Dune
Platforma: PC / Žánr: Adventure-Strategy / Developer: Cryo / Vydavatel: Virgin Games / Rok: 1992
Je něco lepšího než Dune 2? Je, a to Dune 1. Samozřejmě záleží na subjektivních preferencích každého hráče. Kdo hraje hlavně jen real time strategie, asi se mnou nebude souhlasit. Kdo hraje více žánrů a posuzuje hry podle míry zábavnosti, zpracování, nápaditosti a podobně, tak objeví v Dune 1 velice neotřelý, zajímavý a jedinečný mix adventury a strategie. Zatímco je Dune 2 pravověrnou klasickou RTS, prakticky zakládající tento žánr v této podobě (a taky nepochybně geniální návykovou záležitostí), Dune 1 je spíše komplexně pojaté dobrodružství vycházející prakticky věrně dle knihy.
Dune je typ hry, u které jsem si jist, že by měla figurovat v nějakém TOP 10, jenže marně hledám kategorii, kam ji zařadit. Mezi strategiemi by neobstála, protože to až tak úplně strategie není. A mezi adventurami taky ne, protože to až tak adventura není. Byť 90% obsahu hry má spíše svým průběhem adventurní charakter, ovšem ne klasické point&click nátury. Hrou se totiž hlavně prokecáte, protože řešení není hledat předměty a používat je. Řešením je hlavně si s každým povídat a dobře poslouchat (číst), co vám řekne, abyste věděli, jak postupovat dále.
Dalo by se říci, že Dune je interaktivní kniha. Kdo zná knihu Dune od Franka Herberta, bude se tady cítit jako doma, kdo ji nezná, hra jej uhrane natolik, že si knihu sežene a přečte (což byl před dávnými a dávnými lety přesně můj případ). Geniální na hře je i to, že tady neplatí, že by hra nějak deformovala zážitek z knihy, že by nějak vadilo, že člověk nejprve nepřečetl knihu a teprve pak zkonzumoval ostatní díla (jako by mi to vadilo třeba u Pána Prstenů - kniha vs film, který podle mě nečtenářům až příliš dokonale vnukne představu o tamním světě, že při čtení knihy už nepotřebují vlastní fantasii, což by byla u tohoto geniálního literárního díla obrovská škoda, byť jsou filmy perfektní).
V případě Dune bych ale klidně tvrdil, že je dokonalým vizuálním průvodcem knihy a grafické motivy i atmosféra snad nemohly být udělány lépe. A to i na dnešní dobu. Přes to jsem při následném čtení knihy dokázal vnímat autorovy popisy situací klidně jinak. Ale pojďme si říci, jak se to vlastně hraje a proč je to tak výjimečné dílo.
Stěžejním prvkem hry je samozřejmě příběh. Ten se odehrává v nějaké daleké fiktivní budoucnosti, kdy lidstvo kolonizuje planety, potřebuje k tomu však zvláštními schopnostmi obdařené navigátory, kteří dokáží mít vize. Ty se vyvolávají speciálními účinky koření. A koření se těží na jediné planetě ve vesmíru. Planetě Arrakis, známé také jako Duna.
Planeta je pouštní, nekonečné písky narušují jen skalnatá podloží a horské masívy. V písku žijí obrovitánští červi, schopni pozřít celé stroje, postrach všech těžařů koření, které je těženo z ložisek obrovskými stroji - harvestry. Na planetě žijí domorodci, Fremeni, kteří jsou nevraživí vůči všem vetřelcům z jiných planet. Jejich schopnost přežití v píscích bez vody umožňuje speciální vynález, oblek schopný filtrovat vlastní tělesné kapaliny.
Kdo ovládá Dunu, ovládá vesmír. Císař Shaddam IV. vyšle na planetu dva rody - nejprve proradné Harkonneny. Později však i jejich úhlavní nepřátele, Atreidy, rod všech ctností (a také tajných škraloupů z minulosti;-). A vy, jako Paul Atreides, syn Leta Atreida a Jessicy se zhostíte role, která změní celý vesmír.
Máte za úkol spřátelit si místní Fremeny, natěžit co nejvíce koření, zjistit, proč jste byli vydáni na tuto planetu na pospas již zabydleným Harkonnenům a nakonec proti nim vybojovat vítězství. Přes sci-fi tématiku je zde zachováno zvláštní archaické rodové pojetí politiky, náboženství a dalších aspektů lidské společnosti.
