Dungeon Master - herní deník, report č. 1

 Platforma: Amiga / Žánr: RPG Dungeon / Rok: 1987

Jestli si nějaká hra zaslouží čestné místo v podobě herního deníku na tomto blogu, tak je to absolutně Dungeon Master. Proč tomu tak je, si můžete připomenout například v mé postarší nadšenecké recenzi, v které jsem dal Dungeon Masterovi jasných 100%. A jelikož jsem se tady velmi podrbně kdysi věnoval Dungeon Masterovi 2: The Legend of Skullkeep, musím vyřešit i rest a odeníčkovat Dungeon Master 1. Samozřejmě to znamená si jej znovu zahrát a oprášit i nějaké ty vzpomínky z poloviny 90. let, kdy jsem jej měl tu čest dohrát poprvé. Ve své době (1987) mě samozřejmě minul, neměl jsem počítač. V době, kdy jsem se k němu dostal, jsem už byl sice namlsán barevnějšími dungeony jako Eye of the Beholder, Ishar 2 nebo Lands of Lore, nicméně i tak si mě Dungeon Master získal svou nadčasovostí a precizním, game designem. 

První levely bych v podstatě uměl projet po paměti, pak už se kapku mé vzpomínky vytrácejí. A aby bylo mé současné snažení úplné, rozhodl jsem se Dungeon Master i kompletně zmapovat, pěkně po svém, navzdory tomu, že se po časopisech a internetu dávno povalují desítky map z této hry, a mohl bych si jimi pomáhat. Ale to by nebylo to správné poctivé a úplné hraní. A tak jako před pár lety, při zopakování si, nebo novém hraní, různých dungeonů a vytváření si vlastních map (Abandoned Places 2, Eye of the Beholder 3, Dungeon Master 2), k tomu takto přistoupím i u Dungeon Mastera, je to vlastně jedna z těch motivací, proč jej po desetiletích opět rozehrát. 

Musím říci, že navzdory stáří, herně, ovládáním a z hlediska systému, ani dnes neztrácí svou dokonalost a to kouzlo neutuchající zábavy. Zajímavé je, že jako první kobkařina tohoto stylu dokáže v podstatě dodnes udržet punc nepřekonatelnosti. A teď už pojďme na ten deník :-) Bude to spíše vyprávění o tom, jak jsem hrou postupoval a co se v každém levelu přibližně dělo, nečekejte, že půjde o podrobné vysvětlování, jak jsem který puzzle do puntíku řešil a že budu psát místo po místě, kde je třeba co udělat. Není to návod, protože těch taky najdete v časopisech i na internetu plno.

Level 01 - Hall of Champions:
Abych Chaose zdárně porazil v jeho doupěti, které se skládá z nadzemní haly šampiónů, v které jsou uloženy těla padlých hrdinů, kteří se o to už někdy pokoušeli, a následně z třinácti podzemních podlaží, musím si nejprve složit partu. A to právě v hale šampiónu volbou ze dvou možností. Mohu si až čtyři charaktery přibrat do party tím, že je buď pomoci volby ressurection oživím se vším všudy, jejich vlastnostmi i povoláními, anebo zvolím reinkarnaci, tedy vdechnutí do těla nové čisté duše, která má sice do vínku statistikami něco dáno, ale její schopnosti se budou formovat od nuly.   

Vybírám si do party trpaslíka, člověka muže, člověčí ženu a jakéhosi tvora v černé kápi. Cílem je, aby se z trpaslíka a lidského muže stali zdatní válečníci do první řady a člověk - žena a bytost v černé kápi byli orientování na kouzlení a míchání lektvarů. Díky skvělému variabilnímu systému Dungeon Mastera vím, že stejně všechny budu učit všechno, protože každý level z každé dovednosti - fighter, ninja, priest, wizard, přidá postavě hit pointy, manu a nějaký ten bod k základní vlastnosti jako je strenght, dexterity, wisdom a vitality, případně odolnost proti magii nebo ohni.


Pokud chci padlým bojovníkům vdechnout zcela novou duši, mám možnost si je i pojmenovat. A tak se mé výpravy do zapadlých kobek účastní Winston - bojovník, Ronald - bojovník, Margaret - léčitelka a Ringo - kouzelník (jak jinak :-). Partu mám hotovou a mohu tak opustit halu šampiónů. Před sestupem do nižšího podlaží jsem prohledal ještě okolí za mříží, která se otevře až po té, co mám již někoho v partě a může tak sešlápnout plošinku, která mříž otevře. V chodbičce před schodištěm najdu svitek s prvním základním kouzlem torch, to abych si mohl svítit ve tmě. Na svitku jsou textem vypsány slabiky kouzla. Každá slabika je jedna z run. Která slabika se skrývá za kterou runou, to mi poví manuál (hezky vymyšlena copy protection, teda do chvíle, než tehdy některý z vlastníků manuálu tu tabulku zveřejnil :-) Díky svitku taky zjistím, na co je oltář ve výklenku ve zdi. Když tam položím kosti padlého, mohu jej oživit. To snad ale nebude potřeba, popravdě, na to tu mám ve hře funkci load, protože některé hry rády za oživení mrtvého dávají postih :-)

