The Curse of Monkey Island
Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: LucasArts/ Vydavatel: LucasArts / Rok: 1997
Asi jste z předchozího textu jistě pochopili, že za třetím dílem Monkey Islandu opravdu nestojí Ron Gilbert. Tak, jako například Sid Meier na další skvělé díly Civky už maximálně jen dohlížel a nechával je dělat někým jiným, než aby je osobně tvořil, tak i v případě adventurní série se klidně nemusíme hned bát, jak to dopadne, když téma rozvine někdo jiný, než původní tvůrce. Obzvláště když za vším stále stojí záruka již nezpochybnitelné kvality, staří známí Lucas Arts, kteří celou sérii Monkey Islandů zaštiťují od samého počátku.
Hra se moc nepárá s vysvětlením návaznosti na podivné zakončení druhého dílu, v kterém se ukáže, že to vše byla jen fikce a Guybrush je vlastně jen dítě stále se schovávající ve své fantasii, ale i fyzicky v jakémsi lunaparku před svým otravným starším bráchou LeChuckem, který jej hledá a má jej přivést k rodičům. Hra zde začíná prostě tak, že Guybrush opět unikl do své fantasijní dospělé pirátské podoby (ten únik klidně můžeme z mysli vytěsnit, pokud by nám zásadně narušoval vtáhnutí do děje) a ocitá se uprostřed moře (pokud se nechcete poprvé zasmát, tak si odmyslete i to, že ne na člunu, ale na elektroautě z lunaparku), které jej pomalu unáší k břehům Plunder Islandu, u kterých zrovna probíhá bitva mezi guvernérkou Marley a dotírající novou formou znovu reinkarnovaného LeChucka.
A do toho se zapletete pak už i vy jako hráč za Guybrushe Threepwooda. LeChucka se sice povede "zničit", respektive spíše zahnat, ale pro začátek vše zpackáte a v přemotivovanosti ze znovu nalezení milované Elaine jí nasadíte prsten, který najdete ve vraku LeChuckovy lodě. Prsten je pochopitelně prokletý a Elaine se rázem promění ve zlatou sochu. A tady teprve začne váš hlavní dobrodružný mejdan. Jednak musíte najít Elaine (on ji totiž někdo ukradl, to dá rozum, když je ze zlata a jste na pirátském ostrově), následně jak zbavit Elaine prokletí, a zároveň musíte opět a zase odstranit další novou formu zlého a znovu sílícího Lechucka.
Příběh je tedy zajímavý a hodně do pohody, co říkáte? A jak se tak budete rozkoukávat po herních obrazovkách, zjistíte, že do pohody je i opravdu krásně namalovaná komixová grafika, která mi mimochodem přijde o parník líbivější, než mnohem pozdější výroční remakové grafické pokusy u Monkey Islandu 1 a 2 z let 2009 a 2010, u kterých bylo lepší nechat hru raději přepnutou v původní VGA podobě. Grafika Monkey Islandu 3 se opravdu povedla a malebné prostředí nových fiktivních karibských ostrovů vás doslova pohltí svou atmosférou. Nelze rovněž nezmínit pěkné povedené animované videosekvence jako již zaběhnutý standard, zatímco ještě tři roky nazpět byly u hry Full Throttle coby šokující novinkou, dělající ze hry pomalu dílo i filmové.
Po hudební stránce je to pirátská klasika a hráčovu fantasii příjemně povzbuzují rozverné melodie, z kterých dýchá exotika, tropy, moře, pláže, skoro jako na dovolené :-) K tomu si dáme opravdu velmi povedený dabing umocňující různé hlášky, vtípky, či herní situace samotné, a máme zaděláno na technickou dokonalost celého díla.
