Rytíři Grálu
Platforma: PC / Žánr: RPG Dungeon / Developer: Centauri Production / Vydavatel: Vochozka Trading / Rok: 1996
Fenomén a béčko v jednom. Kdybych měl být objektivní, tak hru definuji takto. Ale jak může být béčko fenoménem? Předem upozorňuji, že to byla mega dlouhá hra a tak čekejte mega dlouhý koment :-)
Tak za prvé Rytíři Grálu jsou česká hra, a jak známo, české hry, až na pár výjimek (Brány Skeldalu, Vietkong, Original War, Mafia nebo Posel Smrti) zrovna moc významný zářez do světové produkce her neudělaly. Za druhé, hlavně na začátku to byly v 90. letech vesměs kopie něčeho, co už existovalo (např. příšerné Tajemství Oslího ostrova jako český Monkey Island). Rytíři Grálu se trmácejí někde na pomezí snahy se zapsat, ale z produkce studentů na koleji nemůžeme čekat profi kvalitu typu Lands of Lore ani zkušenosti bratrů Sirotkových, jejichž um stačil na světozmámý Wizardry, ale to i díky počátečním zkušenostem IT v zahraničí v 80. letech. Hry se jako distributor ujímá soucitný Vochozka Trading, který se smiloval i nad Oslím Ostrovem jako lékař nad postiženým, který chce prodat jeho náramky z korálků, které vyrobil ve volnočasových aktivitách ústavu.
Jenže Rytíři Grálu až tak postiženi nejsou. Po spuštění hry na vás sice koukne béčkové intro tématicky zasazené do legend o králi Artušovi, kouzelníkovi Merlinovi, nevěrné Guinevery a falešném Lancelotovi. Struktura příběhu je během hry založena na rozhovorech s NPC, které vás navedou na další cestu. Spád příběhu trochu připomíná Lands of Lore, který byl v tomto unikátní, do té doby byly dungeony spíše mlčenlivé hry.
Hra má příběhové, ale i boční dungeony a ty jsou rozházeny po krajině složené ze 156 sektorů lesa. Všechny lesy jsem zmapoval viz https://www.oldgames.sk/discussion/att/2019/06/Ringo_DosPost21.png. Nalezl jsem v nich 7 mimo příběhových dungeonů, 6 příběhových dungeonů, dvě města, 3 hrady a jeden klášter. Rozsáhlost lesů je děsivá, ale jejich prolezení není vůbec povinné, pokud nejste zvědaví, kde jsou ty bonusové dungeony. Tady je jasná inspirace Arenou. Autoři nešli sice cestou náhodného generování nekonečného světa, ale zvolili lepší variantu, opravdu rozsáhlý prostor, který má naštěstí hranice, ale i tak je jeho rozsah zřejmě mimo síly většiny hráčů, a tak působí dojmem nekonečnosti. Plusem je, že každé místo je oproti náhodnému generování opravdu konkrétní a neměnné. Lesy jsou sice vesměs prázdné, semo tamo byliny, harampádí, papíry a láhve, ale zajděte někdy do lesa, taky na každém kroku nenarazíte na perníkovou chaloupku. Až teda na ty všudypřítomné žáby a vlky.
Všechny dungeony jsou napěchované logickými a velmi zábavnými puzzly, až mě to překvapilo, s jakým zápalem a zájmem jsem je plnil a sledoval jejich zákonitosti. V tomhle hra dělá čest žánru a kloní ji to spíše k áčkovosti než béčkovosti. Není to žádné tupé najdu klíč A, otevřu nejbližší dveře A, za nimi najdu klíč B a za nimi najdu také dveře B. Naopak, velmi pěkně se poctivě proběhnete po celé struktuře dungeonů a skoro každé zákoutí má svůj smysl, kombinace plošinek, páček, skrytých truhel, dveří a klíčů vás nepřestane překvapovat. Kořením navíc jsou šikovné slovní hádanky. Hra se naštěstí sama mapuje automapingem a pokud dáte dost bodů do vnímání, bude vám sama zakreslovat i tlačítka, průchozí zdi a bedny. Co je ale trochu frustrujícím ústřelem, tak to pasti typu dead end, z které prostě nelze vylézt a nebo taky po různu otevírající se propadla, kdy je třeba proskákat i 4 za sebou. Naštěstí tohoto je po skromnu.