Mapa levelu 01:

Odkaz na mapu včetně popisků

Level 02:
Sestupuji po schodišti do druhého levelu. Tady mě čeká první souboj s mumií, která stojí za jednou zavřenou mříží. V chodbách panuje tma a jsou dvě možnosti. Tahat s sebou louč a svítit si, což tedy učiním. Přesto si však také cvičně sešlu všemi, kdo mají manu, i kouzlo světlo. Každičké seslání kouzla se totiž počítá do zkušenosti a po určitém počtu seslání kouzel určité síly se postavě zlepší celková úroveň a s tím se pojí zisk bonusů. Více hit pointů, více many atd. A čím více many, tím je možno sesílat silnější a složitější kouzla. Takže v tomto není radno zahálet. Kouzlit a kouzlit, dokud je mana. Nemá cenu ji šetřit. Jediný, kdo však manu nemá vůbec, je bojovník Winston. Ten prostě neměl ve vínku dáno, a tak (prozatím) nemůže vůbec kouzlit, ale i to je řešitelné, což zmíním později. 

Další možností, jak si rychle přijít k pár hit pointům navíc, je zvednutí dovednosti v povolání ninja. Stoupnu si tedy před schody a házím dýkou, kterou měla jedna z postav ve výbavě. Opět to funguje jako u kouzlení. Každý hod zaznamená přírůstek zkušenosti v této dovednosti. Po chvilce trpělivého házení každou postavou získávám u všech první dva levely dovednosti ninja. No mohl bych tohle dělat donekonečna, ale je třeba se pohnout. Po porážce mumie se mohu vydat dále do chodeb. Pečlivě vše mapuji, byť si tento level i po desetiletích pamatuji z hlavy a mohl bych jej projet speedrunem. Ale dělejme, že jsem tady fakt poprvé. Proto i pečlivě proťukávám každou zeď. Pokud se ozve se rána, je jasné, že je to zeď, pokud však klepnu a zvuk žádný a ruka se navíc ponoří do prostoru a zlehka na okamžik zmizí, je jasné, že je zeď falešná a lze jí projít. Žádné narážení do stěn všemi členy party, jako to známe skoro ze všech následovníků Dungeon Mastera. Tady totiž náraz do zdi znamená lehké zranění postav. pravdu tady doslova realisticky hmatáte a šmátráte rukou.

Celý druhý level je v podstatě taková lehčí učebnicová forma, jak to bude všechno celé fungovat. Naučili jsme se kouzlit první kouzla pomocí skládání run (naprostá dokonalost, která podle mě dosud nebyla překonána), naučili jsme se první bojové techniky (každá zbraň má několik typů úderu, který je v souboji třeba volit, taky nepřekonáno), dále se naučíme veškeré zákonitosti typu - zatížení plošinky někde něco otevře, není radno padat do děr a pokud narazím na silnějšího nepřítele, je nejlepší se s ním utkat ve větší hale, abych jej během souboje mohl obíhat a útočit na něj zboku a zezadu, abych mu odebral možnost na mě útočit tváří v tvář. K zamčeným dveřím musím najít logicky klíče. To je tady takový první mazaný zádrhel. Chodby jsou šedé a klíče jsou v jednom z padesáti odstínů šedi a tak stačí malá nepozornost a klíček přehlédnete. 

K takovým úvodním testovacím puzzlům zde patří schopnost projít plošinkovým polem, v kterém některé plošinky dveře otevírají, jiné naopak zavírají. Nalezenou zlatou minci je třeba odměnit některou z fontánek na zdi, aby se otevřely dveře. Pro začátek jsem na mnohé záležitosti upozorněn nápisy na zdech, které jasně říkají, že tahle fontánka plní přání. Něco za něco. Po patře se potloukají mumie, které nejsou těžkým soupeřem. A z hlediska výcviku postav je třeba si uvědomit, že zatímco házení a kouzlení do prázdna má smysl, sekání do prázdna nikoliv. Bojovníci to mají těžší v tom, že získají zkušenost jen po úderu zbraní do nepřítele. Alespoň takto jsem to vysledoval. Bušením do dveří nebo mácháním na prázdno se nějak pokrok v úrovni boje postav nedostavoval. Ovšem naučil jsem se sekyrou rozbíjet jednoduché nezpevněné dřevěné dveře. Ty pak zůstanou "otevřené" navždy.