A nyní přejdeme k té herní stránce. Nejprve jasně řeknu, že kdybyste nevěděli, že to netvořil Ron Gilbert, tak to vlastně nepoznáte a nevzpomenete si na to, že byste měli držet pózu - "pozor, tohle nedělal on, takže to nemůže být tak dobré". Celá hra působí naprosto přirozeně návazně na předchozí díly (zejména na ten první) a nic tenhle pocit ve hře nenarušuje. Samozřejmě ovládání už Lucas během posledních pár let změnili a tak se tady nesetkáte s klasickými vypsanými příkazy, které byly příznačné pro Scumm engine. Vše se ovládá přes obrázkové menu s kreslenými ikonkami pokynů, které se rozbalí přímo na místě interakce v kruhu okolo obrázku lebky, což je v podstatě interface převzatý z Full Throttle.
Z hlediska rébusů a puzzlů není taky co vytknout a hlavně je opět nejde nějak nenávratně pokazit, jak je u Lucasovek již zvykem. Nejde zemřít, nejde nenávratně ztratit nebo někde zapomenout předměty. Navíc je vše naštěstí vesměs logické a drobný hint jsem potřeboval za celou hru asi jen 4x a jen v drobných případech. Některé rébusy mají někdy totiž opravdu širokou návaznost na předchozí události, respektive předměty, které jste někdy někde vzali nebo teprve máte vzít, že z toho někdy jde hlava kolem. Kolikrát je člověk na správné stopě, má k tomu třeba už tři správné věci a načatý postup, ale ještě k tomu chybí spustit někde nějakou událost. Nicméně i v těch pár málo případech, na kterých jsem ztroskotal, mohu jen říci, vždyť to vlastně bylo logické. A takový zásadní zásek na mě hra vytáhla až někde v poslední třetině hry, kdy jsem potřeboval sehnat svůj vlastní úmrtní list. Jeho získání je výsledkem hodně divoké konstrukce, ale nebudu prozrazovat.
Humoru i nadsázky je zde sice spoustu, ale nejsou tady tak zásadní parodické momenty, které by zbouraly takové ty zasněné romantické představy o tom, jak to tam muselo být tehdy krásné a vy máte aspoň prostřednictvím hry to štěstí, že jste zrovna tam. Jde spíše o drobné ironické hlášky a narážky na různé profláknuté reálné záležitosti, které člověk obvykle zná. Ve dvojce pocit vážného a autentického vtažení do děje dost naboural již zmíněný závěr hry a díky herním bohům, že se tak stalo až na konci a nepotopilo to hru někde ze startu nebo v polovině. U jedničky nebylo v tomto směru co vytknout kromě pár dětinských momentů, jako nechat se vystřelit s hrncem na hlavě kanónem.
Třetí díl působí dojmem návratu ke kořenům, tedy k jedničce, a vzal si z ní to nejlepší. Chytře navázal na jednotlivé reálie a nepotřeboval je za každou cenu převrátit naruby, aby byly jakože ještě humornější a parodičtější. Abych zase nepřesladil, tak ano, buďme fér. Konec Monkey Islandu 3 mě kapku taky vyplašil, protože se opět objevíte jako dítě v lunaparku (za to 5% dolů). Ale naštěstí jen na chvíli a je to v obráceném gardu, než ve dvojce. Že tady je to tedy jen bizarní představa piráta Guybrushe Threepwooda pod vlivem zlého LeChuckova kouzla a hru zakončujete naštěstí ve finále ve velkém pirátském stylu, byť na jakési pěkně ujeté horské dráze.
Legendární šermířské souboje, které z druhého dílu zmizely, jsou tady zpět a v plné parádě. Ale to není vše. Nejprve musíte zvládnout námořní bitvu, teprve pak se setkáte se soupeřem mečem a vybroušeným jazykem. Námořní bitvy jakoby byly převzaty ze hry Sid Meier's Pirates. Kroužíte svou lodí kolem nepřítelovy, snažíte se chytit správný vítr a hlavně se natočit tak, abyste soupeře zasáhli největší salvou. Samozřejmě tady ale nehraje hlavní roli vaše zručnost. Je to tak trochu podobné, jako motorkářské souboje ve Full Throttle. Musíte nejprve získat správnou výbavu do lodě a pak je to otázkou jedné salvy.
