Labyrinth

Platforma: Apple II / Žánr: Adventure / Developer: Lucasfilm games / Vydavatel: Activision / Rok: 1986

Vítám vás u úplně první adventury z produkce Lucasfilm Games. Když jsem se letos rozhodl, že si zahraji a dohraji všechny adventury od firmy Lucas, ať už v rámci opakování již dohraného z pradávných let, nebo dohrání pradávno rozehraného nedohraného, a taky konečně dohrání i těch nikdy před tím nevyzkoušených, dospěl jsem do stavu, kdy mi k dnešnímu dni zbývaly na samotný závěr pokořit už jen dvě hry. A to v rámci chronologie Lucas adventur nejen tu poslední (tedy Monkey Island 4), ale taky úplně tu první, kterou jsem teda původně vůbec neměl v plánu, byť jsem o ní díky filmové předloze věděl.

A o té první, tak trochu opomenuté, bude právě řeč. Ona totiž nezavítala ani na Amigu, ani na PC. Je to ještě osmibitová záležitost a tak si ji v roce 1986 mohli užít majitelé Apple II nebo Commodore 64. Lucasfilm Games tady vlastně odstartovali promítání filmové tvorby George Lucase do herní podoby na monitory počítačů. Možná znáte hudební fantasy pohádku Labyrinth. Vlastně kdo by ji neznal, hlavního záporáka, krále goblinů Jaretha, tady hraje hudební ikona David Bowie. Už si nepamatuji, zda jsem někdy tu pohádku viděl celou, nebo jen útržky, co však člověk nezapomene, tak parádní soundtrack s vynikajícími elektronickými aranžemi a skvělým zpěvem právě Davida Bowieho, k jehož  poslechu se vždy rád vracím.

Lucasfilm Games se tedy rozhodli zapracovat toto filmové téma do počítačové hry a to formou prvního pokusu o grafickou adventuru. Na první pohled si můžeme všimnout prvotních nápadů, které byly použity o rok později v Maniac Mansion. A to grafického stylu ztvárnění postav, nebo ovládání skrze napsané příkazy v menu. Také styl prostředí na placaté obrazovce, které dominuje stěna, coby kulisa v pozadí, se v Maniac Mansionovi v podstatě také projevil. Pohybujete se tady zprava doleva (nebo naopak), a posun nahoru obvykle znamená skok do další takto koncipované obrazovky.

Je nutno vzít v potaz, že jde ještě o nedokonalou prvotinu, a tak je zde spousta myšlenek teprve jakoby v návrhu a hra na mě působila místy spíše jako demo něčeho, co by bylo fajn rozvinout. Osmibity byly v lecčems stále ještě velmi omezeny na to, aby přinesly dokonalou hru po všech stránkách. Ta technická výrazně pokulhávala. Pohyb postavy je trhaný, odezva na ovládání byla příšerná a donutit menu s příkazy ke spolupráci chtělo někdy hodně nervů, protože se každou chvíli sekalo. 

Vezmu to ale po popořadě. Hra začíná jako ryzí textovka. Pojmenujete se a zvolíte oblíbenou barvu. Nezkoušel jsem volit více barev než jednu, ale údajně na volbě barvy závisí obtížnost hry. Následuje něco jako textový Zork. Hra bez grafiky vypisuje, co je okolo a dává vám volby, kam se můžete vydat. Cílem je dojít do kina, koupit si lístek, popcorn, dojít do správného sálu a podívat se na film Labyrinth. Jenže magie je mocná a jste vtaženi do filmu samotného. Jareth, místní zloduch, vám dává 13 hodin na to, abyste jej nalezli v jeho bludišti, porazili a vysvobodili se z filmu. Pokud to nestihnete, uvíznete ve filmu navždy. 

A v této fázi se zapne grafický mód. Je to teda spíše jednoduchá grafika a před vámi je x "bludišťových" koridorů. Naštěstí nijak zvlášť složitých. Většina lokalit je jen prostor k projití ze strany na stranu. Pokud se dá vyjít severním průchodem, čeká vás maximálně jen druhý koridor dané lokace. Mezi oběma koridory můžete procházet několika dveřmi, zabloudit zde v podstatě nelze. Cílem je nalézt pár klíčových předmětů a posunout se do další lokace. Vše se ovládá příkazy vypsanými ve spodním menu. Škála příkazů je docela široká a postupně se rozšiřuje nebo přizpůsobuje možnostem, které nabízí konkrétní herní lokace, nebo tím, co získá hráč do inventáře.