Jak jsem psal výše, celým příběhem se prokecáváte, a tím odhalujete další místa i důležité postavy. Některá místa (jeskynní sídla Fremenů - tzv. Sietch, nebo sídla obchodníků), jsou vám po rozhovoru zaznačeny automaticky na mapě, jiné budete ovšem muset najít dle informací z rozhovoru sami. Mnohé postavy musíte vzít s sebou, někdy je nutno je přemístit na jiné místo, případně dovézt na setkání s někým dalším. V takové "partě" máte kapacitu dvě místa.
Po planetě se pohybujete ornitoptérou, což je létající stroj. Později se vám naskytne zajímavější dopravní prostředek, obří písečný červ, kterého umí Fremeni odchytit a ovládat. Ve hře stále běží čas v klasických cyklech den a noc. Některé úkoly totiž bude třeba provést večer. Čas je také důležitý pro včasné odvádění koření císaři. Proto je dobré si přesuny po planetě dobře plánovat.
Potud jsme se bavili o adventurní části. Hra má ale také strategický nádech. Spřátelení Fremeni pro vás budou těžit koření. Vy jim opatříte harvestry a také ornitoptéry, které je chrání před červy a včas vyzvednou do vzduchu harvestry, než by je červ stihl polknout. V některých sietchích tyto stroje již jsou, jinak je také lze koupit od obchodníků za koření. Celý tenhle managament máte na starosti - posíláte prospektory, kteří zjišťují hustotu koření, tam, kde je jej nejvíce, pošlete těžaře. Shaddam IV vám posílá své požadavky a vy mu musíte co pár dní poslat zásilku koření.
Nápad i provedení války je zajímavý a je vedena taky tak trochu adventurně. Vydáváte jen příkazy, které jednotky se kam musí vydat do útoku. Boj probíhá automaticky dle výpočtu početní síly a výzbroje vašich jednotek. Boje se můžete zúčastnit osobně a ovlivnit jej dvěma příkazy - masivní útok, nebo pozvolný útok po celý den.
Základem strategie je mít dostatek mužů, dostatek výzbroje, provádět systematicky špionáž a obsazovat jednu základnu za druhou. Nečekejte nějaké osobní ovládání pohybu jednotek po bojišti, to tady není. Proto by hra samostatně ve škatulce strategie moc neobstála. Opět jde spíše o adventurní posloupnosti příkazů a nejde toho po strategické stánce moc zkazit, pokud nehrajete vyloženě hloupě (nedodáte včas koření, posíláte málo jednotek a nebo se vydáte sami na území Harkonnenů).
Po obsazení nepřátelské základy zabavíte supeři zbraně, osvobodíte zotročené Fremeny v dané lokalitě, kteří začnou ochotně pracovat pro vás a přetvoří vojenskou základnu na útulný Sietch. Můžete zde pak dotěžit zbytky koření, které nestihli vytěžit Harkonneni.
Časem vyčerpáte doly na koření, spousta Fremenů bude v armádě, jenže co s tím zbytkem, pro které už nemáte zbraně? Hra má i ekologický nádech. Po seznámení s místním ekologem, který má plán, jak učinit planetu zelenou a zavodněnou, vyčleníte jednotky Fremenů na budování větrných elektráren na sběr vody a výsadbu rostlin.
Vytěžené oblasti se tak snažíte zavlažit, zúrodnit a z původně písečné Duny se může stát zelená zahrada. Tohle je však svým způsobem takový side quest, který nemá žádný významný vliv na válku s Harkonneny, snad jen možná mírně zvyšuje loajalitu Fremenů k vám. Ta je však stejně z důvodu udržení chodu příběhu hry nezvratná.
Z celkového hlediska je na hře vlastně nejzajímavější ta škála činností, které dohromady dávají čistokrevnou zábavu se strhujícím příběhem. Přemýšlím, která hra byla takto někdy svázaná, kdy pro posuny v příběhu vydáváte strategické pokyny a vše dává takový přirozený smysl, že vám vůbec nedojde, že byste si chtěli nějak osobně zabojovat s jednotkami, nebo naopak zaadventuřit způsobem - najdu sérii předmětů a jejich kombinací otevřu další lokaci. (Napadá mě tady snad jen silně zapříběhovaná strategie Alien Legacy, o které si taky brzy povíme). Hra je vlastně dokonalým ztvárněním života na planetě Duna se všemi zákonitostmi, které ji přísluší a takovým náhledem do základního sporu dvou znepřátelených rodů a také komplotu, který nebudu prozrazovat (pro ty, co neví).
