B.A.T.: The Bureau of Astral Troubleshooters - report ze hry - herní deník

Platforma: PC, Amiga / Žánr: Adventure-RPG/ Rok: 1989 (1990)

Je pondělí 6. ledna 2174, čas 1:10. Nacházím se na vesmírném letišti města Terrapolis, což je centrum planety Selenia. Obyvatelstvo je tady rozmanité, plné mimozemšťanů, robotů, ale i lidí, tedy Terranů. V kapse mám jen kreditní kartu s nějakým tím finančním obnosem do začátku. První, co musím udělat, je nalézt kontakt. Nepřekvapivě mířím nejprve na místní WC a tam je samozřejmě v kabince schovaný agent (WC40), který mě poznává. Nenápadně se rozhlíží okolo, jestli tam někdo další není a jakmile zjistí, že je čistý vzduch, dá-li se o něčem takovém na toaletách hovořit, hned na mě spustí.

Předává mi informaci o uprchlém vědci Vrangorovi, který byl v zajetí na trestanecké planetě. Neuprchnul ovšem sám, povedlo se mu uniknout s dalším kriminálníkem jménem Merigo. Vrangor, s hlavou plnou šílených plánů, poslal na planetu Selenii ultimátum, že do 10 dní musí být evakuována, jinak na ní zničí veškerý život. Jelikož jeho souputník na útěku, Merigo, je méně pozorný, zatímco Vrangor za sebou pečlivě zametá stopy, je Merigo jedinou spojnicí k Vrangorovi. Vrangora je nutno zastavit za každou cenu. Jakékoliv potíže na Selenii by mohly ohrozit životně důležité surovinové dodávky z této planety na planetu Zemi.

Jak jste jistě pochopili, já jsem tajný agent (jmenovitě Ringo, jak jinak :-) a kontakt z WC mi předává kromě informace a identifikačních hologramů obou zločinců, i zbraň. A nyní hurá do akce. Ovšem ne tak rychle, nějak mi do zbraně zapomněli dát náboje. Další věcí je, že do jakékoliv akce se nelze pustit bez štítu - Force field. Padl bych hned po první ráně. Takže nezbývá, než být nad míru nenápadný a nejprve se musím zaopatřit, abych vůbec do nějaké té akce mohl jít.

Z letiště se vydávám tedy do vestibulu. Náhodou zakopnu o 1 Krell, což je mince místní měny. No vezmu si jej pro štěstí. Navíc na zemi najdu nějakou vizitku. Je do místního Xifo klubu a je na ní telefonní číslo. Jelikož je na blízku telefonní automat, vložím kreditku a na dané číslo zavolám. Sdělí mi tam, že mají otevřeno a vstup je jen pro členy klubu. 

Jelikož se na této planetě platí místní měnou, což jsou Krelly, bude třeba převést ve zdejším bankomatu výběr hotovosti v Krellech. Proměňuji si 500 kreditů na Krelly. Navštívím také nedaleký krámek s automatem na potraviny. Všechny automaty jsou tady na kreditní karty. Z toho vyplývá, že to nebude jen o tom vše vybrat a směnit na Krelly, ale musím pečlivě dbát na to, abych si z karty nevyčerpal všechny kredity a pečlivě počítal jak útraty, tak výběry z karty při směně na Krelly.

Po nákupu jídla opouštím letiště a obhlížím okolí. V jedné zapadlé uličce hned na východ za letištěm jsou ruiny. Je tam nějaký vchod s mřížemi, které jsou zamčené. Vydávám se nakonec severní uličkou, až nakonec narazím na obchodníka se zbraněmi. Konečně mi bude moje zbraň, MOZ, s kterou obvykle operuji, k něčemu. Kupuji si do ní nejsilnější náboje, jaké jsou k dostání. Beru si hned dva zásobníky. Je mi jasné, že uvržení do akce neznamená vběhnout na ulici a střílet nebo se hned bezhlavě vyptávat na dotyčné zločince. I oni mají, jako bossové podsvětí, své agenty a nerad bych, aby po mně hned někdo šel. Mám 10 dní a do těch musím chytře rozložit činnosti tak, aby splnily účel. První věcí bude splynout s davem a tak se budu muset chovat, jako bych sem dorazil jako běžný turista.