Další mazané puzzly mě tady naučili další fígle. Teleport, přenášející jen lehké věci dokázal položený kámen teleportovat na plošinku za dírou a tím se díra v zemi zavřela a já mohl projít. A že všechny zdi nejsou tím, čím se zdají býti, to jsem si ověřil u některých tajných spínačů, které odstranily z některých prostor zeď a otevřely se tak další oblasti k průzkumu.

O tom, že nacházím po různu zbytky jídla, výbavy, zbraní a zbroje  po předchozích dobrodruzích, myslím nemusím sáhodlouze básnit, to je tady samozřejmost. Postavy tak přicházejí k lepší zbroji a lehká trička a sandále nahrazuje kožená zbroj a kožené vysoké boty. Nacházím první pořádnější meče a také štíty. Inventář se postupně plní dalšími věcmi, které by se mohly někdy hodit. Nakonec dojdu ke schodišti, které vede do třetího patra. 

Ještě před tím ale zmíním nález lahviček a instrukcí na svitcích, jak vytvořit z many nějaké kouzelné lektvary. Odteď se mohu zlepšovat v povolání priest, a tak hned každému s manou vrazím do ruky lahvičku a pokouším se vytvořit základní léčivý lektvar. Po pár pokusech mi naskáčou hlášky, že se tři mé postavy zlepšily a po té spokojeně sestoupím do levelu 03. A ještě prozradím jednu věc. Legendární kouzlící systém se hráči vryje do paměti, takže nejsem odkázán jen na kouzla a lektvary, na které postupně nacházím instrukce, protože si dodnes pamatuji, jak sestavit fireball, nebo lektvar na léčení, protijed či lektvar many.

Mapa levelu 02:


Level 03 (první Ra klíč):
Třetí level je rozdělen na šest sekcí. V každé je nutno vyřešit určitý typ rébusu a po té získám klíč nebo jiný důležitý předmět, který otevírá nějakou formou cestu dále. Cesta do nižšího patra totiž vede přes čtvery zamčené dveře. Po sestupu do levelu si v první dlouhé chodbě všimnu malého tlačítka. To otevírá tajnou zeď a za ní je skrýš. bliká tam nějaké silové pole. Tím musím včas proběhnout v momentě, kdy zmizí. Za ním najdu kompas, který mi usnadní orientaci hlavně při mapování. a konečně si mohu být jistý, že mapuji ze správného směru a mám mapy orientovány správně na sever. 

V první sekci na jihozápadě mě čeká zajímavý puzzle se sedmi malými místnostmi s mřížemi, za nimiž jsou teleporty. V jedné místnosti je bedna. Správným zapínáním teleportů pomocí tlačítek u mříží se mi povede přesunout bednu do místnůstky s teleportem, který bednu vyhodí ven do chodby, v níž stojím. Super, mohu prozkoumat obsah. V bedně je zrcátko. Na stěně chodby jsem si všiml, že je na jedné zdi jakési oko. Nastavím oku zrcátko a hle, otevřela se tajní zeď a za ní se schovává první klíček.

Dalšími dveřmi na západ projdu do druhé sekce. Tam najdu bednu s mincemi. Otvor ve zdi se nabízí hned k tomu, abych  jednu z mincí do něj vložil. Otevře se výklenek s tajným spínačem. Otevírá se další tajná zeď a místnost s dalším klíčem. 

Na severozápadě se nachází komplex chodeb se spinnery, které slušně matou orientaci, ale pokud člověk pozorně sleduje kompas, nakonec se mu povede dojít do jedné chodbičky s tajným tlačítkem a opět se otevírá tajná zeď, skrytá místnost a v ní třetí klíč. Sekce přímo na sever je taková zkouška trpělivosti, kdy musím vychytat stisknutí tlačítka a rychlého průběhu chodbou, než se objeví díra, do které bych nechtěně mohl spadnout. Ještě je tu fígl s teleportem, do kterého je nutno hodit předmět, který zatíží jednu plošinku. Ale nebylo to nic dramatického, cesta ke čtvrtému klíči je nakonec volná.

V severovýchodní části je úkolem získat modrý diamant a otevřít s ním jedny dveře, které vedou k dalšímu klíči. Postup je celkem jednoduchý, hlavní zádrhel spočíval v zatížení plošinky nějakým předmětem, aby se zavřela díra bránící v postupu. V jihozápadní části se v podstatě žádný zádrhel nenachází, stačí jen prokličkovat chodbami, na jejichž konci se válí další klíč. 