Marně přemýšlím, co hře vytknout. Slabší strategickou část? Ona nemá ale být nějak silnější. Lineární přímočarost? Pro soudržnost příběhu je to to nejlepší, co může být. Navíc při řešení managementu těžby, výstroje, výzbroje a výcviku, máte volné pole působnosti. Rozmístění jednotek a efektivita je jen ve vašich rukou. Od hry nelze také očekávat, že je předchůdcem realtime strategie Dune 2. Je to naprosto jiná hra, s jiným gameplayem, průběhem a odráží věrně knihu. Dune 2 je už spíše jen strategie zařazená do nějakých reálií Herbertova díla. V podstatě by se dalo říci, že Dune 1 probíhá globálně, zatímco v Dune 2 si zabojujete na těch konkrétních bojištích.
Dalo by se říci, že Dune je interaktivní kniha. Kdo zná knihu Dune od Franka Herberta, bude se tady cítit jako doma, kdo ji nezná, hra jej uhrane natolik, že si knihu sežene a přečte (což byl před dávnými a dávnými lety přesně můj případ). Geniální na hře je i to, že tady neplatí, že by hra nějak deformovala zážitek z knihy, že by nějak vadilo, že člověk nejprve nepřečetl knihu a teprve pak zkonzumoval ostatní díla (jako by mi to vadilo třeba u Pána Prstenů - kniha vs film, který podle mě nečtenářům až příliš dokonale vnukne představu o tamním světě, že při čtení knihy už nepotřebují vlastní fantasii, což by byla u tohoto geniálního literárního díla obrovská škoda, byť jsou filmy perfektní).
V případě Dune bych ale klidně tvrdil, že je dokonalým vizuálním průvodcem knihy a grafické motivy i atmosféra snad nemohly být udělány lépe. A to i na dnešní dobu. Přes to jsem při následném čtení knihy dokázal vnímat autorovy popisy situací klidně jinak. Ale pojďme si říci, jak se to vlastně hraje a proč je to tak výjimečné dílo.
Planeta je pouštní, nekonečné písky narušují jen skalnatá podloží a horské masívy. V písku žijí obrovitánští červi, schopni pozřít celé stroje, postrach všech těžařů koření, které je těženo z ložisek obrovskými stroji - harvestry. Na planetě žijí domorodci, Fremeni, kteří jsou nevraživí vůči všem vetřelcům z jiných planet. Jejich schopnost přežití v píscích bez vody umožňuje speciální vynález, oblek schopný filtrovat vlastní tělesné kapaliny.
Kdo ovládá Dunu, ovládá vesmír. Císař Shaddam IV. vyšle na planetu dva rody - nejprve proradné Harkonneny. Později však i jejich úhlavní nepřátele, Atreidy, rod všech ctností (a také tajných škraloupů z minulosti;-). A vy, jako Paul Atreides, syn Leta Atreida a Jessicy se zhostíte role, která změní celý vesmír.
Máte za úkol spřátelit si místní Fremeny, natěžit co nejvíce koření, zjistit, proč jste byli vydáni na tuto planetu na pospas již zabydleným Harkonnenům a nakonec proti nim vybojovat vítězství. Přes sci-fi tématiku je zde zachováno zvláštní archaické rodové pojetí politiky, náboženství a dalších aspektů lidské společnosti.
Jak jsem psal výše, celým příběhem se prokecáváte, a tím odhalujete další místa i důležité postavy. Některá místa (jeskynní sídla Fremenů - tzv. Sietch, nebo sídla obchodníků), jsou vám po rozhovoru zaznačeny automaticky na mapě, jiné budete ovšem muset najít dle informací z rozhovoru sami. Mnohé postavy musíte vzít s sebou, někdy je nutno je přemístit na jiné místo, případně dovézt na setkání s někým dalším. V takové "partě" máte kapacitu dvě místa.
Po planetě se pohybujete ornitoptérou, což je létající stroj. Později se vám naskytne zajímavější dopravní prostředek, obří písečný červ, kterého umí Fremeni odchytit a ovládat. Ve hře stále běží čas v klasických cyklech den a noc. Některé úkoly totiž bude třeba provést večer. Čas je také důležitý pro včasné odvádění koření císaři. Proto je dobré si přesuny po planetě dobře plánovat.
Potud jsme se bavili o adventurní části. Hra má ale také strategický nádech. Spřátelení Fremeni pro vás budou těžit koření. Vy jim opatříte harvestry a také ornitoptéry, které je chrání před červy a včas vyzvednou do vzduchu harvestry, než by je červ stihl polknout. V některých sietchích tyto stroje již jsou, jinak je také lze koupit od obchodníků za koření. Celý tenhle managament máte na starosti - posíláte prospektory, kteří zjišťují hustotu koření, tam, kde je jej nejvíce, pošlete těžaře. Shaddam IV vám posílá své požadavky a vy mu musíte co pár dní poslat zásilku koření.