Vydávám se uličkami na západ a pak na jih. Procházím kolem zdravotnického centra. To si musím zapamatovat. Dále na jihu je velká policejní stanice. Kousek za ní je obchod se silovými štíty. Hned si tam dva koupím. Dále na jih je hotel. Kupuji si pobyt na sedm nocí, ať mám jistotu, že se budu mít kde v klidu vyspat. Ve svém hotelovém pokoji nacházím nějakou ztracenou kreditku po předchozím hostu. Pro jistotu si ji vezmu, třeba se bude hodit. Je to nějaká technician security permit. To zní dobře.

Nyní se vydávám do ulic a putuji na sever. Zkouším prokecávat zdejší lidi a ze začátku se jen ptát, jak to tady ve městě chodí. Musím se zmínit ještě o jedné věci. V ruce mám implantovaný počítačový chip. Jmenuje se B.O.B. Kontroluje mé životní funkce, je schopen mi upravovat tep na zrychlený, normální nebo hybernaci. 

A funguje rovněž jako překládač. Mohu přepínat na překlad z jazyka robotů nebo alienů. A aby to nebylo málo, mohu jej i naprogramovávat na některé automatické činnost, třeba aby sám překládal hned dle toho, s kým mluvím a nemusel jsem jej přepínat ručně.

Na severu dojdu ke křižovatce. Cesta na západ vede do nějakého parku artefaktů, cesta na východ pokračuje dále do větší ulice. Vydám se nejprve do parku. Jsou zde dvě cestičky okolo jezera, vedoucí do místního muzea. Příroda je tady pěkná, vypadá to tady na Zoo s pravěkými zvířaty. Co je zde ale nejdůležitější, tak fontánka s vodou, z které se mohu neomezeně kdykoliv napít. Nemusím tak utrácet za nákupy s pitím.

Zatím jsem tady nenašel nic, co by mě posunulo dále a tak se vydávám ulicí na východ. Severní odbočka je brána do základny s půjčovnou vznášedel, s kterými jde cestovat přes poušť. Ovšem jen s patřičnou povolenkou. Tady mě zastaví strážný a nepustí mě dále. Jižní odbočka vede zpět k letišti. Já jdu ovšem dále na východ a tady už je rušněji. Jakési dominantní ženské na ulici zaplatím za informaci o dění ve městě a dozvídám se, že v místním nočním baru, Hottest place in city, je Lydie, žena s mnoha informacemi. Bývá tam k večeru. Naproti tohoto baru je herna. 

Vydávám se do herny a rozhodnu se tady pořádně naplnit kreditku. Vstupní vklad je 5 kreditů. Po celý pobyt v tomto městě si musím dávat pozor, abych neutrácel tak, že by mi na kartě těch 5 kreditů nezbylo. 5 kreditů je vždy základem pro jejich navýšení právě v herně. V hracím automatu musím hádat geometrické útvary, které se postupně objevují. Nejprve tři po sobě, pak čtyři atd. Čím delší řadu správně uhodnu, jak šly tvary po sobě, tím větší je výhra. 

Jde to kapku "ošidit", protože kdo by si pamatoval více jak pět tvarů, které se v krátkých sekundových intervalech na obrazovce po sobě vystřídají. Beru si papír, tužku, namaluji si tabulku s dvěma sloupci po čtyřech řadách, což mi dává vzorové rozestavění tlačítek se znaky na automatu, na které při hádání klikám. Spustím automat a do čtverců si píši čísla pořadí, v jakém se který tvar zrovna objeví na monitoru. Mám pár sekund na to si číslo rychle napsat, než se objeví tvar další. Takto se klidně dostanu až do sedmnáctého kola a uhodnu 20 tvarů v řadě a jsem v balíku. Z takto nabité kreditky se mohu jednak dále dozásobit jídlem a navíc si část proměnit na místní měnu v Krellech. Budu jich potřebovat opravdu hodně.