Aby to nevypadalo jako procházka růžovým sadem, tak chodby tady jsou hlídány takovými modrými potvorami, s kterými se mí bojovníci vytrvale prali. Narazil jsem taky na jednu protivnou vosu a pak hlavně kamenné zrůdy, které byly něco jako krab s mořskou ulitou, akorát že ulita byla z kamene a tudíž vysoce odolná. Umlátit tyto tvory bylo mírně frustrující. Ale zase, čím více ran do nepřítele, tím více zkušeností, takže to kompenzovala radost z toho, jak mi naskakovaly hlášky, že se mí fighteři zlepšili o nějaké další levely ve své profesi. Samozřejmě kouzelníci taky nezaháleli, seslali každý po jednom fireballu (který by ještě neměli správně umět), ale na více jim nezbyla mana. Každopádně to stojí za to opět kvůli zkušenostem. Posuňme se tedy dále. Mám již dost klíčů na to, abych si poodemykal všechny dveře v dlouhé chodbě úplně na jihovýchodě, porazil poslední potvory, posbíral všechnu možnou užitečnou výbavu a sestoupil do levelu 4. Před sekcí se schodištěm dolů tím naleznu ve výklenku ještě jeden zásadní klíč, první Ra key. 

Mapa levelu 03:



Level 04:
Hned na začátku této úrovně se musím probít opět těmi několika potvorami schoulenými v kamení. První dveře, na které narazím, nemají otevírací mechanismus a tak využiji své sekery. Jsou totiž jednoduché, dřevěné, ničím nezpevněné, tak je to jednoduchá záležitost. Drobným zádrhelem byla chodba, v které se otevírá mříž, ale jen dočasně. Je třeba stisknout tajné tlačítko na zdi, které zavírací mechanismus mírně zpomalí a rychle k mříži doběhnout a protáhnout se, než se zavře úplně. Jakmile se mi povede proběhnout, ocitnu se ve větší hale a dojde k prvnímu střetnutí s obřími červy. Jsou docela tuzí, na pár hryznutí mě klidně zabijí a tak využívám v boji s nimi oblíbenou taktiku úkroků a obíhaní nepřítele, přičemž jej postupně osekávám. 

Zjišťuji, že při průzkumu okolí musím být pečlivý. To, že je zde plno jakýchsi děr ve stěnách a taky odvodních kanálů neznamená, že jde jen o dekoraci. V jednom odvodním kanále ve zdi nacházím totiž klíč. No a v těch dalších asi dvaceti už pochopitelně není nic :-) Tento klíč slouží jen k zámku ve zdi, po jehož odemčení se objeví teleport, kterým jde skočit do vzdálenějšího koutu bludiště a slouží to jako zkratka. 

Mimo jídlo z některých pobitých červů vypadávají i zlaté mince. Jejich účel odhalím záhy. Ve zdi se nachází právě něco jako slot na mince. Nic světoborného však nezískám (neotevřelo se nikde okno a nevypadla plechovka s Colou nebo pivem). Jen v jedné chodbě se objeví bariéra, přes kterou nemohou potvory. Asi se může stát krizová situace, že bych se mohl potřebovat za bariérou schovat třeba před duchem, ale k této potřebě nenastal důvod. 

Trochu zapeklitější je setkání právě s prvním duchem. Je to nehmotná bytost a jelikož jsem výše dával pozor a naučil se z jednoho svitku kouzlo proti nehmotným bytostem, tak jsem jej na ducha seslal a bylo po něm. Dále je už jedinou komplikací spleť chodeb střídajících se s většími halami, které okupují červi. Ty je třeba systematicky pobíjet. 

Klíčovou věcí levelu 4, využitelnou do budoucna, je tady místnost za mřížemi, za kterou se neustále respawnují zelené houby (vždycky jsem jim říkal stromečky :-). Z nich, jak jsem zjistil už v druhém levelu při setkání s nimi, padá jídlo. Po čase se tady houby objevují znovu a znovu a skýtají tak nekonečný přísun jídla, ale taky zkušeností. Trochu si tady u nich potrénuji. Hlavně kouzelníky jsem strčil do první řady a pokouším se jim nahnat nějaké levely v povolání fighter. Přidává to do statistik nejvíce hit pointů a taky nějakou tu sílu. 

Míjím pak propadliště, za kterým je mumie. Stačí na ní něco hodit a je po ní. Otevře se tím tajná stěna, uvolňující chodbu, kterou pak budu muset na okolo projít. Následná pasáž skrývá několik vln červů za sebou, takže je třeba se jimi probít a dorazit ke schodišti, které vede do levelu 5. Jelikož jsem se u "stromečků" na chvíli pozastavil, protřídil si inventář a zrevidoval schopnosti postav, usoudil jsem, že je na čase naučit válečníka Winstona, který má zatím manu na nule, kouzlit. Jak mu však manu opatřit? Jeden z lektvarů, které lze vykouzlit, je mana potion. Několik si jich vytvořím, dám je vypít válečníkovi a hle, najednou má zásobu many. Zakouzlím s ním několik kouzel, samozřejmě neúspěšně. Ale i to se počítá. Další lahvičky many mu podsouvají mé kouzlící postavy a přelévám tak manu od nich k válečníkovi. Po chvíli naskočí hláška, že válečník dosáhl úrovně v kouzlení. Od tohoto momentu mu přibyly k jeho vlastní maně tři bodíky, které se odteď budou válečníkovi regenerovat. Pořád sice málo, není to ani na jedno kouzlo, ale nevadí. Výše zmíněným postupem pořád dokola doplňuji manu a kouzlím válečníkem, dokud se z něj nestane kouzelník na úrovni, s vlastní větší hodnotou many. Do toho jej nechám občas vytvořit lektvar, aby začal růst i v profesi priest a jeho mana se o to víc navýšila. Geniální, že? Pojďme na level 4.

