Space Quest 3: The Pirates of Pestulon - report ze hry

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Rok: 1989

Když jsem takhle minule zneškodnil šíleného vědce Vohaula, který hrozil zničením Xenonu za to, že jsem narušil jeho zlé plány se Star Generatorem, který chtěl schválně podsunout Sarienům, aby jím ničili celé planety, musel jsem nakonec zoufale prásknout do bot. Vohaul stihl před posledním výdechem ještě stisknout tlačítko destrukce, které explozí rozmetalo celou jeho základnu ukrytou  v meteoritu.

Space Quest 3 je jednoznačně nejlepší díl Space Quest série a pro mě navíc jednou z nejlepších adventur od Sierry-on-Line vůbec. Hru jsem už recenzoval dávno, ale při nedávném projetí si znovu celé série, a napsání recenze ke každému dílu (neboť kromě trojky jsem zde ty ostatní dosud neměl), by bylo škoda nepřipomenout Space Quest 3, který jsem si rovněž znovu (už poněkolikáté) zase zahrál. Přeci jen to byla moje první dohraná adventura před dobrými téměř 30 lety. A tak jsem se rozhodl Space Quest 3 připomenout a vzdát mu hold formou podrobného deníku z mého průběhu hry. A je to taky tak trochu vánoční dárek pro tohle dokonalé dílo, i pro případné čtenáře, které to zaujme :-)

Naštěstí se mi tehdy povedlo uniknout v evakuačním modulu. Ten měl však jen omezený kyslík, a tak jsem se musel uložit do hybernace a doufat, že můj bloudící modul zachytí nějaká loď. Nakonec se tak i stalo. Jenže jako vesmírný uklízeč jsem neměl  štěstí samozřejmě na nic lepšího, než na robotické sběrače a jejich obří popelářskou loď sbírající vesmírný šrot.

Tažný paprsek popelářské lodi vtáhl můj modul a odhodil jej na šrotiště. Náraz aktivoval hybenační kapsli, ta se otevřela a já se probudil do nových zítřků. Vystupuji z lodi a koukám kolem sebe. Všude plno kovového šrotu.Po obhlídce okolí zjišťuji, že jsou zde pohozeny i celé nefunkční rakety a různé součástky lodi. V horní části popelářské lodi rachotí stroj drtící drobnější šrot na prach. 

Je mi jasné, že tady nemohu tvrdnout do smrti. Je tady spousta uložených lodí, a není možné, že by některé nemohla být nějakým způsobem zprovozněna, jen najít ty správné součástky a namontovat je do některého z nejzachovalejších korábů. Nedaleko mého modulu leží warp jednotka do motoru. Ale je příliš těžká. Takže jdu vymýšlet, jak ji naložit a kde ji umístit. Do některé lodi bude určitě pasovat.

Jdu mrknout do vrchního patra popelářského korábu. Využiji k tomu nákladní výtah, který vozí odpad nahoru na pás a tam jej sype do drtičky. Musím byt samozřejmě rychlý, abych neskončil v drtiči odpadu sám. Na páse se musím tedy rychle postavit a následně vyskočit na železnou konstrukci nade mnou. Zde se mohu již relativně bezpečně pohybovat, jen opatrně, abych nepřešlápl špatně a nespadl dolů. 

Když se vydám napravo, cesta po železné konstrukci končí obloukem, po kterém balancovat nehodlám, určitě bych spadl. Zkusím to tedy nalevo. Nakonec doputuji do velké pracovny plné obřích počítačů. Je to zjevně řídící centrum celé mašinérie zpracovávající posbíraný vesmírný odpad. U jednoho z počítačů pracuje droid. Musím jednat tak, aby si mě nevšiml. 

Kromě počítačů je tady totiž něco jako lanovka. To, po čem teď chodím je vlastně kolejnice, po které lanovka jezdi. Lanovka má na spodku spustitelnou mechanickou ruku, která slouží ke sběru šrotu ze dna popelářské lodi. Tak jdu vyzkoušet, jak to celé pracuje a co potřebného těžšího bych mohl přesouvat z místa na místo. Vzpomínáte? U mého evakuačního modulu se povaluje ta těžká warp součástka do motoru.