No nic, ještě to tu trochu prozkoumám a zkusím dojít na konec té východní ulice. Po levé straně míjím ještě kino, dále je po pravé straně klub Xifo, do kterého jsem hned na začátku volal a do kterého nemám přístup, jelikož nejsem členem. Na samém konci ulice je rezidence nějakého Kortakise, jejíž vchod hlídá nevrlý strážný. Nic se tady teď neděje, nic se nehýbe a občasné prohozní slov s kolemjdoucími k ničemu zásadnímu nevedou. Dozvídám se jen fádní informace typu - bez peněz do tohoto města nelez a pod. Každopádně jsem si město již celé zmapoval a odteď už mohu v pohodě bez bloudění chodit napřímo do potřebných lokací. Mou mapu města si můžete prohlédnut na obrázku níže. 

Mapa s kompletními odkazy a popisky zde.

Začíná se stmívat a já se vydávám jižní ulici vedoucí směrem zpět ke k letišti, tedy starportu. Míjím nějaký další noční bar. Vcházím do něj a potkávám tady ženu, která je ochotna mi dát informaci za 46 Krellů. Ptám se na Meriga a získám informaci, že o něm ví někdo z rasy Stickrob. Takže konec turistiky, teď je již třeba se zhostit role agenta. Procházím se ulicemi, vyhledávám Stickroby, což jsou takoví překvapivě robotičtí týpci, a vyptávám se na Meriga. Samozřejmě mám B.O.B.a naprogramovaného na automatický překlad z robotické řeči, abych rozuměl, copak mi to říkají.

Trochu to trvalo, ale nemohl jsem čekat, že hned první Stickrob bude ten, který o Merigovi něco ví. ani jsem nepočítal, kolik jsem jich vyslechl, než jsem narazil na něco, co se jevilo jako informátor. Po optání se na Meriga dostanu tajemné sdělení, že se mám dostavit do muzea přesně v 16:00, kde se se mnou setká a bude chtít za informace hodně peněz. To je za více než deset hodin, a tak ještě lelkuji po městě a přemýšlím, čím vyplnit čas.  

V pravý čas proběhnu parkem na severozápadě města a dostavím do muzea. Poohlížím se po těch několika málo jedincích, kteří tady brouzdají na noční prohlídce, až uvidím povědomého Stickroba a oslovím jej. Chce za informaci 100 Krellů. Naštěstí jsem si z karty dost peněz proměnil, tak mu mohu v pohodě částku vyplatit a dozvím se, že Merigo chodí pravidelně kolem 04:00 do Xifo klubu. 

Xifo klub je ale jen pro registrované členy. Informátor bude jistě členem, když Meriga v klubu viděl. Optám se jej na prodej členské karty. Za 300 Krellů mi ji prodává. Nyní mám zase spoustu času a tak si zase vyhraji pár kreditů v automatech a jdu se na akcičku ve 4:00 v Xifo klubu trochu prospat. Pak se vydám ke klubu. Ukazuji před vchodem do Xifo klubu kartu a jsem vpuštěn dovnitř. Vyčkávám.

Meriga bych měl poznat, jelikož agent na záchodcích mi dal i identifikační hologramy. Právě díky tomu poznávám chlápka, který právě vešel a usadil se k odlehlému stolku. Bez jakéhokoliv zdržování k němu přicházím. Rychle pochopil, že tady něco nehraje, vytahuje zbraň a snaží se mě trefit první. 

Než jsem stihl zareagovat a spustit obranný force field, trefil mě do nohy. Další střely už zachytil štít a já rychle několika střelami zneškodňuji Meriga. Stihne říci ještě pár nadávek a pak umírá. Prohledám jej a získám klíč s nějakým kódem. Nepochybuji o tom, že to bude klíč ke splnění mého úkolu.

Vykulhám ven z klubu. Co teď, v noci, s prostřelenou nohou. Hned se raději vydám do pohotovostního zdravotního centra kousek po ulici severním směrem. Tam dostanu veškeré ošetření, moderní medicína uvede mou nohu do stavu jako nová. K tomu se lékaři zavděčím ještě tím, že si nakoupím všechny léky, které má v nabídce, do zásoby. 