Mapa levelu 04:



Level 005:
Tato úroveň je jeden takový velký puzzle rozdělený na čtyři sekce. Po pár prvních rébusech předchozích úrovní, kde jsem si mohl libovat nad dokonalostí vymyšlených mechanismů, přinese pátý level to hlavní poznání, zda jsou dobrodruzi hodni v takovémto typu dobrodružství pokračovat dále. Navíc mě tady obtěžovaly nepříjemné potvory plivající jed a podivní hadi s křídly.  Priesti se činili, aby vytvořili dost lahviček protijedu. Na severu je velká hala plná propadlišť, které se různě otevírají a zavírají dle toho, kam stoupnu. Cílem je přijít na systém, abych postupně zavíral propadliště a došel do chodeb po stranách na severu haly. 



Západní sekce naopak obsahuje halu vyplněnou teleporty. Tady to chce pečlivě značit, kam mě které teleport dopraví. Postupnou vylučovací metodou přijdu na systém, do kterých teleportů postupně vcházet, abych byl vpuštěn do chodby vedoucí na jih. Mou mravenčí práci na odhalení správného postupu můžete vidět na mapě, kde jsem zaznamenal šipkami směry vstupu do teleportu a pořadí, kam je následně parta teleportem přenesena.


V jižní sekci je třeba doputovat do místnosti s tajnými tlačítky na zdech, které se postupně odkrývají nebo naopak zavírají. Je nutno přijít na systém, aby se otevřela tajná stěna. Tady mimochodem najdu konečně první pořádnou kroužkovou zbroj. 


No a konečně ve východní sekci je opět velká hala, kterou zdánlivě nejde přes neviditelná silová pole projít. Ale stačí jen přijít na to, že v jednom místě úplně na severu haly toto silové pole není.
Výsledkem celého snažení bylo nalezení 3 zvláštních modrých gemů, různých náhrdelníků a další výbavy. Samozřejmě každý předmět, který naleznu, je k dobru, nicméně klíčem bylo dojít si pro alespoň jeden modrý drahokam. A také možná pro zrcadlo Mirror of Dawn v případě, že bych si nenechal to, které jsem našel v levelu 3. Kdo by nepřišel na některý ze složitých puzzlů, tak by v podstatě ani tak nehrozilo znemožnění postupu dále. Minimálně v jednoduché jižní sekci získá modrý gem každý. Ale každý správný kobkař poctivě šlápne na každičký čtvereček bludiště, no ne? :-)


Nyní zpět k rozcestí u vstupu do tohoto levelu. Tam se totiž nachází ještě jedno schodiště do levelu 4, v kterém je třeba si otevřít tajnou zeď a vida, jsem u místnosti nekonečně respawnující houby (stromečky). Tímto jsem si otevřel zkratku přímo k nim. Původní sestup ze čtvrtého do pátého levelu totiž vedl klikatějšími chodbami, kterými bych sek houbám musel složitě vracet. Dále rozcestí ústí do jižní dlouhé chodby vedoucí schodištěm do levelu 6. tato cesta je vlastně otevřena hned, jen v tom levelu 6 je hádanková místnost vyžadující předměty k otevření jediných dveří, vedoucích z této místnosti, a jeden z těch předmětů, modrý gem, bylo nutno získat zde v levelu 5.

Mapa levelu 05:



Level 06: 
A jsme ve zmíněné hádankové místnosti. Jsou zde 4 výklenky. U každého je indicie, co se do výklenku má vložit, aby se otevřely dveře k postupu dále. Nutně je třeba vyplnit jen tři výklenky, aby se dveře otevřely. Potřebuji tyto tři předměty: Za prvé zrcátko (to jsem našel už v levelu 3), ale kdybych byl tak lehkovážný, že bych jej zahodil hned po jeho použití v třetím levelu, mohl jsem si další nalézt právě v levelu 5. To asi abych se nemusel vracet o dva levely nazpět. Za druhé je to zlatá mince. Těch jsem měl už nasbíraných plno od červů z  levelu 4. A třetím předmětem je právě modrý drahokam, který jsem našel v levelu 5 (a to hned ve třech vyhotoveních, ale stačí jeden). Heuréka, dveře se otevřely. No a na co je čtvrtý výklenek? Jelikož jsem s sebou měl luk, který jsem nalezl v některém předchozím levelu, vložil jsem do něj luk. Dle hádanky se to nabízelo. Poté se v místnosti objeví pátý výklenek a v něm je klíč k jedněm dveřím nacházejících se dále v tomto levelu. Za těmi dveřmi ale není nic klíčového, tak je tohle taková nepovinná záležitost.