Rychle nasedám do lanovky a vydávám se s ní hned směrem vpravo. Vyzkouším si, jak to funguje. Stisknu tlačítko a spouštím mechanickou ruku dolů na dno smetiště. Modul přistává dole, ale je to moc na jih od mého evakuačního modulu. Je jasné, že budu muset objet celý zdejší komplex a spustit ruku v severní části okruhu kolejí. 

Tak konečně nacházím správné místo, spouštím ruku a zdárně uchycuji warp jednotku ležící u mého modulu. Jenže kam s ní teď? Jdu zkoušet, kam by šla jednotka spustit. Logicky mi dochází, že musím najít na dně šrotiště nějakou loď s otvorem do motoru, do kterého půjde jednotka zapustit. Spouštím po různu tedy ruku dolů a zároveň zkoumám okolí na dně popelářské lodě.

 

Nakonec nacházím tu správnou loď. Zjevně se nachází v místě, kde nebude jen tak lehké se dostat, respektive přístup ze dna smetiště k ní není zřejmý. Asi to dole budu muset pořádně pěšky prošmejdit a najít cestu k lodi, do které pasovala warp jednotka. 

Každopádně první cíl splněn, máme loď a v ní warp jednotku. Tuším, že to nebude jediná věc, co v lodi nebude fungovat a tak se dole podívám na to, co užitečného by se dalo ještě posbírat. Teď tedy jen přijít na to, jak se z lanovky dostat bezpečně dolů.

Jediné schůdné místo ven z lanovky se ukáže jako rampa u pracovny s droidem. Je třeba jednat opět rychle, než si mě všimne. Vystupuji a skáču do otvoru. Ukázalo se, že je to šachta pro smradlavý odpad na smeťák nacházející někde vespod útrob popelářské lodě. Není to dvakrát hezké místo. Všímám si zlověstných očí krys koukajících ze svých skrýší. Bystré oko zkušeného vesmírného dobrodruha si hned také všímá nápadných lamp, kabelu vedoucího od nich někam do kouta a také žebříku.

Prozkoumávám okolí a je jasné, že světlo musí mít zdroj, nějaký generátor energie a taky že jo. A tak si jej beru. Světla samozřejmě pozhasínají, avšak je zde stále mírné přítmí, takže se lze orientovat. Vydávám se k žebříku a šplhám po něm nahoru.

Vycházím ven do prostoru jižně od mého evakuačního modulu. Tedy tam, jak je ztroskotaný ten Tie Fighter, kterého jste si na začátku určitě všimli. Teď mě napadá, že ten žebřík, po kterém jsem vylezl, by se mohl na něco ještě hodit. Skládám jej a beru si jej s sebou. Mám takovou tajnou kapsu, podobnou, jako měla Hermiona ten magický vak. Vše, co do kapsy dám, se zmenší :-)

Nyní jdu na sever ke svému modulu a od něj se vydám napravo. Ústí tady nějaká roura, do které vejdu.

 

V rouře čouhá plno kabelů. Nějaké si teda pro jistotu vezmu. Víte, jak je to s kabeláží, vždycky se nějaká může poškodit a kabel do zásoby je vždy dobrý. Jdu dál, jenže......skočí na mě obří krysa, dá mi nakládačku, šlohne mi generátor i kabely a prchá s tím někam pryč. Sakra, co teď? Faktem je, že mě nějaké krysy sledovaly na tom smradlavém směťáku na odpadky. Vypadá to, že ten generátor je důležitý. Jdu se mrknout zpět do sídla krys.

Takže je třeba zopakovat pár úkonů. Jdu zpátky za Tie Fightera. Žebřík, co jsem vzal, musím znovu nainstalovat do vstupu dolů na smeťák. Scházím po žebříku dolů a co nevidím, ono se tady zase svítí. Beru tedy generátor opět z místa jako před tím, nezapomenu vzít z téhož místa i kabely. Krysy okolo teď nekoukají. Utíkám ze smeťáku pryč, šplhám po žebříku. Žebřík si pak opět beru a vydávám se zpět do roury, snad mě už nikdo nepřepadne.