Hra má známky interakce s NPC postavami, nicméně klíčových hovorů je jen pár. Ostatní jsou veskrze zbytečné a obsahují pár vět s pár hinty, které nejsou k dohrání nezbytné. Některé kombinace s předměty jsou primitivní, zaujalo mě však pár questů, které úplně jednoduché nebyly a některé kombinace bych nazval na svou dobu jako vynikající. Celkem pobavilo ucpání úst ukecaných dveří nebo získávání části těla jednoho lesního goblina, kterému vždy jeho část, kterou vám daroval, dorostla. Goblin vás ale obdaruje až po té, co mu z kamery přehrajete natočené rolling stones (mimochodem super vtípek, či narážka na rock, ale napadlo mě i to, že Bowie byl velký kámoš Micka Jaggera, ale tady půjde ve skutečnosti o trochu jiné kameny:-)

Labyrinth bohužel obsahuje i akční prvky, kdy je třeba před něčím někam utíkat, je tady pár zručnostních pasáží, jako přelézání kluzkého mostu, nebo frustrující sestřelování stráží z hradeb pomocí kameniva, kdy musíte najít ten správný pixel, kde stát, abyste trefili potřebné místo, kde se stráž objeví. Kapitolou samou o sobě je finální pasáž, kde se objevíte v bizardní místnosti, kdy nevíte, jestli jdete nahoru, dolů, někdy jdete vzhůru nohama a musíte tam dohnat Jaretha a "něco" po něm hodit.

Největší obtížnostním prvkem se pro mě stalo ovládání s pozdní odezvou. Kromě trhaného pohybu postavy to byla komplikace s pomalým ovládacím menu, v kterém musíte vždy zvolit činnost a pak se překliknout na textový seznam možných předmětů či akcí. Když to prostě nereaguje na první klik a okamžitě, člověk pak ztratí trpělivost zkoušet všechny kombinace a přiznám se, že jsem po 1/4 hry začal pokukovat do návodu. A nebylo to od věci, protože hru jde pokazit nevzetím věci nebo nesprávným použitím věcí a pak musíte začít znovu. Je zde také spousta dead endů.

V roce 1986 to asi nebyla úplně špatná záležitost, nicméně tuším, že bych z této hry nebyl nadšen ani ve své době a nebylo by to zrovna to pravé dílo, které by mě tehdy nadchlo pro adventurní žánr. Pár nápadů by se ocenit dalo, prvotní náběh na legendární Scumm engine by se tady dal vysledovat. Hra mě dokonce mírně v několika momentech bavila tím, že vzbuzovala zvědavost, co bude dále a jak to dopadne a některé vtípky fakt pobavily. 


Zajímavá byla i možnost řešit úkoly v různém pořadí, tedy nelineárně. Ale to je asi tak vše. Bohužel jen asi dva na svou dobu velmi zajímavé puzzly, ani tematická implementace filmu Labyrinth, celé dílo se spoustou technických nedostatků nezachrání od průměrného hodnocení. A přitom pozor, hra samotná byla údajně populárnější než ten film. Nicméně dohrát tuto hru byla pro mě spíše povinnost a práce, než vytoužená a vyvolená zábava. Doporučuji jen jako dovzdělání se v žánru a produkci Lucasfilm Games, potažmo Lucas Arts. Z tohoto hlediska je to velmi zajímavý výlet do historie.

Hodnocení: 50%

Ringo


















Takhle hra vypadá na Commodore 64. O něco lépe než na Apple II, ale ty nahrávací časy jednotlivých obrazovek byly tak katastrofálni, že překračovaly z mého pohledu mez únosnosti, proto jsem pro dohrání nakonec zvolil Apple II verzi:






Komentáře

  1. Plánoval jsem někdy dohrát, ale teď si nejsem jist zda to má cenu. Když to srovnám s dobovou produkcí Sierry...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to zajímavé hlavně ze studijních důvodů.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ishar: Legend of the Fortress

Pokémon - dětinská záležitost nebo komplexní fenomenální RPG?

Rytíři Grálu - report ze hry (mega rozsáhlý herní deník)