Kromě toho, že ze všech aspektů hry doslova na každém kroku vyzařuje pirátské dobrodružství a přitažlivost exotických ostrovů, tak nabízí opravdu špičkové adventuření té nejvyšší kvality. S klidným srdcem, oproštěn od ortodoxních zásad, mohu říci, že je to jeden z nejlepších Monkey Islandů. Ono jich vlastně moc není, tak pro lepší představu - opravdu o kapku lepší než dvojka. Nicméně si naopak o malinko více vážím jedničky za ty prvotní nápady, které Monkey Island 3 po obsahové stránce "jen" precizně přebírá, a taky za absenci lunaparku :-).
Hodnocení: 95%
Ringo
Někdy si určitě říkáte, že jsou věci, přes které nejede vlak. Když se řekne Monkey Island, musí za ním zákonitě přeci stát Ron Gilbert, nositel hlavní myšlenky této série, jinak to přeci nemůže být dobré. Monkey Island 1 a 2 byly prostě jeho a kde není podepsán, tak už to snad ani není Monkey Island, i kdyby se to tak jmenovalo. Anebo by snad mohl být?
Asi jste z předchozího textu jistě pochopili, že za třetím dílem Monkey Islandu opravdu nestojí Ron Gilbert. Tak, jako například Sid Meier na další skvělé díly Civky už maximálně jen dohlížel a nechával je dělat někým jiným, než aby je osobně tvořil, tak i v případě adventurní série se klidně nemusíme hned bát, jak to dopadne, když téma rozvine někdo jiný, než původní tvůrce. Obzvláště když za vším stále stojí záruka již nezpochybnitelné kvality, staří známí Lucas Arts, kteří celou sérii Monkey Islandů zaštiťují od samého počátku.
A v tomto případě se toho chopili jejich designéři Larry Ahem a Jonathan Ackley a představili nám nové příhody starých známých hlavních aktérů - Guybrushe Threepwooda, zlého LeChucka a mezi nimi se pohybující guvernérky Elaine Marley. Nechybí ani věčný kšeftař Stan, poloslepý mapmaker Wally, věštkyně, a vrátil se nám tady i slavný Lemonhead. Ono se toho tady vlastně vrátilo kapku více z prvního dílu, než že by tvůrci zkoušeli navázat na díl druhý, jehož závěr spíše vypadal, jakoby se vlastně s žádnými pokračováními už moc nepočítalo.
Hra se moc nepárá s vysvětlením návaznosti na podivné zakončení druhého dílu, v kterém se ukáže, že to vše byla jen fikce a Guybrush je vlastně jen dítě stále se schovávající ve své fantasii, ale i fyzicky v jakémsi lunaparku před svým otravným starším bráchou LeChuckem, který jej hledá a má jej přivést k rodičům. Hra zde začíná prostě tak, že Guybrush opět unikl do své fantasijní dospělé pirátské podoby (ten únik klidně můžeme z mysli vytěsnit, pokud by nám zásadně narušoval vtáhnutí do děje) a ocitá se uprostřed moře (pokud se nechcete poprvé zasmát, tak si odmyslete i to, že ne na člunu, ale na elektroautě z lunaparku), které jej pomalu unáší k břehům Plunder Islandu, u kterých zrovna probíhá bitva mezi guvernérkou Marley a dotírající novou formou znovu reinkarnovaného LeChucka.
A do toho se zapletete pak už i vy jako hráč za Guybrushe Threepwooda. LeChucka se sice povede "zničit", respektive spíše zahnat, ale pro začátek vše zpackáte a v přemotivovanosti ze znovu nalezení milované Elaine jí nasadíte prsten, který najdete ve vraku LeChuckovy lodě. Prsten je pochopitelně prokletý a Elaine se rázem promění ve zlatou sochu. A tady teprve začne váš hlavní dobrodružný mejdan. Jednak musíte najít Elaine (on ji totiž někdo ukradl, to dá rozum, když je ze zlata a jste na pirátském ostrově), následně jak zbavit Elaine prokletí, a zároveň musíte opět a zase odstranit další novou formu zlého a znovu sílícího Lechucka.