Tentokráte se průchod rourou obešel bez incidentu a já tak prošel na druhou stranu. Někde tady by měla být loď, do které jsem spustil warp jednotku. Jenže byla více pod povrchem. Tady je jen jakási obří hlava robota. Všímám si, že má rozbité sklo v jednom oku. Možná by se do něj dalo vyšplhat. Jdu tedy k oku a opravdu zdárně vyšplhám nahoru. Skrze hlavu robota pak prostoupím do nižší úrovně, kde konečně nacházím svůj budoucí vesmírný koráb. Jen jej zprovoznit.

Otevřu horní poklop na lodi a vejdu dovnitř. Po podrobnějším průzkumu lodi zjistím, že ji chybí reaktor, nebo-li generator. Nainstaluji tedy generator, co jsem šlohl krysám. Zjišťuji, že na propojení s lodí jsou krátké kabely. A to je přesně důvod, proč jsem si pro strýčka příhodu vzal ty kabely z roury. Propojím tedy reaktor kabely s lodí a můžeme startovat. Samozřejmě si nejprve sednu na pilotní křeslo. 

Spustím palubní počítač, který mi ukazuje jednotlivé funkce. Je nyní třeba pečlivě zvážit, v jaké sekvenci provedu jednotlivé příkazy. Víme, že jsme v uzavřené popelářské lodi. Odstartovat by znamenalo rozbít se o její vnitřní trup.  

Postup není složitý. Nejprve je třeba zapnout 1. Motory. Dále musím zapnout 7. Radar, jehož senzory mě budou varovat před blížícími se překážkami. Po té mohu loď odlepit od podlahy příkazem 3. Take off. Nyní je třeba vytvořit díru v trupu, kterou vyletím. Takže použiji zbraňové systémy 8. Weapons System.

Zapnu pro jistotu i přední štíty (Front) a vystřelím, čímž vytvořím v trupu popelářské lodi obrovský otvor, kterým je má loď vysáta ven do vesmíru. Hurá, jsem volný. Nyní snad konečné domů na rodný Xenon. Jenže vůbec nevím, v které části vesmíru se nacházím, v jakém jsem sektoru a zda jsou okolo nějaké planety. A to by nám to dobrodružství brzy skončilo, kdyby se nevyskytl nějaký další zádrhel. 

Je na čase prozkoumat navigační systém. Mrknu tedy na počítač a zadávám 2. Navigation System. Zadám oskenovat známý okolní vesmír a vyskočí mi hned tři možnosti. Planeta Ortega, Phleebhut a vesmírná restaurace Monolith Burger. Jelikož u sebe nemám peníze, nemá cenu teď letět do vesmírné restaurace. Takže jediným smysluplným cílem je nyní na jednom místě osídlený Phleebhut (jak je zmíněno v popise planety) a tak zadávám souřadnice na něj. 

Zadávám v navigaci tedy 2. Set Course na vybraný Phleebhut, na počítači poté vyberu světelnou rychlost 5. Light Speed.  

A tady se objeví první dějová sekvence, která mi říká, že je po srandě. Napínavý rébus, jak uniknout z popelářské lodi byl takový lehký mejdánek. Po té, co opouštím oblast světelnou rychlostí se objeví maskovaná loď nějakého terminátora, který si mě zadává jako cíl k likvidaci a rozhodne se mě sledovat.

 

No, je to nepříjemná okolnost. Budu mít na paměti, že se musím mít na pozoru. Uvidím, zda se mi podaří terminátorovi ztratit na povrchu planety. Ale nenechám si tím zkazit radost. Zpráva počítače mi hlásí, že jsem na místě, nadsvětelná rychlost se vypíná a já se nacházím před planetou Phleebhut.

Vstupuji na povrch působivé planety s fialovým pískem. Bohužel zaslechnu nedaleko i přistání dalšího korábu na povrch planety, zdá se, že můj pronásledovatel mě dostihl. Budu jej muset pořešit. Ale nejprve se zde musím porozhlédnout. 