Kromě toho však nenápadně získáváte přízeň Fremenů, kteří stejně, jako vy, nenávidí Harkonneny. Ti na vás nakonec zaútočí a přichází vojenská část strategie. Mimo Harvestry začnete pořizovat zbraně. Nejprve nože, pak lasery a výbušniny. Nakonec i jaderné zbraně. Nejprve vycvičíte nějaké jednotky Fremenů k boji, pak je pošlete na špionáž, aby odhalili na severní části planety nepřátelské základny a boj může začít.
Nápad i provedení války je zajímavý a je vedena taky tak trochu adventurně. Vydáváte jen příkazy, které jednotky se kam musí vydat do útoku. Boj probíhá automaticky dle výpočtu početní síly a výzbroje vašich jednotek. Boje se můžete zúčastnit osobně a ovlivnit jej dvěma příkazy - masivní útok, nebo pozvolný útok po celý den.
Základem strategie je mít dostatek mužů, dostatek výzbroje, provádět systematicky špionáž a obsazovat jednu základnu za druhou. Nečekejte nějaké osobní ovládání pohybu jednotek po bojišti, to tady není. Proto by hra samostatně ve škatulce strategie moc neobstála. Opět jde spíše o adventurní posloupnosti příkazů a nejde toho po strategické stánce moc zkazit, pokud nehrajete vyloženě hloupě (nedodáte včas koření, posíláte málo jednotek a nebo se vydáte sami na území Harkonnenů).
Časem vyčerpáte doly na koření, spousta Fremenů bude v armádě, jenže co s tím zbytkem, pro které už nemáte zbraně? Hra má i ekologický nádech. Po seznámení s místním ekologem, který má plán, jak učinit planetu zelenou a zavodněnou, vyčleníte jednotky Fremenů na budování větrných elektráren na sběr vody a výsadbu rostlin.
Vytěžené oblasti se tak snažíte zavlažit, zúrodnit a z původně písečné Duny se může stát zelená zahrada. Tohle je však svým způsobem takový side quest, který nemá žádný významný vliv na válku s Harkonneny, snad jen možná mírně zvyšuje loajalitu Fremenů k vám. Ta je však stejně z důvodu udržení chodu příběhu hry nezvratná.
Z celkového hlediska je na hře vlastně nejzajímavější ta škála činností, které dohromady dávají čistokrevnou zábavu se strhujícím příběhem. Přemýšlím, která hra byla takto někdy svázaná, kdy pro posuny v příběhu vydáváte strategické pokyny a vše dává takový přirozený smysl, že vám vůbec nedojde, že byste si chtěli nějak osobně zabojovat s jednotkami, nebo naopak zaadventuřit způsobem - najdu sérii předmětů a jejich kombinací otevřu další lokaci. (Napadá mě tady snad jen silně zapříběhovaná strategie Alien Legacy, o které si taky brzy povíme). Hra je vlastně dokonalým ztvárněním života na planetě Duna se všemi zákonitostmi, které ji přísluší a takovým náhledem do základního sporu dvou znepřátelených rodů a také komplotu, který nebudu prozrazovat (pro ty, co neví).
Nakonec si nechám technické zpracování. To je jedním slovem prostě - úžasné (viz obrázky). Ztvárnění Duny nemá chybu, prokreslení obličejů postav se stalo takřka legendární a do toho břinká působivá hudba, která jde klidně poslouchat samostatně jako relaxační soundtrack. Hra vyšla ve floppy verzi a pak v CD verzi. CD verze má vylepšenou hudbu, namluvené rozhovory, ale také trochu bohatší grafiku při průletech nad planetou. Vyobrazuje více propracovaný venkovní terén.
Marně přemýšlím, co hře vytknout. Slabší strategickou část? Ona nemá ale být nějak silnější. Lineární přímočarost? Pro soudržnost příběhu je to to nejlepší, co může být. Navíc při řešení managementu těžby, výstroje, výzbroje a výcviku, máte volné pole působnosti. Rozmístění jednotek a efektivita je jen ve vašich rukou. Od hry nelze také očekávat, že je předchůdcem realtime strategie Dune 2. Je to naprosto jiná hra, s jiným gameplayem, průběhem a odráží věrně knihu. Dune 2 je už spíše jen strategie zařazená do nějakých reálií Herbertova díla. V podstatě by se dalo říci, že Dune 1 probíhá globálně, zatímco v Dune 2 si zabojujete na těch konkrétních bojištích.
