Belegost

Platforma: ZX Spectrum / Žánr: Adventure / Developer: Cybexlab/ Vydavatel: Golden Triangle/ Rok: 1989

Dnes udělám takovou výjimku. Bude to tady u mě ojedinělá raritka a proto ji začnu takovým povídáním, než se dostanu ke hře samotné. ZX Spectrum, osmibity obecně, a já, to moc dohromady nejde. Osmibity jsou popravdě při tom záběru, který mám, už tak nějak za tou hranicí, kde bych měl ještě čas se tím zaobírat. Prostě pod čarou. Výjimkou budiž jen pár nebývale výjimečných her na konzoli Nintendo (NES) jako Final Fantasy 3 a Dragon Quest 4. Nejsem si moc jist, zda až takových epických her byly klasické osmibitové počítače vůbec schopny.

Doba osmibitů mě zasáhla v podstatě jen jako dítě  v druhé polovině 80. let, kdy jsem si sem tam u kamarádů něco zapinkal na nějakém tom Didaktiku, nebo Atarku. Ale většina z toho byla spíše kecací session, než se za 5 minut nahraje kazeta. Pak jsme si ve hře každý vyzkoušeli na tři minutky něco zastřílet, než se objevila hláška Game Over a hurá třeba i deset minut nahrávat další hru. Nejvíce mě překvapivě ale nezlákaly prvotně grafické hry, ale textově hraný Diktátor, kde jsem nabyl pocitu, že tam se opravdu něco podstatného děje, tam je možné se o něčem rozhodovat.

Hra Belegost, o které budu níže psát, je rovněž čistě textová. Je vlastně takovým gamebookem, tentokráte na počítači. Zahrát si nějakou formu gamebooku v podobě čisté textové adventury mám na počítači v plánu už dlouho, od chvíle, kdy jsem četl o hře Zork. Stejně tak mi ale neunikaly v časopisech časté zmínky o českém Belegostu nebo Indianu Jonesovi. Pořád však dostávaly přednost graficky zpracované adventury a tuhle variantu hraní jsem stále odkládal, byť se přímo nabízelo ji v těch prvopočátcích hrát. Tak teď jsem to snad prolomil a zahrál si právě Belegost (na konci článku přiložím svou mapku).

Jaká je tedy Belegost hra, naprogramovaná Miroslavem Fídlerem (ano, kdysi na to stačil jeden člověk) a má co říci ještě dnes? Sáhl jsem po verzi ze ZX Spectra, kde na úvod zahraje pěkná melodie složená Františkem Fukou. Po pár úvodních obrazovkách a textových informacích, jsem se vrhnul přímo do hry. Textovou formou je tady vypisováno, kde se nacházím, co je okolo, kam lze jít. Ikonkami zvedni, polož, použij a pohyb, zadávám příkazy, co vlastně dělat. 

Není to na dnešní dobu vlastně nic světoborného, grafika žádná, jen texty, délka docela malá. Herní dobu prodlužují vychytávky spíše na bázi ne jak použít který předmět na co, ale jestli hráč přijde na to, jak to v tu chvíli vlastně ovládat. I to byl tehdy v podstatě trochu herní puzzle. Když se tady rozhodnete něco použít, ne vždy k tomu slouží ikonka použij. Mnohdy je žádoucí předmět použít naopak jen položením na zem, zatímco použitím rukou můžete další postup nenávratně pokazit. Takže se nám tady rýsují dead endy, o kterých se ale mnohdy ani nedozvíte jinak, než že bezvýchodně zakysnete.

Inventář má kapacitu 5 předmětů, což je taky zoufale málo a i tady se herní doba prodlouží o nucené restarty. A to proto, že jste si nevzali z venku do jeskyní, kde se za vámi navždy zabouchnou dveře, to důležité. Když hrajete hru poprvé, a na něco nepřijdete, můžete v ní bez nějakého toho hintu a návodu zkysnout navždy. Se znalostí řešení je to však záležitost na 10 minut.

Co tedy může být dnešní motivací hrát něco takového? Určitě nostalgie, zvědavost, jak to tehdy vypadalo, ale hlavně, a to je číslo jedna, atmosféra. Kdo má tu fantasii, a já ji mám všudypřítomnou, tak jej pohltí ta představa, popisky, v hlavě se začnou objevovat obrazce (na co člověk potřebuje grafiku?) a na papíře se začne rodit mapa celého prostředí. Navíc téma zasazené do Tolkienovy Středozemě, to musela být pecka tehdy jak pro neznalce díla, tak pak pro čtenáře obzvláště. Hurá, jsem na chvíli v té Středozemi taky....jo, takhle to přesně funguje. A možná i proto najdeme verzi Belegostu pro iPhone.

Příběh je samozřejmě velmi jednoduchý. Úkolem je z Belegostu, padlého města trpaslíků, obsazeného skřety, sebrat mocný drahokam, který vám umožní prorazit skřetí hláskou a dostat se dále za hory. Do padlého podzemního města se nejprve musíte dostat. K dispozici je několik venkovních lokací, jako louka, les, planina, jezírko, bystřina. Tam posbíráte předměty, zkombinujete je požadovaným způsobem a najdete cestu pod horu. 

Mapu jsem tentokráte pojal trochu kýčovitěji, a vytvořil jsem ji v Excelu :-)

Hodnocení beru střízlivě. Hra je z roku 1989 a to už tehdy v zahraničí na PC kolovaly kousky jako King's Quest 4, Space Quest 3, či dokonce roleplayingový Hero's Quest, s kterými se tento český, byť legendární, "pokus" o hru na ZX Spectru, nemohl rovnat. Je to opravdu jako si prohlížet prastarý pazourek z doby kamenné a obdivovat tehdejší lidi, že jej vymysleli. A tímto bych uzavřel výlet, na který mě namotivoval samozřejmě Herní Archeolog a jeho nedávné vystoupení v Nekonečným Labůžu. Tím samozřejmě netvrdím, že už nikdy žádnou osmibitovku hrát nebudu. Zaujala mě třeba ještě česká Hlípa, Fukův Indiana Jones nebo zahraniční strategie Nether Earth. Tak snad někdy.

Hodnocení: 45%

Ringo