Po prvních pár krocích v hradě zjistíte, že graficky by se hra nemusela stydět před konkurencí na poli dungeonů až tak moc. Docela detailní gotický interiér hradu působí velmi příjemně. Když pak vyjdete do města, tak vás překvapí hezké domky, hradby a stromy a tady jsem získal první dojem, že z toho kouká krokovací verze The Elder Scrolls: Arena. Provedením hry se mi to pak potvrdilo. Výlet do lesa taky oko neurazil, stejně jako návštěva podzemí, které zase dost připomínala první podzemí s krysami v Lands of Lore. Venku se mění i počasí, takže zažijete i parádní déšť a bouřku.
Velmi milým překvapením je hudba. V málokterém dungeonu jsem hudbu bral nějak v potaz, ale tady jsem fakt mnohdy vypnul CD s oblíbenou muzikou a zaposlouchal se do podmanivých melodií doprovázejících vás na cestách městy, lesy a dungeony. Hudební motiv se dle lokací mění a má takový zvonkový melancholický nádech.
Takže grafika a hudba celkem ok, ne? Překvapivě. Samozřejmě na svou dobu, rok 1996, kreslená VGA pixel art grafika. Ale aby vás hra schválně nepřesvědčila úplně, tak kromě portrétů a příšerně nakreslených NPC charakterů, kteří s vámi budou hovořit, se moc nepovedly ani potvory, vypadají, jakoby do okolního prostředí nepatřily a kreslil je někdo jiný. Žáby a šneci vypadají děsně. Co se docela povedlo, tak až velcí golemové okoukaní z EoB 3 a závěreční kouzelníci. Ti jsou hezcí.
A teď trochu detailů z hraní samotného. Hned z kraje musím říci, že prostředí hry i příběh a atmosféra mě připoutaly ke hře tak, že jsem ji hrál jedním dechem, bez pauzy, Tohle se mi stává málokdy a mnohdy si dám přestávku i od absolutního áčkového titulu (Hollow Knight by mohl vyprávět). Ale k Rytířům Grálu mě poutala jakási zvědavost, co v takové české hře lze všechno dělat. Takže - kouzelník je tu jen Merlin a Morghana, vy jste rytíř, takže spoléháte zejména na bojové vlastnosti a skilly. Samozřejmě kouzlit budete a to nezbytně, skrze lektvary a svitky, do kterých budete míchat lektvary a psát recepty. Tahle hra je první, která mě donutila k aktivnímu bylinkářství, míchání lektvarů a prakticky mi to v nejtěžších chvílích zachránilo život. A to se jinak alchymii ve hrách vyhýbám jako čert kříži.
Po level upu postavy dostanete body, které přidělíte do skillů jako meč, sekyra, hůl,luk, ale i nebojových vlastností jako je kradení, vnímání a herbs. Kradení je nezbytné k tomu, aby šla hra rozumně hrát. Budete muset krást jídlo, ale taky předměty, abyste je znovu prodali, jinak se k penězům totiž moc dohrabat nelze. Krást budete také jídlo, protože postava žere jak tank a ono se ho moc ve hře jen tak nepovaluje.
Tady se chci dostat k určitým neduhům v designu, které jsou ale zábavné, nicméně z logiky věci trochu nesmyslné. Hra vás nutí využívat exploity, pokud je nevyužijete, budete hrát doslova survival hru a zemřete na každém kroku, ať už zuby vlků, jedem žab a nebo hlady. Ve hře totiž fungují obchodníci tak, že co jim prodáte, to se uloží v jejich portfoliu zboží, ale znásobí se 3x nebo 5x. Tím si zajistíte dostatečný zdroj jídla ale i bylin, které v případě potřeby přijdete ukrást, kradete totiž v tom násobku a ne po jednom. Takže jednoduše, prodáte jednu mrkev, obchodníkovi se objeví v jedné polici mrkev 3x. Když z té polici kradete, kradete mrkev 3x. Z těch tří mu zase jednu prodáte a on si ji uloží a opět v množství 3x. Nesmyslné ,ale zábavné, protože zjistíte, že v počátečním totálním zmaru jste našli světlo na konci tunelu a ono to půjde hrát. Jinak to kradení není samozřejmost, musíte tomu věnovat několik level upů a všech bodů za level do skillu, místo abyste to cpali třeba do meče. A i se zvýšeným skillem vás kolikrát obchodník chytí. Takže je to prostě práce, ne cheat nebo samozřejmost :-)
Stejně tak vyexploitujete peníze, prodáte prsten za 10 zlatých a pak jej ukradnete a znovu prodáte. Namnožíte prachy, koupíte za ně zbroj a najednou se hra dá hrát a nesejme vás první žába za bránou města.
