pomohou hlavnímu hrdinovi, který má bůh ví proč dračí schopnosti, zachránit svět. V mnohém je to Déjà vu, v mnohém jde o vylepšení či upgrade. Grafiky, rpg systému, miniher. Například rybaření doznalo velkých změn, nyní už doslova chytáte ryby, není to jen o nahození udice do studny a vytažení skrytého předmětu. Jinak je ale BoF 2 naprosto klasické japonské RPG se vším všudy - lineární epický příběh, tahové náhodné souboje, piplání postaviček, jejich vlastností, získávání skillů závisle na expech a levelech. Viděno izometricky, proputujete spoustu měst, jeskyň, dungeonů...
Grafika je opravdu malebná a pohádková, jak je u Breath of Fire série zvykem, jsou zde opravdu krásné města. Grafici se oproti prvnímu dílu pokusili o trochu reálnější proporce postav, tak i staveb ve městě. Akorát jsem si nemohl pomoct, paleta pestrých barev na mě působila místy i kapku kýčovitě a dětinsky více, než je zdrávo. Přes to ale na oko působí hra příjemně a nemusí se stydět před soudobou konkurencí. Sérii byl tímto vlastně vtisknut určitý nezaměnitelný rukopis.
Souboje zůstaly naštěstí tahové, využívání dračích schopností a skillů je mnohem propracovanější, vše je obestřeno záhadou kolem hlavního hrdiny, je zde spoustu záhad, kterým budete chtít přijít na kloub. V podstatě se jeví, že v ničem není problém. Ale jak už mé procentuální hodnocení na konci napovídá, v něčem problém malinko je.
Bohužel ani na třetí pokus jsem hru nedokázal dotáhnout ke konci a vždycky jsem ji v nějaké fázi odložil a to napořád. V dalších dvou pokusech jsem se tomu znovu snažil dát šanci, ale neúspěšně. Třeba, až tomu dám někdy šanci po čtvrté, a prokoušu se tím, tak hra objeví skryté maximální kvality a donutí mě to hodnocení změnit, dost možná k tomu ale vůbec nedojde. Proč tomu tak je?
Hra má naprosto příšernou strukturu questů, jakoby se autoři snažili uměle natáhnout herní dobu a tady si říkám proč? Vždyť se všemi možnostmi jako je vývoj postav, grindování, minihry, už tak hra, jako každé obvyklé jRPG, nepůjde pod 40 - 50 hodin. Proč to ještě natahovat na nějakých 60 - 80 proto, že vás hra posílá od čerta k ďáblu a to doslova.
Samozřejmě nechci hru úplně shazovat, ona své nesporné kvality má a někomu mnohonásobné řešení jedné postavy nošením ji věcí nebo informací vadit vůbec nebude. Docela je i možné, že ji někdy z hecu, v rámci touhy dohrát všechny výraznější SNES RPG hry, přeci jen dotáhnu do konce. Jenom by nemusela mít tak roztříštěný příběh. Přitom hra začíná docela napínavě, hezky se na ní kouká a soundtrack je docela taky působivý. Jak už i další díly ukázaly, Breath of Fire je série vyloženě pro fanoušky žánru a navíc fanoušky BoF. Někoho pobaví pár dílů, jinému učaruje celá série, ale tak nějak všichni cítí, že to Final Fantasy, Chrono nebo Xeno prostě není.
Breath of Fire 2 se pokouší navázat na úspěch prvního dílu. Ne, že by byl ten úspěch nějak závratný ve srovnání s Dragon Questy, Final Fantasy nebo dokonce Chrono Triggerem, ale své místo na poli japonských RPG si vydobyl a bylo jasné, že položil základ další série a nezůstane jen u jednoho dílu.
Breath of Fire 2 tedy využívá základu z prvního dílu - modrovlasý hrdina, okřídlená princezna a další zvířecí kamarádi, kteří pomohou hlavnímu hrdinovi, který má bůh ví proč dračí schopnosti, zachránit svět. V mnohém je to Déjà vu, v mnohém jde o vylepšení či upgrade. Grafiky, rpg systému, miniher. Například rybaření doznalo velkých změn, nyní už doslova chytáte ryby, není to jen o nahození udice do studny a vytažení skrytého předmětu. Jinak je ale BoF 2 naprosto klasické japonské RPG se vším všudy - lineární epický příběh, tahové náhodné souboje, piplání postaviček, jejich vlastností, získávání skillů závisle na expech a levelech. Viděno izometricky, proputujete spoustu měst, jeskyň, dungeonů...
