Dragon Quest 4 - Chapters of the Chosen

Platforma: SNES / Žánr: jRPG / Developer: Chunsoft Co./ Vydavatel: Enix / Rok: 1990 (2008 NDS remake Square-Enix)

Dragon Quest 4 (Dragon Warrior 4 US) je pro mě hrou, která prolomila určitou grafickou metu, za kterou jsem kdysi jít nechtěl. Říkal jsem si, že pod SNES nejdu, že NES je takový ještě dost primitivní a nedokonalý. Málo barev, nouzová grafika, kdo ví, jak to bude s herním systémem. Jenže když jsem kdysi propadl po dohrání Dragon Quest 8 na PS2 doslova Dragon Quest mánii, v které jsem dohrál Dragon Quest 5, 6 a remake Dragon Quest 3 ve SNES verzi, tak jsem si říkal, co teď? Nejprve jsem tedy zkusil remake Dragon Quest 1 ve SNES verzi, což byla opravdu nejzákladnější forma jRPG a jednoduchost se prostě popřít nedala ani v tom grafickém remaku. A pak se nedalo svítit, co takhle zkusit nějaký prazáklad rovnou z NESu? A tím byla meta prolomena. Sáhl jsem po Dragon Questu 4.

Ze zkoušky, abych se podíval, jak to tehdy bylo na NESu, se stala naprosto strhující pařba, kdy jsem nechápal, jak v tak úsporném provedení se může skrývat tak fantastická hra. Leckteré pozdější hry by mohly tu propracovanost závidět. Nebyla to propracovanost grafická, ale spočívala ve struktuře postupu hrou. Byl jsem překvapen, jak fungovaly veškeré návaznosti, u kterých jsem si zpočátku myslel, že si na ně hra jen hraje. 

Nutno říci, že Dragon Quest si od prvního dílu zakládá v jednoduchosti minimálně ve zpracování menu, RPG systému a statistikách. Postavičky každým soubojem získají expy, rostou jim levely a po level upu získáte vyšší HP a nějaké ty + body do síly, inteligence, obratnosti. Tedy nic světoborného, ale funguje to. Pokud jsem ale očekával u čtvretého dílu, že se NES nemá kam dále posunout a nevymaní se z primitivnosti DQ 1 a 2 či těžkopádnosti DQ3, kterou odstranil až SNESový remake, tak jsem se velice mýlil.

Hra se ovládá příjemně, menu jsou svižná, přehledná, nepřekombinovaná. Po čase si dokonce zvyknete na úspornou grafiku, že vám přijde docela zajímavá, byť jen schématická a v pár barvách. V soubojích je grafika doslova chudá, soubojová obrazovka nemá pozadí, je jen černá a vidíte na ní nepřátele vykreslené v pár barvách, skoro bych to přirovnal k CGA grafice PC her. Grafika prostředí už je o něco lepší, působí minimálně roztomilým dojmem. Atmosféru z ní nasajete až po delší době hraní a oprostíte se od porovnávání s modernějšími hrami.

Po několika hodinách hraní jsem se již necítil vlastně nijak odlišně, než třeba v Dragon Questu 5. Hraje se to totiž v podstatě stejně. Ale rád bych se nyní dostal k tomu, co mě na hře tak uchvátilo. Díky tomu, že člověk díky chudší grafice moc od hry neočekává, se totiž o to více cítí překvapen, když zde mnohé věci fungují v podstatě stejně, jako v těch nejmodernějších hrách. Člověk pak zjišťuje, že se prostě dnes oprásknou ty nejlepší stařičké motivy a principy, zabalí se do super mega moderní grafiky a heuréka, "nová" hra je na světě. 

Hru začínáte s postavou obchodníka a překvapením je, že opravdu putujete po světě jako obchodník a řešíte nějaké ty questy a zhruba po deseti hodinách splníte pro obchodníka jeho příběhovou linii a najednou blik, rozehráváte další pasáž hry s úplně jinou postavou. Takto odehrajete 4 samostatné story za různé postavy, aby se vám otevřela hlavní dějová linie o záchraně světa. Objeví se Hero, hlavní hrdina. Předchozí dějové linky se spojí, postavy se setkají a společně s hrdinou jdou dát nakládačku hlavnímu bossovi, který si dělá zálusk na blaho země. 

Musím říci, že tak komplikovanou zápletku jsem v NES hře nečekal, stejně jako jsem nečekal, že vše, co jste učinili v předchozích čtyřech kapitolách za jednotlivé charaktery, není nijak vytrženo z kontextu. Vše na sebe pěkně navazuje a sbíráte pozitivní důsledky činu minulých, svět zůstává kompaktní. Překvapí i jeho rozsáhlost. Stejně tak promyšlenost questů je na vysoké úrovni.

Souboje jsou tahové a mají jednu zvláštnost. V poslední kapitole si Hero bere do party vybrané charaktery z předchozí čtveřice. Ovladatelný v souboji je však jen Hero. Ostatním charakterům přidělíte nějakou taktiku a dle ní se v souboji chovají a bojují samy. Kdysi tohle by pro mě dost nepřekonatelný prvek v jiných hrách, tady jsem si na něj ale rychle zvykl a nepřišlo mi to nijak špatné.

Postavy, které nejsou v aktivní soubojové partě, cestují s vámi v povoze a můžete si je různě prohazovat. Musím tady i podotknout, že mě strašně bavilo v této hře grindovat, už v jednotlivých kapitolách jsem se každou tu postavu snažil vyhnat na co nejvyšší level, pak začnete levelovat hlavního hrdinu a s ním samozřejmě už nalevelované postavy. Je to taková zvláštní výzva. 

Kdybych to měl stručně sesumírovat, tak Dragon Quest 4 je strhující jRPG, povinnost pro každého milovníka žánru a pokud přemýšlíte, po jakém nejstaršímu Dragon Questu sáhnout, aby to byla fajn zábava a nehraničilo to s trápením díky technické omezenosti prastaré konzole NES, tak je to právě tento díl, pokud nesáhnete teda rovnou po NDS remaku, ale to byste se ochudili o tu archaickou atmosféru. 

Hodnocení: 95%

Ringo

Pozn.: Obrázky ze hry jsou převzaty z internetu.

Jak už je u věhlasných sérií zvykem, remakuje se stáe dokola a Dragon Quest 4 není výjimkou. V roce 2001 se dočkal remaku na Playstation 1, v enginu Dragn Questu 7. Vyšel jen v japonštině.

V roce 2008 vyšla NDS verze, kterou jsem si nemohl nechat ujít, jako sběratel originálek chci mít každou lepší jRPG hru v originále alespoň v nějaké podobě a tady se nabízí právě tento luxusní remake, který jsem si hned i dohrál. Asi nemá cenu spekulovat, zda je remake lepší než SNES verze. zatímco u SNES remaků tomu tak není vždy, a to díky tomu, že malebná SNES grafika v podstatě remakovat nepotřebuje, tak NES remaky jsou obvykle prostě lepší v každém ohledu. A v bitvách jde ovládat každou postavu, nejste odkázáni jen na tactic mód. Graficky remake vychází z PS1 verze.

Moje originálka Dragon Questu 4 na NDS:

Možná, pokud lenost dovolí, nafotím i nějaké obrázky ze spuštěné hry na NDS :-)