Tento level je opět prošpikován důmyslnými puzzly. Pár jich zmíním. V první řadě je to ten s proběhnutím silovými poli, které zdržují průchod ke dveřím, u kterých spustím mechanismus zavření stoupnutím na nášlapnou plošinku v cestě. Je tady třeba buď značně odlehčit postavy, jelikož už jsou obtěžkány věcmi a první stupeň zatížení už je mírně zpomaluje. Popřípadě to lze vyřešit vypitím lektvarů síly. Navíc jsou samotné dveře za silovým polem zavřeny a je tak třeba trochu využít zručnosti - vstoupit do silového pole a než mě vrátí zpět rychle stisknout tlačítko na dveřích, anebo lze dveře otevřít na dálku kouzlem (které jsem se naučil ze svitku nalezeném v některém z levelu výše).


Dalším fíglem je dlouhá chodba opět vyplněna silovými poli. Do sekce lze vstoupit i přes mříž z druhé strany, ta je však zavřena a mechanismus k otevření nikde, nefunguje ani otevírací kouzlo. Cílem je opravdu silnou postavou něco mrštit nebo vystřelit skrze silová pole tak, aby předmět doletěl nakonec chodby a tam zatížil plošinku, která otevře mříž. Opět mi tady vypomohly lektvary síly.


Třetím rébusem, který stojí za zmínku, je systém teleportu, propadliště, nášlapné plošinky a páčky na zdi. Tohle všechno musím postupně kombinovat tak, abych docílil otevření jedněch dveří, které si původně sám zavírám vstupem na další nášlapnou plošinku, když k nim postupuji. Zádrhel je v tom, že potřebuji vstoupit na plošinku v místě za propadlištěm. Není to v konečném důsledku nijak dramaticky složité, ale baví mě, jak je to chytře vymyšlené. Klíčem je pochopit, že řešením je nejprve položit do teleportu nějaký předmět, nikoliv do něj hned vstupovat.  Jako čtvrtý rébus bych měl zmínit místnost s několika tlačítky, které otevřou tajnou zeď. Je nutno asi zvolit nějakou posloupnost, ale já je zběsile náhodně chvíli mačkal, až to nakonec vyšlo.


Další překážkou je několik dveří zamčených na klíče, které se povalují různě po tomto levelu. Asi nejbrutálnější je hala plná beholderů. Ti patří v podstatě mezi nejnebezpečnější potvory. Naštěstí nejsou moc odolní, ale jejich firebally dokáží pořádně zatopit. Kdo si vycepuje pořádně mágy, jako já, sfoukne je tím samým, co na dobrodruhy nejraději posílají oni. Tedy několika firebally. V této hale je taky drobný puzzlík v podobě plošinky, která otevírá tajnou zeď, ale jen když se na ni stojí. Nepomůže ji ani zatížit nějakou věcí, i kdybych na ní vysypal celý inventář. Vtip je v tom, že zde nalákám zdejší partu kostlivců a pak musím být velmi rychlý a doběhnout do místa, které se otevřelo, než se zase pohnou. Pohodlnější variantu skýtá možnost zmrazit kostlivce kouzlem freeze, které se nachází v magic boxech, kterých jsem od počátku našel už několik. Nacházejí se i v tomto levelu za zamčenými dveřmi na klíček, který jsem získal ve výklenku díky luku  na začátku levelu. 


A zmíním ještě dvě podpásovky. Během putování chodbami jsem narazil už na x otvorů ve zdech na úrovni podlahy, vypadajících jako myší díry. Dosud v nich nebylo nic, popřípadě je v nich výjimečně umístěné tlačítko, které jde pohledem vidět. Jediné, co mě jednou nenapadlo, tak strčit tam louč nebo nějakou hůl. Ale k ničemu to nevedlo. Do jedné jediné takové díry lze však vložit minci a otevře se tajná stěna, za níž je klíč. Nicméně patří ke dveřím, za kterými se neskrývá nic zásadního, takže je to taková bonusová nepovinná záležitost. Tou druhou podpásovkou je, že na zdech ve všech levelech jsou zde běžné dekorace typu přibitá deska s pouty na zdi nebo jakýsi železný kroužek na zdi. Za jeden jediný kroužek tady lze však zatáhnout a otevře se tajná stěna. Podpásovka je v tom, že si po určité době zvyknete na to, že sahání na ty kroužky nic nezpůsobuje a tak na ně po čase přestanete sahat :-) Přehlídnout však ten jeden, který k něčemu byl, způsobí jistou komplikaci v jednom levelu níže, protože bych nezískal jeden z Vorpal blade. Zmíním se o něm za chvíli.