Nyní opět lelkuji po městě a nenapadá mě moc co dále, kromě toho, že bych konečně mohl navštívit bar Hottest place in town v kterém by dle informací měla být každý večer nějaká Lydie. Než však zaplatím vstupné do tohoto baru, tak mi v hlavě lež pořád ten klíč od Meriga. Ale k čemu se kde hodí? Přemýšlím, která místa ve městě mi zůstala nepřístupná a vzpomněl jsem si na ruiny za letištěm se zamčenou mříží. No za pokus to stojí, vydám se nejprve tam, Lydie ještě počká. 

Asi nikoho nepřekvapí, že přesně k mříži v ruinách  pasuje klíč od Meriga. Odemykám mříž, sejdu pár schodů a narážím na nějaký vozík u ústí chodby, která vede dále někam do temných šachet. Následuje mnoho úmorných hodin jízdy na vozíku a mapování podzemních prostor. Ačkoliv se zdají z počátku přehledné, tak jsou neskutečně rozsáhlé. Po čase není problém se ztratit i ve vlastní mapě. Je tu i pár zákeřností. Stoky mají dvě sekce. Do jedné se dá dostat jen jednosměrným průchodem. Naštěstí po delší době bloudění nacházím oklikou průchod nazpět jinou chodbou. Nicméně je tady i jedna past. Krátká slepá chodba, do které vedou dveře, které za mnou zapadnout...no nic, restart, load a tak, no. 

Narazím i na pár míst, kde chodby jakoby nepasují. To mě důlní vozík sešupem vezme totiž skrytou chodbou do jiného místa. Až později dalším podrobným mapováním přijdu na to, že mě vozík přenesl do sekce, kde už jsem byl a mám to tady vlastně již zmapované a již známou chodbu kreslím jakoby znovu a jinde. Tedy špatně. No nic, opravuji mapu a konečně ji mám kompletní. Viz obrázek. Mapa je tak velká, že na obrázku vypadá nepřehledně a tak doporučuji mrknout na odkaz níže, kde je mapa nakreslena a tak je větší a s kompletními popisky.

Mapa s kompletními popisky zde.

Celá ta spleť chodeb vede do podzemního Old City, starého města. Město je malinké a je v něm nějaká tajná skrytá základna s dveřmi, které ovšem nejdou otevřít. Tvar zámku vypadá jako slot pro nějaký drahokam nebo diamant. Tady tedy má cesta končí. 

Není kam dále jít, tak se vydávám zpět na povrch. Z mapy, kterou jsem tak pečlivě kreslil vyplývá, že cesta do Old city vede severním koridorem, ale jednosměrným, a tak se k východu musím vydat koridorem jižním. Tak, a teď kde seženu klíč k těm zamčeným dveřím? Merigo tady musel jistě skrývat něco důležitého. Třeba něco, co mě dovede k Vrangorovi. Potřebuji informace.  

Teď nezbývá, než znovu prošmejdit Terrapolis. Konečně bych měl vyřešit bar Hottest place in town, tam jsem ještě nebyl, protože se mi nechtělo platit za vstupné ve chvíli, kdy byly otevřeny pátrací cesty někam jinam. Teď už ale není zbytí.  Abych jen tak cestou neztrácel čas, pořád se občas sem tam lidí vyptávám, co se děje ve městě a jestli neví něco o Vrangorovi. Na Meriga se už ptát nemusím, ten je ze hry. Nejčastější informaci, kterou se dozvídám je, že nějaký Kortakis má největší moc ve městě. U jeho rezidence jsem už byl. Napadá mě, že by mohl mít nějaké informace o tom podzemním městě, jenže jak se dostat do toho jeho sídla s tím protivným strážce na severovýchodě města?