Kromě písku, kamení, jeskyně s jakýmisi vetřelčími zárodky, podivného hada na jihu a smrtících blesků na severu, je zde jediná věc zavánějící kontaktem s civilizací. Nachází se tady velký obchod Shop O'Wonders s největšími kuriozitami vesmíru. Povrch planety působí úchvatně, ale je jasné, že život je zde velmi nebezpečný. Setkání se škorpióny nebo podivnými zárodky v jeskyni je v zásadě smrtící. Níže se můžete pokochat fotkami, které jsem tady pořídil.

 

Zmíněný obchod se zázraky je vidět již z dáli, vypadá jako obří ještěr na dvou nohách. Obchod tedy navštívím, mrknu se na nabídku, ale jelikož jsem stále bez peněz, je pro mě návštěva bezpředmětná. Jdu tedy ven před obchod.

Po odchodu z obchodu se přede mnou odmaskuje terminátor, chytí mě a konečně mi sdělí, o co mu jde. Vzpomínáte, jak jsem si kdysi na Labionu objednal píšťalku přivolávající bestie? Asi ne. No tak já za ni samozřejmě neměl kdy zaplatit a tento terminátor je exekutor. A pokud nemám peníze, výsledkem exekuce je samozřejmě smrt. 

400 000 Buckazoidů samozřejmě nemám. Terminátor je však v dobrém rozmaru, pustí mě, ale jen proto, aby si pohrál jako kočka s myší. Mám prý zmizet, dokud nenapočítá do deseti. Jo, to známe ty počty, 1, 2, 10. 

No každopádně zdrhám vedle obchodu, kde najdu servisní boční vchod. Tady se tedy zkusím schovat. Vyjedu výtahem do patra. Tady je schodiště a v patře nad ním mechanismus motoru a jakési dva provazy s háky. Zřejmě slouží jako jeřáby. 

Běžím nahoru, neboť výtah si přivolal někdo zespodu, což nevěstí nic dobrého. Počkám u jednoho háku. Výtahem samozřejmě přijíždí terminátor a už jde po mně. Vystoupá po schodech a blíží se ke mně. Jakmile prochází těsně kolem rozjetých ozubených kol motoru, žduchnu na něj provaz s hákem. Ten jen odmrští přímo do motoru. Mlýnek zafungoval skvěle, rozemletý terminátor padá na podlahu níže.

Prozkoumám tělo terminátora a zjišťuji, že motor nezničil jeho maskovací pás neviditelnosti. Ten si samozřejmě beru, může se hodit. Výtahem přijíždí překvapený majitel obchodu a sveze mě zpět dolů s pokáráním, že zde je cizím osobám vstup zakázán. 

Jdu zpět do jeho obchodu a když tak koukám na vystavené exponáty, napadne mě, že by mohl obchodníka zajímat světelkující kámen, který s sebou nosím od jeho nalezení na planetě Labion, kde mě tehdy chtěl uklidit Vohaul. No a nemýlil jsem se, obchodník vyvalil oči a hned mi nabízí 300 Buckazoidů (měna s logem písmene B, kdysi dávno tomu lidi říkali na zemi Bitcoin). Dělám chvíli drahoty a když mi nakonec nabídne 425 Buckazoidů, přijímám nabídku. Jsem boháč!

Jelikož u obchodníka stojí vše 25 Buckazoidů, mohu si koupit všechny tři věci, které aktuálně nabízí a to je jakási hlava Orata na tyčce, jejíž ústa se otevírají stiskem tlačítka. Dále má termální spoďáry regulující teplotu těla. Nakonec kupuji i bizarní čepici v podobě kuřete. Nyní se mohu vydat zpět ke své lodi. Teď jsem už při penězích a je na čase si dát něco k snědku. Zadávám kurs a po chvíli letu hyperprostorem jsem na Monolith Burgeru. Během přistání vidím, že se zrovna míjím s kapitánem Kirkem, zrovna odlétá jeho Enterprise.