Kromě toho, že si tady otevřu teleportační zkratku a tlačítkem otevřu přístup do haly, do které jsem padal z pátého levelu v případě neúspěchu propadlišťového puzzlu, zde není už nic zajímavého a mohu sestoupit do levelu 7. Nakonec zmíním jeden z hlavních cílů, kterých bylo třeba v levelu 6 dosáhnout. A to byl zisk dvou mečů Vorpal blade. Ty slouží k likvidaci nehmotných bytostí, tedy duchů. To abych nebyl odkázán jen na zásobu many a kouzelníky sesílané kouzlo na likvidaci nehmotných. Co se týče výbavy, nemohu opomenout, že jsem tady našel vynikající mithrillovou zbroj a tak mí bojovníci už vypadají docela nebezpečně a ne jak nějací pobudové. Tréning všech postav ve všech povoláních provádím taky prakticky systematicky, takže borci jdou se schopnosti pěkně nahoru. 

Mapa levelu 06:



Level 007:
V tomto levelu je ně kolik dveří po sobě zamčeno na key Ra. Jeden už mám z třetího levelu a tak mohu jedny dveře otevřít a that's all, there is (DM je prostě DM, ať už ve hrách nebo v hudbě :-). Jinak se tady mohu jen jinou krátkou chodbičkou vydat do levelu osm, což taky učiním.


Level 08:
V tomto levelu poznám, na co mám 2x Vorpal blade. Hned je dávám bojovníkům v první řadě do rukou. Level 8 je totiž obrovitánská hala, v které se hemží duchové. Kromě nich mi situaci komplikovaly zástupy kostlivců a mumií, které řešili mí kouzelníci firebally. Tohle je level, který trochu otestuje bojové schopnosti party. Kdo nebyl pilný, bude nucen jít zpět nahoru ke "stromečkům" a trénovat. Velmi otravní tady byli takoví místní skřítci zloději. Ti se vždycky přiblíží, vydají luxusní zvuk (který si dám asi do telefonu na příchozí zprávy) a některé postavě sebrali něco z ruky. Nejhorší bylo, když mi šlohli právě Vorpal blade. Je třeba je zavčasu sejmout a ukradená věc z nich vypadne. Jinak někam zdrhnou a pak je musím kdo ví kde po obrovské hale hledat.


První, čeho si všímám v systému tohoto komplexu, jsou teleporty, umístěné v několika rohových částech. Do nich jsou odněkud sesílány firebally, které pak skrze tyto teleporty putují skrze celou halu. Postupně vysleduji, odkud firebally létají. Je tady pak chytře skryté tlačítko na severozápadě haly, které spouštění fireballů vypnou. Tímto zažehnám jednu z hrozeb. Pobíjet potvory, zkoumat a mapovat za neustálého létání fireballů okolo, není úplně něco, co bych považoval za dobrý nápad. Navíc musím dávat pozor na zde různě umístěna propadliště.


Hlavní podstatou tohoto levelu je nalézt dva klíče. Jeden je v truhle v chodbičce za tlačítkem vypínajícím firebally. Druhý je trochu podpásově pohozen v prostoru haly. Ale díky pozornému  sledování každého kroku jsem jej nepřehlédl. Pak je tady několik chodbiček za tajnými zdmi. 


Naučil jsem se tady zajímavé kouzlo zanechávání stop. Na co jej použít jsem se dozvěděl záhy. Je tady totiž dlouhatánská chodba, která končí silovým polem, které mě hodí na její začátek. Pro pochopení, že se tak děje a kdy se tak stane, si buď mohu kroky počítat, anebo si to usnadnit právě zanecháváním stop, kdy si pak rychle dojdu do místa, kde už stopy nejsou a pochopím tak, že tady je to silové pole. Tady je ale skrytá další podpásovka. Neviditelná nášlapná plošinka s odloženou působností. Je tedy nutno stoupnout na inkriminované místo a čekat. Netrpělivci vstoupí do silového pole, které je hodí zpět, ostatní se dočkají otevření tajné stěny hned vedle do sekce s nějakou tou užitečnou výbavičkou.


Nejdůležitější je však pomocí jednoho z klíčů odemknout dveře vedoucí do pasáže se schodišti. Jedno vede standardně do úrovně deváté. Všiml jsem si taky lebky se slotem na jedné ze stěn. Jelikož druhý z klíčů je skull key, vkládám jej do slotu lebky a otevře se mi tajná stěna. Za ní je další schodiště. Nedá mi to neprozkoumat, co se mi to otevřelo za stěnou značící smrt. Tohle je totiž schodiště k dalšímu schodišti a pak zase dalšímu schodišti... zkratka skrze všechny patra až na samotné dno celého dungeonu. Samozřejmě přístup do chodeb těch levelů je ještě uzavřen. Takže se vracím nahoru s tím, že z osmého levelu sestoupím standardně skrze první schodiště do levelu 9.