K večerní hodině dorazím k Hottest place in town. Vstup stojí 50 Krellů (v PC verzi 50, v Amiga verzi je to 200 Krellů). Super, za chvíli zase budu muset nabít kreditku v herně a proměnit si další peníze, protože mi začínají docházet. V baru mě pohledná žena vyzve k tanci. Tady se s tím nemažou koukám. Přijímám výzvu a zahraji si na chvíli na Travoltu. Tancem uchvátím celý bar včetně spolu tanečnice. Dozvídám se její jméno. Je to Lydia, o které jsem se před tím už dozvěděl. Nabídne mi, že mi bude dělat společnost a že by mi mohla být ve městě nápomocna. Mimochodem ji zná i Kortakis a jeho lidé. Což se dozvídám, když po procházce po ulici s Lydii míjím Kortakisovu vilu a při pokusu se přiblížit ke vchodu strážný na Lydii zavolá, že dnes ji nepustí dovnitř, protože nemá naplánovanou schůzku. Takže plán je jasný, sjednat schůzku. Jenže jak?

No a jak se tak marně courám po městě a nic mě nenapadá, tak ze zoufalství z jakéhosi hintu (říká se tomu walkthrough, bohužel) zjistím, že v 13:00 přesně se v herně objevuje nějaký zvláštní týpek, profesionální hráč. Tato informace mě zaujme a tak se vydávám na místo. Mám ještě více než půl hodiny čas, tak jen tak lelkuji okolo a netrpělivě čekám. Věřím, že by to mohl být další střípek do mozaiky. Přitom, co tak asi může mít profi hráč společného s Merigem nebo Vrangorem? Možná nic, ale aspoň by mohl mít něco společného s Kortakisem, který má ve městě vše pod palcem.

Ve 13 hodin opravdu nacházím v herně člověka jménem Sloane. Vyzve mě k soutěži o 1000 Krellů, kdo vydrží déle hrát. Výzvu přijímám. Sloane po sedmém kole prohrává a tak zkouším štěstí já. Dostanu se až do devátého kola a tam prohraji, nicméně, vydržel jsem déle. Sloane mi nabízí výhru 1000 Krellů nebo to, že bude mým průvodcem po městě. Proč ne. Bude to po Lydii už druhý parťák, kterého se budu muset živit, nicméně je to jediná naděje, že se události někam pohnou a oba společníci mi pomohou dostat se ve městě dále, než bych zvládnul sám jako cizinec.

Když opět procházím severní ulici a přemýšlím, v kterých místech města zbylo ještě mimo rezidenci Kortakise něco ještě nepřístupného, tak zrovna míjím hlídanou bránu do pouště. Napadlo mě, že bych se tam mohl mrknout, třeba mi k tomu některý ze společníků dá informaci. A je to přesně tak. Právě Sloane je tady známý a stráž nás tentokráte pouští bez problému dále. Vstupuji do obřího hangáru. 

V malé kanceláři napravo je očividně pochroumaný pilot, zřejmě po nějaké nehodě a je osudem odsouzen k podřadné práci úředníka vyřizujícího zapůjčení pouštních vznášedel. Přiznávám, že jsem tady teď na vážkách. K čemu potřebuji letět vznášedlem přes poušť? A k čemu jsem tady vlastně potřeboval vejít a shodou okolností s člověkem, který soutěžil ve hře na výherním automatu? No, některé souvislosti tady kapku pokulhávají a jsem odkázán kolikrát na náhodu, že někde vlezu a je to zrovna žádoucí a s těmi správnými společníky Ale o tom už pátrací práce vyšetřovatele prostě je.

Zapůjčení vznášedla i s pojištěním stojí 5900 Krellů, což je balík, který samozřejmě nemám. A i díky tomu se najednou události pohnou. Nápomocna je zde i Lydia a sdělí mi, že její mocný a bohatý přítel, Kortakis by mohl pomoci. Možná mi prachy půjčí, ale nevím, proč bych si je vlastně nemohl vyhrát na automatech. Jo, byla by to dřina. Ale stejně, potřeboval bych se ke Kortakisovi tak jako tak dostat kvůli informacím. 

