Space Quest 6: Roger Wilco in the Spinal Frontier

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1995

Vitejte v Anatomic Questu, teda par don, Space Questu 6, posledním díle adventurní sci-fi série od Sierry- On-Line. Ve své době u tohoto titulu panovaly docela očekávání a následná hodnocení dopadla vesměs dobře, v recenzích se rozplývali nad všudypřítomným humorem a hláškami a já popravdě nechápu moc proč. Samozřejmě, z adventurního hlediska není na hře vlastně nic až tak špatně. Ale já se bohužel budu muset rozpovídat kromě kladů hry i o tom, proč mi celkově hra nesedla.

Tím jsem teď asi odboural veškeré napětí z následujícího textu a mohli byste si říci, ok, nelíbilo se ti to a netřeba se zdržovat dalším čtením. Ale kdo se bude chtít dozvědět, s čím mám tady problém, může číst dále :-) Já osobně jsem se jako milovník celé série Space Quest, na šestý díl moc těšil. První tři díly ještě v EGA grafice byly naprosté pecky a Space Quest 3 dodnes figuruje v mé TOP 5 všech adventur vůbec. S přechodem do VGA grafiky by se dalo čekat ještě další gradaci této série k výšinám, ovšem díly 4 a 5 (o kterých si taky něco někdy řekneme) kvalit Space Questu 3 bohužel už nedosahovaly.

Space Quest 6 běží na tehdejší nejnovější verzi SCI32 enginu. Změny jsou oproti předchozím hrám vidět na první pohled. Grafika je v SVGA rozlišení, ovládací menu s příkazy (jdi, rozhlédni se, mluv, použij,) se přesunulo do spodu výhledové obrazovky a značnou část zabírá dole umístěné dialogové okno, kde se budou vypisovat veškeré texty. Grafika vypadá celkově povedeně, ale je tady jedno ale, které rozepíši níže. Po technické stránce ale fakt super. To se musí uznat. 

Hra je navíc celá namluvená a každičký popisek, je doprovázen dabingem. Zvuky jsou na vynikající úrovní. Hudebně jsem měl ale s hrou značný problém, protože místo nějakých souvislých melodií se většinou ozývají jakési futuristické pípající a cinkající zvuky, které mě začaly brzy otravovat. A tak jsem si snížil hlasitost a raději si to zpříjemnil poslechem nových letošních  alb od Dava Gahana, Chvrches, Garyho Numana a Duran Duran :-)  

Hlavní hrdina  Roger Wilco byl pro mě vždy takový ten zapadlý hrdina, kterému se ne vše v životě dařilo, a tak to dotáhl jen na uklízeče na vesmírných lodích. Ale jak víte už z prvního dílu, jako jediný proklouzl zlým Sarienům, zachránil důležitý Star Generator a tím celou galaxii. Od té chvíle po něm jdou Sarieni a Roger Wilco se stal nefalšovaným hrdinou zachraňující galaktickou federaci tu a tam  z nějakých těch  megagalaktických průserů. Nakonec to dotáhl k nějakým těm povýšením a absolvoval vesmírnou akademii. Bohužel během toho napáchá i nějaké drobné škody, které si záchrana federace vyžádala a je za to bohužel odsouzen. Dobré činy musejí být po zásluze potrestány.

Příběh v díle šestém bohužel začíná nemile. Roger Wilco je degradován zpět na uklízeče. A to navíc trapným způsobem. Při degradaci mu postrhávají všechny hodnosti včetně uniformy a.....také spoďárů střihu tanga, které jsou vám zdůrazněny tím, že se vám v intru dlouho točí v detailu na obrazovce. A tady začínám tušit, že je něco sakra špatně. Obzvláště když pak i animace samotné postavy naznačuje, že Roger Wilco je snad fakt nějaký pitomec a idiot, který je všude jen omylem.

Space Questy měly v sobě humor a parodii na různé sci-fi filmy vždy. Nikdy to však nebylo takto na sílu. Ne, že bych neměl rád parodie, libí se mi ve filmech s Leslie Nielsenem, nasmál jsem se u Deadpoolu nebo Strážců Galaxie třeba. Ale v hrách, kde se mám vžít do napínavé dobrodružné adventury tohle fakt nemusím.

Ne, že by některé vtípky nebyly úsměvné. Jenže čeho je moc... Sierra asi zazáviděla opěvovanou humornost některých adventur od Lucas Arts a tak to tady řádně přepálila. Hra je plná narážek na Star Trek, Star Wars, Vetřelce, ale i legendární herní série Wing Commander, viz. kapitán lodi. To by bylo vše ještě ok. Ale navíc se opírá i do reálií naší Země a když jsem tu viděl psychadelickou scénu, kde se namorfovaný strážce měnil v různé blbosti, včetně brýlatého Eltona Johna sedícího za klavírem, tak jsem se sice nasmál, ale vesmírné dobrodružství bylo tatam.

