Genesia (Ultimate Domain)

Platforma: Amiga-PC / Žánr: Strategy-TBS / Developer: Microids / Vydavatel: Mindscape / Rok: 1993

Genesia je přesně tou hrou, jakou jsem si přál, aby byly Populous nebo Mega-Lo-Mania a v něčem i Powermonger. Hra navíc v jisté míře kombinuje i prvky The Settlers a Civilization. Ale není to vyloženě žádný nechutný dort pejska a kočičky, protože všechny půjčené prvky fungují, až na malinkaté drobnosti, skvěle. A uvařte si k tomu kafe nebo otevřete ze dvě pivka, protože tohle bude komplexní recenze na velmi komplexní hru :-)

Ve stručnosti - osadníkům přidělujete konkrétní práci jako v pozdější Colonization. Budovy se umísťují a staví závisle na vytěžených surovinách tak, jako v The Settlers, a co se týče válčení a výzkumu, je to tak trochu jako Civka, akorát zasazena jen do jednoho období a to do 17. století. Rohovou grafiku s ovládacími tlačítky si to bere z Populouse a Powermongera.

Z kraje trochu zabloudím k některým zmíněným předchůdcům. Když jsem na základě recenzí a krásných screenshotů na počátku 90. let zatoužil po hrách, jako byly Populous 2 nebo Powermonger, nemohl jsem dostat z hlavy představy o tom, jaká úžasná strategie se musí asi dít v tom lákavém rohovém izometrickém pohledu. Z recenzí vyplývalo, že tam půjde vyrábět a do toho takticky válčit na všechny možné způsoby ve velmi atraktivním pohledu na scénu.

Rohový nadhled nabízel malebné prvky, jako domečky, hrady, lesíky, louky jezera, a v tom se proháněli malí panáčci coby jednotky, tahající katapulty, děla a pod. Doslova to vypadalo jako nějaký model sestavený z hraček. A který kluk si doma v pokojíčku na zemi nesestavoval taková prostředí a bitevní pole třeba z Lega, nebo papírových modelů z ABC? Srdce pak zaplesalo nad tím, že se člověk může takto realizovat i na monitoru počítače a získat proti sobě regulérního soupeře.

Bohužel musím říci, a vím, že to mnozí nebudou číst rádi, že mě Populous2, Mega-Lo-Mania, a v některých věcech i jinak suprový Powermonger, v jistém smyslu v lecčems zklamaly. V recenzích proklamované činnosti, které v těchto hrách mělo jít využívat, se strašně zúžily. Po té, co člověk zjistil, že v tom zběsilém realtimu je to šílený click fest, tak na mnohé zajímavé činnosti se raději vykašlal. Ony totiž nešly stíhat tak komplexně, jak z počátku působily a jak bych chtěl. A tak jsem začal ve hře hledat mnohem jednodušší cesty, které sice fungovaly taky, ale už to nebyla taková zábava. A jak mě znáte, já na ty akční hry moc nejsem.

No a pak přišla Genesia. Hra, která naplnila mé představy, jak to mělo všechno vypadat. Hra, která oslovila přesně to specifikum hráčů, do kterého se řadím i já a nedají na hru dopustit, i přes zjevné neduhy, které hra má. Ale co na tom, když hra naplňuje svou hratelností díky tahovému režimu přesně to, o čem jsem si snil u Powermongera i Populouse 2.

Co tedy můžeme v Genesii všechno dělat? Máme tady výběr z pěti různých druhů map. Mapa je rozdělena na sektory. Každý sektor reprezentuje praporek, který symbolizuje, zda je pod vaší správou, pod správou nepřítele nebo neobsazený. V každém tomto sektoru budujete samostatně něco jako středověké městečko. Můžete jích mít tedy několik. Fungují nezávisle na sobě, jen státní kasa, do které se odvádějí daně, je společná. Mohou si však vypomáhat dovozem zboží a dobře zásobené města mohou takto zadotovat ty, které mají o nějakou komoditu nouzi.