Level up postavy jinak taky nevykazuje zrovna extra známky logičnosti. Občas to chce trojnásobky, expů na další level, ale stalo se mi, že to jednou skočilo na další level po 1/3 obvyklého počtu expů.
Survival - za exploity budete děkovat bohům, protože hra má jinak přestřelenou obtížnost. Dalším nesmyslem v designu je, že neumíte používat zbraně, na které je třeba skill, ale naopak umíte docela zacházet se zbraněmi, které skill nemají, jako různé cepy, palcáty a vidle. Ano, vidle byly klíč k tomu, abych vůbec něco na začátku hry zabil, jinak to byla tryzna, já 3x nezásah, pak jednou zásah za 3HP, ale vlk 2x zásah za 12 a šel jsem k zemi. Souboje jsou navíc strašně rychlé, nepřátele obvykle dělají útok zároveň s pohybem směrem k vám, takže zapomeňte na nějaké čekání na krok, úder a ústup. Prostě ji chytnete hned, jakmile se potvora dostane k vám.
Bugy - největší kámen úrazu jsou bugy, těmi se fakt autoři od Areny inspirovat nemuseli.
1. Každá oblast (mapa) má limit na počet položených předmětů. Chcete-li někde udělat skladiště, tak se vám stane, že po nějaké stovce předmětů vám po položení hraničního předmětu všechno, co jste položili na zem zmizí. Totéž se stává v obchodě, když obchodníkovi přeplníte regály nad únosnou mez. Limit je jako velký, ale já se k němu dopracoval :-)
2. Po vstupu do některých venkovních lokací se hra rozpadne, vygeneruje se něco nesmyslného a po několika anomáliích se hra vypne. Stalo se mi to asi cca u šesti lokací. Vyhnout se tomu dá tím, že do lokace vstoupíte jinudy nebo přes transport. Pak se bug v dané oblasti neobjeví.
3. Bug z venkovních lokací sice neplatí pro příběhové dungeony, ale až na jednu fatální výjimku. Poslední dungeon s grálem. Po zisku grálu je třeba se vrátit jedinou přístupnou cestou - zkratkou ven a pak končí hra. Jenže mě se rozsypala ta zkratka a hra mi skončila po zisku Grálu právě tam. A nelze do ní vstoupit jinudy, tudíž se bug spustí pokaždé. Tímto jsem hru dohrál i nedohrál. Grál mám, ale nemohl jsem si dojít pro zhlédnutí závěrečné animačky. (EDIT: díky šikovnosti uživatel jana na oldgames.sk, který se prohrabal mým savem nějakým hackem a mou partu přesunul za chybové políčko s bugem, jsem nakonec hru dotáhl do konce i se závěrečnými obrázky, bug se spustil díky tomu, že po vyjití schodů to políčko v dalším levelu okupoval nepřítel).
Takže spousta áčkových aspektů kazí hře béčkové chyby a nedodělky. Přes to jsem se bavil úžasně, ke hře sepisoval deník (viz odkazy) a strávil u hry snad 2,5 měsíce intenzivní zábavy. Nelituji, že jsem si hru zahrál, ale nemožnost shlédnout outro po úspěšném zisku grálu zamrzí. Bodové hodnocení zachránila jen luxusní kombinatorika v dungeonech a taky grafika a hudba.
Odkaz na můj deník z hraní na DJ Oldgames: https://www.oldgames.sk/disc/rytiri-gralu-dennik-hraca/
I zde na blogu: Report ze hry - přepis deníku.
