Phantasmagoria

Platforma: PC / Žánr: Adventure / Developer: Sierra-on-Line / Vydavatel: Sierra-on-Line / Rok: 1995

Byl to rok 1995, kdy se nám začaly rojit hry typu interaktivní film. Cokoliv spojeného s tímto pro mě tehdy, a vlastně tak trochu navždy, bylo v podstatě sprostým slovem. Najednou začaly být krásné kresby nahrazovány nafilmovanými scénami. Touha grafiků vytvořit na monitoru realitu, v které si budeme hrát, je věčná a vždy to šlo na úkor kreslířskému uměni. Přišlo mi, že tyhle typy her naprosto zašlapávají vše, co jsem měl do té doby na hrách rád.

Dalším úskalím bylo, že každičký takový film měl značná omezení. Postavy, coby reální herci, se mohly na obrazovce hýbat jen do té míry, nakolik byly nafilmovány jejich pohyby a pozice. Mnohdy se mohly v prostředí hry nacházet jen na místech, na kterých byly natočeny. Pokud byly scenérie hry z reálné fotografie či natočených záběrů reálných lokalit, šlo jen o velmi omezené kulisy, z kterých se postavila potěmkinova vesnice, v které se hráč pohyboval řízně jako v koridoru. Interaktivní film však brzy vystřídaly prostorové 3D hry, a tak upadl tento styl do zapomnění.

Přesto musím s odstupem času říci, že ne úplně všechny hry dopadly zcela špatně. Dokonce se daly najít kousky, u kterých by se dalo říci, že jim tohle zpracování sluší a sedne na míru. A můžu rovnou dopředu říci, že to byla zrovna Sierra-on-line, která se pustila do velkých filmových projektů, které se opravdu povedly. A to tehdy nevídaně rovnou třeba i na sedm CD-ROM disků. A Phantasmagoria je právě jedním z nich.

Ačkoliv po zhlédnutí obrázků v herních časopisech jsem se ve své době otřásl odporem a hru nadobro vytěsnil s tím, že filmy nehraji, tak např. hra Gabriel Knight 2 mě nakonec přesvědčila, že tyhle filmové lokace jsou jako dělaný pro hry z žánru mysteriózní horor a že to k tomu tak nějak pasuje. A Phantasmagoria jde v oblasti hororu ještě dále.  Asi je zbytečné rozebírat, jak se mohlo stát, že se mi tenhle kousek, i přes odpor k filmům na monitoru, začal líbit. A tak se rovnou vrhnu na popis hry, jak ji vidím nyní, když jsem se konečně dokopal a přesvědčil k tomu si ji zahrát. 

Phantasmagoria je klasický mystery horor, takže nepřekvapí, že se odehrává ve starém domě opředeném tajemstvími, které by nikdy neměly být odhaleny a spatřit světlo světa. A jak už to bývá, tento strašidelný dům koupila spisovatelka Adrienne Delaney s manželem Donem Gordonem, který se živí fotografováním. Adrienne, která se stane vaší hlavní hrdinkou, ztvárnila pohledná herečka Victoria Morsell. Takže na ni budete koukat celou hru, a kdo se tak trochu tajně těší na nějaké i lehce pikantnější scénky, malinko se i dočká.

Pohledná herečka ovšem ještě není sázkou na jistotu. Důležité je, aby se ze hry nestalo béčko a nebylo to jen o té herečce nebo naturalistických šokujících scénách . Naštěstí hned po spuštění hry na člověka dýchne až monumentální temnota za doprovodu hutného děsivého chorálu a hned o kvalitách ozvučení hry nemusíte mít absolutní obavu. Tady je vše na jedničku s hvězdičkou a atmosféra by se dala krájet. Tohle jsem si prostě musel dát rovnou na sluchátka (což dělám jen opravdu výjimečně). Takže hraji po večerech, kdy už všichni spí. Stojí to fakt za to.

Grafiku z mého pohledu je obtížné popsat způsobem pěkná/ošklivá a to i vzhledem na dobu vzniku a filmovou formu. Postava herečky je natočena solidně, vše je v celku plynulé, ale samozřejmě díky tehdejšímu rozlišení je kapku občas pixelatá nebo rozmazaná. Překvapením je pro mě ovšem okolí. Nechci ve hře realitu, chci krásné malované obrazce, čehož se tady sice nedočkám, nicméně se mi v hlavě honí myšlenky, že je to vlastně hezké a rozhodně je to absolutně působivé. 

Celkové scény působí jako mix předrenderovaných scenérií proložených občas zřejmě fotkou, ale někdy prostě jako by byly i domalovány. Třeba pohled na městečko z příjezdové cesty působí jako barvami namalovaný obraz. Ve formě této zvláštní koláže se pohybujete po místnostech starobylého domu, jeho okolí, připadáte si jako účastník starých anglických detektivek inspektora Dalglieshe s notnou dávkou mysteriózní hororové atmosféry.