Začnete s jedním sektorem (a malou vesničkou) se čtyřmi osadníky, a paletou naplněnou základními surovinami do startu. 10 dřeva, 10 rudy a 10 kamene, k tomu startovní zásobu jídla a vody. O následnou soběstačnost, stavbu skladů a jejich naplnění, se už musíte postarat sami. Osadníky musíte konkrétně zaměstnat, což je možno v několika odvětvích - dřevorubec, tesař, farmář, architekt, vědec, kovář a specialista. Nevyužité volné osadníky lze naverbovat do armády.

Brzy pochopíte, že na každičkém osadníkovi záleží a čím více jich přijde do vaší vzkvétající země, nebo čím více se jich pak narodí, tím více zaměstnanců bude moci vykonávat tyto činnosti. A není to tady o systému nás mnógo, kdy ze stovek osadníků vyberete některé na práci, jako to bylo v The Settlers. V jednotlivém hodně vyvinutém městečku budete pečlivě pečovat jen o přibližně 25 - 30 takových zaměstnanců a budete doufat, že nebudou nespokojení, a tak bojkotovat práci, nebudou nemocní, nebo nedej bože nezemřou.

Pro příklad uvedu, jak taková práce s osadníky vypadá. Nejprve je třeba zajistit dřevo, pošlete tedy všechny nakácet nějaké stromy (naházíte je v tzv. trejdech do slotů ve sloupci dřevorubec). Povalující se kmeny okolo napoví, že kácení bylo dost, zaměstnáte tedy dva z dřevorubců jako tesaře, aby vyrobili fošny.

Prvním cílem je dopracovat se ke stavbě dolu na kámen a rudu. Jednoho z původních dřevorubců tedy nahodíte jako architekta a zadáte stavbu dolu. Mezitím vykopete pár studen a určíte, na kterých políčkách se bude farmařit. Aby se nám osadníci množili, potřebují nové domy. Opět práce pro architekta.

A čím více dalších osadníků, tím větší šance se dopracovat k soběstačnosti. Dva budou na stálo kácet stromy + vytesávat fošny, ze tři zaměstnáte na farmě a až postavíte dílnu, budete moci zaměstnat vědce a taky kováře, který navyrábí stroje, které jste vynalezli. Architekti, když nemají zadanou konkrétní stavbu, stavějí automaticky nové obytné domy.

Osadníci mají morálku, která však vytrvale klesá. A od toho si postavíte kostelík a tam uplácíte kněze, aby morálku pozvedával. Osadníci také mohou onemocnět mnoha nemocemi a tady je pak na vědě, aby nemoci prozkoumala a vynalezla proti nim vakcíny. Nemocný osadník totiž nepracuje a takový výpadek kvůli nemoci může udělat čáru přes rozpočet a rozvrátit celý systém.

Ve hře se střídají roční období, tak je rovněž důležité vzít na zřetel, že farmáři jsou na polích nejplatnější na jaře a na podzim. Přes zimu se u většiny profesí spí, kromě vojáků a vědců, takže je jasné, kam na toto období osadníky přesunete, aby se jen tak zbůhdarma nevyhřívali doma u krbu.

Zmínil jsem už vědu. Musím pochválit opravdu chytře vymyšlený strom technologií, dělící se navíc na dvě části. Na technologie vědecké a na výrobní. Obě tyto sekce jsou vzájemně propleteny a mnohé produkční technologie nevyzkoumáte, dokud nebudete mít pokrok ve vědě. Když budete chtít vyvinout výrobu bomby, budete potřebovat vědecky vyzkoumat střelný prach. Na střídačku tak zadáváte výzkum buď v jednom nebo druhém stromě technologií.