Hodnocení: 70%
Ringo
Fenomén a béčko v jednom. Kdybych měl být objektivní, tak hru definuji takto. Ale jak může být béčko fenoménem? Předem upozorňuji, že to byla mega dlouhá hra a tak čekejte mega dlouhý koment :-)
Tak za prvé Rytíři Grálu jsou česká hra, a jak známo, české hry, až na pár výjimek (Brány Skeldalu, Vietkong, Original War, Mafia nebo Posel Smrti) zrovna moc významný zářez do světové produkce her neudělaly. Za druhé, hlavně na začátku to byly v 90. letech vesměs kopie něčeho, co už existovalo (např. příšerné Tajemství Oslího ostrova jako český Monkey Island). Rytíři Grálu se trmácejí někde na pomezí snahy se zapsat, ale z produkce studentů na koleji nemůžeme čekat profi kvalitu typu Lands of Lore ani zkušenosti bratrů Sirotkových, jejichž um stačil na světozmámý Wizardry, ale to i díky počátečním zkušenostem IT v zahraničí v 80. letech. Hry se jako distributor ujímá soucitný Vochozka Trading, který se smiloval i nad Oslím Ostrovem jako lékař nad postiženým, který chce prodat jeho náramky z korálků, které vyrobil ve volnočasových aktivitách ústavu.
Jenže Rytíři Grálu až tak postiženi nejsou. Po spuštění hry na vás sice koukne béčkové intro tématicky zasazené do legend o králi Artušovi, kouzelníkovi Merlinovi, nevěrné Guinevery a falešném Lancelotovi. Struktura příběhu je během hry založena na rozhovorech s NPC, které vás navedou na další cestu. Spád příběhu trochu připomíná Lands of Lore, který byl v tomto unikátní, do té doby byly dungeony spíše mlčenlivé hry.
Hra má příběhové, ale i boční dungeony a ty jsou rozházeny po krajině složené ze 156 sektorů lesa. Všechny lesy jsem zmapoval viz https://www.oldgames.sk/discussion/att/2019/06/Ringo_DosPost21.png. Nalezl jsem v nich 7 mimo příběhových dungeonů, 6 příběhových dungeonů, dvě města, 3 hrady a jeden klášter. Rozsáhlost lesů je děsivá, ale jejich prolezení není vůbec povinné, pokud nejste zvědaví, kde jsou ty bonusové dungeony. Tady je jasná inspirace Arenou. Autoři nešli sice cestou náhodného generování nekonečného světa, ale zvolili lepší variantu, opravdu rozsáhlý prostor, který má naštěstí hranice, ale i tak je jeho rozsah zřejmě mimo síly většiny hráčů, a tak působí dojmem nekonečnosti. Plusem je, že každé místo je oproti náhodnému generování opravdu konkrétní a neměnné. Lesy jsou sice vesměs prázdné, semo tamo byliny, harampádí, papíry a láhve, ale zajděte někdy do lesa, taky na každém kroku nenarazíte na perníkovou chaloupku. Až teda na ty všudypřítomné žáby a vlky.
Všechny dungeony jsou napěchované logickými a velmi zábavnými puzzly, až mě to překvapilo, s jakým zápalem a zájmem jsem je plnil a sledoval jejich zákonitosti. V tomhle hra dělá čest žánru a kloní ji to spíše k áčkovosti než béčkovosti. Není to žádné tupé najdu klíč A, otevřu nejbližší dveře A, za nimi najdu klíč B a za nimi najdu také dveře B. Naopak, velmi pěkně se poctivě proběhnete po celé struktuře dungeonů a skoro každé zákoutí má svůj smysl, kombinace plošinek, páček, skrytých truhel, dveří a klíčů vás nepřestane překvapovat. Kořením navíc jsou šikovné slovní hádanky. Hra se naštěstí sama mapuje automapingem a pokud dáte dost bodů do vnímání, bude vám sama zakreslovat i tlačítka, průchozí zdi a bedny. Co je ale trochu frustrujícím ústřelem, tak to pasti typu dead end, z které prostě nelze vylézt a nebo taky po různu otevírající se propadla, kdy je třeba proskákat i 4 za sebou. Naštěstí tohoto je po skromnu.