Nejprve bych si mohl dát jídlo, takže jdu za obsluhou a něco dobrého si objednám. Vyberu si čistý stůl a pustím se do jídla. Objednávám si samozřejmě jako správně nenasytný fastfooďák úplně všechno. No a jak se tak cpu, narazím na něco zvláštního v jídle. Že by nějaká skrytá odměna za tak velký nákup? V jednom soustu objevuji prsten, po bližším průzkumu zjistím, že se jedná o dekodér schopný rozklíčovat zašifrované zprávy.

A nebudu se tajit tím, že mi docvaklo, na co ten prsten použít. Já jsem se totiž nepochlubil tím, že jsem si ve zdejším automatu zahrál ještě před jídlem hru Astro Chicken a po dosažení vítezství spočívající v zachránění pěti kuřat na mě blikla nějaká podivná šifrovaná zpráva. Takže jdu znovu do automatu, ta zpráva mohla být zajímavá. Zkusím si znovu hru zahrát a pokořit ji.

Po záchraně pěti kuřat se objevila znovu šifrovaná zpráva. To nebude jen tak. Beru tedy dekódovací prsten a zprávu pomocí rozluštím. Zpráva říká: "Pomoz nám! Jsme uvězněni firmou Scumsoft na malém měsíci Pestulonu v nepropustném silovém poli, které obklopuje měsíc. Musí být nejprve deaktivováno. Jeho původ je neznámý. Ochranka Scumsoftu je vyzbrojena Jello pistolemi. Spoléháme na tebe, ať jsi kdo jsi. Dva hoši v problémech."  

No, a to jsem si myslel, že po vydatném jídle mě čeká už jen cesta domů. Ale není to poprvé, co na mě spoléhá někdo ve vesmíru, abych zachránil situaci. A ani podruhé. Takže do třetí C všeho dobrého, tomuhle hodlám přijít na kloub. Vrátím se do lodi, mrknu na navigační systém a přemýšlím, co dál. Jediná planeta v systému, kterou jsem ještě nenavštívil je vulkanická Ortega. Mrknu se tam. Někde pátrání začít musím.

Přistávám na povrchu a musím říci, že pohled ven je dech beroucí. Ještě v lodi si oblékám termoregulační spoďáry, abych se venku neupekl a hurá na průzkum. Povrch planety vám níže zdokumentuji v mnoha obrázcích beze slov, žádná nejsou třeba, je to taková zvláštní krása, nebezpečná.

Když se dostatečně pokochám pohledem na pustou vulkanickou krajinu plnou činných sopek a horké bublající lávy, rozhodnu se ještě kapku zariskovat. Směrem na jih je průchod se zjevně nestabilních skalisek, trochu se pode mnou otřesou, ale prošel jsem. 

Zaujal mě zajímavý skalnatý útvar a jak se tak přibližuji.....ale, ale, copak to tu máme. Ono tady není mrtvo jak se zdálo býti. Nějací chlápci tady něco zaměřují. A jaká to náhoda. Nenápadně z poza balvanů zkoumám, co jsou zač a logo na uniformě hovoří jasně. ScumSoft. Právě ti, co vězní dva chlápky v nesnázích ze šifrované zprávy. A o kousek dále mají i raketu. Vypadá to, že tady by mohl být první náznak úspěchu v pátrání.

Ještě chvíli nenápadně šmejdím kolem. Pracovníci ScumSoftu zjevně dokončili svou práci, nastoupili do lodě a odlétli. Neváhám a jdu prozkoumat, copak to tady asi dělali. Na kovové tyči je tady jakási vrtule. rozhodl jsem se si tu tyč vzít, prostě vypadala zajímavě. Na zemi je bedýnka plná termálních detonátorů. Jeden si vezmu s sebou. A teď se mrknu do dalekohledu. A jsme doma. Měsíc Pestulon obíhá právě kolem planety Ortegy a z té je živeno silové pole kolem měsíce. 

 

Úkol je tedy zřejmý, musím se dostat ke generátoru silového pole a zničit jej. Prostupuji tedy mezi kameny po nenápadné stezce, až se dostávám před obrovskou kupoli, samotný generátor silového pole.