Zajímavá je medicínská sekce, což je docela aktuální téma v dnešních dnech. Spousta nemocí sužuje váš lid a tak bude nejprve třeba vynalézt sklo, zkumavky, čočku, mikroskop, následně schopnost izolovat viry jednotlivých nemocí a následně na ně vyzkoumávat vakcíny. Tím omezíte nemocnost lidí na minimum a zdravá populace se stane obrovskou výhodou. Je opravdu zajímavé, jak hluboce je tento medicínský prvek zakomponován do této hry a převyšuje v tomto i slavnou Civilization, která u medicíny do takových podrobností nešla.

O tom, že technologický výzkum bude primárně souviset s válčením, nemůže být pochyb. Vaši vojáci jsou z počátku břídilové. Ale po vynalezení střelby k bojovníkům s klacky přibydou i lučištníci. Jakmile vyvinete lepší meče a zbroj a místo luků samostříly, ve statistikách jednotek se dané bonusy objeví u útočného a obranného čísla. A nejen to, střeleckým jednotkám v účinnosti pomůže vynález čočky a dalekohledu. A po vynalezení střelného prachu zadáte v kovárně výrobu kanónu a teprve teď se vás soupeři mohou začít bát. Vrcholem je létající bombardovací balón, proti tomu už není obrany, ale dopracovat se k němu bude chtít opravdu hodně sezón.

Válčení je jednoduché. Navyrábíte šermíře, střelce, kanóny a popošoupáváte je po mapě směrem k nepříteli. Šermíři se musejí utkat na blízku, lučišníci a kanóny mohou střílet z bezpečné vzdálenosti a zlikvidovat nepřítele, ještě než se přiblíží. Zajímavý je systém boje o vlajku. Když se nějaký váš voják probojuje k praporku uprostřed sektoru, může vyhlásit obsazení území a vše, co tam soupeř vybudoval, spadne pod vaší vládu. Souboje probíhají na tahy v rámci jednoho kola, kterým je sezóna (roční období). A tady cítím ten obrovský rozdíl oproti akčnímu Powermongerovi. Máte klid na rozhodování a tak lze stihnout využít všechny prvky, které výzkum, výroba a následný válečný střet nabízí. Nicméně je zde jeden prvek, který vás pro jistotu stejně nechá pod tlakem.

Tímto prvkem je časový limit na provedení všech tahů v danou sezónu. Napětí je fajn, ale je to přesně dvousečný prvek, který je třeba chytře vyvážit. Kolem ve hře je sezóna, za tu učiníte různé tahy v podobě zadávání úkolů vaším osadníkům a spadá do oho i tahání jednotek po poli. Takže přeci jen drobný prvek realtimu tahle hra má. Příliš se zdržíte při tahání jednotek po mapě? Nestihnete díky tomu třeba zadat novou technologii do výzkumu. Kritické je to v případě, kdy ovládáte několik sektorů. Za jeden tah se smysluplně dají ovládat tak 2 - 3. Když navíc válčíte, zapomeňte na to, že stihnete rozumně rozdat úkoly ve všech městech.

Tady jsem trochu pocítil první neduh hry. Nadšení z představy, že plně ovládnu třeba půl mapy a v každém sektoru bude plně funkční město, opadlo právě po té, když jsem zjistil, že to v tom časovém limitu neukoučuji vše. Jenže on ten časový limit má logiku. Hru jde totiž hrát ve třech hráčích v hot seatu. A tento prvek s přesýpacími hodinami na tah eliminuje prostoje, kdy by mohl některý z hráčů chtít třeba příliš dlouho přemýšlet. Škoda, že zde není možnost tento limit vypnout. Alespoň třeba jen v případě, že hráč hraje jen proti počítači.

Všechny screeny až doposud byly z PC Floppy verze. Stejně tak vypadala Genesia i na Amize.....