Příběh je tedy zajímavý a hodně do pohody, co říkáte? A jak se tak budete rozkoukávat po herních obrazovkách, zjistíte, že do pohody je i opravdu krásně namalovaná komixová grafika, která mi mimochodem přijde o parník líbivější, než mnohem pozdější výroční remakové grafické pokusy u Monkey Islandu 1 a 2 z let 2009 a 2010, u kterých bylo lepší nechat hru raději přepnutou v původní VGA podobě. Grafika Monkey Islandu 3 se opravdu povedla a malebné prostředí nových fiktivních karibských ostrovů vás doslova pohltí svou atmosférou. Nelze rovněž nezmínit pěkné povedené animované videosekvence jako již zaběhnutý standard, zatímco ještě tři roky nazpět byly u hry Full Throttle coby šokující novinkou, dělající ze hry pomalu dílo i filmové.
Po hudební stránce je to pirátská klasika a hráčovu fantasii příjemně povzbuzují rozverné melodie, z kterých dýchá exotika, tropy, moře, pláže, skoro jako na dovolené :-) K tomu si dáme opravdu velmi povedený dabing umocňující různé hlášky, vtípky, či herní situace samotné, a máme zaděláno na technickou dokonalost celého díla.
A nyní přejdeme k té herní stránce. Nejprve jasně řeknu, že kdybyste nevěděli, že to netvořil Ron Gilbert, tak to vlastně nepoznáte a nevzpomenete si na to, že byste měli držet pózu - "pozor, tohle nedělal on, takže to nemůže být tak dobré". Celá hra působí naprosto přirozeně návazně na předchozí díly (zejména na ten první) a nic tenhle pocit ve hře nenarušuje. Samozřejmě ovládání už Lucas během posledních pár let změnili a tak se tady nesetkáte s klasickými vypsanými příkazy, které byly příznačné pro Scumm engine. Vše se ovládá přes obrázkové menu s kreslenými ikonkami pokynů, které se rozbalí přímo na místě interakce v kruhu okolo obrázku lebky, což je v podstatě interface převzatý z Full Throttle.
Z hlediska rébusů a puzzlů není taky co vytknout a hlavně je opět nejde nějak nenávratně pokazit, jak je u Lucasovek již zvykem. Nejde zemřít, nejde nenávratně ztratit nebo někde zapomenout předměty. Navíc je vše naštěstí vesměs logické a drobný hint jsem potřeboval za celou hru asi jen 4x a jen v drobných případech. Některé rébusy mají někdy totiž opravdu širokou návaznost na předchozí události, respektive předměty, které jste někdy někde vzali nebo teprve máte vzít, že z toho někdy jde hlava kolem. Kolikrát je člověk na správné stopě, má k tomu třeba už tři správné věci a načatý postup, ale ještě k tomu chybí spustit někde nějakou událost. Nicméně i v těch pár málo případech, na kterých jsem ztroskotal, mohu jen říci, vždyť to vlastně bylo logické. A takový zásadní zásek na mě hra vytáhla až někde v poslední třetině hry, kdy jsem potřeboval sehnat svůj vlastní úmrtní list. Jeho získání je výsledkem hodně divoké konstrukce, ale nebudu prozrazovat.
Humoru i nadsázky je zde sice spoustu, ale nejsou tady tak zásadní parodické momenty, které by zbouraly takové ty zasněné romantické představy o tom, jak to tam muselo být tehdy krásné a vy máte aspoň prostřednictvím hry to štěstí, že jste zrovna tam. Jde spíše o drobné ironické hlášky a narážky na různé profláknuté reálné záležitosti, které člověk obvykle zná. Ve dvojce pocit vážného a autentického vtažení do děje dost naboural již zmíněný závěr hry a díky herním bohům, že se tak stalo až na konci a nepotopilo to hru někde ze startu nebo v polovině. U jedničky nebylo v tomto směru co vytknout kromě pár dětinských momentů, jako nechat se vystřelit s hrncem na hlavě kanónem.