Lydia mi tedy řekne mi telefonní číslo na Kortakise, 16674 a hurá k nějakému telefonu. Vím, že jsem dva míjel na letišti a z jednoho jsem už i volal na začátku do toho Xifo klubu. Ještě mě tak napadá, proč to Lydie nemohla udělat hned, když nám u rezidence Kortakise strážný řekl, že je nutno mít sjednanou schůzku. Proč se čekalo až na situaci, kdy po mně bude někdo chtít astronomickou sumu peněz. No ne vše tady evidentně ladí, jak by mělo.

Telefonicky si úspěšně domlouvám schůzku s Kortakisem a bez váhání zamířím k rezidenci na severovýchodě města. Schůzka je rychlá a je vidět, že má Kortakis s Lydii asi vztah, o jehož hloubce nebudu raději fantazírovat. Obzvláště, když je Kortakis fakt krasavec k pohledání, takový trochu baron Harkonnen.

Na její žádost mi nabíjí kreditku požadovanými kredity pro zapůjčení vznášedla a navíc ji jako dárek dává nějaký drahokam. Letmo zahlédnu, jak Kortakis nasazuje drahokam Lydii na krk a zkoumám tvar toho drahokamu, jestli náhodou není podobný tomu tvaru zámku u zamčených dveří v podzemí. Na to, jak Kortakis Lydii políbí se už nedívám a mám se k odchodu. Všichni tři nastupujeme do výtahu, sjíždíme do přízemí a odcházíme z vily. Nejprve zamířím nakoupit nějaké jídlo a pak se vrátím do katakomb.

U letiště proměňuji v bankomatu kredity od Kortakise na Krelly. Za další kredity nakupuji pro změnu v automatu na jídlo nějaké zásoby potravin. Ještě skočím do parku pořádně splnit pitný režim a hurá do podzemí. Cestu do podzemního města už znám, takže přímo zamířím k cíli na záhadnou základnu v Old City. Drahokam sice nepasuje k zamčeným dveřím, jak jsem se mylně domníval, takže zůstávají zamčené, ale zato si v řídící místnosti základny Lydie všimne na palubovce dalšího slotu. 

Podobá se jejímu drahokamu a jaká to náhoda, zrovna do něj pasuje. Díky tomu se otevře zásuvka a vypadne z ní nějaká karta s nějakými koordináty. Že by k základně Vrangora v poušti? Tím by vše začalo pěkně do sebe zapadat a smysl zapůjčení pouštního vozítka konečně nabyl na významu. Vezmu si kartu s sebou, nic více se zde dělat nedá, takže se vydám zpět na povrch.  

Vracím se tedy zpět do půjčovny vznášedel a jedno si díky penězům od Kortakise půjčuji. Dále tady navštívím technickou místnost. Předkládám technikovi Technician security permit, který jsem našel v hotelu. Získávám z počítače zajímavé údaje o lokacích v poušti. Nejdůležitější jsou data o Epsilon base. Je tady jakýsi kód LRRRLLLL. Nyní ale ještě narychlo vyběhnu do města. Dokoupím si totiž ještě štíty a náboje v předtuše, že se schyluje k finálnímu boji.

Nakonec vyrážím půjčeným vznášedlem do pouště. Díky kartě, kterou jsem našel v tajné základně v podzemním městě mám koordináty základny Epsilon. Nakonec mi ji na radaru ukáže červená tečka a já mohu zamířit ke svému cíli. 

Přistávám na základně. Bezpečnostní dveře jsou uzamčeny na nějaký kód. Je tady řada tlačítek ve sloupcích na levo a na pravo. Takže už vím, co mělo znamenat to LRRRLLLL. Otevírám dveře do pracovny Vrangora a po krátké přestřelce s ním učiním krátký proces. Má mise je splněna.

Rady a klíčové souvislosti, které sice dohromady dávají hezký ucelený příběh, ale hra je servíruje nelineárně a mnohdy nejasně, bez toho, aby v některých případech na souvislost jakkoliv upozornila:

1. Po získání informací od agenta na WC o Vrangorovi a Merigovi zajistit životaschopnost vlastního agenta ve městě - proměnit ve směnárně 500 kreditů na Krelly. V automatu na potraviny zakoupit jídlo, v obchodě se zbraněmi koupit náboje (do zbraně, kterou vlastníte) a štíty force field v obchodě na zbroj. Bez toho nepřežijete moc dlouho. Hlídejte kredity na kartě, aby po útratách na ní zbylo minimálně 5 kreditů! Vodu zajistí studánka v parku na severozápadě.

