Xenosaga Episode I: Der Wille zur Macht

Platforma: PS2 / Žánr: jRPG / Developer: Monolith Soft / Vydavatel: Namco / Rok: 2003                    



Xenosaga I, japonské RPG od vývojářů NAMCO na Playstation 2 (aby to nebylo letos jen o hraní devadesátkových dungeonů :-). Xeno patří snad k příběhově nekomplikovanější sérii japonských Role Playing her, v tomto předčí i Final Fantasy a Chrono sérii.


Ke Xenosaga I se dá říci jen to, že má vše ze sci-fi, co si může hráč přát, od motivů Asimovovy Nadace, přes Blade Runnera i Star Wars, až k různým konspiracím, zradám, falešného zpravodajské propagandě a špinavé politiky. Bojujete za dobro a zjistíte třeba, že stojíte na straně zla.


Máme tady nepěkné pokusy s tvorbou nadlidí klonováním pro vojenské účely, zároveň stálé ohrožení záhadnou vesmírnou rasou Gnosis se zvláštními neporazitelnými schopnostmi, proradnost lidí dokáže sáhnout až tak daleko, že se pokoušejí s genem Gnosis lidi křížit, aby získali moc nad obojím, jak lidmi, tak Gnosis, dokonce je k tomu použita špinavá propaganda, kdy se útoky Gnosis zatají a útok na Federální flotilu se svede na koho jiného, než na vás.


K tomu všemu tu máme vývoj robotických super zbraní, jediných, které dokáží Gnosis porazit a samozřejmě se o jejich zisk bojuje se vší lidskou chamtivostí, touhou vládnout, i za cenu naprostého zničení všeho.


Německý podnázev hry tady není také náhodou, příběh čerpá i z Nietszcheho filosofie. Graficky suprové, souboje tahové, možnost bojovat s postavami jako takovými, nebo je nasadit do mnohem silnějších mechů, vývoj postav zábavný, sci-fi prostředí jako ze slavných románů, některé filmové sekvence vysvětlující příběh mají i hodinu!. Takže je to taková doslova filmová RPG hra. Série má tři díly a je duchovním nástupcem legendárních Xenogears od Squaresoftu (autoři Final Fantasy) z Playstationu 1.


Hra vyšla na jednom oboustranném DVD a v NTSC formátu, takže problém číslo 1 byl na světě, jak to přepálit s pathcem obcházející NTSC formát a překecat mou PS2, aby hru rozjela? Nijak, prostě to nelze. Takže jsem tady musel jít do risku a rozjet to pod emulátorem. Risku říkám proto, že vždy prozatím jedu hru raději přes PS2 konzoli, byť nevypadá graficky tak dobře, než abych se kochal HDčkovou grafikou, kterou umí ze hry emulátor vyždímat, ale nikdy si nebyl jistý, kdy to kvůli něčemu zhavaruje. Emulátor je věc v případě PS2 zatím věc stále nejistá. Nejistá rychlost, nevíte, kdy si někde něco s něčím neporozumí a přijdete třeba o 50 hodin hraní jen proto, že emulátor někde něco nezvládne.


Musím ale říci, že vše šlape jak hodinky a grafika je fakt parádní, takovou bych z PS2 navíc na LCD monitoru prostě nevyždímal. Navíc nebýt emulátoru, tak vám tady neházím vlastní screeny, ale musel bych ke hře sehnat nějaké z netu, protože fotit hru na LCD monitoru fakt není dobrý nápad. Přes to se ale vyskytla jedna chybka, naštěstí řešitelná. U některých savepointů, kdy je před uložením lepší kliknout na F1 pro uložení do savestatu, protože ne každý savepoint je totiž u této hry v emulátoru funkční, některé vám prostě nahlásí chybu paměťové karty a hodí vás do základního menu PS2. Pak přichází jako řešení emulátorový savestat.


Atmosféra, spád, filmovost děje, zápletka, to všechno mi dost evokuje mé první hraní Final Fantasy VII, z které mi spadla tehdy čelist. To bylo někdy v roce 2000. Kombinace sci-fi, pokusů na lidech, zvláštních motivací kombinovaného zla s beznadějí a zoufalstvím a přes to atmosférou vesmírných dálav, vzbuzující všelijakou fantasii, ve mě budí takový ten dojem, že po Final Fantasy VII právě teď a opravdu, i po všech těch tunách dohraných vynikajících jRPG, hraji zase něco opravdu výjimečného.