Vcházím do obrovského kovového komplexu generátoru. Vypadá to jako obří továrna. Projdu celým komplexem až k vysokému žebříku, po kterém vyšplhám až  k otvoru, z kterého je živeno silové pole kolem měsíce Pestulon. Dojdu až k okraji otvoru a vhodím do něj detonátor. Generátor silového pole je definitivně zničen.

A teď musím fakt zdrhat, z generátoru se ozývá jedna exploze za druhou a čím dále budu, až to bouchne úplně, tím lépe. Když dobíhám k tomu nestabilnímu průchodu přes průrvu s lávou, zjišťuji, že se díky otřesům již zhroutila. Ne nadarmo jsem si vzal tu železnou tyč. Použiji ji na odraz k přeskoku průrvy. Chytře jsem si nevzal z bedýnky už žádné další detonátory, ten skok by je mohl odpálit. Takže zpět do lodi, oskenovat si v navigaci systém, v kterém přibyl měsíc Pestulon, na který se nyní vydám. 

Přistál jsem v podivné bizardní džungli měsíce Pestulon a po kratší cestě jsem dorazil na dohled sídla ScumSoftu. Z východu zrovna vybíhali ozbrojenci a mířili k džungli. Evidentně jsem píchnul do vosího hnízda. Jednak jim přestal fungovat generátor silového pole a jednak bezpochyby zaznamenali mé přistání v džungli.

Neváhám a oblékám si opasek terminátora a spouštím program neviditelnosti. Jako duch se proplížím kolem stráží a vstupuji do firmy ScumSoft. Nikdo si naštěstí ničeho nevšiml. Když jsem sestoupil schodištěm, vedoucím tunelem k hlavním dveřím, došla opasku bohužel šťáva a najednou jsem se zase zviditelnil. No, co už, budu muset vymyslet, jak se potloukat po cizí firmě, abych přitom vypadal nenápadně, třeba jako jejich zaměstnanec.

Stisknu tlačítko a otevřenými dveřmi vstoupím do výtahu. Ten mě převeze do oválné chodby s různými dveřmi po obou stranách chodby. Po chvilce bloudění nacházím na pravé straně dveře s nějakým sensorem na obličej. Tudy cesta očividně nevede. Následující dveře napravo jsou sice průchodné, ale vedou do obřího open office se spoustou lidí. Rychle odtud odcházím a jdu dále chodbou. Po levé straně jsou další dveře, do kterých vstoupím. No není to osud? Je to komora pro uklízeče s jejich náčiním a hadry.

První co mě napadne, tak vzít si na sebe úbor, na který jsem zvyklý. Jako uklízeč tady budu hezky nenápadný. V kapse dresu uklízeče nacházím navíc odsávač košů. Bude se hodit. Jedině poctivým úklidem kancelářských košů nevzbudím podezření, že bych tady nepatřil.

V mega kanclu chodím od koše ke koši a poctivě je vysávám ruční přístrojem na likvidaci odpadu - vaporizerem. V jedné sekci nacházím na zdi obraz bosse. Na chvíli si jej půjčím. Kousek od tohoto obrazu je totiž kopírka. Pamatujete na ty dveře se sensorem? Kdybych zkusil vzít ten obraz, tak by to na senzor mohlo fungovat. Jenže....asi by si někdo mohl všimnout, že jsem jej šlohl. No a tak si jej na místní kopírce raději zkopíruji.

Procházím ty šílené kancly....no umíte si někdo představit pracovat v takovém saigonu? Já se nedivím, když pak někomu rupne v bedně a ten počítač rozfláká. Bych si to hodil hned. Nakonec po poctivém odsátí všech košů docházím do sekce samotného bosse. Vyklidím jeho koš a jdu se podívat za jeho kancl na balkón. Co tam nevidím. Výhled na plac dole ukazuje, že tam mají mou loď. Po návratu z balkónu zjišťuji, že si boss někam odskočil. Nechal však na stole svou kartu a samozřejmě si ji vezmu.

Vracím se na okružní chodbu zpět ke dveřím se scannerem. Vkládám do slotu kartu bosse. Následně, když mě chce scanner zkontrolovat i dle obličeje, nastavím kopii portrétu bosse a heuréka, dveře se otevřou. Vcházím otevřenými dveřmi a užasle koukám na dva chlápky v nesnázích, tedy dva chlápky z Andromedy, uvězněné v jakýchsi zelených krychlích na kovovém ostrůvku. 