Nicméně, pořád to není zběsilý realtime, kde se vše hýbe najednou a nemá cenu se zabývat drobnostmi. Tady máte šanci si vybrat priority a splnit je se vší pečlivostí. Trochu to připomíná deskovou hru, kde máte schválně dle pravidel jen omezený počet úkonů na kolo, ale přitom byste jich za to kolo chtěli nejlépe udělat 3x tolik. Takže je na vaší taktice, kterým dáte přednost. A takhle je to přesně i u Genesie. Vidíte, i ze lehkého záporu umím při správném nadšení udělat nakonec klad :-)

Jistě jste si všimli jistého grafického skoku. Odteď a níže budou obrázky z PC-CD ROM verze hry zvané již Ultimate Domain.

I přes tento časový limit hra stále nabízí možnost vyřádit se v tolika oblastech najednou a v tak komplexní podobě, jaké vám jen tak nějaká hra, minimálně v té době, kdy vznikla, nenabízela. Budování, péče o jednotlivé kolonisty, výzkum, výroba, výzbroj, válčení a to vše v populousovské grafice. A aby to nebylo málo, je zde i jeden quest. Po celé mapě je rozeseto sedm drahokamů. Je třeba tak i do vzdálených sektorů posílat vojáky a hledat. Kdo jich první najde sedm, může hru vyhrát i bez boje. Samozřejmě každý ze soupeřů jich pravděpodobně pár najde a k boji pak dojde tak jako tak :-)

Genesia to měla těžké. Za prvé vypadala jako Populous. Mnoha recenzentům, kterým dost často šlo o originalitu, zablikala červená kontrolka, pozor, tohle bude jen jedna z dalších kopií od nějakých plagiátorů, kteří neuměli vymyslet nic svého. Ano, je to pravda, hra se vizuálem pohybuje kvalitativně někde mezi prvním a druhým dílem Populouse.

Jenže mě se přesně tento styl líbí. A to i přesto, že časem člověk zjistí, že pro komplikovanou strategii, jakou Genesia nabízí, to není úplně vhodně zvolený styl vyobrazení. Jenže když ono to tak hezky a atraktivně vypadá. Vykreslení celé scenérie na mě působilo celou dobu hraní velmi příjemně a nemohl jsem se vynadívat na to, jak se moje území plní hezkými budovami ve středověkém stylu.

Druhým neduhem je na dnešní dobu (ale popravdě už i na svou dobu) pixelatost, která přináší mnoho nepřehledností a přináší spoustu komplikací při ovládání jednotek, které se vám schovávají za budovy a stromy a najít v lese nepřítele je takřka nemožné. Některé terénní nejasnosti na první pohled zkomplikují umístění další budovy do města.

Třetím problémem je ne úplně doladěné ovládání a interface a občas trochu zpomalená reakce hry, kdy nevíte, jestli kliknutí na prvek ve hře opravdu zafungoval nebo musíte pro jistotu kliknout znovu. No a za čtvrté, kdo si nedá bacha, jak rozmisťuje budovy a vykašle se na cesty, zjistí, že mu vojáčci neprojdou vlastním územím, protože není kudy, což je při obraně naprosto zdrcující. O tom, že takovým územím neprotlačíte vůz se zbožím nemluvě. Obzvláště to naštve, když takhle blbě zablokují terén základy obytných domů, které pleskají do terénu architekti automaticky, jak se jim zamane. Obytný dům je jediná budova, u které není ve vaši moci vybrat její umístění. Jediné, jak zabránit obsazení čtverečku ve městě, u kterého chcete zachovat průchodnost, je zavčasu tam nacpat cestu. Ne každý si to hned uvědomí a navíc to stojí nějaké to kamení.

Puntičkáři by v tomto momentě hru zahodili a propadli ryzí frustraci, dali ji 35% za snahu a sbohem. Jenže to já zase ne, já si chtěl hrát. Překousl jsem tedy tyto neduhy a díky tomu mě hra odměnila tím, že jsem po herní stránce našel, co jsem tehdy dlouho hledal a přál si, aby bylo v hrách, které se mi do rukou dostaly před Genesii. A byly třeba po programátorské a grafické stránce dokonalejší. A co více, tahle hra je pro mě stále jedinečnou záležitostí i dnes.