Po prvních pár krocích v hradě zjistíte, že graficky by se hra nemusela stydět před konkurencí na poli dungeonů až tak moc. Docela detailní gotický interiér hradu působí velmi příjemně. Když pak vyjdete do města, tak vás překvapí hezké domky, hradby a stromy a tady jsem získal první dojem, že z toho kouká krokovací verze The Elder Scrolls: Arena. Provedením hry se mi to pak potvrdilo. Výlet do lesa taky oko neurazil, stejně jako návštěva podzemí, které zase dost připomínala první podzemí s krysami v Lands of Lore. Venku se mění i počasí, takže zažijete i parádní déšť a bouřku.
Velmi milým překvapením je hudba. V málokterém dungeonu jsem hudbu bral nějak v potaz, ale tady jsem fakt mnohdy vypnul CD s oblíbenou muzikou a zaposlouchal se do podmanivých melodií doprovázejících vás na cestách městy, lesy a dungeony. Hudební motiv se dle lokací mění a má takový zvonkový melancholický nádech.
Takže grafika a hudba celkem ok, ne? Překvapivě. Samozřejmě na svou dobu, rok 1996, kreslená VGA pixel art grafika. Ale aby vás hra schválně nepřesvědčila úplně, tak kromě portrétů a příšerně nakreslených NPC charakterů, kteří s vámi budou hovořit, se moc nepovedly ani potvory, vypadají, jakoby do okolního prostředí nepatřily a kreslil je někdo jiný. Žáby a šneci vypadají děsně. Co se docela povedlo, tak až velcí golemové okoukaní z EoB 3 a závěreční kouzelníci. Ti jsou hezcí.
A teď trochu detailů z hraní samotného. Hned z kraje musím říci, že prostředí hry i příběh a atmosféra mě připoutaly ke hře tak, že jsem ji hrál jedním dechem, bez pauzy, Tohle se mi stává málokdy a mnohdy si dám přestávku i od absolutního áčkového titulu (Hollow Knight by mohl vyprávět). Ale k Rytířům Grálu mě poutala jakási zvědavost, co v takové české hře lze všechno dělat. Takže - kouzelník je tu jen Merlin a Morghana, vy jste rytíř, takže spoléháte zejména na bojové vlastnosti a skilly. Samozřejmě kouzlit budete a to nezbytně, skrze lektvary a svitky, do kterých budete míchat lektvary a psát recepty. Tahle hra je první, která mě donutila k aktivnímu bylinkářství, míchání lektvarů a prakticky mi to v nejtěžších chvílích zachránilo život. A to se jinak alchymii ve hrách vyhýbám jako čert kříži.
Tady se chci dostat k určitým neduhům v designu, které jsou ale zábavné, nicméně z logiky věci trochu nesmyslné. Hra vás nutí využívat exploity, pokud je nevyužijete, budete hrát doslova survival hru a zemřete na každém kroku, ať už zuby vlků, jedem žab a nebo hlady. Ve hře totiž fungují obchodníci tak, že co jim prodáte, to se uloží v jejich portfoliu zboží, ale znásobí se 3x nebo 5x. Tím si zajistíte dostatečný zdroj jídla ale i bylin, které v případě potřeby přijdete ukrást, kradete totiž v tom násobku a ne po jednom. Takže jednoduše, prodáte jednu mrkev, obchodníkovi se objeví v jedné polici mrkev 3x. Když z té polici kradete, kradete mrkev 3x. Z těch tří mu zase jednu prodáte a on si ji uloží a opět v množství 3x. Nesmyslné ,ale zábavné, protože zjistíte, že v počátečním totálním zmaru jste našli světlo na konci tunelu a ono to půjde hrát. Jinak to kradení není samozřejmost, musíte tomu věnovat několik level upů a všech bodů za level do skillu, místo abyste to cpali třeba do meče. A i se zvýšeným skillem vás kolikrát obchodník chytí. Takže je to prostě práce, ne cheat nebo samozřejmost :-)
Stejně tak vyexploitujete peníze, prodáte prsten za 10 zlatých a pak jej ukradnete a znovu prodáte. Namnožíte prachy, koupíte za ně zbroj a najednou se hra dá hrát a nesejme vás první žába za bránou města.
