Roger Wilco se proslavil záchranou Star Generatoru a likvidací proradných Sarienů, kteří se jej zmocnili a ohrožovali tak celou Galaxii. Star Generator vyvinul vědecký tým v čele vědce Vohaula. Měl sloužit k záslužné teraformaci neobydlených planet. Bohužel měl i schopnost celé planety zničit. Ne nadarmo byl Roger Wilco za své záslužné činy při záchraně galaxie před Sarieny, s ukradeným Star Generatorem, náležitě oceněn.
Bohužel je Roger Wilco profesí jen uklízeč, a tak dostal zlaté koště jako odměnu a nepředpokládalo se, že by se z něj stala kapacita, která by své činy dokázala zopakovat. Jakoby to byla prostě jen náhoda, ve správný čas na správném místě a mohl by to tak dokázat vlastně kdokoliv, kdo by se k tomu nachomýtl. A tak se Roger Wilco dále věnuje své práci a uklízí na orbitální stanici obíhající jeho rodnou planetu Xenon.
Když mu však při úklidu venkovní paluby opět ulítne koště do vesmírného prostoru, zavolá si jej už hodně naštvaný šéf. Po důrazném pokárání dostane Roger Wilco jiný úkol. Uklidit vesmírnou loď, která právě na stanici přistála a dočerpává palivo. A tak se úkolu ujmete, jenže jste v lodi přepadeni nějakými opicemi a předvedeni před podivnou osobu.
A tady se Roger Wilco dozví, s kým má tu čest a dojde mu, která bije. Je to vědec Vohaul a chce se vám pomstít. Star Generator totiž Sarieny nebyl odcizen jen tak. Plán šíleného vědce byl totiž jiný, než tvořit planety. On je chtě ničit a k tomu využil Sarieny. Roger Wilco mu plán překazil a zničil Sarienskou loď i se Star Generatorem. Po té, co se Rogerovi vyzpovídá churavý šílenec Vohaul, napojený hadičkami na dýchací přístroje, unese jej na planetu opic - Labion. Tam má být Roger Wilco v tichosti a nenápadně "uklizen".
Příběh tedy začíná opravdu opět strhujícím způsobem a Roger Wilco nebude mít o nic menší úkol, než zachránit planetu Xenon, kterou chce Vohaul zaplavit klony, které vyrábí na své tajné základně skryté v asteroidu. Nejprve však bude muset utéci svým věznitelům a vymyslet, jak se dostat z této, džunglí, bažinami, ale i malebnými jezery, pokryté planety.
Space Quest 2 jde ve šlépějích svého
předchůdce, coby textové adventury ovládané příkazovým řádkem, tématicky zasazený do sci-fi. Oproti prvnímu dílu je znát obrovský posun v rozsahu, zpracování a grafice. Budete se pohybovat v mnohem rozmanitějším prostředí a hned jen povrch planety Labion vám nabídne snad více zajímavých obrazovek, než celý
Space Quest 1 dohromady.
Graficky je hra sice ještě velmi jednoduchá, v 16 barevné EGA, ale oproti předchozímu dílu překypuje zajímavými kresbami a detaily, které navodí úžasnou atmosféru. Z tohoto hlediska je pro mě Space Quest 2 jednoznačně na třetím pořadí, po prvním a pátém díle, v žebříčku všech Space Questů v kategorii atmosféra, prostředí a grafika (hratelnost a příběh samozřejmě nevyjímaje).
Takřka z každé obrazovky na mě působilo přesně to, co jsem očekával. Průzkum cizí planety, nebezpečí na každém kroku a zároveň krásy celého toho prostředí okolo, tato kombinace tady funguje na jedničku. Na povrchu můžete obdivovat malebné lesy, je tady krásné jezero s vodopádem, ale také nebezpečná bažina s podvodní jeskyní, nebo říčka ústící do obrovské jeskyně plné vodopádů. Prostě radost pohledět.
Opět jsem se cítil jako ten Sci-fíčkový Vladimír Smolík s nafukovací raketou, zkoumající povrchy cizích planet se svým psem (moje oblíbená vzpomínka na dětství, z hlediska dospělosti cítím konotace spíše na Asimovovo dílo:-) Ostatně z okolních obrázků a širší obrázkové galerie na konci článku, se můžete přesvědčit, jak schopný grafik dokáže z pár barev vytěžit maximum. Teda skoro maximum, protože vrchol EGA rafiky měl teprve přijít a to v
třetím díle. Přesto už tento díl Space Questu předvádí doslova ukázkový EGAčkový impresionismus.