Hra si vzala na paškál i "nekorektní" humor, což by mohlo být taky v pořádku, sám jsem "nekorektní" až na půdu :-). Bohužel to šlo cestou oplzlosti. Nemám nic proti nekorektnímu humoru, dělám si rád srandu ze všeho. Ale pánskými tangy to nekončí a více, než mi přišlo ještě srandovní, se tu setkáme s jakousi gay tématikou. V parodii na Street Fightera se tam bijí zženštilí gayové. Později v příběhu nemá problém se jeden váš únosce svléknout opět do tang ...vlastně jsem se přistihl, že si říkám, co to proboha hraji za bizár?

Abych je nehanil, rébusy nejsou špatné. Vesměs jsou logické a v podstatě zábavné. A i z toho důvodu jsem hru nakonec dotáhl do konce. Ačkoliv na počátku není jasné, co je vlastně příběhem, v druhé třetině se hra zajímavě rozjede a začne být napínavá. Jakmile jsem nasedl osamocen do menší lodi a ocitl se ve vesmíru sám, tak jsem si chvíli lebedil a říkal jsem si, konečně. A z trapného humoru se na chvíli hra přenese v zajímavou pátračku, odhalování komplotu, Roger Wilco by se mohl zase stát hrdinou a očistit své jméno.

Na počátku jsem vychválil technickou stránku grafiky. A ačkoliv by se dalo říci, že je i po umělecké stránce nakresleno vše tak, jak má být, tak některé lokace tu atmosféru vyzařovaly až moc. Úvodní město je fakt jedním slovem dirty. Nebudete se tady cítit příjemně. Je nakresleno podivně rozostřeně a temně. Vesmírná loď je pak sice hezká, stejně jako laboratoř, jenže v rámci celé hry zjistíte, že těch vesmírných lokací je zoufale málo. Kde je putování Rogera Wilca po planetách jako v Space Questu 3, kdy jsem se cítil radostně pomalu jako dítě sledující Smolíkova vesmírná dobrodružství s nafukovací raketou?

Místo toho to hra na závěr totálně zabije nechutným putováním v útrobách vaší herní přítelkyně, kterou musíte zachránit od nanobotů (to by bylo něco pro dnešní konspirátory :-). Potulujete se tak po žaludku, cévami zanesenými cholesterolem, dokonce střevech s tasemnicí, na které se povezete jako Paul Atreides na pouštním červovi...no prostě jedním slovem bych řekl hnus. Opravdu jsem ve Space Questu nečekal takovou naturalistickou lekci z anatomie.

Takže co je pro mě základním problémem této hry? Oplzlý, někdy až úchylný humor, tlačený na sílu. Nedá vám spočinout, nedá vám skoro ani kapku melancholicky stísněné vesmírné Asimovovské pohody. Je to v podstatě ujetá komedie od začátku do konce zakončená bohužel nechutným finále, které zašlape i ty poslední zbytky atmosféry, které by se snad daly na hře pochválit. 

Ačkoliv rébusy jsou fajn a vyzdvihnul bych ten s terminátorem v úvodním městě, opravu lodi ve vesmíru, nebo virtuální realitu s MS Windowsy, hra jinak nenabízí moc prostředí, v kterém bych se chtěl pohybovat a to mi pokazilo celý zážitek. Tohle prostě autoři netrefili. Adventurní žánr stojí nejen na těch puzzlech a chvilkových dějových napětích, ale i na tom, do jakého prostředí jsou zasazeny. Zda jsou ta místa poutavá a člověk se těší na každou další obrazovku, do které se skrze ty puzzly prokouše. Hodnotící číslo odpovídá spíše technickým kvalitám hry než nadšení ze hry, které by mohlo to číslo srazit ještě tak o 10% níže, ale asi by to nebylo zase fér. 

Pokud by se vám zdálo po tomto článku, že Space Quest 6 nestojí za to ani spustit, tak budu na závěr přeci jen pozitivní. Najdou se tam i fajn momenty a nechat si ujít některý díl z této vesmírné ságy by bylo přeci jen trestuhodné. A přece se nenecháte degradovat na uklízeče bez toho, abyste zjistili, že za tím byl nějaký záhadný cíl, kterému přijdete na kloub (ty se tady anatomicky naštěstí neřeší).

Hodnocení: 70%

Ringo