2. Zajít do herny na severovýchodě města a vydělat tam spoustu kreditů, opravdu spoustu, buďte trpěliví. Nejlépe 1000 kreditů pak proměňte za Krelly. Pozor, aby na kartě zůstalo minimálně 5 kreditů, jinak si rozbijete perpetum mobile na peníze a v herně nebudete mít příště za co vsadit.

3. Ubytovat se v hotelu a najít v hotelovém pokoji Technician security permit, díky kterému lze u techniků v severním hangáru před pouští získat heslo ke vstupu do Vrangorovy základny.

4. V nočním baru severně od letiště získat informaci za 49 Krellů, jaké je rasy obyvatel, který ví něco i Merigovi. Následně vyslýchejte po městě jen příslušníky této rasy.

5. Jeden z příslušníků zmíněné rasy vám podá informaci, že se v konkrétní hodinu setkáte v parku.

6. V parku vám dotyčný za 100 Krellů sdělí, že se Merigo v konkrétná hodinu objevuje v Xifo klubu. Je nutno od něj navíc koupit za 300 Krellů členskou kartu do Xifo klubu.

7. Zajít v danou hodinu do Xifo klubua zastřelit tam Meriga a získat od něj klíč ke katakombám pod městem, v kterých je ukryta karta s koordináty k Vrangorově základně.

8. Zajít do klubu The hottest place in town, vstupné 50 Krellu - zatančit si s Lydii a získat ji tak do party.

9. Ve 13:00 přesně zajít do herny a potkat tam hráče jménem Sloane. Je nutno jej porazit ve hře a vydržet hádání znaků déle než on. Sázka je 1000 Krellů. Přidá se pak do party. (Nikdy jsem na informaci o tomto eventu v 13.00 ve hře nenarazil a tak mi musel pomoci cizí návod)

10. Zajít do hangáru se vstupem do pouště na severu města. Sloane je známá osobnost a stráže s ním nemají problém. Což zajistí vstup do hangáru. 

11. Před hangárem je technická místnost. Po rozhovoru s techniky je možno vložit Technician security permit do počítače a získat tak informace o základně Epsilon. Písmeny je tam udán kód ke vstupním dveřím do základny.

12. Promluvit s úředníkem půjčujícím vznášedla. Chce za zapůjčení 5900 Krellů, což je obrovská suma. Díky tomu nabídne pomoc Lydia a dá vám telefonní číslo na Kortakise.

13. Zavolat Kortakisovi a sjednat si schůzku.

14. Navštívit Kortakise, kromě peněz dá Lydii i drahokam jako dárek a důkaz jejich přátelství.

15. Vstoupit do katakomb, najít tajnou základnu v podzemním Old City. Drahokam od Kortakise slouží jako klíč k tajné schránce, v níž je karta s koordináty k Vrangorově základně.

16. Zapůjčit si pouštní vznášedlo a létat s ním tak dlouho, dokud se neobjeví oranžová tečka na radaru, což je Vrangorova základna. K ní te třeba doletět, zpomalit a přistát.

17. Odemknout dveře základny kódem zjištěného v technické místnosti před hangárem díky kartě Technician security permit. 

18. Zastřelit Vrangora. 

Zdá se, že to není tak složité, že? A komu se zdá hra příliš nepřístupná, nestyďte se mrknout na řešení, byla by velká škoda tohle dobrodružství propásnout. 

Ringo

Nakonec ještě musím zmínit, že jednotlivé verze hry na ST, C64, Amiga a MS-DOS se liší nejen grafikou, mírou animací, kterou má nejlepší Amiga, ale taky samotnými vnitřními pravidly hry. Nakonec mi asi přeci jen jako nejvyváženější přišla PC verze. Zmíním ve zkratce pár rozdílů:

I. V Amiga verzi jsou Krelly dražší, mám pocit, že za 1000 kreditů jsem získal jen 2/3 této částky v Krellech. Naopak v PC verzi je kurs drasticky opačný a směna kreditů za Krelly je 3 Krelly za 1 kredit.  