Kromě atmosféry, zápletky, děje a filmových videosekvencí je gameplay složen s klasického RPGčkového grindování, soubojů a prohledávání různých zákoutí, kde se skrývají tajné místnosti s extra předměty. Některé jsou zamčeny za červenými dveřmi, každé mají své číslo a klíče k nim postupně nacházíte v různých částech hry.


Některé lokace proběhnete a spustí se filmeček a hra vás posune dále v ději, někdy přehodí na jinou lokaci. Jenže jste neprozkoumali vše v té předchozí. Co teď? Tak naštěstí žádný strach. Existuje zde simulační konzole, která vygeneruje point, přes který lze vstoupit do již navštívených lokací. Tímto se do nich můžete vrátit a prohledat to, co jste před tím nestihli, nebo si znovu zabojovat s místními nepřáteli a nasbírat nějaké expy. Nepřátelé se v lokacích obnovují, jsou vidět, souboje tak nejsou náhodné.


Soubojový systém je tahový, umožňuje vám bojovat s postavami jako takovými, a tím využít jejich naučených bojových a magických schopností a nebo je můžete posadit do ničivého stroje, mecha, který si snadno poradí hlavně s nepřáteli rovněž mech původu, snadno rozdrtí humanoidy, ale je třeba dávat pozor na efektivitu takového počínání, někdy jsou stroje těžkopádné, nejsou tak hbité a skilly postav samotných v některých typech soubojů představují účinnější sílu. Každý útok je sestaven z kombinace několika fází, dvou, až tří. Ta třetí je obvykle závislá na našetření Action Points, které vlastně udávají, kolikrát můžete útočit, zda můžete seslat speciální útok Navíc v tahu postavy rozhodujete, zda postava zaútočí na blízku, nebo střelnou zbraní z dálky.



Vývoj postav spočívá kromě zisku levelů, hit pointů, akčních pointů a nových typů útoku také ve vylepšování vlastnosti a nebo taky útoků již naučených. K tomu slouží bodíky, které získáte po každém souboji. Když jich nasbíráte dost, můžete třeba jejich investováním zvýšit postavě základní atribut jako Síla, inteligence, vitalita a podobně a nebo můžete tyto body investovat do zvýšení efektivity některého z útoků. Mechové nezůstávají ve vývoji pozadu, nacházíte k nim lepší vybavení, zbraně a zbroj.


Hra jako taková probíhá spíše v koridoru, není zde žádný otevřený svět. Když už se otevře nějaká oblast, po které cestujete, je to formou mapy a přesunu postav mezi jednotlivými lokacemi. Ty jsou omezeny na prostory, kterými můžete projít. Ale v podstatě mě ani nenapadlo, že by mi to mohlo vadit a mohlo by to být jinak. Jak můžete ve space opeře chtít otevřený svět, to byste jej museli chtít na každé planetě a to by fakt technicky nešlo.


Minihry - hra jimi doslova přetéká. Teda ne, že by na každém kroku čekala nějaká pouťová atrakce, postupem hry nacházíte předměty, které vám minihry otevírají. Je to vstup do kasína s klasickým automatech, kde chytáte stejné znaky a pak je tu Poker. Další minihrou jsou souboje robotů, kde je arena, váš robot, soupeřův robot a střílíte po sobě, mlátíte se na blízku, dokud jeden nevyhraje. takový trochu Street Fighter. Ovšem nejzajímavější je deck buildingová karetní bojová minihra, kde v jednotlivých fázích získáváte karty, vykládáte do přípravy, pak do bojové areny, pomohou nebo uškodí vám eventy a pak se spustí bojová fáze, kdy po sobě o různé síle střílejí karty dle síly a ubírají druhým kartám HP. Kdo komu vystřílí balíček nejdříve, tak vyhrál. Je to dost časožrout už v tak epické hře, ale je dobré si tohle nechat v zásobě, karetní hru prostudovat a pak se jí můžete kdykoliv vlastně nezávazně bavit.


Kdo jsou tajemní Gnosis, proč jsou s nimi někteří lidé spojeni, kdo se pokouší o super člověka, fakticky ovšem vojáka, kdo o ultimátní ničivou zbraň a co má na programu tajemná Kos -Mos....tak to vše se dozvíte, když si zahrajete tuhle úžasnou epickou japonskou RPG, které uděluji téměř maximální hodnocení. Kdybych měl pouvažovat nad chybami, tak bych nějaké hledal marně a těch 5% dolů je snad jen za to, že Final Fantasy VII je jen jedna.



Hodnocení: 95%


Ringo













Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak definovat žánr Dungeon - názorová výměna Richmond, Elemir, Anorak(jvempire), StriderCZ a Ringo

Ishar: Legend of the Fortress

Heroes of Might and Magic 2: The Succession Wars