Abych nezapomněl, není to jen o povrchu jedné planety. Pořád je to vesmírné dobrodružství a tak se podíváme i zpět do vesmíru a ani tady grafika nezaostává a je plná kovových detailů, ať už jde o startovací rampy, vesmírné lodě nebo Vohaulovou základnu v meteoritu. To vše oplývá takovými těmi tajemnými vesmírnými krásami.
Z herního hlediska, kromě lokací, i počet puzzlů, rébusů a různých zapeklitostí, nabyl nových rozměrů. Musím říci, že i obtížnost šla výrazně nahoru. Většina situací lze však vyřešit naštěstí v podstatě logicky. Ale nechybí i pár podpásovek, kdy po vás hra chce občas něco ne zrovna srozumitelného. Třeba ta schovávačka za stromem zpracována v rámci jedné obrazovky spíše stylem - zavřu oči a oni mě neuvidí.
Někdy opět nefungují některé formulace příkazů, které by vám přišly správné, protože má hra do programu striktně vložený jeden svůj konkrétní tvar či formulaci, kterou vyžaduje. Pokud na ní nepřijdete nebo vás vůbec nenapadne, tak máte smolík. Řešení hry z let, kdy jsem kdysi hru dohrál, si samozřejmě už nepamatuji. A tak teď, při znovu hraní, jsem si musel občas souběžně pustit situaci ve VGA remaku (o kterém si povíme příště) a vyzkoušet si point and click způsobem, zda mě napadlo řešení správné, jen jej neumím správně napsat, aby jej hra chápala.
S tím, že přibylo spousta lokací v rámci jedné planety, se pojí jeden další drobný neduh. Občas není zcela zřejmé, zda jde na okraji projít do další obrazovky, anebo už tam třeba žádná není. Zákys s tím, že jste prostě jen někde nezašli, protože to vypadalo, že tam jít nejde, je hned na světě.
Ale to jsou drobnosti, které vás sice potrápí, ale přesto si budete užívat herního prostředí, že vám vůbec nebude vadit, že kvůli nějakým zákysům strávíte ve hře více času. Space Quest 2 v podstatě potvrzuje vzestupnou kvalitu série a je oproti jedničce opravdu obrovským posunem, předznamenávajícím, že i příště se bude na co těšit.
Co se mi vždy líbilo na Sierra adventurách a Space Questech obzvláště je, s jakým puntičkářským zápalem šli designéři Mark Crowe a Scott Murphy do všech detailů. Od zpracování manuálu, kde si můžete přečíst komix, až po hru samotnou. Vytvořili okolo doslova lore dělající ze Space Questů kult.
Srandičky a narážky na různá jiná sci-fi díla jsou všudypřítomné, přesto není Space Quest 2 nějakou přiblblou parodií. Naopak celé dílo pak navozuje dojem, že jde o vlastní, osobitou a dokonale provázanou vesmírnou odyseu s hezky navazujícími dalšími díly 3, 4 a 5. S vtipem, ale přitom vážnou, plnou napínavého dobrodružství i nebezpečí.
Z hlediska dnešní doby je Space Quest 2 parádním archaickým výletem, který jsem si opět rád po dlouhé době zopakoval, abych tak dovršil opáčka celé série. Navíc jsem si o to více hru teď znovu užil, protože mě překvapilo, jak je i po tolika letech stále hratelná a zábavná. A jelikož jsem si z hraní z dávné doby pamatoval jen drobné střípky, bylo fajn si hru pořádně připomenout, abych si mohl při hodnocení uvědomit, že tohle je v rámci žebříčku třetí nejlepší Space Quest z celé série.
Hodnocení: 85%
Ringo
Taková poznámka pod čarou. Firma Infamous Adventures vytvořila VGA remake hry, pro který jsem se rozhodnul vyhradit vlastní článek pro příště. Neshrnu jej, jako v případě remaku Space Quest 1, tady jen jako dodatek. Jednak proto, že jej dělala jiná firma, nikoliv Sierra a jednak proto, že je nadmíru povedený a zaslouží si vlastní záznam s bohatou screenshot galerií, kterou mám už připravenou.
Komentáře
Okomentovat