Třetí díl působí dojmem návratu ke kořenům, tedy k jedničce, a vzal si z ní to nejlepší. Chytře navázal na jednotlivé reálie a nepotřeboval je za každou cenu převrátit naruby, aby byly jakože ještě humornější a parodičtější. Abych zase nepřesladil, tak ano, buďme fér. Konec Monkey Islandu 3 mě kapku taky vyplašil, protože se opět objevíte jako dítě v lunaparku (za to 5% dolů). Ale naštěstí jen na chvíli a je to v obráceném gardu, než ve dvojce. Že tady je to tedy jen bizarní představa piráta Guybrushe Threepwooda pod vlivem zlého LeChuckova kouzla a hru zakončujete naštěstí ve finále ve velkém pirátském stylu, byť na jakési pěkně ujeté horské dráze.
Legendární šermířské souboje, které z druhého dílu zmizely, jsou tady zpět a v plné parádě. Ale to není vše. Nejprve musíte zvládnout námořní bitvu, teprve pak se setkáte se soupeřem mečem a vybroušeným jazykem. Námořní bitvy jakoby byly převzaty ze hry Sid Meier's Pirates. Kroužíte svou lodí kolem nepřítelovy, snažíte se chytit správný vítr a hlavně se natočit tak, abyste soupeře zasáhli největší salvou. Samozřejmě tady ale nehraje hlavní roli vaše zručnost. Je to tak trochu podobné, jako motorkářské souboje ve Full Throttle. Musíte nejprve získat správnou výbavu do lodě a pak je to otázkou jedné salvy.
Kromě toho, že ze všech aspektů hry doslova na každém kroku vyzařuje pirátské dobrodružství a přitažlivost exotických ostrovů, tak nabízí opravdu špičkové adventuření té nejvyšší kvality. S klidným srdcem, oproštěn od ortodoxních zásad, mohu říci, že je to jeden z nejlepších Monkey Islandů. Ono jich vlastně moc není, tak pro lepší představu - opravdu o kapku lepší než dvojka. Nicméně si naopak o malinko více vážím jedničky za ty prvotní nápady, které Monkey Island 3 po obsahové stránce "jen" precizně přebírá, a taky za absenci lunaparku :-).
V tomto úsudku mě utvrdilo i nedávné zopakování si hry snad po dobrých dvaceti letech. Znovu jsem si to tedy dohrál zrovna před měsícem s tím, že jsem si před tím zopákl i první dva díly a zahrál jsem si to všechno pěkně po sobě. Takže mohu i aktuálně porovnat a bez odstupu. The Curse of Monkey Island je každopádně jedna z nejlepších point and click adventur, kterou jsem kdy hrál a opět a zase, sláva Lucasu (po kolikáté v řadě už? Po deváté:-). Tak, a teď vzhůru na Monkey Island 4, snad brzy.
Hodnocení: 95%
Ringo
Tohle je moje retail boxová originálka, kterou jsem koupil kdysi dávno přes eBay až někde z Austrálie. Jako jo, je to plastový retail box, žádná krabicovka. Obvykle se těchto retail či jewel boxů zbavuji hned po té, co hra vyjde v digitální formě na GoGu, protože sbírat placky PC her v plastech je zbytečné mrhání místem. Nicméně tuhle jsem si přeci jen z nějakého důvodu nechal:-)
Hodně lidí nemohlo ten příběhový twist v MI2 vystát. Já ho naopak hrozně vítám. Nemám totiž obecně moc rád crazy komedie a parodie. Takové ty scény jako "Ask me about Loom" mě mátly, byly na mě moc "nelogické". Tím, že z toho konec MI2 udělal vlastně jenom klukovskou fantazii, to celé začalo být i pro mě přijatelné a rozumově uchopitelné :)
OdpovědětVymazatRozumově uchopitelné to je, jenže já tu pirátskou tématiku beru dost vážně, jsem odkojen Silverovým návratem na ostrov pokladů a mám rád, když tohle stojí na reálných a historických základech a ne že se to rozplyne ve snění nějakého kluka, to mi pak vezme tu touhu po tom dobrodružství a vžití se do té situace, kdy hra vtáhne hráče do toho prostředí, tedy do Karibiku za časů pirátů, nikoliv do dětské mysli, která o tom jen sní.
VymazatÚprimne, mne ten twist pokazil celú hru...
OdpovědětVymazat