Hru jsem si čas od času zopakoval znovu (naposledy minulý týden) a pokaždé jsem se bavil naprosto královsky. Stovka by byla asi moc silná, tak pro jistotu přeci jen 5% strhnu alespoň za to, že hra toho nedovolí moc pokazit. Možná by to při boji samotném chtělo více protiútoků nepřítele a trochu obav z toho, kudy nepřítel pronikne, protože on se více méně, až na dvě - tři výjimky, pasivně brání. Ale jinak budu do TOP muset vymyslet nějakou kategorii, kam umístím tyhle jedinečné a nezaškatulkovatelné kousky.
Hodnocení: 95%
Ringo
Hodnocení: 95%
Ringo
Spoilovací galerie ze závěru hry:
Souhlasím, Duna je dost unikátní hra. Dříve bych měl problém vybrat zda je lepší Dune nebo Dune II, ale dvojka dost zastarala především kvůli ovládání. Dnes bych tedy jednoznačně zvolil Dune a jako čisté RTS z tohoto skvělého světa doporučil spíše Dune 2000 nebo Emperor.
OdpovědětVymazatKdysi na amize nás daleko víc dostala Duna 2. To už je pryč, na dvojku si nevzpomenu, jedničku si čas od času s velkou chutí dohraju. Co se mě týče, knížku jsem četl dřív a film viděl později. O to pak byla duna zajímavější, když jsem v těch postavách začal rozeznávat herce :-) Přečetl jsem i dalších asi pět dílů, ale pravidelně se vracím jen k prvnímu dílu knížky a k prvnímu dílu hry...
OdpovědětVymazatS popisem souhlasím až na dvě věci, podle mě se prokácáváme hlavně začátkem, jde hlavně o to, zjistit kde jsou síče a dostat gurneyho do jednoho z nich, aby vycvičil fremeny. A pak s tím pánem prstenů, film stojí za hovno a na rozdíl od duny mi knížky na dlouhá léta znechutil
Tak prokecáváš se celou hrou. Gurney je jen jedna fáze prokecávání. Pak se musíš prokecat s Harrah až ke Stilgarovi, od něj zase k Chani, od ní k ekologovi Liet Kynesovi, mimo to celou hru kontroluješ fremeny v hraničních oblastech, jestli ti neřeknou, že se nedaleko nachází další skrytý sietch, dále prokecáváš Jessicu, Thufira, Duncana a ve výsledku se prokecáš k plánu na finální útok. Pokud bys tohle nedělal, tak jen těžíš a odvádíš koření a hra se dále nehne. Takhle přeci probíhá celá hra, nevím, v čem je rozpor :-)
VymazatCo se týče Pána prstenů, mě nejprve film nadchnul, je prostě dobře udělaný a asi je to maximum možného, mohlo by to být už jen horší. co mě ale znechutilo, tak následná kampaň, která jakoby Tolkienovo dílo přepsala a vše se dělalo pak už podle filmu a ne podle knihy. Všude samé postavičky, reklamy, každá si u LOTR vybavil jen ten film a to mi přišlo špatně. Nehledě na hromady znalců Pána Prstenů, kteří se po filmu najednou vyrojili, aniž by kdy přečetli z toho díla (a možná i jakékoliv jiné knihy) řádku.
Jasně, ale v druhý půlce se už hlavně věnuješ přesunům jednotek, kecání ustupuje, i když kecáš furt. Jen vyjadřuju pocit, že pak už toho kecání zas tolik není. A vlastně i tam, kde se kecá, se taky hodně lítá a objevuje. Tak se mi moc nezdálo těch 90 % :-D
VymazatTa kampaň mi vzala radost z něčeho, co jsem považoval za svoje, táta to koupil už v tom 79. roce, tak jsem s tím vyrůstal. Je to stejně jako s počítačema, v 84. jsme měli první ZX+ a široko daleko neměl komp nikdo, to bylo dobrý, měl jsem pocit, že mám něco navíc.. nevím jak to popsat, byli lidi, co nevěděli, že počítače vůbec existujou :-) Ale to je asi dětinský.. u toho pána prstenů mi ale vadí, že z knížky, která mi hlavně připomínala čundr a byla hodně o toulání, udělali akční film. Ještě daleko víc to jde vidět na hobitovi. Doufám, že natočení silmarilionu vzdají a neseberou mi tak to nejlepší..