Grafika je opravdu malebná a pohádková, jak je u Breath of Fire série zvykem, jsou zde opravdu krásné města. Grafici se oproti prvnímu dílu pokusili o trochu reálnější proporce postav, tak i staveb ve městě. Akorát jsem si nemohl pomoct, paleta pestrých barev na mě působila místy i kapku kýčovitě a dětinsky více, než je zdrávo. Přes to ale na oko působí hra příjemně a nemusí se stydět před soudobou konkurencí. Sérii byl tímto vlastně vtisknut určitý nezaměnitelný rukopis.
Souboje zůstaly naštěstí tahové, využívání dračích schopností a skillů je mnohem propracovanější, vše je obestřeno záhadou kolem hlavního hrdiny, je zde spoustu záhad, kterým budete chtít přijít na kloub. V podstatě se jeví, že v ničem není problém. Ale jak už mé procentuální hodnocení na konci napovídá, v něčem problém malinko je.
Bohužel ani na třetí pokus jsem hru nedokázal dotáhnout ke konci a vždycky jsem ji v nějaké fázi odložil a to napořád. V dalších dvou pokusech jsem se tomu znovu snažil dát šanci, ale neúspěšně. Třeba, až tomu dám někdy šanci po čtvrté, a prokoušu se tím, tak hra objeví skryté maximální kvality a donutí mě to hodnocení změnit, dost možná k tomu ale vůbec nedojde. Proč tomu tak je?
Hra má naprosto příšernou strukturu questů, jakoby se autoři snažili uměle natáhnout herní dobu a tady si říkám proč? Vždyť se všemi možnostmi jako je vývoj postav, grindování, minihry, už tak hra, jako každé obvyklé jRPG, nepůjde pod 40 - 50 hodin. Proč to ještě natahovat na nějakých 60 - 80 proto, že vás hra posílá od čerta k ďáblu a to doslova.
Když jdete řešit quest, tak se obvykle stane, že cílovou postavičku navštívíte několikrát, protože ona vás pošle tam a pak zase zpátky a pak třeba ještě jednou. Naprosto nepochopitelné, přitom by danou věc šlo vyřešit najednou a mohl bych jít dále. Ale to ne, musím projít sáhodlouhým lesem, pobít tunu nepřátel, postavu potkat, ta mi řekne, že něco chce, takže se musím vrátit, donést jí to a ona mi řekne, ok, ale ještě něco, takže zase jdu těmi lesy tam a zase zpět, pobiji tuny nepřátel a pak zjišťuji, že mám hry plné zuby, protože se plantám na jednom okruhu mezi dvěma lokacemi. V jiné hře bych za tu dobu měl prošmejděny už 4 podzemí a dvě města a hltal bych příběhové zvraty ("k" v tom posledním slově opravdu nechybí :-)
Ono se to v různých hrách občas stává, že některé postavy jdete prokecnout několikrát, když má výrazné postavení v příběhu, ale ne takhle otrocky a tupě, okatě a nesmyslně. Tohle mi bohužel naprosto zkazilo dojem ze hry, ale tak trochu i z celé série. Protože ona jak je na první pohled pěkná, tak je protkána takovými různými nesrovnalostmi, které ten dojem pokazí.
Samozřejmě nechci hru úplně shazovat, ona své nesporné kvality má a někomu mnohonásobné řešení jedné postavy nošením ji věcí nebo informací vadit vůbec nebude. Docela je i možné, že ji někdy z hecu, v rámci touhy dohrát všechny výraznější SNES RPG hry, přeci jen dotáhnu do konce. Jenom by nemusela mít tak roztříštěný příběh. Přitom hra začíná docela napínavě, hezky se na ní kouká a soundtrack je docela taky působivý. Jak už i další díly ukázaly, Breath of Fire je série vyloženě pro fanoušky žánru a navíc fanoušky BoF. Někoho pobaví pár dílů, jinému učaruje celá série, ale tak nějak všichni cítí, že to Final Fantasy, Chrono nebo Xeno prostě není.
Hodnocení: 70%
Ringo
Pozn: Obrázky jsou převzaty z internetu.
V roce 2001 vychází, stejně jako u prvního dílu, remake hry na Gameboy Advanced. A stejně jako jiné remaky her původem ze SNESu krásně ukazuje limity konzole Gameboy Advanced v grafice i hudbě oproti SNESu. Grafika i hudba jsou horší a nepomohlo tomu ani obohacení bojového menu o ikonky s portréty postaviček.
Komentáře
Okomentovat