Level up postavy jinak taky nevykazuje zrovna extra známky logičnosti. Občas to chce trojnásobky, expů na další level, ale stalo se mi, že to jednou skočilo na další level po 1/3 obvyklého počtu expů.
Survival - za exploity budete děkovat bohům, protože hra má jinak přestřelenou obtížnost. Dalším nesmyslem v designu je, že neumíte používat zbraně, na které je třeba skill, ale naopak umíte docela zacházet se zbraněmi, které skill nemají, jako různé cepy, palcáty a vidle. Ano, vidle byly klíč k tomu, abych vůbec něco na začátku hry zabil, jinak to byla tryzna, já 3x nezásah, pak jednou zásah za 3HP, ale vlk 2x zásah za 12 a šel jsem k zemi. Souboje jsou navíc strašně rychlé, nepřátele obvykle dělají útok zároveň s pohybem směrem k vám, takže zapomeňte na nějaké čekání na krok, úder a ústup. Prostě ji chytnete hned, jakmile se potvora dostane k vám.
Bugy - největší kámen úrazu jsou bugy, těmi se fakt autoři od Areny inspirovat nemuseli.
1. Každá oblast (mapa) má limit na počet položených předmětů. Chcete-li někde udělat skladiště, tak se vám stane, že po nějaké stovce předmětů vám po položení hraničního předmětu všechno, co jste položili na zem zmizí. Totéž se stává v obchodě, když obchodníkovi přeplníte regály nad únosnou mez. Limit je jako velký, ale já se k němu dopracoval :-)
2. Po vstupu do některých venkovních lokací se hra rozpadne, vygeneruje se něco nesmyslného a po několika anomáliích se hra vypne. Stalo se mi to asi cca u šesti lokací. Vyhnout se tomu dá tím, že do lokace vstoupíte jinudy nebo přes transport. Pak se bug v dané oblasti neobjeví.
3. Bug z venkovních lokací sice neplatí pro příběhové dungeony, ale až na jednu fatální výjimku. Poslední dungeon s grálem. Po zisku grálu je třeba se vrátit jedinou přístupnou cestou - zkratkou ven a pak končí hra. Jenže mě se rozsypala ta zkratka a hra mi skončila po zisku Grálu právě tam. A nelze do ní vstoupit jinudy, tudíž se bug spustí pokaždé. Tímto jsem hru dohrál i nedohrál. Grál mám, ale nemohl jsem si dojít pro zhlédnutí závěrečné animačky. (EDIT: díky šikovnosti uživatel jana na oldgames.sk, který se prohrabal mým savem nějakým hackem a mou partu přesunul za chybové políčko s bugem, jsem nakonec hru dotáhl do konce i se závěrečnými obrázky, bug se spustil díky tomu, že po vyjití schodů to políčko v dalším levelu okupoval nepřítel).
Takže spousta áčkových aspektů kazí hře béčkové chyby a nedodělky. Přes to jsem se bavil úžasně, ke hře sepisoval deník (viz odkazy) a strávil u hry snad 2,5 měsíce intenzivní zábavy. Nelituji, že jsem si hru zahrál, ale nemožnost shlédnout outro po úspěšném zisku grálu zamrzí. Bodové hodnocení zachránila jen luxusní kombinatorika v dungeonech a taky grafika a hudba.
Odkaz na můj deník z hraní na DJ Oldgames: https://www.oldgames.sk/disc/rytiri-gralu-dennik-hraca/
I zde na blogu: Report ze hry - přepis deníku.
Hodnocení: 70%
Ringo
SPOILER!!!! - záznamy mého průchodu mapou světa:
Vynikající hra! A děkuji za uvedenou mapu projitých lokací,to je klenot! Vždycky jsem chtěl tuhle hru dokončit a nejenom dokončit, ale i projít co nejvíc nepříběhových dungeonů,což bylo nad mé síly. Takhle se mohu cíleně podívat do všech :-) Skvělá práce!
OdpovědětVymazatDěkuji :-)
Vymazat