Mapa levelu 08:




A víte co? Zbytek povídání o dobrodružství v Dungeon Master 1 si nechám na někdy příště, už tak to bylo dosud dlouhé čtení a chce si to trochu odpočinout. Ponechám tedy předěl - nález schodišťové zkratky, jako příležitost k pauze a zbytek v pokračování, see You za pár dní :-)

Ringo

Komentáře

  1. Doporuci to hrat jako ja, rada hlavne pro ostatni co se chystaji to hrat. Muzes safovat, ale jak umrou vsichni hrdinove, tak od znova. Potom je to to prave napeti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. @Akyra: Tak to by mě asi nebavilo takhle hrát. Stačí, že mě takovým systémem vytáčejí arkády :-)

      Vymazat
  2. Jenomze k tem temnym kombkam plnych zmaru to tak nejak patri. V DM i v DM2 se az tolik neumira. I tri postavy me stacili..bylo to jednodusi na manegement..znal jsem i takove hrace, co to prosli s jednou postavou..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hraní za jednu postavu ok, to je v pořádku a je to jedna z kombinací, ale proč si na sebe šít bič tím, že když někde padnu, tak to jedu odznova, tohle podle mě k těm kobkám teda moc nepatří, tohle je spíše arkádovitý způsob hry, kdy jde o to si to nějak pořádně natrénovat, abys to příště dal. Dungeony naštěstí nevyžaduji hraní na ironmana a mají systém load save pro případy nějaké fatální chyby a tréning je hlavně pro postavy, které hráč ovládá.

      Vymazat
  3. Jo, barevnost ... to byl přesně ten důvod, proč jsem se DM dlouhou dobu vyhýbal, neboť mě přišel oproti EOB takový celkově "divný". Ale když jsem ho pak rozehrál, tak jsem si musel vynadat :). Osobně mám tedy raději dungeony se striktním rozdělením rolí/povolání v družině, což DM a jeho klony dost narušují, ale zase to zvyšuje variabilitu vývoje postav a umožňuje to dosáhnout vyššího pokroku a tím pádem si i pohrát s množstvím členů družiny (třeba to výše zmíněné sólování). Na druhou stranu je to na hráči. V Knightmare jsem se třeba snažil jet pokud možno na užší zaměření (čistí bojovníci vs čistí kouzelníci), ale u takového The Summoning (byť to není zrovna dungeon) se zase hodí, že postava může umět vše, protože je na všechno úplně sama.

    OdpovědětVymazat
  4. DM1, legenda! Psal se rok 1994, hráli jsme u kamaráda na tuším 386. Můj první "dungeon". Ihned mi tento žánr učaroval. Těch záseků a probděných nocí, když jsem pak mohl hrát doma na svém pc. Prošel jsem několikrát i dvojku, následoval Stonekeep, Albion a další hry. Dnes už by asi nebyl čas, ale krásná nostalgie zůstává. Ikdyž na Legend of Grimrock se čas našel :)

    OdpovědětVymazat
  5. Klasika všetkých klasík. Mrzí ma, že práve DM a jeho pokračovanie nemám vo svojej zbierke. Dm1 mám verziu zo Score, ale big box je big box. Tajne dúfam, že sa obe hry časom objavia aspoň na Gogu.

    OdpovědětVymazat
  6. Hra je to skvělá, o tom žádná. Ale stejně mám radši EoB. Vždycky mi přišlo, že část jeho popularity je trochu uměle vytvořená tím, jak strašně byl DM tlačený Andrejem ve Score. V té době by na něj všichni přísahali, i když ho třeba vůbec nikdy nehráli. Já si na základě toho koupil originálku a možná právě proto, jaké nadpozemské očekávání to ve mě vyvolávalo, jsem byl ve skutečnosti trochu zklamaný. Ale jak říkám, neznamená to, že by to snad nebyla skvělá hra, bylo to spíš o tom kontextu, v němž jsem jí hrál. A deník samozřejmě parádní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak EOB je pro mě taky modla, ten byl mým prvním dungeonem a hrál jsem jej, ještě než jsem DM vůbec poznal nebo o něm někde četl. EoB byl pro mě hlavně o té atmosféře světa FR, o tom prvním ponoření se do kobky s partou dobrodruhů a taky krásné grafice, byly tam na rozdíl od DM i nějaké rozhovory. Samozřejmě musím ale objektivně uznat, že vývoj postav v EOB byl kapku svázán AD&D pravidly a nešlo si tam s tím moc vyhrát, každá postava měla danou lajnu, kudy se bude vyvíjet.

      Vymazat
  7. Tuhle hru miluju. Dohrál jsem ji bambilionkrát, většinou za jednu postavu. Nejoblíbenější je Tiggy Tamal. Pořádně ji nadopovat Ku potionama, a běhá v bludišti v černý zbroji jako vítr :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?