Navíc bohatá výbava pokojů starobylého domu navodí dojem, který by ze mě chtěl vylákat slova - v leckteré kreslené hře se marně snažili grafici docílit takovýchto detailů. Samozřejmě se neděste, nedělá to ze mě konvertitu od kreslené grafiky k filmové realistické grafice :-) 

Jen chci zdůraznit, že to opravdu nevypadá špatně a to i s ohledem na stáří hry. Vlastně si říkám, že to v tehdejší době opravdu mohlo působit jako maximální výdobytek tehdejšího technologického pokroku. Vždyť v roce 1995 byly plně kreslené hry stále plně v kurzu (viz Space Quest 6, brzy měl přijít Broken Sword) a vedle toho někdo udělá takovýto herní mega film. A vůbec to nepůsobí špatně ani na dnešní dobu. Naopak to zpracování starší filmové kvality tomu dodává punc archaičnosti, což do hororu s odkazem na události z 19. století sedne jako vyšité. 

A teď to důležité, když už jsem vyřkl to slovo herní. Hraje se to vlastně? Nebo je to ten pověstně žalostný interaktivní film, který nějak běží a jen občas se zastaví, abyste řekli, jestli chcete dále sledovat záběry chůze uličkou vpravo nebo uličkou vlevo? Samozřejmě postava má nafilmované předurčené pohyby v každé místnosti, tak je naprosto dané, kudy sama projde a kde se zastaví. 

Ale mohu v klidu potvrdit, že se jedná jinak o klasickou point and click adventuru a byť je vše omezeno jen na kliknutí kurzoru  na aktivní prvky, které nacházíte, stále to stojí a padá na kombinaci používání předmětů a pozornosti hráče, jehož úkolem bude se v každé nafilmované obrazovce zorientovat, prozkoumat každičký detail a posbírat či prohlédnout, co se dá, aby se děj následně posunul dále. Funguje tak trochu jako adventury z vlastního pohledu, jenom tady na rozdíl od nich vidíte, že se někam do daného místa v místnosti postaví vaše hrdinka.

Prostě Adrienne přijde do místnosti a postaví se na předurčené místo. Kurzorem šmejdíte po obrazovce, dokud se na některých pozicích nezbarví do červena. Tam je jasné, že se něco bude dít. Kliknete a Adrienne udělá opět předurčený nafilmovaný pohyb a třeba se přiblíží ke stolku se šuplíky. Blik, najednou vidíte detail stolku a Adrienne otevře šuplík po té, co na něj kliknete (vše doprovázeno nafilmovanými sekvencemi shýbající se Adrienne k šuplíku, jak jej otevírá atd.) 

V šuplíku kliknete opět na věci, které zaktivňují kurzor a Adrienne si věc prohlédne, popřípadě si ji vezme do inventáře, pokud usoudí, že by mohla mít využití. A takhle prostupujete celou hrou. No není to adventura jak vyšitá? Je. Možná bych to trochu i připodobnil k dnešním mobilním detektivním adventurým typu New York Mystery, jestli znáte. 

Celkově vás ale hra nehodlá trápit mega složitými puzzly a krkolomnými kombinacemi. Alfou a omegou je zde příběh, který vlastně autoři do těch filmových sekvencí natočili a musím říci, že ten teda je. Různé děsuplné scény, které týrají Adrienne, vás budou opravdu plašit jako při sledování hororu. Když to dáte na sluchátka, tak je zážitek opravdu neskutečný a občas jsem se přistihl, sám sedící v obýváku u počítače, pod sílou dojmů děsuplného dění na monitoru, že se pro jistotu ohlížím za sebe, protože se mi zdálo, že se v zorném poli mihnul nějaký stín. Nehledě na to, že mám pocit, že slyším pořád nějaké kroky a znepokojivé šramocení.

Znepokojivé je rovněž občasné naturalistické pojetí odehrávaných filmových scén, v kterých nechybí násilí, mučení a mnohdy i sexuální podtext. Už úvodní chrápačka Adrienne s Donem v intru tady jasně říká, tahle hra bude rozhodně minimálně 18+. Sierra tady jakoby vsadila na jistotu, ale zpracovala to naštěstí inteligentně. Žádné Béčko se nekoná. Takže opět musím říci, překvapení, hodně velké a milé překvapení. S napětím budete sledovat odhalené střípky spojující se v neočekávaný děj (který ale každý stejně tak trochu čekal :-). Zlo, rodící se z domu je všudypřítomné a hrozí pohlcením obou hlavních aktérů. A stále pátráte po dopovědi na otázku, proč. 

Někdy stačí jeden velký předsudek, první dojem a člověk si na léta a někdy navždy, uzamkne něco, co by jej ve skutečnosti absolutně bavilo. Jen se překonat. Interaktivní film? Na mém monitoru? Najednou to jde. Zajímavé je, že z dnešního pohledu i na tohle člověk kouká vlastně jako na starou dobrou klasiku. A to hodně s povděkem v tom dnešním už trochu nudném víru herní přeleštěnosti a vizualizaci ve snaze překonat v podstatě i tu realitu samotnou.  