Stisknu tlačítko, které mi k nim spustí most. Vaporizerem odsaji zelenou jello hmotu, čímž je osvobodím. Vyměníme si pár formalit, jsou rádi, že jsem si přečetl jejich zprávu a přišel je vysvobodit. Jenže teď rychle pryč odsud. Bohužel most, který jsem si spustil se zatahuje. Někdo ze ScumSoftu zřejmě přišel na to, že se tady děje něco nekalého. K pobavení celého ScumSoftu jsme tady najednou vězněni všichni tři.

Za trest jsem odveden do arény, kde mám nastoupit do Mecha a svést souboj se samotným bossem ScumSoftu. Pravidla souboje jsou jednoduchá, žádné tady nejsou. Seznámím se nejprve s ovládáním samotného mecha.

Je nutno si kontrolovat energii. Ta ubývá nejvíce po obdrženém zásahu. Ale také každý uštědřený úder něco odsaje. Takže zběsilé mlácení je kontraproduktivní, vyčerpal bych si energii tak akorát sám a prohrál bych. Takže je nutno opravdu vyčkávat a udeřit, jen když jsem si jist, že zasáhnu. Nakonec se mi podaří bosse porazit a proraženou dírou jeho zhrouceným mechem v aréně uprchnout i s dvěma chlápky z Andromedy.

Prcháme do mé lodi a odstartujeme z Pestulonu. Jenže stíhači ScumSfotu jsou nám samozřejmě v patách a proto je nyní třeba si odkroutit takové malé hvězdné války. Sedneme za palubní laserové kanóny a musíme se k útěku řádně prostřílet.

Nakonec se mi povedlo sestřelit všech pět útočníků. Bylo třeba rozlišovat polohu nepřítele a jejich smrtící střely. Nepřítele bylo třeba zaměřit a pak včas stisknout Fire. Proti jejich střelám bylo třeba střídavě zapínat aktivní štít dopředu nebo dozadu. Každopádně došlo k drobnému poškození lodi a přestal fungovat warp pohon. Jeden z chlápků z Andromedy pohon opraví a chce zamířit do Monolith Burgeru na jídlo. Bohužel warp pohon si tak nějak dělá co chce.

Pomatená světelná rychlost nás zavede do červí díry, kde čas i prostor neznamená nic, co bychom dokázali pochopit. Najednou se dostaneme do paralelního vesmíru a soustavy, kde se nachází jistá obydlená planeta. 

Planeta Země. Tam přistaneme u ranče patřící softwarové firmě Sierra-on-Line. Z firmy vyjde její ředitel, Ken Williams a seznámí se s dvěma chlápky z Andromedy, profi programátory, kteří vytvořili např. právě hru Astro chicken. Ken jim práci na tvorbě her a ti hned přijímají nabídku. Bohužel uklízeče ve firmě nepotřebují a tak je mi jasné, že má mise tímto končí. Nasedám do rakety, vpluji zpět do červí díry a vrátím se do své dimenze. A tím končí také naše dobrodružství.

Když se mrknu na body, deset mi jich chybí a teď si nejsem jist, jestli je to tím, že jsem nevzal 7 Buckazoidů, které mě tlačily na sedadle mé lodi od samého počátku a nebo tím, že jsem měl zvláštní sen, který jsem nenaplnil. Toho terminátora na Phleebhutu jsem sice rozemlel v motoru, ale zdálo se mi ještě o jedné variantě, třeba možná za více bodů od poroty. A to prchat k jeskyni se zárodky vetřelců a nalákat tam terminátora, kterého rozleptají svou kyselinou. A jak má ten klapací Orat of stick, tak jo, přesně tím bych si uchopil na dálku ten opasek umožňující neviditelnost, aniž bych se dostal do dosahu vetřelčích zárodků. Tak třeba při nějakém příštím deja vu celého dobrodružství vyzkouším tento postup.

Ringo