II. Výhry v herně jsou v Amiga verzi mnohem vyšší než v PC verzi. V Amiga verzi jde tak peníze značně vyexploitovat a velmi rychle vydělat klidně 5000 kreditů. V PC verzi jsou výhry nižší a tak nelze získat peníze tak snadno a rychle, ale zase to kompenzuje výhodnější směnný kurz vůči Krellům.

III. Náhodná přepadení Vrangorovými roboty jsou v Amiga verzi naprosto ojedinělé (popravdě jsem na žádný nenarazil). V PC verzi mě nepříjemně přepadávali každou chvíli, ale usuzuji, že ta frekvence byla dána i tím, že na dnešních strojích je ten vnitřní chod hry rychlejší. Tu frekvenci dokázalo mírně zkorigovat snížení cyklů v DOSboxu a tím i rychlosti na hranici únosnosti.

IV. Ve statistikách postavy má Amiga verze hodnotu Fatique, tedy zatížení. V PC verzi tento ukazatel chybí.

V. V Amiga verzi mi konstantně drobně ubývaly hit pointy, i když postava nebyla nemocná. Přisuzuji to právě hodnotě Fatique. Hra pak počítá únavu. Počítá ji i společníkům přibraným do party, kteří se každou chvíli ozývali, že mají hlad nebo že jsou unavení a tak bylo třeba každou chvíli odpočívat v hotelu. Dokonce se mi stalo, že společník zemřel a hra byla tak nedohratelná. V PC verzi tohle vůbec nebylo, žádný ze společníků se mi neozýval, že by měl hlad nebo byl unaven. A mé postavě neubývaly hit pointy jen tak, ale jen pokud byla zasažena v boji, pokud byla nemocná nebo hladověla či žíznila.

VI. V PC verzi je mnohem propracovanější možnost léčení v medical centru. Mohl jsem si vybrat léčbu jednotlivých částí těla nebo hit pointů. V Amiga verzi je vše zjednodušeno na jednu položku léčby zranění. Hit pointy se mi v medic centru vyléčit nepovedlo a tak jsem byl odkázán na zdlouhavý spánek v hotelu, což nebylo zrovna efektivní.

VII. Amiga verze má spoustu drobných animovaných prvků ve městě, ty v PC verzi chybí.

VIII. PC verze začíná v jiný čas než Amiga verze. V Pc verzi je to po jedné hodině v noci a lze tak ihned navštívit všechny noční podniky, zatímco v Amiga verzi čekáte od nějaké 6 hodiny rána celý den na večerní hodiny, abyste díky otvíračce splnili questy v nočních barech.

IX. Amiga verze je mnohem striktnější v případě časových údajů. Je třeba být na místě opravdu přesně, jinak daný event nesepne. PC verze je shovívavější a přijde mi, že funguje v nějakém větším časovém rozmezí od - do. Místo 13.00 přesně jsem místo navštívil o tři minuty později a event se normálně udál. V Amiga verzi jsem měl o minutu později už smolík. 

Hru jsem nejprve hrál v PC verzi, jenže mě začalo štvát to časté přepadávání roboty a tak jsem přešel na Amiga verzi. Tu jsem pohodově hrál až do 3/4 hry, tedy do momentu, kdy jsem potřeboval najmout Sloana, tam mi hra vždy spadla. Buď bug nebo neklapla emulace. Začal jsem uvažovat o C64 verzi, ale tam se mi moc nezamlouvala grafika, takže jsem nakonec opět skončil u PC verze, v které jsem snížil cykly a v případě přepadení, které obvykle končilo těžkým zraněním nebo smrtí, jsem loadnul pozici. Nakonec mi PC verze tedy přišla nejpřístupnější už jen proto, že mi neubývali ty Hit pointy jen tak a že společníci neřvali pořád hlady. Jasně, je to zjednodušení, jenže v této hře je ten management s jídlem a vodou přeci jen spíše opruz, protože jde primárně o adventuru.