Phantasmagorii tedy hodnotím jako překvapivě velmi povedenou hororovou adventuru s prvky interaktivního filmu, dokazující, že i něco takového, jako kvalitní interaktivní film, opravdu mohlo a může existovat. Je to dost dáno tím, že vývojáři Sierry-on-line jsou prostě mistři a rozhodli se dokázat, že když někdo umí, tak i v oblasti s tolika negativními konotacemi, jako je to u interaktivního filmu, jde udělat mistrovský kousek. Z hlediska adventurního jde rovněž o povedenou hru, byť by se hře dalo pár věcí vytknout.

Zejména podivně působí přítomnost lebky plné hintů, která vám kdykoliv poradí, když nebudete vědět, co dále. Na co listovat časopisy s návodem :-) Naštěstí jsem jejich služeb nikdy nevyužil. Další nepochopitelnou věcí je možnost vybrat si jakoukoliv kapitolu hry. Hra je totiž rozdělena na kapitoly a tady si klidně můžete skočit hned na konec. Samozřejmě, kdo by to dělal, všichni přeci chtějí vidět vše, co tam je. Navíc je to možná zkratka pro případy, že něco pokazíte, protože hra umožňuje ukládat jen pod jednu pozici. Takže tyhle dvě zmíněné chybky nejsou nijak dramatické, jsou volitelné.

Dále by se dalo podotknout, že kombinatorika s předměty mohla být přeci jen i složitějšího charakteru. Zásek tady spočívá obvykle zejména jen ve smyslu - něco jsem nenašel, něco jsem neprošmejdil pořádně. Ale možná by zase narušilo dějový spád hry, kdybyste se měli zastavit u nějakého složitého puzzle a odpoutat tak pozornost od všudypřítomné tísnivé atmosféry.  

Jako hlavní největší problém pro ne úplně zdatné angličtináře se tak jeví absenci titulků. Aktéři mluví občas trochu nesrozumitelně, do toho zahraje nějaká hudba nebo se ozve zvuk a já si tak musím občas části rozhovorů domýšlet. Otázkou je, jestli by hororová atmosféra nebyla narušena, kdyby vám v nějaké části obrazovky lítaly texty vyřčených slov. Nakonec herci používají naštěstí jen jednoduché věty a i z toho žvatlání vám dojde, o čem je řeč, když si v mysli promítnete některé polknuté slova do čistší artikulace.

Sierra si ani tady neodpustila na závěr pasáž, v které se budete muset rozhodovat správně pod časovým nátlakem. Na rozhodnutí je opravdu jen pár sekund. Tady na chvíli opravdu funguje definice interaktivního filmu, kdy běží scéna a z možností A,B,C si rychle musíte vybrat tu správnou, aby film běžel dále a nezemřeli jste. Ale tohle není u Sierry ničím novým. Stačí si vzpomenout na útěkovou pasáž v Lauře Bow 2 například. A to byla adventura klasická, normálně kreslená ve VGA. 

Co jsem však nepochopil, tak smazání savů po té, co jsem tu pasáž několikrát nedal a hru vypnul s tím, že si to zkusím zítra. Save pozice najednou zmizela s tím, že jsem hru jako neúspěšně skončil. A tak mi nakonec přišel vhod možný skok rovnou do kapitoly 6. Ale opět, to jsou opravdu jen vytahané drobné mušky na jinak dech beroucím díle.

Takže co závěrem? Fakt mě zaskočilo, že mě takováto hra vtáhne natolik, že ji v podstatě vyseknu absolutní pochvalu, i když není kreslená pixel artem. Musím si navíc přiznat, že nevypadá zle, byť byla dělaná v době, kdy snaha o realističnost na monitoru byla ještě v plenkách. 

Čekal jsem, že se ta hrůza ranného zrnitého filmu ještě znásobí a ono to nakonec na LCD monitoru věru nevypadá nějak katastrofálně. Naopak. A to procházení strašidelného domu a jeho okolí, plného mysteriózních tajemství...tohle já prostě fakt můžu. Je to pro mě takový moderní The Last Half of Darkness nebo třeba i ta Laura Bow, kde se bloudí po strašidelných barácích. 

Motivace zahrát si i druhý díl je tedy obrovská. A na závěr poslední myšlenku. Dost jsem polemizoval v článku o grafice. A aby to nebylo takové nemastné neslané chození okolo horké kaše a tak., nakonec se tedy vyjádřím jednoznačně a řeknu, co se mi nechtělo nějak jednoznačně doposud přiznat. A totiž to, že graficky je to fakt hodně hezké a celkovému dílu nelze upřít uměleckou kvalitu :-)

Hodnocení: 85%

Ringo

Jen tak mimochodem, kdo čekal v galerii nějaké ty hrůzostrašné scény, tak jsem je sebecenzuroval. Nedám je tu, dneska se cenzuruje kde co a přeci jen mi to tady dalo spoustu práce na to, aby mi blog zrušili s tím, že obsahuje drastické a erotické scény ;-) Je to navíc lepší pro ty, co hru nehráli, máte motivaci se k těm scénkám propracovat.