Každopádně tady ještě musím dodat, že Genesia má dvě grafické podoby, protože na PC nakonec vyšla i pokročilejší CD-ROM verze. A to s detailnější přepracovanou grafikou ve vyšším rozlišení a mnohem přívětivějším interfacem s novými zkratkami v liště s tlačítky k některým úkonům. Na druhou stranu u návštěvy ve workshopu, chrámu či kasárnách, vystřídaly původní pěkné kreslené izometrické výřezy interiéru nepěkné rozmazané, rádoby 3D, výjevy s úvodní animačkou.

Která verze je lepší těžko soudit. Ta původní měla své osobité kouzlo, ta CD-ROM verze se zase lépe ovládá a přibyl v nastavení jeden zásadní prvek. Lze nastavit běh přesýpacích hodin v časovém limitu a běh času v sezóně lze takto značně zpomalit. To je naprosto zásadní a můžete tak stihnout více věcí za kolo. V CD-ROM verzi přibylo také namluvení. No a pak ta přehlednější grafika. Nepíší schválně že lepší, protože některé budovy se mi více líbily v původní verzi, některé se mi více líbí v CD-ROM verzi. V Amiga a PC Floppy verzi vypadá navíc zima mnohem věrohodněji, a až Ladovsky malebně, než v té CD-ROMkové verzi, kde je sníh jen očividně pár na bílo nabarvených pixelů.

Hodnotit tuto hru je obtížné. Ne každému sedne. Většina hráčů by ji dnes asi zahodilo po prvním neutrefení čtverečku při stavbě budov kvůli nepřehlednému terénu. Jiní až po té, co ve svém tahu nestihnou najít nepřítele v lese, který je někde odtamtud ostřeluje. Komplikovanost hry, a ne úplně snadné nalezení rovnováhy v celém tom ekonomickém systému, taky zrovna nenahrává dnešnímu trendu "install and very very quick play". Je tu prostě mnoho co se učit. Moc tady neplatí to, že na systém přijdete stylem pokus omyl. Přečíst manuál je nezbytností. Jak je moc nečítávám, tak tady jsem musel :-)

Na druhou stranu má hra tendenci, po té, co ji pochopíte, stát se absolutní srdeční záležitostí. Kdo se do hry dostane, nedá pak už na ni dopustit a to je i můj případ. Ne nadarmo jsem po hře zoufale toužil už od recenze v časopise Score, kde dostala snad jen kolem 70%, přesto jsem věděl, že pro mě bude tohle pecka. Když se mi hra dostala do rukou, jen se můj předpoklad potvrdil. A to i přes všechny chybičky, některé zastaralé metody a nedotaženosti, kterým se Genesia díky své komplexnosti nevyhnula.

A že hra neupadla zcela do zapomnění, byť není zrovna tou, která by byla jmenována v momentech, kdy se baví lidé o herních peckách, svědčí i novodobý remake Genesia Legacy: Ultimate Domain. Ten vyšel na STEAM v roce 2017 a je vlastně konverzí remaku na iPAD, který vyšel už v roce 2010. A rovněž jde o velmi povedenou hru prakticky se všemi těmi skvělými principy původní hry Genesia.  

A jak jsem si tak na stařičkou Genesii teď v článku zavzpomínal, tak mi to nedalo a hned jsem si ji nainstaloval a zase znovu zahrál. A tak mě to zase nadchlo, že jsem se rozhodl pořádně i prásknout přes kapsu a objednal jsem si právě z eBaye i amigáckou krabicovou originálku, která je zrovna na cestě. Tak snad v pořádku dorazí a budu se mít čemu věnovat v nějakém příštím článku z cyklu "Nový přírůstek do sbírky" :-)

Hodnocení: 80%

Ringo

A takhle vypadá remake Genesia Legacy: